Znali prehistoričtí lidé elektřinu?
Znali prehistoričtí lidé elektřinu?
My, kteří žijeme v zajetí navyklé představy , že elektřina je vynálezem teprve našeho osvíceného 19.století, jistě pojímáme tuto otázku s nedůvěrou. Je však naše nedůvěra v tomto případě oprávněná? Jsme vůbec ochotni připustit, že by ve starých textech mohly existovat zmínky o něčem tak šokujícím, jako je používání elektrických přístrojů?
Prehistorické legendy většinou zdůrazňují, že světlo je božského původu. Nejznámějším světlonošem je bezesporu Lucifer. Ale i lidé, kteří žili podle našeho mínění na úsvitu dějin, mohli disponovat podle všeho zdroji světla, jejichž původ nikdy nebyl objasněn.
Toto tvrzení podporuje například líčení australského spisovatele Iona Indriesse,který dlouho žil mezi australskými domorodci. Tito lidé na úrovni doby kamenné, žijící v pralese mu svěřili tajuplnou legendu o boomech. Boom byl prý záhadný kulatý kámen, který když se zasadil do bambusové objímky, vydával modrozelené světelné záblesky. Toto studené světlo bylo tak silné, že kdykoliv jej kmenový náčelník vztyčil k nebi, všechny osoby nalézající se v blízkosti měly pocit, že je obklopuje jakási magická záře.
Ale i sumerský bůh Anunaki se prý vyznal v neznámých svítidlech. V Indii zase hovoří legendy o hadích božstvech, které obývaly nepřístupné oblasti Himaláje. Indové je nazývali Nagas. Nagas prý vlastnily věčně svítící kouzelné lampy, kterými osvětlovaly své podzemní sluje. Opět pohádka? Cestovatel páter Evariste-Régis Huc prý během svých cest po Tibetu spatřil takovou záhadnou lampu na vlastní oči. Jak uvedl, tato lampa vydávala světlo věčně a nikdy nezhasla.
Ve spisu Popol Vuh-Kniha rad- neboli jak tento spis s oblibou nazývají vědci -Mayská bible, nacházíme tvrzení o tom, že Mayové znali a používali přístroj zvaný zaquita. Podle zde zmíněného poměrně podrobného popisu měl předmět na konci velmi ostrou špičku a sloužil k osvětlení dolního světa xibalby. Ve tmě vydával nazelenalé světlo jako kost.
Odborníci toto tvrzení samozřejmě odkázali do říše pohádek. Ale jedná se v tomto případě jen o výplod indiánské fantazie? Nebyl tento zaquitac podobný přístroji, který dnes běžně užívají speologové při průzkumu jeskyní? Tato praktická světélkující hůlka nepotřebuje totiž žádný přídavný vnější zdroj . Je to vlastně trubička , naplněná dvěma tekutinami. Když se lehce ohne, obě tekutiny se smísí a trubička začne vydávat intenzivní nazelenalé světlo, které vydrží až tři hodiny.
Nebyla bájná nazelenalá svítící kost rovněž založena na stejném principu?
V Číně ve starých textech jsou rovněž zmínky obrovském stromu, nazývaném po. Tento zázračný strom se má nacházet na východním konci země ve světelném údolí Jang-Ku.Jeho protipólem byl strom jo, který stál na západním konci země na hoře Jen se u řeky Mong. Na obou kmenech zmíněných stromů se prý v noci rozsvěcely červené květy. Jednalo se v tomto případě o skutečné stromy? Nepřipomínaly snad stožáry dnešního elektrického vedení?
Rovněž ve starém Řecku nalézáme často zmínky o zázračných svítících předmětech. Například řecký Satirik Lukianos, který navštívil při své dobrodružné cestě Sýrii a město Hieropolis, měl příležitost jeden takový předmět obdivovat. Jednalo se o div tehdejšího světa, svítící drahokam bohyně Héry. Drahokam prý vydával magickou záři a osvětloval celý vnitřek chrámu zasvěceného již zmíněné bohyni Héře. Takové lampy prý nebyly tehdy ve starém Řecku ani v Římě žádnou zvláštností.
