Podmořské světy

18. únor 2013 | 16.29 | rubrika: O autorovi

295872Civilizace ukryté pod hladinou                                

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 291x

Tiahuanaco a Puma Punku

11. únor 2013 | 13.58 | rubrika: Kamenné otazníky

Tiwanaku,-Altiplano,-Bolivia-- Tiahuanako a Puma Punku-  výroba stavebních dílů či kosmodrom?

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 967x

Kniha návštěv planety Země II

11. únor 2013 | 13.54 | rubrika: Aktuality

              Pixmac000075930529

     

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 87x

Jaderný výbuch v Chattušaši

6. únor 2013 | 18.02 | rubrika: Záhadné nálezy

                              Jaderný výbuch v Chattušaši

        Podle

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 153x

kontakt

6. únor 2013 | 11.50 | rubrika: O autorovi

 Kontakt: MagdalenaZachardova@seznam.cz

žádné komentáře | přidat komentář

velká pyramida

5. únor 2013 | 22.52 | rubrika: Kamenné otazníky

                    Velká pyramida

Pixmac000077733125-egypt

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 156x

Jaderná elektrárna stará dvě miliardy let

5. únor 2013 | 22.48 | rubrika: Záhadné nálezy

Jaderná elektrárna stará dvě miliardy let.

Zkonstruování moderních jaderných elektráren je jedním z úžasných vynálezů naší civilizace, na které jsme pyšní. Otázkou však zůstává, zda tento objev, stejně jako mnoho podobných v naší historii, dokážeme plně ovládat ke svému užitku.

Pracovníci v těchto elektrárnách musí neustále pečlivě sledovat a řídit všechny procesy, které probíhají v atomovém reaktoru. To je totiž ten nejdůležitější a zároveň nejsložitější úkol při provozu celého komplexu. Ve štěpném materiálu, uranu 235, se ostřelováním volnými elektrony štěpí atomová jádra. Při tomto procesu dochází ke vzniku volných neutronů, které vylétají do okolí a štěpí další jádra. Tato v podstatě velice jednoduchá reakce je základní funkcí reaktoru. Kdyby nebyl průběh procesů záměrně zbrzďován, nastala by v okamžiku obrovská exploze o teplotě několika milionů stupňů Celsia a způsobila by tak jaderný výbuch.

Reaktor tedy laicky řečeno v podstatě provádí jaderný výbuch, který je protahovaný donekonečna. Výsledkem toho všeho je, že děsivá jaderná síla pracuje pro užitek člověka a vyrábí mu tolik potřebnou elektrickou energii. Člověk tedy pomocí svého rozumu spoutal peklo a donutil ho k tomu, aby pracovalo pro něho. Občas se mu ale, jak bohužel již z minulosti víme, může toto peklo vymknout z rukou.

Dne 7. června roku 1972 se udála v laboratoři v Pierrlate, zhruba 160 kilometrů od města Marseille ve Francii, podivná příhoda. Chemik Henri Bouzigues zkoumal pravě vzorek plynu hexafluoridu uranu, když náhle zjistil, že u vzorku je podíl izotopu uranu U 235 o něco nižší, než bývá norma. A tak si přizval Bouziges ještě další kolegy, aby vypátrali, co tuto odchylku vlastně mohlo způsobit.

V první řadě odborníky zajímalo, odkud dodávka podezřelého uranu vlastně přišla. Bylo zjištěno, že pochází se západní Afriky ze státu Gabun. Zde se nacházejí velké uranové doly v Oklo, ležící nedaleko města Franceville. Těžba v nich byla zahájena v roce 1970 a postupně tu vznikl obrovský kaňon o šířce jednoho kilometru a hloubce 300 metrů. Ihned byla přerušena těžba, aby měli vědci možnost odebrat v klidu další vzorky. Bylo nalezeno celkem šest čočkovitých útvarů, u nichž byl podíl uranu také nižší!

Fyzikové pak celkem snadno došli k naprosto neuvěřitelnému a přímo šokujícímu závěru: na místě dnešní oblasti dolů v Oklo musely před dvěma miliardami let, tedy podle paleolontologů v prekambrickém období, probíhat naprosto stejné štěpné procesy, jaké probíhají v dnešních jaderných elektrárnách! Tyto jaderné reaktory musely být v provozu podle odhadu odborníků zhruba 150 000 let.

Po dalším důkladném pátrání bylo objeveno celkem 14 totožných fosilních jaderných reaktorů. Takový objev nebyl zaregistrován na žádném jiném místě na světě. Vědci ovšem označili tento úžasný nález za neuvěřitelně vzácnou hříčku přírody. Je sice pravdou, že před dvěma miliardami let byla koncentrace uranu 235 mnohem vyšší než dnes, ale v těžebním dole v  Oklo byly nalezeny i produkty, které při štěpení uranu vznikají, například plutonium.

