Jaderná elektrárna stará dvě miliardy let

Jaderná elektrárna stará dvě miliardy let.

Zkonstruování moderních jaderných elektráren je jedním z úžasných vynálezů naší civilizace, na které jsme pyšní. Otázkou však zůstává, zda tento objev, stejně jako mnoho podobných v naší historii, dokážeme plně ovládat ke svému užitku.

Pracovníci v těchto elektrárnách musí neustále pečlivě sledovat a řídit všechny procesy, které probíhají v atomovém reaktoru. To je totiž ten nejdůležitější a zároveň nejsložitější úkol při provozu celého komplexu. Ve štěpném materiálu, uranu 235, se ostřelováním volnými elektrony štěpí atomová jádra. Při tomto procesu dochází ke vzniku volných neutronů, které vylétají do okolí a štěpí další jádra. Tato v podstatě velice jednoduchá reakce je základní funkcí reaktoru. Kdyby nebyl průběh procesů záměrně zbrzďován, nastala by v okamžiku obrovská exploze o teplotě několika milionů stupňů Celsia a způsobila by tak jaderný výbuch.

Reaktor tedy laicky řečeno v podstatě provádí jaderný výbuch, který je protahovaný donekonečna. Výsledkem toho všeho je, že děsivá jaderná síla pracuje pro užitek člověka a vyrábí mu tolik potřebnou elektrickou energii. Člověk tedy pomocí svého rozumu spoutal peklo a donutil ho k tomu, aby pracovalo pro něho. Občas se mu ale, jak bohužel již z minulosti víme, může toto peklo vymknout z rukou.

Dne 7. června roku 1972 se udála v laboratoři v Pierrlate, zhruba 160 kilometrů od města Marseille ve Francii, podivná příhoda. Chemik Henri Bouzigues zkoumal pravě vzorek plynu hexafluoridu uranu, když náhle zjistil, že u vzorku je podíl izotopu uranu U 235 o něco nižší, než bývá norma. A tak si přizval Bouziges ještě další kolegy, aby vypátrali, co tuto odchylku vlastně mohlo způsobit.

V první řadě odborníky zajímalo, odkud dodávka podezřelého uranu vlastně přišla. Bylo zjištěno, že pochází se západní Afriky ze státu Gabun. Zde se nacházejí velké uranové doly v Oklo, ležící nedaleko města Franceville. Těžba v nich byla zahájena v roce 1970 a postupně tu vznikl obrovský kaňon o šířce jednoho kilometru a hloubce 300 metrů.

Ihned byla přerušena těžba, aby měli vědci možnost odebrat v klidu další vzorky. Bylo nalezeno celkem šest čočkovitých útvarů, u nichž byl podíl uranu také nižší!

Fyzikové pak celkem snadno došli k naprosto neuvěřitelnému a přímo šokujícímu závěru: na místě dnešní oblasti dolů v Oklo musely před dvěma miliardami let, tedy podle paleolontologů v prekambrickém období, probíhat naprosto stejné štěpné procesy, jaké probíhají v dnešních jaderných elektrárnách! Tyto jaderné reaktory musely být v provozu podle odhadu odborníků zhruba 150 000 let.

Po dalším důkladném pátrání bylo objeveno celkem 14 totožných fosilních jaderných reaktorů. Takový objev nebyl zaregistrován na žádném jiném místě na světě. Vědci ovšem označili tento úžasný nález za neuvěřitelně vzácnou hříčku přírody. Je sice pravdou, že před dvěma miliardami let byla koncentrace uranu 235 mnohem vyšší než dnes, ale v těžebním dole v  Oklo byly nalezeny i produkty, které při štěpení uranu vznikají, například plutonium.

Podle propočtu vědců je šance na vznik jednoho přírodního reaktoru l:10 000 - a to ještě za velmi příznivých podmínek a při dokonalém dodržení všech poměrů prvků. Vznik hned 17 takových reaktorů najednou nemůže být tedy rozhodně náhodnou přírodní hříčkou! Přesto se dodnes o jejich původu vedou spory mezi nejpřednějšími odborníky na celém světě. K velkým příznivcům a zastáncům této teorie patřil i promovaný geolog a autor literatury o mnoha záhadách naší planety dr. Johannes Fiebag.

Podle jeho názoru by bylo nutné z důvodů tlaku potřebného ke vzniku samovolné jaderné reakce provést tuto reakci až v hloubce 11 000 metrů. Ale možnost, jak dostat materiál, který byl původně na povrchu, do této hloubky přirozenou cestou před 2 miliardami let - prostě neexistovala!

Snaha o vyřešení této záhady má však smutnou dohru. Správní rada pro těžbu uranu COMUF zastavila v této záhadné lokalitě zcela všechny práce. V důsledku toho byla v dolech v Oklo vypnuta i odvodňovací čerpadla a tak bude zřejmě tuto největší záhadu Afriky dnes připomínat již jen velké jezero.