Kouzelná zrcadla nebo předměty z jiného světa?
Mnoho pohádek a bájí světa se často zmiňuje o jakémsi "kouzelném zrcadle."Zvláštní moc tohoto předmětu spočívala v tom, že jeho prostřednictvím dokázal člověk vidět na dálku to, co se odehrává daleko odtud nebo dokonce mohl mluvit s libovolným člověkem, čarodějem či jinou kouzelnou bytostí. Jak je vidět, jasnozřivost patřila vždy k největším lidským tužbám.
Takové zrcadlo, zhotovené z mědi, které bylo vlastně štítem, vlastnila i egyptská bohyně krásy, lásky a tance Hathor. Daroval jí ho sám nejvyšší bůh Re, aby mohla vždy zvědět to, co je skryté. Jedna jeho strana umožňovala vidět vše, co se na světě právě děje a druhá ukazovala lidi takové, jací doopravdy jsou, takže se jen málokdo odhodlal do něho nahlédnout. Kabalisté používali ke svým kouzlům zrcadel hned sedm, některá z nich představovala různá roční období.
V této souvislosti můžeme uvést pro zajímavost i to, že u nás v Čechách se toto podivuhodné zrcadlo vyskytovalo v pohádkách pod názvem "Černé" nebo "Zemní zrcadlo" a mohlo vidět do budoucnosti i minulosti. Ale jde opravdu jen o smyšlený příběh?
Seriozní a uznávaný historik Lukianos ve svých Pravdivých příbězích totiž vylíčil funkci podobného zařízení:
"A ještě jednu věc jsem viděl v královském paláci. Nad nepříliš hlubokou studnou spočívá obrovské zrcadlo. Vejde- li někdo do studně, slyší všechno, co se u nás na zemi hovoří, a podívá- li se do zrcadla, spatří všechny města a všechny národy, jakoby stál před nimi." Že by náhodná podobnost?
Kouzelné zrcadlo popisuje ale i mnoho jiných historických pramenů. Majitelem podobného záhadného předmětu prý byl v době renesance například slavný anglický astronom, matematik a zanícený alchymista John Dee (1527-1609), který byl oblíbencem anglické královny Alžběty I.
a zastával funkci jejího rádce i osobního astrologa. Díky její ochranné ruce se mohl nerušeně věnovat svým experimentům z oboru magie, za které by ho jistě jinak tehdejší katolická církev ráda viděla hořet na hranici jako čarodějníka.
John Dee přicestoval do Českého království spolu se svým vědeckým kolegou Edwardem Kellym (1555-1597), který fungoval v jeho službách od roku 1582 jako medium a pomocí něhož John Dee komunikoval s duchy a anděly, na dvůr císaře Rudolfa II. do Prahy.
Tehdy si s sebou přivezl do Čech i podivný předmět, velký jako dlaň a vyrobený zřejmě z kusu vyleštěného onyxu, zasazeného do ozdobného rámu. Nazýval ho Speculum nebo prostě jen Mirror, tedy Zrcadlo. Podle dochovaných pověstí dovedl John Dee právě za pomoci tohoto podivuhodného předmětu slyšet na velké vzdálenosti vše, co kdo řekl a dokonce i vidět to, co si přál.
Zřejmě proto také uměl často varovat anglickou královnu Alžbětu před útokem Španělů a později jeho prostřednictvím mohl i samotný císař Rudolf II. vidět své nepřítomné dvořany a mohl s nimi prý dokonce i mluvit. Kde k onomu zázračnému zrcadlu John Dee vlastně přišel, nikdo neví. Tehdejší prameny hovoří o tom, že by zrcadlo mohlo být do Anglie dopraveno ze Španělska. Tam se prý dostalo až z daleké Jižní Ameriky, kde bylo ukořistěno za časů španělských dobyvatelů.
V legendách Mayů a Aztéků se často o tomto předmětu psalo v souvislosti s tím, že takové pomůcky byly používány kněžími a čaroději běžně k určování budoucnosti. Tyto tajemné předměty zde nazývali Dýmajícími zrcadly.
Podle Aztéků toto Dýmající zrcadlo opravdu existovalo. Jeho pánem byl Tezcatlipoca, patron vládců a čarodějů. Tezcatlipoca byl spojován se smrtí a říší temnot. Tento nejvyšší bůh prý kdysi řídil první epochu stvoření světa. Zjevoval se v noci a vedl válečníky.
