Obří žralok Megalodon

.            

Obří žralok megalodon- ukázka z knihy Fascinující svět záhad

Hlubiny světových oceánů hostí nám dodnes mnoho neznámých druhů živočichů. Často nás překvapí nález zvířete, které vědci nemohou zařadit, či které je považováno za dávno vymřelý druh.

Carcharodon megalodon , jak zní vědecký název tohoto obrovského žraloka, začíná děsit obyvatele oceánů před 16 miliony let. Dosahuje délky kolem 20 metrů, ale může prý být i o 10 metrů delší. Jisté si před ním nemohou být ani velryby. Je třicetkrát těžší než dnešní žraloci. Jeho kostru tvoří pouze chrup savka, takže se nám do dnešních dnů bohužel nedochovaly žádné jeho pozůstatky kromě zubů a čelistí.

Z nich dnešní paleontologové odhadují, že síla stisku jeho čelistí mohla být až 18 tisíc kilogramů. To je zhruba desetkrát víc než mají dnešní žraloci. Ve stisku se mu nevyrovnal ani tehdejší tyranosaurus rex. Jeho stisk činil jen tři tisíce kilogramů. Konkurovat by mu mohly v dnešní době pouze moderní stroje používané k sešrotování aut na vrakovištích.

Podle 300 starých legend domorodých obyvatel Havajských ostrovů prováděli šamani náboženské rituály, při nichž pomocí lidské návnady vyvolávali z hlubin obřího žraloka. Nazývali ho niuhi. Při tradičních slavnostech pak neudatnější muži s příšerou bojovali. Porazit ji mohli jen pomocí kouzel a určitého druhu drog. Mohl být tedy ještě před třemi sty lety protivníkem domorodců prehistorický megalodon?

Připomeňme si příhodu, která se udála v roce 1954. Loď Rachel Cohen právě proplouvala indonéskými vodami, když jí otřásl prudký úder. Lodníci stojící na zádi vzrušeně popisovali, že spatřili žraloka dlouhého přibližně třicet metrů. Střízlivě uvažující kapitán zapsal do lodního deníku srážku s plovoucím kmenem a zamířil do přístavu v Adelaide v jižní Austrálii, aby loď opravil. Zde pak ohromení lodníci v blízkosti notně pochroumaného lodního šroubu nacházejí stopy po zubech. Na šířku měří přes deset centimetrů, což by odpovídalo velikosti zvířete spatřeného námořníky.

Zoologům zase nedávají spát případy takzvaných záhadných sebevražd velryb. Tito vysoce inteligentní kytovci se často v početných skupinách vrhají na břeh, kde je čeká jistá smrt. Selhal snad v tomto případě jejich výborný orientační smysl? Nebo prchají před nepřítelem, který by je mohl přes jejich velikost a množství zahubit?

Podle vědců by se megalodon mohl ukrývat ve velkých hloubkách. To by potvrzovalo vyprávění domorodců a náhodných svědků o jeho svítících očích. To je přece vlastnost typická právě pro obyvatele temných hloubek. Navíc jeho obrovské tělo neustále potřebuje přísun energie a v prostředí s menším obsahem kyslíku by se mu dařilo lépe.

Možná, že zde loví stejně jako před miliony let.