Anunnaki a pokusy s DNA

30. duben 2013 | 10.19 | rubrika: Aktuality

Annunaki Anunnaki a pokusy s DNA

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 285x

Kdo zbořil hradby Jericha?

30. duben 2013 | 10.08 | rubrika: Kamenné otazníky
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 220x

Létající palác krále Šalomouna a raketoplány z Kol

30. duben 2013 | 10.03 | rubrika: Stopy bohů

                                                                                                 

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 195x

Létající pevnosti indických bohů

30. duben 2013 | 09.57 | rubrika: Záhadné nálezy

                                    

Pixmac000082485365         

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 253x

Spatřil někdy člověk na vlastní oči dinosaura?

24. duben 2013 | 19.18 | rubrika: Záhadné nálezy

             Pixmac000080832065                   Spatřil někdy

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 156x

Elektrické žárovky ve Starém Egyptě

23. duben 2013 | 16.27 | rubrika: Záhadné nálezy

Egyptská žárovka Elektrické žárovky ve Starém Egyptě

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 241x

Atomové peklo

23. duben 2013 | 16.22 | rubrika: Záhadné nálezy

                                                      Atomové peklo

 

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 69x

Dokázali v Sacsayhuamánu tvarovat kámen?

23. duben 2013 | 16.09 | rubrika: Záhadné nálezy

Pixmac000077027739-Sacsayhuamá  Záhadné technické vynálezy starověku :

                          

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 81x

Miliony let staré stopy promluvily

19. duben 2013 | 14.44 | rubrika: Aktuality

                                        Miliony let staré stopy promluvily

         

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 49x

Tajemný svět v podzemí

19. duben 2013 | 12.36 | rubrika: Záhadné nálezy

Pixmac000075420625 Tajemný svět v podzemí

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 292x

Kdo byli vesmírní cizinci?

17. duben 2013 | 19.16 | rubrika: Záhadné bytosti

                                                  Kdo byli vesmírní cizinci?

Pixmac000075930529

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 77x

Obři - mýtus nebo skutečnost?

14. duben 2013 | 10.46 | rubrika: Záhadné bytosti

         hlavni                             Obři- mýtus nebo skutečnost?

         

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 821x

Korálový hrad a antigravitace

14. duben 2013 | 10.40 | rubrika: Kamenné otazníky
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 325x

kde se vzaly ničivé zbraně II-

12. duben 2013 | 23.34 | rubrika: O autorovi

Pixmac000075930529  Kde se vzaly ničivé zbraně II.-     Atomové peklo

          Nejhroznější zbraní indických bohů byla prý Brahmastra, neboli Bráhmova zbraň, po jejímž použití by shořel celý svět na popel. Atomové zbraně tedy nejsou podle názoru některých vědců jen výsadou naší moderní doby.

          Bůh Višňa ovládal zase zbraň zvanou Naradjánastra, která poněkud připomíná naváděné rakety, fungující na principu detektoru tepla a pohybu, jaké se používají dnes v americké armádě.V

           I další indické texty, jako například Bhavada- ghíta, nám vyprávějí o strašných střelách, odpalovaných z podivných létajících strojů a o všemocných záhadných bozích, kteří mezi s sebou svádějí krvavé boje- právě pomocí svých zbraní se strašlivými účinky. Indická božstva Indra, Bráhma, Rudra, Jáma, Kuvera a Varuna vlastní dokonce celá otáčející se vesmírná města.

Na stopy, potvrzující pravdivost těchto příběhů, narážíme v Indii i dnes. Na obrovském území, které vede přes Indii a také Pákistán, západní Čínu a Irák, narážejí archeologové na stovky zesklovatělých vrstev půdy. Toto zelené sklo je velice podobné zesklovatělému písku, vzniklému po uskutečnění pokusných atomových výbuchů v Nevadské poušti v Novém Mexiku, kde se písek spekl do sklovitých hrudek.

Celá řada oblastí Indie zůstává i v dnešní době stále velmi špatně přístupná. Je to například skoro celé západní Bengálsko, ve kterém je možno dostat se do odlehlých území jen v měsících, kdy nejsou monzunové deště.

 V tomto období míří totiž směrem k Bengálskému zálivu obrovská masa kalné vody. Badatelé a cestovatelé, kterým se podaří do těchto oblastí dostat, se musí při svém putování navíc doslova probíjet džunglí plnou nebezpečných zvířat.