Ve svém tajemném Dýmajícím zrcadle, vyrobeném z jednoho kusu vyleštěného obsidiánu, mohl prý vidět jakékoliv místo či událost na světě a slyšel vše, co se kde odehrávalo, či co se v budoucnosti teprve stane. Mohl tak snadno poznat záměry každého člověka, vládce či vojevůdce. Dokázal rovněž nahlížet i do daleké budoucnosti. Byl i ochráncem a pomocníkem lidí, stejně tak, jako byl "králem světa." Přiděloval lidem smrt, ale i bohatství, udatnost, či štěstí. Ve výjimečných případech mohl změnit i lidský úděl.
Co se mohlo za takovýmto záhadným předmětem asi skrývat? Jde jen o pouhou legendu navíc silně přibarvenou fantazií tehdejších pověrčivých lidí, nebo se mohlo jednat o vylíčení využívání nějakého nám neznámého technického zařízení, umožňujícího přenášet obraz a zvuk? Nesmysl? Obyčejná dnešní televize přece dokáže hravě něco podobného!
Pro lidi z dávných časů by byla taková technická vymoženost, jako je například právě televize, přece také kouzelným předmětem oplývajícím zázračnými schopnostmi. Stejně tak by zcela určitě dopadlo setkání člověka z některého dnešního pralesního kmene, žijícího dosud na úrovni doby kamenné, s moderním počítačem. Jistě by to pro něho byl naprosto šokující zážitek a my bychom se vůbec nepodivovali nad tím, že by byl tento předmět uctíván jako dar od bohů. Nikdo z jeho soukmenovců by zjevně neodhalil, že se v této zvláštní hranaté krabici skrývá mnoho obrazů, informace z celého světa či hudba.
Stejné to může být v případě takového záhadného zrcadla. Kdybychom ho mohli uchopit do ruky, také bychom asi stěží porozuměli všem jeho funkcím. Podle dnešních výzkumů totiž často i zdánlivě nenápadné objekty jako krystaly či kovové tyče považované na první pohled jen za pouhé kusy neživého přírodního materiálu, mohou vysílat a přijímat energii a také v sobě shromažďovat informace.
Pokud budeme pokračovat v našem detektivním pátrání po putování kouzelného zrcadla Johna Dee, dozvíme se, že další stopa by mohla vést k středověkému učenci a vizionáři Rogeru Baconovi, který popisoval velmi věrohodně některé vynálezy budoucnosti jako letadla či ponorky. Viděl tento františkánský mnich snad tato technická zařízení ve svém zrcadle? Jestli Bacon tajemné zrcadlo po nějako dobu opravdu vlastnil, nevíme jistě. Za to je faktem, že kdysi patřilo slavnému anglickému pirátu Siru Francisu Drakeovi (1540-1596).
Francis Drake prý totiž podle historických pramenů měl právě takové zrcadlo, které mu umožňovalo sledovat pohyb nepřátelských lodí. Díky tomu se mu podařilo několikrát zachránit anglické lodi před nepřáteli, za což byl mnohokrát anglickou královnou odměněn.
Není asi náhodou, že právě tohoto Sira Francise Drakea vyslala kdysi na námořní výpravu komise, ve které byl i John Dee. Mohl snad dostat od piráta tento záhadný předmět posléze z vděčnosti darem? To mohou být samozřejmě jen pouhé dohady. Jistě je to, že když byl John Dee nucen po nějaké době opustit pražský císařský dvůr, protože některá jeho magická představení s Edwardem Kellym skončila fiaskem, nabídl mu své pohostinství český šlechtic Vilém z Rožmberka. Ten byl rovněž velkým příznivcem alchymistických věd.
Proto roku 1587 John Dee přijel se svou ženou do Třeboně, kde nějaký čas pobýval. Spolu s Edwardem Kellym zde prováděli před diváky svá čarodějná kouzla a magická sezení. Mohlo při nich asistovat i tajemné zrcadlo? To nevíme jistě. Jisté je jen to, že John Dee odjel o dva roky později zpátky do Anglie, kde však upadl po smrti královny Alžběty v nemilost a musel čelit četným obviněním z čarodějnictví. Díky tomu zemřel tento vědec nakonec úplně osamělý a v naprosté bídě. Ale ani Kelly neměl mnoho štěstí.
