Upéří princezna Eleonora z Lobkovitz
Upíří princezna Eleonora z Lobkowitz
Manželství Schwarzenberského páru bylo dlouho bezdětné. Eleonora byla často nemocná a stále nemohla otěhotnět, ač se o to snažila všemožnými způsoby. Jedním z nich bylo údajně pití magických lektvarů a také vlčího mléka, které za tímto účelem Eleonora chovala na Krumlově v uzavřených kotcích.
Na krumlovském zámku dokonce založila tak jakousi »chovnou vlčí stanici«, kde tato zvířata krmila a starala se o ně s udivující péčí. Nocí se ozývalo vytí od zámku po celém městě, přestože lov vlků byl tehdy oblíbenou zábavou šlechty. Není divu, že se mezi krumlovskými měšťany se brzy začalo šuškat, že Eleonora holduje černé magii
0001pt;text-indent:1.0cm"> Když bylo princezně čtyřicet let a již se pomalu s manželem vzdávali naděje, že budou mít dědice a následníka rodové linie, narodil se, k jejich obrovské radosti, syn Joseph Adam I. Swarzenberg (1722-1782).
Tehdy Eleonora uvěřila v léčivou moc lektvarů a zcela propadla zájmu o výrobu dalších magických lektvarů. K tomu ale potřebovala ale často velmi drahé přísady, jako například takové tajemné ingredience jako roh z draka či z bájného jednorožce.
Ve skutečnosti šlo asi nejspíše o roh z mořského narvala nebo látku obsaženou v žaludku raků, ale bohužel jejich cena byla stejně závratná a postupně odčerpávala ze Schwarzenberské pokladny stále větší a větší peněžní obnosy
Když bylo panství již skoro celé zadlužené, došlo k další nešťastné události: Adam František neboli Frantz, byl v polovině června roku 1732 na lovu postřelen a na následky těžkého zranění, které utrpěl, brzy zemřel. Po jeho smrti začala krumlovská paní fyzicky i duševně chátrat.
Byla vyhublá a s jejím stále se zhoršujícím stavem si žádný z lékařů již nevěděl rady. Proto ji často pouštěli jí žilou, což ale jejímu stavu spíše škodilo. Mluvilo se o tom, že má otrávenou krev z konzumace vlčího mléka, neboť tato šelma mohla být spojena se samotným ďáblem, a dokonce se někdy stává pomocníkem upírů. Brzy se objevily i první zvěsti o tom, že Eleonora sama se stává upírem.
Toto přesvědčení pramenilo z toho, že podle tehdejších pověr se upír mohl snadno proměnit ve vlka a paní mohla být takovým upírem kousnuta právě ve svém zámeckém zvěřinci.
Za pravdu dávala těmto fámám i kněžnina stále nápadnější nápadná bledost a vychrtlost. Eleonora trpěla častými kolikami a měla stále větší horečky, provázenými prudkými bolestmi v podbřišku.
Proto si Eleonora dávala posílat do Prahy pro drahé léky. Podle záznamů z té doby to v roce 1739 bylo celkem šedesát různých preparátů, mezi nimiž ale nechyběly ani léčivé rostliny.
Český Krumlov zachvátil strach. "Až Eleonora zemře, stane se upírem a ze svých vlků si udělá pomocníky!" ozývalo se šeptem po krumlovském panství.
Princeznino utrpení skončilo v roce 1741, kdy byla převezena za svým synem do Vídně, kde zanedlouho zemřela. Z jejího stavu byl bezradný i osobní lékař císaře Karla VI., který konstatoval, že u ní lze rozeznat příznaky vampyrismu.
Okamžitě, pouhých devět hodin po její smrti byl proto provedena lékařská pitva, kde se uvádí mimo jiné toto:
"Její tělo je extrémně vysušené, pod střevy nalézáme výrůstek o velikosti hlavy dítěte." Dnes bychom určitě jako příčinu smrti označili rakovinu, ale tu tehdejší lékařství ještě neznalo. Proto pitevní protokol neuváděl bezprostřední příčinu její smrti. Na celé pitvě je nejvíce zarážející, že byla vůbec provedena, protože těla aristokratů byla tehdy pitvána jen výjimečně.
Císařův lékař totiž byl přesvědčen o tom, že kněžnin zdravotní stav vykazuje zřetelné známky upíří nákazy. Nápadná vyhublost a bledost, evidentní projevy nepříčetnosti,- to všechno bylo v tehdejší době považováno za jasné projevy vampyrismu.
Proto bylo při pitvě vyňato z hrudníku i srdce, zřejmě proto, aby mohlo být poté spáleno či jinak zničeno, aby se z Eleonory nestal upír. Možná, že v tomto případě mohlo jít o pokyn církve, či o přání jejího devatenáctiletého syna
Lékaři, který pitvu prováděl, byla vyplacena na tu dobu velice vysoká částka: rovných 3000 zlatých. Zřejmě proto, že lékaři u Eleonory nalezli příznaky o vampyrismu, o čemž svědčí i fakt, že po její smrti byl krumlovský zámek pečlivě hlídán ozbrojenci.
Je možné, že dalším důvodem i byl strach místních obyvatel, kteří by si nepřáli, aby byla kněžna pohřbena v jejich kostele, který ležel přímo uprostřed města.
Tělo zesnulé Eleonory bylo posléze vystaveno v zámecké kapli sv. Jiří a pak se sloužila řádná zádušní mše. Eleonora si před smrtí prý přála, aby spočinula nikoli v rodinné hrobce Schwarzenbergů, nacházející se v kostele sv. Augustina, ale naopak chtěla být pohřbena v Krumlově.
Tam byla převezena z Vídně a její pohřeb se konal tajně v noci 10. května roku 1741. Její blízcí se nedostavili, nezúčastnil se ho ani její milovaný syn.
Na náhrobním kameni Eleonory chybí i její erb, to proto, aby nebyla spojována se Schwarzenbergy, kteří byli v té době váženým, vlivným a také velmi mocným rodem. Můžeme na něm pouze číst nápis o ubohé hříšnici Eleonoře.
Poté byl hrob zasypán zemí, přikryt těžkou deskou a pak zapečetěn. Zbyla jen legenda, jako vzpomínka na kněžnu Eleonoru- upírku.