Ochranné štíty pyramid ze slídy v Teotihuacánu
Ochranné štíty pyramid ze slídy v Teotihuacánu
Nejvýznamnějšími stavbami jsou pyramida Slunce a pyramida Měsíce, které jsou svou velikostí srovnatelné se slavnými egyptskými pyramidy. A ještě něco mají s Egyptem společné: všechny tyto stavby jsou jakoby náhodou orientovány ke hvězdám. Poloha těchto pyramid, stejně jako v Egyptě, kopíruje souhvězdí Orion.
Otázkou je, jak mohla dva tisíce let stará civilizace disponovat tak rozsáhlými znalostmi vesmíru bez využití moderních astronomických prostředků?
Největší rozkvět zaznamenala kultura Teotihuacánu v období let 250-650 n. l. Tehdy v něm žilo 200 000 lidí. Proto i jeho rozloha byla na tehdejší dobu neskutečná - 25 km čtverečních. Město mělo pevnou armádu a bylo ve své době zhruba šestým největším posvátným i obchodním střediskem světa.
Staviteli tohoto unikátního města byli pravděpodobně Mayové. Aztékové tyto nedozírné rozvaliny osídlili až ve 13. století. V této době však již záhadné město chátralo plných 700 let. Vědci se shodují na tom, že Teotihuacán postupně vznikal z někdejších neolitických vesnic již někdy kolem roku 500 př. n. l.
Podle Aztéků bylo ale toto město ještě o hodně starší a Teotihuacán byl kdysi " středem vesmíru". Nejstarší texty, věnované Teotihuacánu nám sdělují, že:
" To bylo místo, kde se sešli bohové, aby stvořili nový civilizovaný život a kde se zrodil čas."
Další záhadou je fakt, že starověké pyramidy a chrámy nalezené na území několika latinskoamerických států byly v době své největší slávy pokryty zlatými nebo slídovými pláty, takže zářily na kilometry daleko.
Slída je ale materiál, který se používá mimo jiné v kosmickém průmyslu- u vesmírných lodí a raketoplánů jako součást ochranného štítu před elektromagnetickým zářením a vysokou teplotou, kterým jsou části těchto vesmírných plavidel vystavovány při přistávání.
Pyramida Slunce v Teotihuacánu byla pokryta slídovými pláty a deskami, ale slídu najdeme i v podzemí celého města, v základech všech zdejších budov a chrámů.
Stejný materiál objevili archeologové na stěnách dlouhé podzemní šachty, která vede k pyramidě Slunce. Tato slída sem musela být dovezeny z naleziště, vzdáleného 5 000 kilometrů daleko v Brazílii.
Byla tato nesmírná námaha vynaložena opravdu jen proto, aby se pyramidy skvěly ve slunečním světle? Nebo byla tato slída potřebná ke splnění jiného, nám dosud neznámého účelu? Mohly být zdejší budovy vystavovány vysoké teplotě? Nacházelo se tu snad nějaké zařízení, které tuto teplotu vydávalo?
Někteří badatelé považují za možné, že stejně jako egyptské pyramidy, mohly i pyramidy v Teotihuacánu být zdrojem energie. Další hypotézy dokonce tvrdí, že zde přistávaly létající stroje bohů, jak o tom hovoří zdejší mýty. Zavítali snad na území Mexika v dávnověku astronauti z jiné planetární soustavy?
Dokázali v Sacsayhuamánu tvarovat kámen?
.
V Peru, 3,6 kilometrů od města Cuzco, stojí záhadami opředená pevnost Sacsayhuamán. Nad ní se ve výši 3500 až 3 800 metrů na takzvané "Sokolí hoře" nacházejí pevnosti, pocházející údajně z doby Inků.
Tomu ale neodpovídá ani síla, ani tloušťka zdejších zdí. Spíše vše nasvědčuje tomu, že jak mayské, tak i všechny velké incké stavby jsou postaveny na mnohem starších megalitických stavbách, o kterých ovšem dodnes nevíme, kdo je vlastně v dávnověku postavil.
Jaká asi technika dokázala tyto balvany o váze 50 až 500 tun vylámat, vztyčit a posléze dokonale obrousit do nepravidelných tvarů, které navíc přesně zapadají jeden do druhého a navršit je na sebe naprosto beze spár, až vznikla tato neuvěřitelná pevnost, takřka nezničitelná a odolávající dodnes zubu času?
Skalní labyrint v Sacsayhuamánu tedy rozhodně není žádnou neuspořádanou hromadou kamení, ale naopak budí dojem stavby, která byla kdysi zbudována s technickou vytříbeností
V jednom z obrovských granitových balvanů 11 metrů vysokém a 18 metrů širokém vidíme vyříznutý pravoúhlý obdélník o rozměrech 2,16m výšky 3,40 šířky a o hloubce 0,83 metru . Nikde nejsou žádné nerovnosti. Zkušeným kameníkům by tato práce trvala několik let
Podle odborníků pohne s balvanem o váze jedné tuny přibližně dvacet dělníků. Kolik pracovních sil by bylo asi zapotřebí k vytvoření takového díla? Navíc jsou některé rýhy hranaté, tudíž nemohly být vydlabány kamennou sekyrou, jak tvrdí archeologové.
Je stále velkou záhadou, proč na některých balvanech vidíme zvláštní stopy jakoby po působení velké teploty a také podivné prohlubně, které vypadají, jako by byly vyleptány pomocí kyseliny.
Existoval tedy opravdu kdysi nějaký způsob, jak tvrdí zdejší indiáni, kterým bylo možné pomocí rostlinných výtažků a zvláštních přídavných surovin změkčit kámen a vytvarovat ho, tak jak tehdejší stavitelé potřebovali?
V květnu roku 1967 tvrdil peruánský archeolog otec J. Lira, že prý je to pravda. Dnešní Inkové mu dokonce svěřili tajný recept na výtažek z určitých druhů bylin, které údajně umožňuje změkčit kameny.
V muzeu v Cochabambě v Bolívii mají takzvané "hnětené kameny". Říká se jim tak proto, že v těchto kamenech různé velikosti zanechali staří Inkové otisky rukou a nohou - stejně tak prostě, jako by se jednalo o měkké máslo.
Působení žáru je zde tedy vyloučeno, a to z celkem prostého a jednoduchého důvodu: protože pokud by se opravdu kámen rozpálil natolik, že by změkl, bylo by logicky naprosto nemožné zanechat v něm jakýkoliv otisk lidské ruky – tak silný žár by ji přece ihned spálil!
Vědci se také snaží objasnit okolnost, že skalní chodby v Sacsayhuamánu jsou vklíněny jedna do druhé, jakoby je zničil nějaký obrovský výbuch. Na jejich povrchu je podivná sklovitá vrstva. Musely tedy být vystaveny neskutečné teplotě, která je zcela roztavila, podobně jako v dávných indických městech.
Geologové tvrdí, že jde o důsledek sopečných výbuchů a následného velkého zemětřesení. To je celkem přijatelné vysvětlení, jenomže těmto odborníkům asi poněkud uniklo, že ve zdejší oblasti, a také široko daleko, žádné sopky nebyly a nejsou.
Rovněž poslední pohyby zemské kůry se tu projevily před více než 200 000 lety!