Ruiny dávných měst jsou navíc zakryty bujnou vegetací. Přesto stojí za to, vydat se je hledat. Zdi jejich budov se zdají být poničeny obrovským žárem. V oblasti mezi řekou Gangou a pohořím Rádžmahál vykopali archeologové množství dávných lidských sídlišť. Všechna zanikla při strašlivé katastrofě.

Takové zříceny nalezl například cestovatel a spisovatel  Spraque De Camp. V širokém okolí rozbořeného města byly skály zcela roztaveny, jakoby nějakým výbuchem neskutečné energie.

        Několik skalních útvarů vypadalo, jakoby se kdysi zčásti roztekly. Jde o dosud archeology neprozkoumaný region v západním Bengálsku, poblíže bangladéšské hranice v bývalém východním Pákistánu.  De Camp tehdy o možném výbuchu napsal:

        "Domy musely být vystaveny enormním teplotám, které byly tak vysoké, že se kámen tavil a proměnil se v hroudy pokryté bublinatou glazurou."

         Nedaleko místa nálezu těchto zesklovatělých kamenů, objevil de Camp kostru člověka. Byla zamořena vysokým stupněm radiace. Stejný názor zastává i David W. Davenport, vědec italského původu narozený v Indii. Míní, že narazil v Indii na jasné důkazy atomové exploze, která se zde odehrála před tisíci lety. Vědec doslova prohlašuje:

        "Mohendžo - daro, jedno z nejstarších měst na světě, bylo zničeno atomovým výbuchem!"

         Mohendžo - daro je jedním z  indických měst, obestřených dodnes tajemstvím. Rozkládá se na indickém poloostrově, 350 kilometrů od Karáčí v dnešním Pákistánu. Při vykopávkách zde bylo objeveno tisíce "černých kamenů", jak nazvali archeologové hrnčířské výrobky, které musely být vystaveny extrémně vysokým teplotám, takže se roztavily.

         Dále tu archeologové vykopali i třicet tisíc kosterních pozůstatků lidí, které byly znetvořeny následkem působení nesmírného žáru.

         V době, kdy Indie byla součástí Britského impéria, objevil britský důstojník J. Cambell na jihu Indie v padesátých letech minulého století rozbořený chrám, jehož vnitřní dvůr byl zcela pokryt nám již známou zesklovatělou vrstvou. Na zdech bylo dokonce možné rozeznat podivné tmavé obrysy lidských postav.

         Další zajímavou lokalitu najdeme v indické části Kašmíru, kde leží město Šrínagar, Tady se nachází starobylé chrámy Parhaspur a Marand. Uprostřed areálu dosud stojí zbytky pyramidy, jež se velmi silně podobá pyramidám dávných Mayů na jihoamerickém poloostrově Yucatán.

         V okruhu několika kilometrů vidíme v této lokalitě stále stejný obraz- rozbořené  chrámy a okolí připomínající krajinu zpustošenou jakoby po zásahu atomové pumy.

          Pověstný zub času, který tak často a s takovou oblibou archeologové a vědci používají, by - ani v kombinaci s řáděním dobyvatelů a následným vypálením města - něco takového sám o sobě jistě nedokázal.

          V Marandu prováděli vědci měření pomocí Greigerova počítače, registrujícího výskyt a množství radioaktivního záření. Zařízení odhalilo několik velkých ploch, vyzařujících vysoké procento radioaktivity.  Jakým způsobem zde ale tato radioaktivita vznikla?

                       

                         Stíny na zdech a Trojjediné srdce nebes

         Na počátku 20. století si cestovatelé stop po neskutečném ohni nalezených v indických ruinách příliš nevšímali, protože je přičítali tehdejším válečným konfliktům.

         Teprve až po svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki svět pochopil tento odkaz dávných věků. V Hirošimě byl vybudován pamětní park, v jehož centru bylo ponecháno několik zdí, které výbuch nezničil.

          Na těchto zdech můžeme spatřit ke svému úděsu stíny lidských postav. Zanechali je lidé, nacházející se v epicentru obrovské exploze, kteří se doslova v okamžiku vypařili. Jejich stín ale zůstal navždy, jako živá obžaloba, otištěn na zdivu, které odolalo nesmírnému žáru výbuchu.