Podle propočtu vědců je šance na vznik jednoho přírodního reaktoru l:10 000 - a to ještě za velmi příznivých podmínek a při dokonalém dodržení všech poměrů prvků. Vznik hned 17 takových reaktorů najednou nemůže být tedy rozhodně náhodnou přírodní hříčkou! Přesto se dodnes o jejich původu vedou spory mezi nejpřednějšími odborníky na celém světě. K velkým příznivcům a zastáncům této teorie patřil i promovaný geolog a autor literatury o mnoha záhadách naší planety dr. Johannes Fiebag.

Podle jeho názoru by bylo nutné z důvodů tlaku potřebného ke vzniku samovolné jaderné reakce provést tuto reakci až v hloubce 11 000 metrů. Ale možnost, jak dostat materiál, který byl původně na povrchu, do této hloubky přirozenou cestou před 2 miliardami let - prostě neexistovala!

Snaha o vyřešení této záhady má však smutnou dohru. Správní rada pro těžbu uranu COMUF zastavila v této záhadné lokalitě zcela všechny práce. V důsledku toho byla v dolech v Oklo vypnuta i odvodňovací čerpadla a tak bude zřejmě tuto největší záhadu Afriky dnes připomínat již jen velké jezero.

žádné komentáře | přidat komentář

Dávné hrobky nebo atomové kryty?

5. únor 2013 | 22.44 | rubrika: Stopy bohů

                          

                 dobytí Jericha

                       

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 284x

Kdo vymyslel Mayský kalendář

5. únor 2013 | 17.14 | rubrika: Aktuality

                                         Kdo vymyslel Mayský kalendář.

Pixmac000080736135

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 123x

Egyptská letadla a helikoptéry z Abydosu

5. únor 2013 | 17.09 | rubrika: Záhadné nálezy

                                  Egyptská letadla a helikoptéry z Abydosu.

        modely letadélek

          Archeologům zamotala řádně hlavu také dnes již dobře známá dřevěná maketa letadla, nalezená v hrobce slavného egyptského faraona Tutanchamona, jež byla původně rovněž pokládána za ztělesnění ptáka.

          Odborníci si ale brzy všimli, že s jeho křídly nebude zřejmě něco v pořádku. Netrvalo dlouho a i tento artefakt mohl být přiřazen k modelům starověkých letadel schopných letu. Tím ale záhadné objevy, týkající se létajících strojů v Egyptě nekončí.

      

          Roku 1898 byl totiž na severu Sakkáry v hrobce Pa-Di-Džmena ze 4. století př. n. l. objeven podivný předmět, vyrobený ze dřeva fíkovníku, dlouhý 14,2 centimetrů. Vážil kolem 39 gramů a podle egyptologů šlo "o sokola s rozepjatými křídly." Jeho stáří bylo odhadnuto na 2200 let. Hned vedle něho ležel papyrus s tajemným nápisem, který by se dal přeložit "Chci vzlétnout!"

          Tento "ptáček ze Sakkáry", jak ho později vědci pojmenovali, byl uskladněn ve sbírkách v Káhirském muzeu do roku 1969, kde poklidně ležel, než si ho zcela náhodou povšiml egyptský profesor Khalil Messika.

          Když studoval starověké modely, zaujala ho, že se směrem ke krajům jeho křídla zužují a zahýbají směrem dolů, což je u ptáků dost nezvyklé. Ptáci totiž něco takového nepotřebují, díky svému aerodynamickému tvaru těla. Zarážející byla podobnost tohoto artefaktu s moderním letadlem či kluzákem.

          Bratr Khalila Messiky byl shodou okolností letecký inženýr, tedy odborník na aviatiku a také na aerodynamiku. Záhadný předmět se mu také zalíbil, a proto vyrobil později jeho přesnou kopii z balzového dřeva v poměru 5:1, se kterou provedl několik zkoušek.

          Ukázalo se, že tento model je schopný létat. Doktor Messika je naprosto pevně přesvědčen, že "pták ze Sakkáry" je zmenšeným modelem starověkého letadla.

          Jde ale o to, jak mohli staří Egypťané dostat takový kluzák či větroň do vzduchu?

To prý ale není podle leteckých odborníků nijak těžké, někteří lidé dnes používají k podobnému účelu celkem jednoduchý systém provazů.

          Naskýtá se ale jiná myšlenka: pokud by některé staré kultury mohly znát principy aerodynamiky a byly schopné opravdu vyrobit takový létající stroj, změnilo by to zcela podstatně náš pohled na technické schopnosti našich předků.

          Záhadou však zůstává, jak se k podobným znalostem mohli dostat?

          Nikdo také dodnes řádně nevysvětlil, co představují rytiny na desce chrámu faraona Setiho I. v egyptském Abydosu, který leží 560 kilometrů jižně od Káhiry a pochází podle datování archeologů z 19. dynastie.

          Uvnitř tohoto architektonického skvostu se nachází množství dosud nerozluštěných egyptských hieroglyfů. Na rozdíl od jiných nápisů nedovedli zatím odborníci určit jejich význam. Nejzáhadnější z nich mohou zdejší návštěvníci spatřit nad dveřní obrubou v aleji egyptského boha Slunce Amona- Re.

