Tajemné kotle záhada sibiřských pustin

Jedna z největších světových záhad leží ve vzdálených oblastech východní části ruské Sibiře, v největším a zároveň a nejméně obydleném státě Jakutsko.

Místní obyvatelé Jakuti a Evenkové si již celá staletí vyprávějí pověsti o dávné velké bitvě mezi démony tajgy. Po ní se ve zpustošené krajině objevily podivné kovové domy, které se zde nazývají olguje- tedy kotle.

Lokalitu, kde se tyto zvláštní kovové polokoule z neznámého, neuvěřitelně tvrdého mědi podobného kovu vyskytují, nazývají zdejší obyvatelé  Uljuju Čerkečech neboli Údolí smrti. Říčka, která údolím protéká, se jmenuje rovněž příznačně- Olgujdach tedy v překladu česky Kotlová.  Náhodní lovci, kteří v kotlích pobývali nebo přenocovali, byli záhy postiženi neznámou chorobou a často umírali.

Ruský průzkumník Michal Korecký navštívil toto údolí celkem 3 krát. Poprvé v roce 1933, pak 1937 a nakonec v roce 1947. Nalezl zde prý opravdu sedm podivných kulovitých útvarů, měřících v průměru kolem 6-9 metrů. Kočovníci tvrdí, že se v zemi pod nimi nachází točitá schodiště a vstupy do místností. V těch je prý navzdory krutým mrazům i v zimě stálá teplota.

Kdo byli údajní démoni, kteří kotle vytvořili? Mohlo se jednat o příslušníky nějaké cizí technicky vysoce vyspělé civilizace, či dokonce o mimozemské návštěvníky? Jisté, je že v okolí těchto tajemných útvarů se často dějí divné věci. Okolní vegetace jakoby podléhala zvláštním mutacím, rostliny jsou deformované a tráva v okolí přesahuje výšku dospělého muže.

V roce 1966 upozornil ruský záhadolog Alexandr Gutenev v místních novinách na tuto dávno zapomenutou záhadu. Na základě tohoto článku se pak koncem  května roku 2006 na nehostinnou Sibiř vydala česká expedice vedená známým záhadologem Ivanem Mackerlem. Dalšími členy byli jeho syn Danny Mackerle, fotograf Jiří Skupien, Jiří Zítka a Pavel Štěpán.

Bohužel všichni dávní svědci již zemřeli a tajemné kotle se stále více propadají do rozbahněné napůl zmrzlé země, takže v dnešní době jsou všechny zatopeny.

Před členy Mackerlovy výpravy stál proto opravdu těžký úkol. Najít podivuhodné kotle v nepřístupném terénu na zhruba 200 kilometrů dlouhém úseku by jistě představovalo nezměrné úsilí, vyžádalo by si spolupráci mnoha lidí a zabralo by jistě také mnoho času.

Proto se průzkumníci rozhodli s použitím gumového motorového raftu dorazit na předem určené místo a dále zkoumat terén ze vzduchu s pomocí paraglidingu. Výprava si vytyčila dva hlavní cíle:

Za 1.)Nalézt Údolí smrti v horním povodí řeky Viljuj a záhadné kotle, jak se označují tajemné stavby z neznámého kovu.

Za 2)pokusit se tyto kotle prozkoumat nebo alespoň zaznamenat jejich přesnou polohu (souřadnice) pro možnost jejich dalšího zkoumání.

Po několika týdnech se ukázal určený postup jako úspěšný: motorový padákový kluzák, na kterém letěl instruktor a zkušený pilot paraglidingových kluzáků Pavel Štěpán, po mnoha přeletech nad tajgou zahlédl tajemný kruh. Ležel vpravo od řeky Olgujdach. Všichni si pak prohlédli pořízený videozáznam a mohli určit přesné souřadnice místa pomocí satelitní mapy. Druhý den ráno se pak hned vydali na cestu, na jejímž konci je čekalo překvapení:

"Kruhové jezírko v průměru asi 50 metrů. Uprostřed z něj vystupovala zasněžená kruhová plošina s průměrem přes 30 metrů a s vodou zatopeným otvorem ve středu," popisuje později zvláštní nález Ivan Mackerle. Kruhová pravidelnost nasvědčuje tomu, že útvar rozhodně nebude přírodního původu. Je zde snad pod hladinou zatopený jeden z hledaných záhadných kotlů?