          Jsou to přesně takové stíny, jaké popisují badatelé a cestovatelé v troskách starobylých indických měst pohlcených dnes džunglí. Mezi nejnovější zprávy patří i hlášení o dalším neobvyklém objevu v severní Indii.

         V roce 1992 v rozsáhlé lokalitě poblíž Jodhopuru nalezl pětičlenný tým vedený Leyem Hundleyem místo s neobvykle zvýšenou radioaktivitou.

         Následné vykopávky odkryly pozůstatky dávného města, které vykazují všechny známky atomového výbuchu. Byla zničena většina budova a zahynulo tady podle skromného odhadu na půl milionu lidí. Existovaly snad před tisíci lety v Indii atomové pumy? A kdo je používal?

         Jednalo se snad o cizí mimozemské inteligence, které Indové ve svých eposech nazývají bohy, nebo šlo o vyspělou civilizaci, která přestihla v technickém vývoji svou dobu a jejíž příslušníci, stejně jako dnešní vědci, podcenili hrůznost použití atomových zbraní?   

         Je zajímavé, že podobné zbraně prý vlastnili i v Číně. V čínské mytologii nacházíme popisy zbraní, které svou ničivostí budí i dnes respekt a rozhodně nijak nezaostávají za těmi indickými.

         Pokud by potřebovali vojáci ustupovat nikým nepozorováni, pak mají k dispozici ještě jiné možnosti: kouřové clony a pláště, které je učiní neviditelnými.

          Také mayský bůh Huracan prý vlastnil ničivou zbraň, s níž smetl kdysi neposlušné lidstvo z nebes ohromnou větrnou smrští. Tento obávaný bůh byl známý také jako "Trojjediné srdce nebes":

          Raxa Caculha neboli " Zelený blesk", Chipi Caculha nazývaný "Malý blesk" a Caculha Huracan - "Jednonohý blesk".

         Vědci zprvu považovali tato jména za typickou mayskou alegorii, plnou těžko pochopitelných abstraktních pojmů. Dne 16. července roku 1954 si však na všechna tato zvláštní jména mayského boha Huracana si vzpomněli, když v americké poušti Alamogardo byla odpálena první atomová puma.

          Nejprve vyšlehl zelený blesk, poté vytryskl druhý plamen a nakonec se ve zlomku vteřiny vyhouplo do úžasné výše zelené slunce, stojící jakoby na obrovské noze. Kde asi mohli Mayové pozorovat toto divadlo? Takových otázek, na které věda hledá odpověď, je mnoho.

         

                    

                                            

               

    

žádné komentáře | přidat komentář

Kde se vzaly ničivé zbraně -oheň a meč

12. duben 2013 | 23.28 | rubrika: Záhadné nálezy

                                                                Oheň

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 112x

Pocházíme z hvězd?

11. duben 2013 | 15.33 | rubrika: Knižní publikace
žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 88x

Egyptské pyramidy a nástroje budoucnosti

11. duben 2013 | 15.23 | rubrika: Záhadné nálezy

                                      Egyptské pyramidy a nástroje budoucnosti.  I.díl

            

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 99x

Leonardo daVinci a vynálezy z budoucnosti

9. duben 2013 | 21.50 | rubrika: Aktuality

                                                                                             Leonardo da Vinci a vynálezy z budoucnosti

imagehvězdná brána

        

     

   Dne 24. 2. 2011 uskutečnilo lidstvo ve svém vývoji další významný krok. Právě toho dne totiž vynesl americký raketoplán Discovery na mezinárodní vesmírnou stanici "Robonauta II."

        Tento technicky dokonalý a - navíc humanoidní, neboli člověku podobný robot - byl zhotoven podle 500 let starých nákresů geniálního malíře, sochaře, architekta, přírodovědce, hudebníka, spisovatele, konstruktéra, vědce a technika Leonarda da Vinciho (1452 – 1519).

         Je neuvěřitelné, že trojrozměrné kresby, které Leonardo da Vinci vytvořil před tak dávnou dobou, posloužily vědcům z amerického NASA jako podklady pro vytvoření něčeho tak složitého, jako je právě "Robonaut II."

        Leonardo da Vinci, tento universální genius, svou všestranností převyšoval i takové osobnosti, jako byl Michelangelo Buonarotti či Mikuláš Koperník. Jeho význam pro lidstvo proto spočívá v tom, že v podstatě ovlivňuje z propasti dějin i v dnešní době různé vědní obory.

