Antarktida, jak ji neznáme, I.část
Antarktida jak ji neznáme-aneb kdo ovládá Jižní pól?- I.část
Oblast, pro kterou tato skutečnost neplatí v plné míře je bezesporu Antarktida. Její jméno pochází z řečtiny a znamená" naproti Arktidě."Více jak 98 procent jejího povrchu pokrývá věčný sníh. Její ledové pustiny jsou nevhodné pro trvalé osídlení lidmi. Je to země tučňáků a albatrosů, země věčného sněhu. Tento ledový kontinent je nejstudenějším místem naší planety. Teploty pod bodem mrazu zde dosahují často až rekordních -89 stupňů Celsia.
Rozlohou je Antarktida 1,5 krát větší než Austrálie-s okolními ostrůvky měří 12 272 800 kilometrů. Zdokumentované jsou ale pouze pobřežní oblasti. Do mnoha zdejších krajin totiž nejenže nikdy nevstoupila noha člověka, ale nemáme ani žádné letecké snímky. V současné době zde pracují vědecké stanice z několika států. Proto je toto území v současnosti jakoby pod mezinárodní zprávou.
První důkladné zmapování tohoto kontinentu provedl pomocí radarových čidel satelit Radarsat I kanadské vesmírné agentury CSA v roce 1997. Přesto na staré mapě z roku 1513, která byla majetkem tureckého admirála Piriho Reise, můžeme vidět přesný nákres Antarktidy. Tato mapa je pro odborníky dodnes velkou záhadou.
Odkud brali dávní kartografové své neuvěřitelné vědomosti? Jak dospěli k přesnosti, kterou dnes dokáží zobrazit jen technicky dokonalé stroje současnosti? A navíc, hory a linie krajiny ukryté pod ledem, jsou nám známy až od konce 40. let 20. století.
Pro moderní svět byla Antarktida objevena ruskou výpravou v roce 1889 vedená Faddeiem F.Bellingsgauezenem-tedy rovných 300 let po zhotovení Piri Reisovy mapy, na které však vidíme krajinu bez ledu-s horami, řekami a jezery! Že by kdosi zmapoval tato území již mnohem a mnohem dříve? Nebo snad existovala v této zapomenuté části světa nějaká pradávná antarktická civilizace?
Antarktidu bez ledového příkrovu nacházíme i na mapě Oronta Fina z roku 1531 a také v souboru map nizozemského zeměpisce Gerharda Kremerse z roku 1569. Tyto mapy jsou nazývány Mercatorovými mapami. Podobná je i mapa francouzského kartografa Philippa Buacha z roku 1737.
Je zřejmé, že tvůrci těchto map museli vycházet z daleko starších předloh. Kdo je vytvořil?
Na Kremersově mapě stejně jako na mapách italských navigátorů bratří Niccoly a Antonia Zena ze 14.století můžeme pozorovat ke svému údivu i Grónsko bez ledové vrstvy.Ve které době se pod ledovým příkrovem mohla ocitnout Antarktida? Kdysi prý byla okrajovou částí prakontinentu Gondwana, od něhož se před 70 miliony let oddělila. Tento prakontinent tvořila dále dnešní Austrálie, Jižní Amerika, Afrika, Arábie a Indie.
V Antarktidě prý tehdy panovalo mírné, až subtropické podnebí. Tento přívětivý kontinent se však podle vědeckých výpočtů pokryl před 30 miliony let ledem. Jak si potom máme ale rozumně vysvětlit existenci zmíněných map? Nemohlo dojít ale k ochlazení těchto oblastí v mnohem pozdějších dobách?
Tuto teorii zastává německý záhadolog Dr.Hans Joachim Zillner. Podle nálezů mamutů, nosorožců a koní, kteří byli konzervováni v sibiřském ledu, můžeme podle Zillnera usuzovat, že k ochlazení došlo opravdu mnohem. Všichni nalezení mrtví živočichové jsou v ledu nacházeni s ještě nestrávenou potravou v útrobách, často vestoje. Vše nasvědčuje tomu, že je smrt zastihla náhle a že k ochlazení muselo dojít okamžitě, v důsledku nějakých závažných klimatických změn.