Zde uvádí legenda tento příběh:
"Uprostřed Říma stál velký palác, v jehož blízkosti postavil kouzelník Vergilius mohutný mramorový sloup, který byl s palácem spojen mostem. Na sloup pak umístil k potěšení a užitku obyvatel velkou skleněnou lampu, jež neustále svítila. V noci osvětlovala celý Řím tak jasně, že i v nejzapadlejších uličkách bylo světlo, jako by tam hořely dvě louče. Avšak na druhou stranu mostu, na zedˇobklopující palác postavil kouzelník velkého kovového muže, který měl v ruce velký kovový luk a nestále na lampu mířil, jako by ji chtěl zasáhnout.
300 let svítila tato lampa k užitku všech obyvatel města. Jednoho dne pak vstoupilo několik měšťanských dcer do paláce, kde si chtěly hrát. Přišly až ke kovovému muži, který mířil lukem na lampu. Jedna z dívek se kovového muže zeptala:Proč nevypustíš šíp? Co ti v tom brání? A přitom udeřila do šípu, který se ovšem okamžitě uvolnil, vylétl z tětivy a zasáhl lampu, na niž tak dlouhou dobu mířil. Lampa, zhotovená kdysi dávno kouzelníkem Vergiliem, se rozlétla na kusy. Když dívka uviděla, co způsobila, velmi se vyděsila. Avšak kovový lučištník uprchl a už jej nikdy nikdo nespatřil"
Zajímavé je pro nás to, jak asi dovedl Vergilius ve své době zařídit, aby lampa svítila nepřetržitě 300 let. Nebo ji přes den vypínal? Velký kovový muž by potom mohl být jen nějakým mechanickým kovovým typem robota, který měl odrazovat vandaly od úmyslu zařízení rozbít. Na faktu, ,že by lampa byla zhotovena ze skla, také není nic, co bychom mohli považovat za zázrak.
Podle historiků totiž dovedli staří Féničané ve své době zhotovovat krásné a užitečné předměty z průzračného skla. Sklo se totiž vyrábělo již před šesti tisíci lety. Dokazují to archeologické nálezy ze sumerského města Ur.Na počátku našeho letopočtu se sklo foukalo a odlévalo běžně ve všech sklářských dílnách v Egyptě i Sýrii.
V Egyptě zase existoval bůh Thovt, který podle dochovaných legend naučil lidi psát a číst, vynalezl písmo, jazyk a matematiku. Vyznal se i v astronomii a v astrologii.Také nám známý zvěrokruh je připisován tomuto bohu.A hlavně-přinesl lidem světlo.Thovt neboli Dehuti byl bohem moudrosti a věd.Podle mytologie se narodil ve vzdálené zemi na západě, ve městě ležícím na břehu moře.Jednoho dne se prý slunce v jeho domovině zatemnilo , ale Thovt pomohl ostatním bohům dostat se pryč do jiných zemí.Nepřipomíná nám tento příběh poněkud Platonovu legendu o zániku ostrovní říše Atlantidy?.
Staří Řekové ho uctívali jako Herma Trismegista-trojmocného Herma. Představy o jeho podobě byly hodně neobvyklé, Vždy vystupuje jako pavián nebo pták ibis.O jeho pravé podobě se neví nic.Víme jen tolik, že Thovt disponoval téměř universálním věděním.Proto jej uctívali prostí lidé i učení kněží.
Tento ve staré říši uctívaný genius své doby byl v určitém smyslu předchůdcem řeckého Prométhea. Dal totiž lidem dar světla - elektřinu! A postaral se také, aby kněží předávali tuto znalost dalším pokolením po další tisíciletí.
Jeho hlavní chrám v Hermopoli časem zanikl, ale na mnoha místech po celém Egyptě se dochovaly další památky týkající se tohoto zvláštního boha. Jednou z nich je Hathořin chrám v Dendeře, který je jedinečnou archeologickou památkou
Dendera leží
Jde o celou dokumentaci související s elektřinou, její výrobou a užitím v běžném životě. Na stěnách můžeme obdivovat naprosto konkrétní rytiny: obrazy, podobné dnešním žárovkám a znázornění získávání a používání elektrické energie v běžném životě.
Největší zásluhu o jejich objevení má bezesporu nejslavnější francouzský egyptolog Auguste Mariette. Reliéfy z Dendery poznal svět jeho zásluhou. Egyptologové je později pojmenovali " Hadí desky. Důvod je jasný: had stoupající kolmo vzhůru z lotosového květu byl egyptskými kněžími nazýván "světlonoš."
