Po stopách ztraceného světa

       Po stopách ztraceného světa.

       Dinosauři tedy zjevně nejenže poslušně nevymřeli před šedesáti čtyřmi miliony lety, ale jak to tak vypadá, naopak vesele v několika exemplářích ještě dlouho přežívali- a možná, jako v případě a také mnoha světových jezer, kde se to po staletí hlášeními o nestvůrách jen hemží, mohou žít dosud.

          Například na podezřelé venezuelské stolové hoře jménem Roraima, v nadmořské výšce dosud neprozkoumaných pralesů Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie 2700 metrů. Může se zde nacházet ztracený svět? Je možné, že by nám, lidem žijícím v 21. století, něco takového uniklo? Nebo jsme se opravdu spletli v našich odhadech, týkajících se evoluce?

         Četné zprávy o zapomenutých zvířatech v odlehlých světových končinách napovídají, že někteří dinosauři mohli dopad asteroidu přečkat a jak dosvědčuje nález kostry velkého býložravého dinosaura z čeledi hadrosaurů, který byl nalezen v pískovcovém masivu v Ojo Alamo na pomezí států Nové Mexiko a Colorado, vyskytovali se prokazatelně ještě v raných třetihorách, tedy více než dalších půl milionu let.

          Také hlášení, která přicházejí z Afriky již více než 200 let, o zvířeti zvaném mokele membe, což znamená v jazyce lingala "ten, který zastavuje řeku", nasvědčují tomu, že se zde může vyskytovat nějaký zapomenutý, možná pozvolna vymírající druh dinosaura. Žije prý v jezeře na horním toku řeky Zair v blízkosti nepřístupných bažin a v Lac Telé, ve státě Kongo, tedy přímo uprostřed černého kontinentu.

          Otisky jeho obrovských nohou jsou v měkké půdě lesa dobře rozeznatelné, většinou v rozestupu dva metry od sebe. Jejich obvod činí jeden metr, což je důkazem, že zvíře bude mít podobnou velikost asi jako dospělý slon, až na to, že v této oblasti žádní sloni samozřejmě nežili a nežijí. Jeho kůže je šedohnědá a je zajímavé, že místní lidé se zmiňují rovněž o svalnatém ocasu, srovnatelným s ocasem aligátora, kterým prý při setkání na jezeře rozbíjí jejich lodě. Živí se údajně pouze rostlinami.

          Na vlastní oči mokele mbembe spatřil i slavný lovec divoké zvěře monsieur Le Page, který, když se vrátil v roce 1920 z Konga, oznámil, že střílel na zvíře, které ho dokonce na krátkou vzdálenost pronásledovalo.

          " Zvíře bylo osm metrů dlouhé a mělo špičatou dozadu protáhlou lebku a mezi nosními otvory mělo krátký zahnutý roh.

Přední nohy byly zavalité jako sloupy a na plecích bylo pokryté šupinami. Zadní nohy byly opatřeny ostrými drápy. Na zádech vystupoval jakýsi podivný dlouhý hrb."

          Právě takovým zvířetem zřejmě bude i nestvůra, pozorovaná častokrát v rozlehlých končinách středoafrických bažin. Místní obyvatelé je nazývají mbielu-mbielu-mbielu, což v překladu znamená něco jako "zvíře, z jehož hřbetu vyrůstá plot", které po sobě zanechalo i četné zdokumentované stopy.

          Že nejde jen o bujnou fantazií upravené zvíře, můžeme usuzovat také z toho, že na naší planetě žil zcela prokazatelně v době jury a křídy, tedy před 200 - až 60 miliony lety, dinosaurus zvaný stegosaurus. Jeho tělo bylo opatřeno těžkým pancířem, na zádech se pyšnil obrovskými trojhrannými deskami a podle paleontologů pocházel, jaká náhoda, právě z oblasti Afriky.

          Ve východní Africe se při archeologických vykopávkách, prováděných v letech 1909 a 1912 na pahorku Tendaguru, našly četné kostry kentrurosaura, velmi blízkého příbuzného stegosaura, který se zde kdysi pohyboval ve velkém stádě, čítajícím zhruba padesát zvířat. Vše tedy nasvědčuje tomu, že právě zde by se mohl ukrývat nám známý druh dinosaura stegosaurus.

          Pokud jde o dinosaury, stala se pojmem mezi vědci i další stolová hora Ayuán tepui, kde je rozsáhlá síť vodních ploch. Právě zde byla spatřena zdejším badatelem Alexandrem Laimem tři stvoření, která se svým vzhledem velice podobala plesiosaurům. Zvířata měla dlouhý tenký krk a lesklou tmavou kůži bez srsti. Že by měl Laim jen bujnou fantazii? Možná, ale něco tu nehraje.