          Jeden z těchto hieroglyfů byl celkem výstižně pojmenován "Helikoptéra z chrámu v Abydosu." Připomíná totiž velmi známou americkou bojovou helikoptéru AH-64 Apache. Na ostatních rytinách dále můžeme rozpoznat i cosi jako tank, ponorku či kosmickou loď.

          Mají snad archeologové a také záhadalogové při jejich interpretaci jen bujnou fantazii, nebo je možné, že by Egypťané v 13. století př. n. l. znali a používali tak pokročilé vynálezy, které jsou pro nás samozřejmostí teprve v našem osvíceném 21. století?

          Není jistě náhoda, že chrám v Abydosu byl postaven na příkaz výbojného faraona, který odvodil své jméno od Setha, jež byl staroegyptským bohem války a tak tyto zde vyryté znaky mají logicky zobrazovat právě válečnou techniku! To by pak mohlo vysvětlovat nález již zmiňovaného letadla ze Sakkáry.

          Kdo asi létal na naší planetě před tak dávnými časy?

          Teorie o možnosti návštěvy naší Země z jiných oblastí vesmíru, uskutečněnou v dávnověku, nepřekračuje nijak, přestože si mnoho vědců myslí pravý opak, seriozní vědeckou oblast, zabývající se pátráním po stopách těchto návštěvníků.

          Vždyť vědecký pokrok přece vždy spočíval a spočívá právě v tom, že se ti, kteří zastávali nové a progresivní poznatky, vždycky snažili o vyvrácení starých a zažitých názorů, které se postupem času mnohokrát ukázaly mylné a zastaralé- a to je samozřejmě pro vývoj naší společnosti velice správné. Jedině tak se podařilo prosadit teorie, které zněly v první chvíli jako naprosto šílené a plné fantazie.

          Jedině tak jsme v posledních staletích šli stále kupředu a jedině tak jsme se mohli vydat na úžasnou a mnoha generacemi vysněnou cestu ke hvězdám, díky níž jsme konečně pochopili, jaké odkazy nám dávní bohové zanechali.

modely letadélek

žádné komentáře | přidat komentář

Evoluce -pravda nebo velký podvod?

5. únor 2013 | 16.55 | rubrika: Aktuality

        Erich von daniken

   

I. Evoluce – pravda, nebo velký podvod?

"Historie vzniku člověka je opičí divadlo. Je to detektivka s tisíci otevřenými otázkami a tisíci pseudologickými odpověďmi."

                                                                            Erich von Daniken.

          Podle mnohých vědců je historie vývoje člověka na naší planetě naprosto jasná. Biologové tvrdí, že vývoj všech druhů živočichů probíhal postupně.

          Tradiční věda, tak jak ji známe, je ochotná jen v maličkém procentu pochybovat o tom, že by tomu mohlo být jinak. Přesto se podle nejnovějších poznatků tato po mnoho desetiletí zcela neotřesitelná teorie začíná jevit jako jeden velký podvod.

         

          Otázka, odkud vlastně člověk pochází a jakou cestou vznikl, se dnes ukazuje jako dosud nedostatečně zodpovězená. V temné prehistorii probleskují jen minimální náznaky, které ale zatím nelze uspokojivě spojit v jeden souvislý celek.

          Podle britského přírodovědce a zakladatele evoluční teorie neboli nauky o původu lidstva Charlese Darwina (1809-1882), který vydal v Londýně roku 1859 své dílo s názvem "O původu druhů cestou přírodního výběru", příroda prý prostě a jednoduše experimentovala tak dlouho až se, po mnoha a mnoha namáhavých přechodech od jednoho živočišného nedokonalého druhu k dokonalejšímu, který se dokázal nejlépe přizpůsobit prostředí, podařilo jakousi souhrou šťastných náhod dojít až k naprosto dokonalému stvoření, zvanému Homo sapiens sapiens – tedy k člověku.

          Přestože totéž tvrdí dokonce i slavná Encyklopedia Britannica, kde se můžeme dočíst, že: "O faktu evoluce nemůže být nejmenších pochyb," má toto tvrzení hned několik očividných slabin. Například mezi dosud nalezenými pozůstatky tvorů z doby před miliony let chybí velmi často spojovací mezičlánky.

          Darwinova 150 let stará hypotéza uvádí, že se například obojživelníci postupně vyvinuli z ryb, což trvalo mnoho milionů let. Dosud se však nenašel žádný zkamenělý mezičlánek, jehož vzhled by nasvědčoval tomu, že opravdu tvoří přechod mezi rybami a obojživelníky. Možná právě proto, že žádné takové mezičlánky prostě neexistují!