Některé výjevy jsou naprosto jednoznačné:Nelze je proto označovat jen jako pouhé symboly. Podstatnou součástí reliéfů je lotosový květ. Podle starých legend se bůh Thovt snesl k zemi právě v květu lotosu. Tento posvátný květ byl v Egyptě a rovněž v Indii buddhisty dodnes uctíván jako symbol osvícení. Květy lotosu byly jako obětní dary vyhrazeny pouze bohům. Nemají zde ale lotosové květy úplně jinou funkci ? Nemohou být objímkami žárovek a jejich stonky kabelovými vodiči?
Dalšími důležitými zobrazenými objekty jsou takzvané džedy. Egyptologové je označují jako posvátné a magické nástroje. Tady připomínají spíše izolátory elektrického napětí.
Vídeňský elektrotechnik ing. Walter Garna o tom soudí toto:
"Struktura džedu naprosto odpovídá struktuře moderního izolátoru vysokého napětí. Tento tvar izolátorů je zcela obecně používán za tím účelem, aby byly pro elektrické výboje vytvořeny co největší"plíživé cesty"po povrchu izolátorů a aby na tomto povrchu zůstaly zachovány chráněné cesty v případě, že na izolátor prší nebo je znečištěn. Z toho lze vyvodit, že "ramena" znázorněná na reliéfech v Dendeře musela stát pod mimořádně vysokým napětím."
Ing. Garna sestrojil dokonce funkční model zrekonstruované žárovky přesně podle vyobrazení na reliéfech. Ramena džedu zde pronikají do vnitřku žárovky.Džed posloužil v tomto případě jako výborný izolátor.Zde citujeme závěry, ke kterým Walter Garna dospěl:"Z toho jednoznačně vyplývá, že reliéfní zobrazení z Hathořina chrámu v Dendeře lze interpretovat technicko-fyzikálně.Dosavadní výzkum každopádně prokázal, že další studium nástěnných gravur nacházejících se v tomto chrámu by mohlo přinést cenné vědecké poznatky , byť spíše v mytologické podobě."
Zdá se, že nejde tedy jen o pouhé zobrazení náboženských symbolů, ale že se jedná v tomto případě naopak o zcela reálnou činnost. Lotosové stonky jsou znázorněním kabelových vodičů, které vedou k hranatým nádržkám, na nichž trůní bůh vzduchu Šu.
Bublinovité útvary určitě každý technicky vzdělaný člověk diagnostikuje jako žárovky. Hadi v jejich vnitřku znázorňují žhavicí dráty. "Celý chrám v Dendeře byl postaven , aby zprostředkoval vědění," napsal později o této problematice dánský inženýr a autor knihy Energie der Urzeit Tons Brunés .Tento spisovatel dále uvádí:
" Podle našeho přesvědčení symbolizují tyto obrazy, především pak had v baňkách, energii, jakou představuje elektřina. Jeden had má hlavu otočenou dopředu a druhý dozadu , což by mohl být symbol pro PLUS a MINUS. Objekty jsou opřeny o takzvané džedy. Každý technik vám řekne, že v dané souvislosti tento předmět silně připomíná izolátory, jaké se používají u zařízení vysokého napětí."
Dalším zastáncem teorie, že tyto reliéfy jsou důkazem o dávné znalosti starých Egypťanů v oblasti elektrické energie je Američan Charles Berlitz, vnuk zakladatele světově proslulých Berlitz Schools. Tento spisovatel se zabývá nevyřešenými záhadami dneška.
V jeho knize Bermuda Triangle-Bermudský trojúhelník-najdeme odkaz právě na reliéfy z Dendery. Autor zde uvádí," že na reliéfech můžeme vidět obrovské žárovky s žhavicími vlákny v podobě hadů. Pomocí kabelů jsou tyto "žárovky" připojeny ke krabičkám nebo jakýmsi spínačům. Celý přístroj v nás pak budí dojem silných elektrických lamp. Jejich výkon ještě zesilují izolátory vysokého napětí."
Další výzkum jistě ukáže ještě mnoho zajímavých skutečností. Vše teď bude záležet pouze na tom, jak se k této problematice postaví odborníci z řad egyptologů. Je třeba rozluštit ještě mnoho hyeroglyfických nápisů a prozkoumat detailně mnoho dalších reliéfů.
V tomto případě by bylo jistě dobré přizvat k vysvětlení jejich poselství i odborníky z jiných vědních oborů, zejména techniků. Jen tak bude možné dokázat, že dnešní svět možná stojí na základech znalostí mnohem starších, než se nám dosud zdálo.