          Přesně stejné tvory, podobné pravěkým ještěrům spatřil na počátku devadesátých let při zdejším natáčení seriálu s názvem "TERRA – X " pro německou televizi ZDF z helikoptéry i venezuelský šéf expedice Armando Michelangel. Jeho pozorování potvrdil i pilot.

          Filmaři také objevili v husté vegetaci čerstvé stopy a otisky drápů, které nedokázal nikdo z přítomných nijak uspokojivě identifikovat. Po dalších několika dnech narazili i na podivné hnízdo, připomínající svým vzhledem hnízda plazů, vycpané suchým listím a na další tříprsté stopy v písku, za kterými následovala zvláštní stopa, kterou zanechal zřejmě ocas záhadného tvora.

          Rovněž pátý kontinent, tedy Austrálie, která se oddělila od masy asijské pevniny na rozhraní křídy a třetihor, tedy přibližně před 60 miliony lety, čemuž vděčíme za fakt, že se zde nachází prastará a jedinečná fauna, jakou nenajdeme nikde jinde na světě, se podobnými hlášeními jen hemží. Dokázali tady přežít i tak podivuhodní zástupci živočišného světa jako je například ptakopysk, bahník a rozliční vačnatci.

          Před jedním milionem let se tu také prokazatelně podle vykopávek vyskytoval obří druh ještěrky, dlouhý 7 metrů, zastiňující svou velikostí i své vzdálené příbuzné - varany na ostrově Komodo v Molukách, kteří náleží ke druhu zvanému Megalonia prisca. Mohli by být dnešní zde spatření obrovští varani právě těmito dosud žijícími a nevymřenými gigantickými druhy?

          Australský archeolog Rex Gilroy, dlouholetý ředitel Přírodního historického muzea Mount York se léta těmito pravěkými ještěry zabývá. Je si jistý, že na tato zvířata je možné kromě Wattaganských hor narazit i na jihu Austrálie v New South Walesu až k Blue Mountains.

          Podobná setkání zažívají zdejší farmáři a to často i v oblastech, které nejsou tak odlehlé. Severně od Sydney byl v roce 1974 v pobřežní osadě New Castle hlášeno setkání farmáře Tonyho Harrise, který na pomerančové plantáži přihlížel, jak se devět metrů dlouhý ještěrce podobný plaz připomínající varana vrhá na pomeranče. O rok později, v roce 1975, zahlédl podobné zvíře i jeden farmář v Cessnoku.

          Tentokrát jeho délka činila deset metrů a mělo silné nohy, šedesáticentimetrový krk a devadesáticentimetrovou hlavu. Jeho kůže byla šedě kropenatá s tmavými pruhy. Podobný případ byl hlášen z Capertee v severozápadním výběžku Blue Mountains, kde ze stometrové vzdálenosti uviděl farmář jedoucí na koni na inspekci dobytčích stád, jak se obrovská ještěrka vrhá na právě zabitou krávu a trhá z ní veliké kusy masa.

          Stejná pozorování přichází ale i z ostrova Paupa – Nová Guinea, kde byla při několika expedicích podobná zvířata rovněž spatřena? Nebylo by to nic divného, hustá džungle plná neproniknutelné spleti lián a padesátimetrových stromů se tady rozprostírá na 815 000 čtverečních kilometrech.

          Je pravdou, že do dnešních dnů do těchto míst vstoupilo jen velmi málo bělochů, až na několik expedic do vnitrozemí z roku 1975, při kterých například badatelé Claud a Ivana Championovi zahlédli také obrovské varanovité praještěrky.

          Je opravdu možné, že by zde tito tvorové dosud žili? Podle tvrzení místních obyvatel, kteří je při své práci často vyplašili, jako například lesní dělníci, zřejmě ano.

          Možná právě tak, jako podle všech známek dnes jejich vodní příbuzní v obrovských prostorách hlubin světových oceánů, které poskytují zřejmě dodnes útočiště mnohým dosud nám neznámým druhům zvířat, čekajících teprve na své objevení.

          Odborník na mořskou faunu prof. RNDr. Alexej Jabolov z Moskvy je o tom přesvědčený:

          "V hlubinách Indického oceánu a v jihozápadní části Tichého oceánu se to dodnes hemží pleziosaury nebo mozasaury,kteří údajně vymřeli asi před šedesáti miliony lety. Mezi 25. a 35. stupněm jižní šířky jsou často pozorována zvířata, která jsou pravděpodobně potomky pravěkých dinosaurů."