          Celá evoluční teorie vychází tedy z toho, že přežívali jen nejdokonalejší a nejlépe přizpůsobení jedinci a příroda sama uskutečnila přirozený výběr. Pravdou ale je, že v Darwinově době ještě nebyly biochemie, genetika a další přírodní vědy na takové úrovni, aby tehdejší vědci mohli vědět, jak složitá vlastně je buňka.

          Každá buňka má totiž tak dokonale propracované ústrojí a funkce, že není možné, aby toto vše mohlo vzniknout jen nějakým náhodným uspořádáním, díky čemuž se možnost náhodné mutace rovná nule. To vyjádřil asi nejlépe uznávaný biolog profesor Conklin, když řekl:

          "Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je naprosto stejná, jako že dokonalý slovník vznikl explozí v tiskárně!"

          Toto vtipné tvrzení se ukázalo jako velice pravdivé v roce 2006, kdy byl objeven týmem odborníků vedených Davidem Hausslerem z Univerzity of California v Santa Cruz v USA naprosto výjimečný gen pojmenovaný HAR- l.

          Pomocí speciálního počítačového programu, jenž se postupně probíral zhruba 15 miliony změnami, které se v lidské DNA odehrály od doby, kdy na Zemi žil společný předek lidí a šimpanzů, se podařilo objevit celkem 49 oblastí, kde pozvolná evoluce lidského genomu náhle neskutečně zrychlila a to právě dalo tomuto zvláštnímu genu název HAR -1, " human accelerated region"- neboli  "lidská urychlená oblast."

          Tento gen hraje zcela zásadní roli, protože nás odlišuje od ostatních živých tvorů a má také hlavní podíl na pokročilém vývoji našeho mozku.

          Gen HAR- 1 je tak složitá molekula DNA, že je – a to i podle těch nejstřízlivějších výpočtů vědců - naprosto nepravděpodobné, že by mohla být během 6 miliard let vytvořena nějakou přirozenou cestou. Změna tohoto jediného genu znamenala obrovský skok ve vývoji lidstva.

          Otázkou je, kde se asi tedy vzal v naší DNA gen HAR -1? Pokud se nevyvinul náhodou, což je skoro vyloučené, byl snad vytvořen uměle? DNA je zaznamenávací nosič informací, a protože v naší DNA je pravděpodobně zakodována i informace o tom, zda bylo s naší DNA někdy manipulováno, máme možnost dozvědět se, jak to všechno bylo doopravdy.

          Podle teorií některých odborníků, jako byl například nositel Nobelovy ceny a spoluobjevitel struktury DNA Francis Crick (1916-2004), nemohl totiž tento naprosto unikátní gen dokonce ani vzniknout na Zemi. Mají pravdu? Mohl by opravdu počátek naší slavné evoluce ležet někde v hlubinách vesmíru?

          Sám Darwin jednou připustil, že pokud se prokáže, že nějaký orgán nebo organela nevznikla řadou malých změn či náhodně, jeho teorie byla mylná.

           

Pixmac000079314363 (1)

                              

   

                                             

žádné komentáře | přidat komentář

Lebky z křišťálu a odkaz věků

5. únor 2013 | 16.24 | rubrika: Aktuality

   Pixmac000086092640

Lebky z křišťálu a odkaz věků.

           V roce 1927 prováděl ve Střední Americe a v Britském Hondurasu vykopávky Frederik Mitchell- Hedges, kterému přezdívali všichni Mike. Během expedice do Lubaantumu, sídla dávného kmene Mayů, kopal během sedmi let se svými spolupracovníky na nalezišti, kde doufal nalézt pozůstatky této závojem tajemství dosud obestřené mayské civilizace. Jednoho dne si šimla jeho adoptivní dcera Anna Mitchell – Hedgesová, že se dole v hloubce něco zalesklo. Původně si myslela, že uviděla světlo, pocházející z baterky. Ale kde by se tam vzala baterka?

           Otec ji proto uvázal kolem pasu provaz a spustil ji dolů, aby prozkoumala původ onoho tajemného světla. Všichni okolo strnuli překvapením. To, co se lesklo mezi kameny, byla totiž horní část křišťálové lebky. Měřila na výšku přesně 3 centimetrů, na výšku taktéž a její délka činila 18 centimetrů.

O tři měsíce později byly nalezeny ještě spodní čelisti. Čirou náhodou je objevili právě v den jejích 17. narozenin. V lebce však jako by bylo něco zlověstného. Sám Mitchell- Hedges přezdíval své lebce Skull of Doom, Lebka prokletí nebo Lebka osudu a popisoval ji jako ztělesnění všeho zla.

Možná právě proto je Lebka osudu uložena od roku 1974 jako dar Mitchel- Hedgesovy dcery v Muzeu amerických indiánů v New Yorku. Zde se jí zabýval šest let vynikající muzejní restaurátor a odborník na křišťál Frank Dorland, který byl fascinován jejím dokonalým provedením. Objevil, že lebka je dokonalá i po anatomické stránce-stejně jako u člověka je dolní čelist pohyblivá a je uložená kloubními hlavicemi v kloubních jamkách. Předlohou k ní byla lebka ženy.