        Měl správnou představu o pohybu planet a gravitaci - a tak položil v podstatě základy pro všechny své pozdější pokračovatele:  G. Galilei (1564-1642), F. Bacona (1561-1626) a také I. Newtona (1643-1727).

        Leonardo da Vinci  - celým jménem Leonardo di ser Piero da Vinci -  se narodil dne 15. 4. roku 1452 jako nemanželský syn notáře Piera a venkovanky Catthariny.  

Žil tedy v období kvetoucí italské renesance. Tehdy se svět zhlížel v řeckých a římských klasických dílech a všude vládl duch obrození a humanismu. To však bylo jen pouhé zdání.

        Na vše totiž dohlížel přísný vliv církve, která v této době řídila a kontrolovala veškerý život v tehdejší společnosti, a proto také byla patronem umělců.

         Je jisté, že Leonardo da Vinci byl rozhodně pozoruhodným člověkem, který se naprosto vymykal své době. Možná také právě proto si vedl své deníky a zapisoval si do nich své myšlenky a geniální vynálezy pomocí zrcadlového písma.

        To mělo určitě svůj důvod, zejména v době, kdy se tento neúnavný genius věnoval zkoumání lidského těla - a prováděl pitvy.  Za tímto účelem vykupoval Leonardo da Vinci mrtvá těla, což bylo v jeho době hrdelním zločinem.

         Za 36 měsíců, mezi lety  1513- 1516 , tak uskutečnil desítky pitev, které pečlivě zdokumentoval podrobnými nákresy a také zaznamenal ve svých zápiscích - zrcadlovým písmem pozpátku, aby tak ochránil své vědomosti.

       Stejně tak Leonardo da Vinci ukrýval záhadná poselství do svých obrazů. Vědci dnes odhalují stále nová a nová zašifrovaná tajemství, ukrytá dosud v těchto nádherných Leonardových dílech.

       Ukázalo se to v roce 1989 při zkoumání Leonardova díla "Zvěstování", na kterém Leonardo da Vinci pracoval na počátku své tvorby, kdy byl ve Florencii jeho učitelem malíř Andrea del Verrochia.

        Tehdy se k malování používaly barvy s příměsí olova. Ukázalo se však, že Leonardo da Vinci použil jiné barvy, když vytvářel na obraze vlevo stojícího anděla. Tak se stalo, že při rentgenové analýze, kterou tehdy vědci prováděli, anděl z obrazu úplně, jakoby zázrakem, zmizí. Otázka tedy zní: Proč?

         Je známé, že na sklonku svého života trávil čas ve Florenci a posledních 16 let věnoval nestálému zdokonalování světoznámého a slavného portrétu "Mony Lisy", neboli Giocondy.

        Zde stejně, jako v případě svých zrcadlově psaných zápisků - a jako ostatně i na svých jiných obrazech -  používal Lenardo da Vinci techniku zrcadlení.

         Proto byl i tento obraz podrobeny zkoumání pomocí počítačové technologie na universitě v Bostonu v americkém Masachuchets .

         Počítač tehdy odhalil pozoruhodné skutečnosti: Leonardo věnoval vždy při svých malbách velkou pozornost věrnému zpodobnění rukou.  A právě na nich – při použití zrcadlové techniky, zde byla odhalena bytost s přilbou, která má doslova příšerný obličej, připomínající svým vzhledem nejspíše filmového predátora.

        Jak mohl něco takového Lenardo da Vinci namalovat? Viděl snad někdy podobnou zrůdnou bytost?  Věděl snad, že jednou v budoucnosti lidé dokážou rozluštit jeho poselství? Jedno je jisté: že to byl opravdu malířův vědomý záměr.

      Stejnou trojrozměrnou techniku totiž lze objevit i na obraze "Panna a dítě se sv. Annou" a také "Panna ve skalách".

      Vědce znepokojuje i další věc: na některých skicách a náčrtech Leonarda da Vinciho na nás zírají přízrační groteskní tvorové, jejich sešklebené neskutečné tváře se zdají pocházet jakoby odjinud.  Odkud asi čerpal Leonardo da Vinci svou inspiraci při malování těchto příšer?

