USO- světelná kola v oceánu
USO-světelná kola v oceánu
Jednou z nejstarších zpráv je hlášení kapitána anglické lodi Vulture Evanse, člena Britské královské společnosti a zkušeného hydrologa. Jeho loď se tehdy nacházela v Perském zálivu, když se po obou stranách jejího trupu náhle začalo moře jako by vařit. Těsně pod hladinou se náhle objevily obrovské svítící koule, ze kterých vycházely dlouhé paprsky připomínající dlouhé loukotě. Kapitán tehdy popsal své pozorování takto:
"22 hodin, noc, hvězdnatá obloha. Hlídka ve stožáru potvrzuje, že záře vychází z oceánu a vibruje. Na levoboku se podobá obrovskému otáčivému prstenci, na pravoboku rovněž, avšak otáčí se v opačném směru." Přibližnou rychlost pohybu otáčení odhadl Evans na 130 kilometrů v hodině. Dále soudí, že by se snad mohlo jednat o nějaký elektromagnetický jev.
O rok později, v roce 1874, zaregistrovala loď Patna při své plavbě podobný jev. Podle odhadu posádky trval tento úkaz asi 20 minut. Paprsky měřily tentokrát v průměru 200 metrů a v každém kole jich bylo 16. Jedna otáčka trvala 12 sekund. Pohyb provázel podivný svištivý zvuk. Námořníci sledovali toto pozoruhodné divadlo po dobu 20 minut, pak vše náhle zmizelo. Okolo lodi na vodní hladině po něm zůstala jen vrstva zvláštní rosolovité hmoty.
Další zpráva pochází z roku 1880. Kapitán R. E. Harris popisoval veliké světelné vlny, které se převalily přes jeho loď u Malabarského pobřeží. Vlny měly mléčně bílou barvu, vydávaly oslnivou záři a uprostřed měly černý střed. Kapitán zastavil okamžitě plavidlo a všichni námořníci mohli shlédnout toto jedinečné světelné divadlo, které trvalo přes půl hodiny.Hariss později napsal doslova:
"kdyby se moře přeměnilo v obrovské zrcadlo a tisíce a tisíce elektrických světel by na ně vysílalo své paprsky, nemohla by vzniknout vznešenější a zářivější podívaná -tak slavnostní podívanou by sotva kdo mohl vymyslet."
Vědci usoudili, že by zdrojem světla mohly být některé vodní mikroorganismy, které mají schopnost bioluminiscence. Je však nemožné vysvětlit, jakým způsobem by se mohly natolik zorganizovat, aby se dokázaly po hladině pohybovat ve zformovaných kruzích.
Někdy oceán poskytuje i záhadná pozorování poněkud jiného druhu:
V roce 1883 vyšel v New Zealand Times článek o pozorování podivného polokulovitého tělesa plujícího na hladině moře. Tento záhadný předmět měl úctyhodné rozměry: jeho délka činila 20 metrů a šířka 13 metrů. Po nějaké době se útvar ponořil zpět do bezedných hlubin. Také pro toto setkání nebylo dosud nalezeno uspokojivé vysvětlení. Hlášení podobných případů existuje v lodních denících mnoho. Dosud žádný z nich nebyl podrobně prozkoumán.
Záhadné světelné jevy popisovaly posádky lodí plujících v Indickém oceánu i v letech 1957,1961 a 1967, v některých obdobích se jevy opakovaly i shodně.
Klid není ani v Siamském zálivu-zde se setkalo v roce 1980 plavidlo Counsellor s koly o výšce 30 metrů.
Pravdivost těchto pozorování jsou doložena i osobními zážitky naprosto seriozních a skeptických badatelů jako je například norský etnograf a cestovatel Thor Heyerdahl, který se při své plavbě na voru Kon-tiky setkal mnohokrát s jevy, které věda nedovede dosud objasnit, či známý biolog a podmořský fotograf Hans Hass.
Kdo tedy brázdí oceány naší obklopen oslňující září a vydávající nevysvětlitelné zvuky? Je zajímavé, že na obrázcích pořízených při satelitním průzkumu naší planety je Země poseta zvláštními světelnými skvrnami.
Co je způsobuje? Pokud věda nenajde uspokojivé vysvětlení těchto jevů, budeme narážet na tyto pohádkové úkazy zřejmě ještě dlouho.