Hedges, stejně jako ostatní vědci po něm, vyjádřil domněnku, že sloužila zřejmě při náboženských obřadech ke koncentraci kněží. Ti mohli touto cestou zaslat kletbu způsobující smrt na dálku na své nepřátele. Díky těmto všem unikátním vlastnostem se z ní stala jedna z nejzáhadnějších artefaktů současné vědy. Jeden z vědců, který tuto lebku zkoumal, se vyjádřil takto:

"Ta zatracená věc by vlastně neměla vůbec existovat!"

Frank Dorland zase prohlásil, že lebka při bližším pozorování, které prováděl:

"Někdy měnila barvu, někdy se zaplní mlhou, vydává prchavou vůní a zvláštní zvonivé zvuky, zobrazuje horstva, chrámy a řadu dalších objektů a jednou několik minut ji obklopovala svatozář!"

Mimoto bylo dokázáno, že díky schopnostem odrážet a lomit světlo mohl z lebky za určitých okolností a pokud ji také mayský kněz podržel v určitém úhlu, vyšlehnout až neuvěřitelně silný a omračující plamen ohně.

Později byly nalezeny ještě další lebky. Když byly podrobeny vědeckému zkoumání, odborníci zjistili, že byly vytvořeny stejně jako Lebka zkázy z jediného kusu přírodního křišťálu, vážícího 5 kilogramů. Křišťál má podle Mohsovy stupnice tvrdost 7. Znamená to tedy, že ho lze opracovávat jen ještě daleko tvrdším materiálem, tedy jen rubínem a diamantem. Podle názorů mineralogů pochází křišťál, z kterého je lebka zhotovena, z Brazílie.

Háček je v tom, že podle odborníků nemají Brazilci v broušení takto velkých kusů žádnou tradici. Pokud bychom se přikláněli k názoru, že lebky vytvořili Aztékové, pak ji jistě také používali při náboženských obřadech. Aby bylo záhad ještě trochu více, byla lebka po dokončení ještě dobroušena vodou a jemnými písky, nanášené na povrch křišťálu v podobě jakési kaše.

            Stejného způsobu leštění se používá dnes při výrobě skleněných astronomických zrcadel. Celá práce trvala, pokud počítáme jen jednu osobu, protože by si asi více osob na tak malém předmětu při práci překáželo, podle odhadu Dorlanda zhruba 300 let, což je ale jen spodní hranice odhadu! To překonává i čínské porcelánové soubory, na kterých pracovalo i několik generací, aby je pak odevzdala překvapenému synovi toho, kdo objednávku před mnoha lety provedl.

 Nebyly totiž nalezeny žádné stopy, které by nutně každý nástroj, který byl při práci jejími tvůrci použit, samozřejmě zanechal. Není možné, aby právě tato lebka byla tak dokonale opracována jen pomocí tehdejších primitivních prostředků, které Mayové vlastnili, protože jak bylo odhadnuto, by k tomu byla zapotřebí doba o délce 300 let. Navíc jsou lebky perfektně vyleštěné a vyhlazené, pro svou jedinečnost jsou dnes předměty nevyčíslitelné hodnoty.

 Navíc bylo zjištěno, že v dutině ústní má lebka hranol, který umožňuje vysílat dopadající světlo z čela ven, jakýmsi třetím okem. Pokud kněží umístili do prostoru pod lebku svíčku, rozzářily se očnicové dutiny a z obou vycházely dva paprsky přímo z nitra imaginárních zornic. Za určitých podmínek se tak předměty, které byly pod lebku umístěny, mohly promítat přímo do ní.

Dorland o svých pokusech napsal toto:

"Dovedeme si přestavit, jaký účinek vyvolala lebka visící v polotmě nad oltářem, lebka se svítícíma očima, lebka pohybující čelistí a vyslovující rozkazy bohů. Zvláště, když v ní bylo možné vidět různé předměty jako lidské obličeje, zvířata a nadto výplody vlastní fantazie v blýskavé hře světel a stínů. Sám jsem zkoumal, jak působí křišťálová lebka na citlivé osoby. Některým se zrychlil puls, jiné začaly pociťovat žízeň, cítit různé pachy některé osoby dokonce usínaly. Kněží, kteří ovládali tajemství lebky, museli získat pověst všemohoucích bytostí."

 Lebky byly navíc vytesány zcela nelogicky proti směru přirozených křišťálových vláken, což by bylo i za použití dnešních nástrojů nesmírně pracnou a velice riskantní záležitostí. Stačil jeden miniaturní pohyb a celé dílo by bylo zničeno. Jakou technologii při výrobě lebek dávní jejich tvůrci používali, není dosud známo.

Mayové věřili, že křišťálových lebek bylo na světě původně celkem 13. K čemu asi tak sloužily? Do dnešní doby jich bylo nalezeno ale pouze 12. Takové číslo jistě není náhodné.

