Zajímavý článek o elektřině - podle knihy "Záhadné vynálezy" - autor spisovatel
Jan. A. Novák - www.novakoviny.eu
Elektromagnety a elektroinženýři starých civilizací
Elektřinu máme spojenou s moderní dobou, existuje ale celá řada náznaků, že nebyla tak docela neznámá ani starým civilizacím. Jsou všeobecně známé: baterie z Bagdádu, podivné kresby ve starém Egyptě... Zdálo by se, že starověk ale nepochopil to nejdůležitější: vztah mezi magnetismem a elektřinou. Přesto se nechce věřit, že by se v oné době proslulé pokusy o nový pravdivější pohled na svět nikdo nepokoušel záhadě podivné síly přijít na kloub trochu blíž.
Opravdu se "...Řekové experimentu nejen vyhýbali, ale měli k němu přímo odpor...," jak tvrdí americký historik vědy Dick Teresi? Nebyli i tací, kteří se v řecké nebo na ni navazující římské vědě pokusů nebáli, zato však netoužili jejich výsledky zveřejňovat? Vždyť už Pýthagorás byl toho názoru, že učenost a vědění je věc, která má zůstat tajná. O čem to tedy mluví následující verš, který napsal starořímský přírodopisec a básník Titus Lucrecius Carus v prvním století př. n. l.?
Někdy se stane, že železo kameni uhne,
má zvyk mu střídavě prchat a zas k němu spěchat.
Kroužky ze Samothráky jsem viděl, jak skáčou
a v měděných miskách piliny rejdí
jak divé, když tenhle magnet se přidrží vespod:
tak usilovně se hleděly kameni vzdálit.
A není divu: vždyť volné průliny pilin
nejdřív obsadí proud, jenž vyvěrá z mědi;
ten z magnetu přijde až potom - a v železu najde
všechno už plné a nemá kudy by prošel;
proto je nucen tlouci a bíti
v železnou tkáň, a co polyká, pokud má volnost,
to vyplivuje a zviřuje za clonou mědi.
Tedy se nediv, že z toho kamene vlny
jinými věcmi už nesvedou pohnout.
Alespoň někdo se tedy v antických dobách experimentů přece jen nebál - Lucretius nepochybně byl svědkem jakýchsi pokusů s magnety. Co ale míní oněmi "kroužky se Samothráky? A kdo byl oním experimentátorem? A opravdu šlo jen o nepoučené hraní? Není třeba ani moc fantazie, abychom tu viděli vzdálenou obdobu pokusů s indukovaným magnetismem, od něhož je už jen malý krok k elektromagnetické indukci. A od ní zase k elektromagnetům, elektromotorům a celé moderní elektrotechnice.
Kde bychom dnes byli, kdyby byl tento krok učiněn?
Existují ostatně i jiné podivné náznaky. Alchymista Agrippa z Nettesheimu působící na přelomu středověku a novověku napsal tento podivný text:
"Co by teprve řekli lidé, jimž je vlastnost magnetu neznáma, kdyby viděli zvedati se nebo ve vzduchu viset těžké železo, jak prý kdysi visel železný obraz Merkurův pomocí magnetu uprostřed chrámu trevírského, jak praví tento verš:
Ferreus in mediis volitat caudifer auris (Ve vzduchu vznáší se železný nositel kaduceu).
Něco podobného čteme o obrazu boha slunce v egyptském chrámu Serapisově. Nebude snad někdo opět křičet, že je to dílo ďáblovo? Poznal-li však působivou sílu magnetu na železo a přesvědčil se o ní, zmizí všechen podiv a nebude již pochyb, že jde o jev přirozený..."
Jenže my víme, že zařídit, aby magnet něco udržel ve vzduchu, není jen tak. Vymýšlí si Agrippa nebo věděl něco, co my ne?
Neznámí experimentátoři si ale tehdy ještě své vědomosti nechali pro sebe - stejně jako mnoho jiných vynálezců v mnoha jiných oblastech bádání a na mnoha místech světa.
Jan A. Novák
www.novakoviny.eu
Podle knihy Záhadné vynálezy (Alpress)