       Právě on, který se jindy velice snažil o reálné zachycení malovaného objektu, bez jakýchkoliv příkras, tu náhle zpodobňuje naprosto děsivé jedince, kteří se zdají přicházet odkudsi z pekelných krajin?

       Z Leonardových zápisků se o tom mnoho nedozvídáme: umělec byl bohužel na informace o svých osobních záležitostech velmi skoupý. Není také známo, kde se Leonardo da Vinci pohyboval v letech 1476-1478.

       A právě tehdy, kdy nám tento umělec mizí na čas ze všech historických záznamů, je zřejmé, že se vyskytla v jeho životě nějaká neznámá okolnost, která posléze ovlivnila celý jeho další života a jeho smýšlení.

      Podle jeho pozdějších kusých sdělení se " tehdy učil u lidí, kteří mu ukázali věci, o kterých normální lidé nemají tušení." Jeden jeho takový zápisek obsahuje záznam o dobrodružství, které zažil někdy v roce 1476.

       Mladý Leonardo da Vinci se velmi rád procházel krajinou, a tak byla častokrát jeho učitelkou sama příroda. Při svých toulkách bedlivě pozoroval krajinu, zkoumal zvířata a všechny přírodní děje.

       Při jedné takové procházce narazil "na temnou jeskyni". Podle všeho se jednalo o opravdu o významnou událost v jeho životě, protože si ji pečlivě zaznamenal a také se o ní po celý život zmiňoval. Co asi v jeskyni našel?

       Odkud asi pochází jeho geniální návrhy z roku 1478 - tedy ihned po jeho návratu do Florencie - které tvoří vrchol jeho tvorby?

        Právě tehdy Leonardo da Vinci navrhuje a vymýšlí své největší - a na svou dobu naprosto převratné vynálezy a stroje - které svým konstrukčním a technickým vypracováním předběhly vývoj techniky o celá staletí.

         Kreslí návrh letadla, bagru, šlapacího soustruhu, odstředivku, dmychadlo, potápěčský úbor, závitník, závitnici, hlaveň, ponorku, tkací stroj, vrtačku, zemní vrtáky, tiskařský lis, kolesovou loď, zemní vrtáky, kulomet, bojové dělo a také vozidla na samostatný pohon.

        Jedním z těchto vozidel je i bojový stroj – tank. Přestože Leonardo da Vinci nebyl rozhodně přítelem zabíjení a válek, vymýšlel strategii boje, kde by zasáhly právě tanky. Je jistě paradoxem, že po více jak 400 letech, v roce 1916, tedy během I. světové války, v bitvě na řece Sommě, postupovaly tanky přesně tak, jak navrhl kdysi Leonardo da Vinci.

       Z literárního odkazu tohoto genia se nám dochovalo na 7000 stránek. Z toho je více než 3500 svazků technických zápisků.

       Jeho poznámky tvoří celkem 48 svazků - některé jsou zatím ale nerozluštěné, z nichž část je uložena v muzeích po celém světě a - další jsou v soukromých sbírkách - například velké množství těchto poznámek vlastní Bil Gates.     

       Otázkou ale stále zůstává, s kým se mohl Leonardo da Vinci při své záhadné cestě do podzemí setkat? Mohl tam uvidět nějaké neznámé bytosti, které později ztvárnil ve svých kresbách? A odkud tyto bytosti vlastně pocházely? A mohli mu tehdy podivuhodní a nezemští tvorové sdělit nějaká tajemství?

       Odpovědí by mohl být neidentifikovatelný objekt, který vidíme na obraze s názvem "Vzkříšení." Vysoko nad zemí se tu vznáší šedé těleso ve tvaru disku, z něhož k zemi směřují světelné paprsky.   

        Jsou snad všechny neuvěřitelně pokročilé vynálezy tohoto mimořádného muže jménem Leonardo da Vinci důkazem, že se setkal s někým, kdo mu odhalil tajemství budoucnosti?

imagehvězdná brána

žádné komentáře | přidat komentář

Existovala v dávnověku děsivá monstra?

5. duben 2013 | 23.44 | rubrika: Záhadné bytosti

                       Annunaki a strom životaPodivní kříženci                          

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 113x

Války bohů

5. duben 2013 | 23.41 | rubrika: Stopy bohů

   imagesCAACTOKQ Války bohů                    

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 253x