Existovala v dávnověku děsivá monstra?

                       Podivní kříženci                          

 Existovala v dávnověku děsivá monstra?

Zmínky o strašných monstrech nacházíme běžně v mytologiích mnoha národů od dávných dob. Po tisíciletí narážíme na tyto podivné bytosti, jejichž původ si nedokážeme vysvětlit. Měli naší předkové jen bujnou fantazii, nebo tito kříženci opravdu existovali? 

           V bibli v knize Jobově se můžeme dočíst, že brány pekla, nalézající se v hlubinách moře, prý střežil strašlivý netvor Leviathan, který byl zároveň drakem, hadem i krokodýlem.  Jeho vzhled je zde zaznamenán se zarážející přesností, která je místy opravdu pozoruhodná:

          "Kdo otevřel vrata jeho tlamy? Strach jde z jeho zubů. Jeho hřbet je jako řady štítů těsně uzavřených pod pečetí, dotýkají se jedny druhých, vítr mezi ně nevnikne.. vespod má ostny podobné střepům, vleče se blátem jako smyk na obilí, způsobuje, že to v hlubinách vře jako v hrnci.

          Na prachu země mu není podobného. Jeho kýcháním se rozžehává světlo. Z úst mu vycházejí pochodně. Unikají ohnivé jiskry, z nozder mu vystupuje kouř jako z hrnce nad ohněm z rákosí rozdmýchaným, jeho dech rozžhavuje uhlí, z tlamy mu šlehá plamen. Nechává za sebou světélkující dráhu.."

          Toto líčení je tak sugestivní, že se nám při četbě těchto řádků před očima vynoří nejspíše obraz nějakého dávno vyhynulého dinosaura, pokrytého lesklou kůží, s kostěnými lopatkami na zádech, s tlamou plnou děsivých zubů a s dlouhými ostrými drápy.

Mohli lidé v dávnověku jen popisovat to, co opravdu viděli?

          Je pravda, že podoba Leviathana poměrně přesně zachycuje draka, tak jak ho známe z mnoha pramenů po celém světě. Proto nás napadá logicky otázka: Odkud vlastně asi pocházela první předloha draka?

          Podobné mýty a legendy najdeme v domovské zemi draků - v dávné Číně. Podle zdejších obyvatel ovlivňují draci odedávna chod přírody i celého vesmíru. Není proto divu, že Číňané dodnes v jejich existenci pevně věří a považují draky za nadpřirozená a tajemná stvořen        

          Existují zde tisíce zápisů o přímém setkání draků a lidí a o pozorování draků.  L Jeden takový záznam najdeme i v díle básníka Čhu- Juana, který žil v letech 340-270 př. n. l.  Ten ve svém díle poměrně podrobně popisuje, jak proletěl nad tehdejší Čínou v obrovské výšce na voze taženém čtyřmi draky. Zvláštní je, že prý při své cestě vzduchem pozoroval hluboko dole pod sebou poušť Gobi a k ní přiléhající pohoří.

          Za panování císaře Tsinga dokonce lidé pozorovali na nebi na sever od Pienu bitvu mezi dvěma draky, bílým a černým, z jejichž těl šlehaly blesky.

           Jejich boj trval přes tři hodiny a kdykoliv prý se k sobě oba draci přiblížili, snášely se na zemi proudy vody. Nakonec se černý drak zřítil zemi a bouře ustala.

          Také slavný císař Chuang Ti, neboli Žlutý císař, který vytvořil z rozdrobené Číny jednu velkou říši, byl na sklonku svého života odnesen do říše věčné blaženosti drakem.

          Někteří draci se prý objevovali na nebi v souvislosti s průtrží mračen, protože dokázali do svého těla pojmout obrovské množství vody.

          Badatelé se proto snaží- naštěstí marně- vysvětlit tyto záhadné úkazy vysvětlovat jako výskyt přirozených přírodních jevů. Zvláštní ale je, že jsou draci pozorování v Číně i v dnešní době.

           Například v roce 2006 sledovala dívka Xiaobin a její přítel Li na nebi záhadného tvora, který se pohyboval nad jejich hlavami přibližně ve výšce deseti metrů.

           Jak později vypověděl student Li, tělo draka se prý oslnivě třpytilo a pak náhle zčervenalo. Článek o celé události spolu s pořízenou fotografií otiskl i deník The Epoch Times.  Že by jen studentská recese? To se ale zdá být celkem vyloučeno, protože v Číně by si nikdo nedovolil existenci draků zesměšňovat takovým způsobem a také fotografie se zdají být nezpochybnitelné.

           Navíc v roce 1944 spadl na okraji čínské vesnice Weizi  drak přímo z nebes v  oblaku zvířeného prachu poblíž stodoly na pozemku patřícím rodině Chen. Přeludu se tedy naprosto nepodobal.

          Byl velký a černý a jeho tělo pokrýval pancíř, tvořený tuhými lesklými šupinami. Z obrovské hlavy mu vyrůstaly podivné rohy. Drak kolem sebe šířil podivný pach, připomínající zkažené ryby. Vesničané tvrdili, že byl zraněný nebo velmi nemocný. Co se však s drakem stalo dál, nevíme.

          Zprávy o zvířatech, připomínající draky, jsou hlášeny již více než 200 let

z neprostupných a dosud zcela neprobádaných pralesů Afriky. Právě tady byly nalezeny i neznámé obrovské šlépěje. Nestvůra, která je zanechala, musela být velká asi jako dospělý slon. 

          Další zprávy o pozorování děsivých ještěrů podobných drakům byly rovněž zaznamenávány v Jižní Americe, v Austrálii, dále například na podezřelé venezuelské stolové hoře jménem Roraima a také v mnoha světových jezerech. Mohli snad dávní dinosauři přečkat až do dnešních dnů?

           Jedno je jisté: jak dosvědčuje nález kostry velkého býložravého dinosaura z čeledi hadrosaurů, který byl nalezen v pískovcovém masivu v Ojo Alamo na pomezí států Nové Mexiko a Colorado, vyskytovali se dinosauři prokazatelně ještě v raných třetihorách, tedy více než dalších půl milionu let.

          Ve Skandinávii se dochovaly legendy o nestvůře, která měla ohromné čelisti a tělo velikosti býka, které pokrývaly lesklé jakoby kovové šupiny a jejíž přední končetiny byly kratičké. Toto tajemné zvíře se prý pohybovalo kupředu skákáním. 

          Zajímavé je, že podle paleontologů se vyskytovaly některé druhy dinosaurů, pro něž byl tento skákavý pohyb typický. Ti však, jak všichni dobře víme, opustili naši planetu před mnoha miliony lety!