Podle mayských legend totiž existuje ve vesmíru kromě naší Země ještě dvanáct obydlených planet. Naše Země byla nazývána v těchto mýtech Planetou dětí. Každá lebka byla prý dovezena z jedné planety, byla vytesána z jiného nerostu a bylo do ní ukryto množství informací vždy o jednom z těchto světů. To by mohl potvrzovat nález lebky, zhotovené z jadeitu.             

Poslední, třináctá lebka, pak obsahovala všechno vědění a informace o všech těchto světech a vydávala podle mayských legend nevyšší možnou energii na Zemi. Ta však zatím nalezena nebyla.

Až se jednoho dne všechny lebky spojí, nastane návrat bohů.Tato pověst jistě zní jako závěrečná scéna z nám všem dobře známého filmu o Indiana Johnesovi. Kdyby to ovšem nebyla zřejmě pravda.

 Bylo by vůbec něco takového možné?

 Podle počítačových expertů z americké firmy IBM ano, jelikož bylo prokázáno, že každý krystal dokáže uchovat opravdu více než několik milionů informací.

 Jsou tedy tajemné křišťálové lebky snad jakýmsi spouštěčem, který odstartuje v budoucnosti začátek nové éry? Anna Mitchel Heddgesová je přesvědčena, že je to tomu tak

žádné komentáře | přidat komentář

Antarktida, jak ji neznáme, I.část

4. únor 2013 | 22.02 | rubrika: Aktuality

             Antarktida jak ji neznáme-aneb kdo ovládá Jižní pól?- I.část

pyramidaMy, moderní lidé dneška se rádi holedbáme myšlenkou,

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 372x

Bible a tajný kod

4. únor 2013 | 21.43 | rubrika: Aktuality

bible

Bible a tajný kod.

Žádná jiná kniha na světě tak neovlivnila tok lidských dějin a osudů jako Bible. Tato kniha knih je bezpochyby neznámější knihou světa

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 58x

Civilizace dinosaurů a UFO

4. únor 2013 | 20.11 | rubrika: Záhadné bytosti

dinosauroid

Civilizace dinosaurů a UFO?    

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 103x

USO- světelná kola v oceánu

4. únor 2013 | 20.08 | rubrika: Stopy bohů

                      USO-světelná kola v oceánu

           Obrovské světelné kruhy či kola kroužící po hladině moře, pozorují námořníci již více než sto let. V některých oblastech, jakou

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 51x

Kniha návštěv planety Země II.

4. únor 2013 | 19.50 | rubrika: Stopy bohů

     Kniha návštěv planety ZUFO nad čínou

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 83x

Existovala starověká letadla?

3. únor 2013 | 15.20 | rubrika: Aktuality

                 Modely letadel 2

Existovala starověká letadla?

Touha létat provází zřejmě člověka od

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 166x

Egyptské pyramidy a nástroje budoucnosti

3. únor 2013 | 15.12 | rubrika: Stopy bohů

                                      Egyptské pyramidy a nástroje budoucnosti.

        Mezi nejdiskutovanější

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 132x

Upéří princezna Eleonora z Lobkovitz

3. únor 2013 | 13.54 | rubrika: Duchové a přízraky

              bible

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 287x

Upíři v českých zemích

3. únor 2013 | 13.47 | rubrika: Duchové a přízraky

      hrob pravděpodobného upíra v ČUpíři v Českých zemích.

Každý z nás jistě někdy slyšel či četl o upírech, kteří v noci vylézají z hrobů a sají lidem krev. Málo lidí ale

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 315x

Stroj času

3. únor 2013 | 13.20 | rubrika: Aktuality

        Stroj času. 2012

komentáře (1) | přidat komentář | přečteno: 1.165x

Kniha návštěv planety země I.

3. únor 2013 | 13.08 | rubrika: Aktuality

Kniha návštěv UFO planety Země.-I.

Pixmac000075930529  Možnost, že mimozemšťané zřejmě naši planetu v minulosti již několikrát navštívili, znepokojuje mnoho vědců současnosti. Proč by ale vlastně kontakt s bytostmi z cizích světů měl být nesmyslný? Vždyť stejně neskutečná se docela nedávno jevila teorie o Zemi obíhající Slunce, stejně jako vědci před několika staletími naprosto vylučovali možnost, aby předměty těžší než vzduch dokázaly létat. Lidé se na takové otázky dívali vždy s nedůvěrou. Proto se zřejmě i tato myšlenka stále setkává s odporem a seriozní učenci dneška nejsou ochotni si připustit zřejmé důkazy.

Původ těchto mimozemských fenoménů se přece datuje na Zemi od dávné minulosti. Již 3500 let starý papyrus egyptského faraona Thutmose III. říká:

"V roce 22, ve třetím měsíci zimy, o šesté hodině dne písaři Domu života zpozorovali kruh ohně, který přicházel z nebes. Jeho tělo bylo jeden prut dlouhé a jeden prut široké. Nevydával žádný zvuk...Když několik dní minulo, tyto předměty se na nebi rozmnožily. Jejich lesk převýšil záři slunce. Vojsko faraona na to hledělo s ním ve svém středu. Pak se tyto ohnivé kruhy vznesly do nebes a zamířily k jihu..."