Tuto teorii zastává i ruský vědec Immanuel Velikovsky. Tvrdí, že tyto nálezy jsou důkazem toto, že k ochlazení muselo dojít na Zemi náhle a současně na celém světě, zřejmě v důsledku posunu zemských pólů. K pokrytí Grónska ledem došlo proto zřejmě teprve před 250 000 lety! Důkazem, který těmto vědcům dává za pravdu, jsou vzorky vrtů, provedených v antarktickém Rossově moři, které ukazují stejně jako v Grónsku na to, že led takto vytvořený musel vzniknout rychle a náhle.
Staré mapy by vtom případě byly pravdivé. Kdo byli ale jejich původní tvůrci? Jací lidé zhotovili původní mapy, které později překreslovali jejich následovníci po dlouhá časová období? Byli to lidé, jejichž rozvinutá civilizace musela přežít před mnoha tisíci lety v nehostinném světě a která si zachovala své vědomosti přesto, že její příslušníci byli nuceni žít na úsvitu lidských dějin? To jsou otázky, které si klademe a doufáme, že na ně nalezneme jednou možná pro nás překvapivá vysvětlení.
Záhady kolem Antarktidy však nemají konce. Důkazem jsou častá hlášení námořníků a vědců v minulosti i v současnosti. Dnes již legendárním příkladem se stal případ amerického letce a objevitele Evelyna Byrda.
Admirál Byrd při svém přeletu Jižního pólu dne 29. listopadu 1929 vyslal do éteru naprosto kuriózní rádiovou zprávu:Popisuje v ní, jak v okamžiku, kdy se vynořil se svým letounem z husté mlhy, uviděl k svému údivu pod sebou zemi porostlou vegetací, s jezery a se zvířaty, připomínajícími dnešní losy, mamuty a bizony. Jeho hlášení tehdy přenášel také rozhlas a proto do dnešní doby mohlo několik osob potvrdit věrohodnost tohoto autentického vysílání.
Soudní reportérka Emily Ingarmová z Miami svůj tehdejší zážitek líčí takto:
"Svého času jsme bydleli v Bostonu. Můj otec krátce předtím koupil nové rádio, které mělo reproduktor i sluchátka. Bylo připojené do zásuvky a mělo výbornou anténu.......Bylo oznámeno, že po sedmdesátém stupni poletí admirál a výborný letec Richard Eevelyn Byrd přes Jižní pól a že jeho relace budou přenášeny přímo rozhlasem.
Naladili jsme stanici-byla to bostonská stanice-a poslouchali jsme přenos přes reproduktor. Nejprve jsme slyšeli poruchy, pak jsme uslyšeli hlas admirála Byrda. Zpočátku to byl více méně rutinní popis letu nad sněhem a ledem. Pak poruchy náhle zesílily, ale zase přestaly. Přenos byl jasný a Byrdův hlas byl zřetelně slyšitelný. Najednou řekl:
"Podívej,! Vidíš to? Všude tam dole je tráva. Šťavnatá tráva. Jak je zelená......Všude jsou květiny...jaká krása. A podívej se na ta zvířata.! Vypadají jako losi...tráva jim sahá až po břicha. A podívej:jsou tu i lidé! Zdají se udivení, že vidí letadlo."
Vzpomínám si, že má matka v tom okamžiku řekla:Vsadím se, že mají také dlouhé uši!" Pak se ozvaly zase hlasité poruchy a to bylo poslední, co jsme z přenosu slyšeli. Bez upozornění náhle zazněla hudba. Nikdy jsme nedostali vysvětlení, co se stalo. Někteří z našich sousedů přenos také slyšeli, nevěděli však také víc než my. Zdá se, že Byrda uprostřed věty přerušili. Velmi jsem chtěla zjistit, co se stalo, a tak jsem napsala rodině Byrdových ve Virgínii. Bohužel jsem nikdy nedostala odpověď."
Pasáže z této zprávy byly totiž později vystřiženy. Zejména ta, ve které líčí vzhled podivných objektů, které pozoroval z výšky:
"Na jihu se začaly vynořovat temné tvary.... Při oné podivné viditelnosti, která je pro Antarktidu typická, nebyly nepodobné egyptským pyramidám. Vypadalo to na velmi významný nález, ale přesto jsem necítil důvody k jásotu.."Jednalo se snad o nějaké objekty, které zbudovala v tomto opuštěném koutě světa nějaká dávná nám neznámá civilizace?
Existoval stostránkový opis této zprávy, který byl náhle odstraněn ze všech knihoven a archivů. Proč? Richard E. Byrd až do své smrti stále potvrzoval pravdivost své zprávy. Co tehdy mohl admirál opravdu vidět?