Také on pozbyl náhle vrtkavou císařovu přízeň, údajně prý z toho důvodu, že nechtěl prozradit jedno ze svých alchymistických tajemství a byl proto uvržen do vězení, ze kterého podnikl několik pokusů o útěk. Bohužel si při nich přivodil tak vážná zranění, že na jejichž důsledky později zemřel. Ale kam se pak ono kouzelné zrcadlo asi podělo? Podle některých známek totiž neodcestovalo spolu se svým původním majitelem, Johnem Deem do Anglie, ale že zůstalo u nás v Čechách!
Na jihočeském zámku Krumlově mají na stěně Maškarního sálu vyobrazen podivný předmět, který jako by onomu zázračnému zrcadlu z oka vypadl! Není také bez zajímavosti, že Krumlov míval kdysi i svou vlastní alchymistickou laboratoř. Tu zde nechal vystavět a používal právě řečený Vilém z Rožmberka a zejména slavný stavitel rybníků Jakub Krčín. A ještě jedna pozoruhodná shoda: zámek Krumlov byl od roku 1601 ve vlastnictví císaře Rudolfa II. Pokud by se stalo, že by bylo záhadné zrcadlo zabaveno po smrti Edwarda Kellyho, zůstalo by logicky v majetku císaře Rudolfa, tedy jinak řečeno, opět v Čechách.
A ještě něco: podle pověsti záhadné zrcadlo dědila z generace na generaci jedna měšťanská rodina ve Vimperku. Protože jeho uvedení do provozu bylo poměrně náročné, byli všichni dědicové řádně poučeni, jak ho používat, aby pomáhalo lidem k užitku a tím i k plné spokojenosti. Bohužel, pak jeho stopa mizí.
Víme jen, že dalším vlastníkem tohoto zázračného předmětu byl jeden vimperský sedlář a podle dobových pověstí z oblasti Prachaticka z počátku 20. století, kdy zde bydlel poslední zasvěcenec, který dokázal zemní zrcadlo podivuhodné, černo- šedé barvy, obsluhovat. Pak už ale veškeré další stopy po čarovném zrcadle, ať už ústní nebo písemné, navždy mizí.
Dnes se můžeme jen dohadovat, o jaký předmět vlastně šlo. Faktem ale zůstává, že se během objevitelských výprav do Evropy kdysi dostaly předměty, které dávní obyvatelé předkolumbovských říší užívali při svých náboženských rituálech. Zrcadlo anglického mága Johna Dee bylo zcela nepochybně jedním z nich.
Podle odborníků má tento předmět ve svých sbírkách v dnešní době British Muzeum. Jde o stejné zrcadlo, vyrobené z černého leštěného obsidiánu, zhotovené Inky. Roku 1771 jej vlastnil britský politik a sběratel Horace Walpole (1717-1779).
Je historicky potvrzeno, že si civilizace v Mexiku předávaly z generace na generaci pověsti o magickém zrcadle, zpodobňujícím všechno to, co se na zemi stalo a stane. Podobné pověsti se však dochovaly i na jiném konci světa, v Asii. Zde, stejně jako v Mexiku, mluvili lámové o magickém zrcadle, ukrytém pod zemí v bájné říši Šambale. Tady sídlil bájný Král světa, který dokázal, stejně jako mexický Tezcatlipoca, měnit lidský úděl- tedy jinak řečeno, karmu. Jak uvádí americký buddhista dr. Robert Ernest Dickhoff:
"Tibetští lámové se také domnívají, že v jeskyních v Americe žije většina těch, kteří přežili katastrofu, která zničila dávnou Atlantidu a že tyto prostory jsou napojeny na doposud průchodné chodby, spojující Ameriku s Asií. Tyto chodby jsou osvětleny zeleným luminiscenčním světlem, které umožňuje růst podzemním rostlinám a prodlužuje lidský život."
To je jistě pozoruhodné a navíc z toho vyplývá, že tyto kouzelné předměty byly známé opravdu po celém světě. Jakže to bylo? Bůh Tezcatlipoca sám sebe přece označoval za "Srdce hory." Mohlo to mít nějakou souvislost se světem, ukrytým v podzemí?
Zbývá jen uzavřít naše zajímavé pátrání po kouzelných zrcadlech překvapujícím zjištěním: Nemohlo být ono záhadné Dýmající zrcadlo geniálním technickým výtvorem obyvatel nějaké vyspělé civilizace?