Zásadní teorie, obhajující existenci návštěvy mimozemských bytostí na naší planetě, se opírá o překlady starých textů. Podle nich je lidstvo potomky rasy lidí z jiné planety, která bývá většinou označována jako Nibiru. Tato planeta byla kdysi nějakou kosmickou katastrofou vehnána do sluneční soustavy, kde gravitací slunce uvízla na dráze mezi Marsem a Jupiterem. Díky jejímu nezvyklému oběhu můžeme tuto planetu spatřit pouze jednou za 3600 let.

V mnoha případech máme k dispozici i věrohodné důkazy o návštěvnících z jiných světů. Jako jeden příklad z mnoha můžeme uvést nález učiněný v nehostinné pustině pouště Gobi západně od hlavního města Mongolska Hohhotu.  Zde archeologové odkryli starobylé město Khara Khota, či jinak řečeno Char - Chota. Hluboko pod rozvalinami tohoto dávného města objevil sovětský archeolog Pjotr Kuzmič Kozlov sarkofág se zachovalými těly dvou lidí, podle všech známek zřejmě královského páru. Na víku sarkofágu se skvěl symbol kruhu rozděleného svislou čárou. Stáří hrobu bylo odhadnuto na neuvěřitelných dvanáct tisíc let. Přišli tito neznámí mrtví z hvězd?

Tento hrob je totiž dáván do souvislosti s ještě daleko senzačnějším objevem: poblíž Khar Khoty byla objevena bezedná propast, jejíž stěny jsou tvořeny namodrale se lesknoucím sklem, které vypadá jako glazura. Podle místních pověstí sjel z nebe před dávnými věky blesk, který vytvořil tuto hlubokou šachtu. Podle názorů odborníků ale nemohl žádný druh blesku na světě vyhloubit nikdy šachtu hlubokou dva kilometry a navíc by nedokázal ani vytvořit její sklovitý povrch.

 Něco takového by mohla způsobit totiž pouze jaderná exploze, jako tomu bylo 13. září roku 1957 v Sierra Nevadě, kdy Američané provedli pokusný výbuch jaderné bomby, kterou  odpálili pod zemí.Tehdy byli experti nuceni nechat vytesat ve skále prostor kulovitého tvaru o průměru čtyřiceti metrů, kam uložili bombu, připravenou k podzemnímu výbuchu. Když po čtyřech letech tyto prostory navštívili specialisté v ochranných oblecích proti radiaci, užasli: Působením nesmírného tlaku a žáru se hornina roztavila a stěny pokryly krystaly, které se po roztříštění přeměnily ve sklovitou hmotu přesně takovou, jaká je v šachtě u mongolské Khara Khoty!

Jak si máme vysvětlit, že mimozemské bytosti zřejmě navštěvují naší planetu i v současnosti? Jednoznačně největší záhadou, týkající se vesmírných návštěvníků, je samotný fakt, že i přes statisíce hlášených zpráv, svědectví a množství důkazů, nebyla tato otázka dosud vyřešena.

Přitom některé důkazy jsou doslova hmatatelné. Například na ostrově Bali v chrámu Panatarah Sasih v Pejengu  mají uloženo na podstavci záhadné kovové těleso, které místní lidé uctívají jako posvátný předmět. Přinášejí mu denně oběti a setrvávají u něho v tichých modlitbách. Tento podivný kovový válec je podle mínění historiků největším bubnem zhotoveným z bronzu na světě.

Je dlouhý 186 centimetrů a jeho průměr činí 160 centimetrů. Po stranách z něho vyčuhují jakési kovové úchyty. Přesto je jeho výzdoba zvláštní a originální. Na čelní straně tajemného válce můžeme obdivovat vyobrazení hvězd, jaké se nikdy na Bali nevyskytovalo a rovněž podivné symboly. Zadní stěna tohoto válcovitého "zvonu" je odlomená, takže můžeme vidět dovnitř.

 Také čtyři páry bytostí s velkýma kulatýma očima a úzkým nosem, vyrůstajícím nezvykle již z prostřed čela, které nám připomínají nejspíše posmrtnou masku krále Pacala z jiné části světa, rozluštění této záhady nijak neusnadňují. Místní obyvatelé však zjevně konejšivé teorii o bubnu, vyrobeném ve slévačské dílně ve Vietnamu, očividně nevěří.

Naopak tvrdohlavě opakují, že tento záhadný předmět je součástí nebeského plavidla kruhového tvaru, jež se jedné noci zřítilo poblíž jejich vesnice. Přitom prý se zachránilo několik lidem podobných bytostí, které nemohly odletět zpět, a proto zůstaly na ostrově. Jeden z vesničanů, který se k troskám neznámého stroje přiblížil a počal na ně močit, namístě skonal. Potud pověst.