Členům expedice však chybí potřebné drahé vybavení a technika nutná k odčerpávání vody a tak Pavel Štěpán sonduje dno pod ledem pomocí hole.  Nalézá v hloubce asi půl metru pod hladinou velký tvrdý předmět, který má uprostřed cosi jako proláklinu. Dále se ale v zamrzlém jezírku Češi nedostali. Po další cestě několik kilometrů po proudu řeky narazili ale badatelé opět na podobný úkaz.

Tentokrát jim přálo štěstí a jezírko o průměru 10 metrů nebylo zamrzlé. Proto se jim podařilo najít pod vrstvou bahna pravidelnou kopuli. V té chvíli se ale přidávají zdravotní potíže. Vůdce výpravy Ivana Mackerleho náhle postihne dočasná ztráta zraku, dávení, zimnice a ztráta rovnováhy.

Je to snad následek tajemné energie, kterou tyto zvláštní objekty vyzařují? Také počasí se prudce zhoršuje a tak jsou naši cestovatelé, kteří jsou možná pouhý krůček od rozuzlení této záhady donuceni expedici ukončit. Přivezli z ní ale vzorky kamenů, které geologové určili jako limenit, tedy minerál s magnetickými vlastnostmi a titanovou rudu.

O výsledky české expedice projevuje zájem i ruská vláda a v deníku "Ruskoe slovo" vychází pochvalný článek. Vždyť nalézt a prozkoumat tuto jedinečnou záhadu by byla světová senzace.

V roce 2006 proto ruská novinářka Jelena Jarovikova navštívila spolu s ruskou expedicí Údolí smrti a dorazila i ke druhému kruhovému jezírku, které objevila předešlá Mackerleho výprava. Také ruští vědci zde zaregistrovali kruhový objekt, potopený pod hladinou a magnetická střelka kompasu zde vykazuje anomálie.

Znamená to, že je zde velké ložisko limenitu, nebo je opravdu záhadný útvar celý kovový? Samotný limenit by totiž jistě nemohl způsobit popisované zdravotní potíže, které pociťovali lidé, kteří se dostali do blízkosti kotlů.

V srpnu roku 2008 vydává znovu do této oblasti redaktor moskevského filmového studia Render ,badatel a ufolog Jevgenij Trošin s pilotem Sergejem Ananovem . Rozhodnou se přeletět s vrtulníkem Robinson nad říčkou Ogujdach. Obletěli velkou oblast 200 km v tajze severozápadně od řeky Olgudajch  Z výšky zpočátku nepozorují nic výjimečného, ale blízko ruského městečka Ajachal zaregistrují podivné okrouhlé kopce pravidelného tvaru.

Navlas stejné kopce se ještě nalézají i u ruské vesničky Markoka.  Na jejich vrcholcích leží obrovské balvany. Oběma připomínají svým tvarem známý Patomský  kráter, na rozdíl od něho jsou ale jen 15 metrů vysoké. Jevgenij Trošin o tom soudí:

"Kameny, ze kterých jsou kopce, byly zřejmě vyvrženy z velké hloubky"A dodává, že "Vzhledem k tomu, že pro plně obsazenou expedici se nenašly finance, cíle bylo dosaženo. Zjistili jsme, že v Údolí smrti cosi je. Uvidíme, co na to geologové, kterým jsme předali vzorky hornin. Mají snad tyto kameny nějakou spojitost s dosud stále plně neobjasněnou Tunguzskou katastrofou z června roku 1908?

Podle názoru doktora matematických věd Olchovatova , byl Tunguzský meteorit vyvržením plazmy z nitra země ve zlomu v zemské kůře vzniklém po dopadu nějakého velkého asteroidu.

Jak je vidět, Sibiř se záhadami odedávna jen hemží