Pozoruhodné je, že nikdo dosud tento podivuhodný předmět seriozně neprozkoumal. Domorodci do jeho blízkosti nechtějí pustit nikoho nepovolaného a taktéž odborníci o něj nijak nejeví zájem. Stejně jako o 2000 let starou lebku, nalezenou v Cuzcu, která v sobě nese podivný mimozemský implantát. Zanechaly ho tu snad kdysi bytosti, které byly označovány za bohy, neboť se na Zemi snesly z nebes? 

žádné komentáře | přidat komentář

Bermudský trohůhelník

3. únor 2013 | 13.02 | rubrika: Aktuality

                                  Bermudský trojúhelník

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 34x

Tajemství krásné nebešťanky

3. únor 2013 | 13.00 | rubrika: Aktuality

   Tajemství krásné nebešťanky

          Roku 1803 moře vyplavilo na pobřeží Harashagama severně od Tokia (dnes se tato prefektura nazývá Ibaraki) podivné plavidlo, které bylo zhotoveno z kovu a santalového dřeva.

          Zvláštní loď měla kulovitý či spíše diskovitý tvar se skleněnými průzory a byla vysoká zhruba tři metry, její šířka činila, v přepočtu na dnešní míry, asi 5 metrů. Na jejím povrchu se skvěly tajemné nápisy ve zcela neznámém jazyce.

          Zdejší Japonci, kteří byli svědky objevení neznámého plavidla, nazvali tuto podivuhodnou loď Utsuro Bune, neboli Dutá loď. Příběh o Utsuro Bune vypráví japonská kniha Hyouryuukishouu, což překladu znamená "Příběhy trosečníka."         

         Dnes bychom tento objekt podle všech známek zcela jistě identifikovali jako UFO. Vstup dovnitř objektu měl kruhový tvar, který zakrýval výsuvný poklop. Když jej rybáři odsunuli a podívali se, co se skrývá v jeho nitru, uviděli další a další nápisy.

          Další překvapení však japonské rybáře ale ještě čekalo: Z lodi se náhle vynořila krásná mladá žena s velmi bledou, zářící pletí, která měla rudé obočí a dlouhé rudé vlasy, spadající až na záda, která pevně svírala v rukou dřevěnou skříňku. Byla malé postavy, vysoké tak 1,5 metru a byla oblečena do drahocenných šatů z jemné látky, kterou předtím v Japonsku nikdy nikdo neviděl, a hovořila neznámou řečí.

          Kdo byla asi ona krásná neznámá? Odkud asi pocházela? To se bohužel asi nikdy nedozvíme, protože když selhaly všechny pokusy se s neznámou ženou domluvit, rybáři odvlekli její plavidlo opět na moře a ona odplula neznámo kam.

          Její portrét však můžeme dodnes obdivovat v japonských kronikách - tam však tato žena má černé vlasy, jak velí japonská tradice-  a také zde najdeme i přesný nákres jejího plavidla s okénky a také záhadné skříňky, kterou tajemná neznámá pevně svírala při svém vylodění.

          Podle pověstí by byla jednou z možných variant vysvětlení možnost, že zvláštní žena byla potrestána podle japonského zvyku za své cizoložství a ve schránce byla uschována hlava jejího milence. Tomu ale neodpovídá naprosto neobvyklé plavidlo, které není typické pro japonskou kulturu a rovněž velmi nezvyklý tvar podivné schránky.

          Pocházela tato neznámá žena spolu se svým neobvyklým dopravním prostředkem z nějaké neznámé, vysoce rozvinuté kultury? Mohla tato kultura mít svá sídla pod mořskou hladinou? To zatím nevíme.

          Japonský profesor Kazuo Tanaka z Gifu University v Tokiu, který se tímto starým příběhem zabýval, prohlásil pro televizní stanici History Channel toto:

        "Podrobně jsem prostudoval všechny typy lodí, které se v té době stavěly.

          Nenašel jsem ale nic, co by se tomuto objektu podobalo. Věřím, že Utsuro – Bune je klíčem k záhadě UFO."

         Je tedy možné, že se tato žena náhle ocitla se svým létajícím prostředkem nějakou shodou okolností v jiné dimenzi?

žádné komentáře | přidat komentář

Mohou existovat lidé moře?

3. únor 2013 | 12.50 | rubrika: Aktuality

                                                Mohou existovat lidé moře?

           Pověsti o setkání s mořskou pannou či mužem

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 94x

Kouzelná zrcadla nebo předměty z jiného světa?

3. únor 2013 | 12.45 | rubrika: Aktuality

         John Dee     Kouzelná zrcadla nebo předměty z jiného světa?

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 205x

Trepanace a 100 000 let staré operace

1. únor 2013 | 10.54 | rubrika: Aktuality

                  Trepanace a  100 000 let staré operace

  Existuje mnoho

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 317x