Zkamenělý prst a chybné datace C-14.
Zkamenělý prst a chybné datace C-14.
Udivující je jen jeho velikost. Je o 20 % větší, než u dnešního typu člověka. Odborníky navíc nijak nepotěšilo, že při detailnějším ohledání, provedeném pomocí rentgenového vyšetření, byla objevena v tomto záhadném kousku lidského těla i původní kost se dření.
Prst byl nalezen v druhohorních vrstvách pocházejících z období před nejméně 65,5 miliony lety. Tuto okolnost již není třeba komentovat. Otázkou zůstává, jak se asi mohlo stát, že došlo v tomto případě k tak podivnému zkamenění masa. Přinejmenším podivuhodná je i jeho značná velikost. Patřil tento prst snad příslušníkovi rasy obřích lidí, kteří zanechali svoje otisky u Paluxy River?
Také všechny lebky, které pocházejí ze starší doby kamenné, tedy jmenovitě neandrtálců a kromaňonců, patřící zjevně jedincům, kteří se tehdy proháněli na území dnešního Německa, se ukázaly při pozdějším předatování být omlazeny z původních 30 000 let na 5000 let a tím, zdá se, že právem, zamotaly hlavu i těm nejstřízlivějším vědcům.
Vše dovršilo poznání, že všem známý a turisty denně obdivovaný Grand Canyon v USA je jen pouhé říční koryto, sice poněkud většího rozsahu, ale celkem obyčejně, neromanticky a nezáhadně vymleté před 165 000 lety. Jak je vidět, naše dosavadní představy o uspořádání světa jako takového, budeme muset nutně přehodnotit.
Dosud skálopevně uznávaná radiokarbonová metoda uhlíku C - 14 se totiž ukazuje v mnoha případech jako scestná a nepřesná. Naopak je možné, že konec světa v historii planety již nastal, a to dokonce minimálně jednou - alespoň pro dinosaury.
K chybným datacím docházelo také proto, že se při dosavadních odhadech vycházelo vždy z faktu, že podíl radioaktivního izotopu uhlíku je ve vzdušném obalu Země stálý. To by ale mohl být zásadní omyl, protože se ukazuje, že Země prodělala mnohokrát velké klimatické změny.
Tím se mohl podíl uhlíku v ovzduší změnit, a proto mohl nastat i případ, že při náhodném experimentálním určování stáří ulity dosud žijícího hlemýždě došli odborníci k naprosto nečekanému výsledku: "dvacet sedm tisíc let!"
Spisovatel a badatel Hans – Joachim Zillmer ve své knize s názvem "Darwinův omyl" uvádí, že archeologické nálezy nasvědčují tomu, že lidé a dinosauři žili ve stejné době a že Zemi poměrně nedávno postihla bájná potopa, která byla dosud odkazována do říše pohádek:
"Zemské vrstvy nevznikaly tak dlouho, jak by rádi věřili geologové a darwinisté.
Je třeba bez náhrady vyškrtnout z dějin Země nejméně čtyři sta až pět set milionů let, protože nemohl probíhat vývoj od trilobita až po dinosaura nebo člověka, protože všichni živočichové žili současně.
Dodnes nevíme, co se na naší planetě vlastně odehrálo, údajně mohlo dojít k náhlému a dramatickému ochlazení či naopak k prudkému oteplení globálního prostředí. Muselo to mít příčinu, která je zatím neznámá. Indicie navíc naznačují, že mohla přijít z vesmíru.
Domnívají se, že díky tomu, že na různých fosiliích je zjištěna různá úroveň radiace, existuje možnost, že planetu mohla také zasáhnout vysoká sluneční erupce, kdy nebyla ochráněna magnetostérou. K vyhubení dinosaurů došlo poměrně náhle."
Podle odhadů paleontologa Petera Warda se tomu tak mohlo stát v období kratším, než je zhruba 10 000 let, což je v historii planety pouhá vteřinka.
Kanadský geolog James Hazart a Howard Tipper tvrdí, že:
"Geologické indicie naznačují, že před 65 miliony lety došlo k masivní sopečné činnosti, jež výrazně změnila podmínky na planetě Zemi. Jenže podle dnešních poznatků to nebyla příčina události, ale spíše následek. A dnes už je možné, veřejně říci, že příčina zřejmě nebyla pozemského původu!"
Obraz tehdejší zkázy je nepředstavitelný. Sopky po celé planetě prý do vzduchu vyvrhly mraky popela a miliony tun oxidu siřičitého, jenž zamořil atmosféru, ozonová vrstva slábla a planetu bombardovalo nebezpečné záření z vesmíru. Rozlehlé oblasti pokryla láva, kyselé deště zužovaly krajinu, prach zastínil Slunce a Země se ponořila do stínu.
Mnoho různých důkazů, včetně nálezů fosilního kladiva obaleného ve vrstvě vápence, nebo fosilních kořenů, které procházejí nezávisle hned několika pevnými vrstvami najednou, svědčí o tom, že se jednotlivé vrstvy tvořily velmi rychle jedna po druhé, v žádném případě ale nevznikaly miliony let. Svědčí o tom i nálezy pravěkých zvířat, kapradin a stromů, které jednotlivě probíhají hned několika vrstvami.
Od Wyomingu až na jih Nového Mexika a od Utahu do Colorada v USA, se povalují kosti dinosaurů, které leží často přeházené přes sebe či na sobě a přímo na zemském povrchu. Po 150 milionech let jsou takové nálezy tedy více než nezvyklé. Tyto masové hroby by mohly ukazovat na nějakou katastrofickou událost.
Vykopávky, které vedl od roku 1999 zkušený paleontolog a preparátor fosilií Joe Taylor z Crosbytonu, v Texasu, prováděné v této oblasti zhruba na ploše 100 čtverečních metrů, vynesly na světlo světa mnoho fosilních kostí pocházejících z dinosaurů, stegosaurů, ankylosarů a allosaurů.
Podivné bylo, že jejich pozůstatky byly zabořeny zčásti ve tvrdé hornině, ale také v měkkém bahně. Dokonce zde byl objeven i tenký kousek dinosauří kůže!
Dalším faktem, svědčícím proti evoluční teorii, je zkamenělé dřevo, které bylo vždy považováno za jednoznačný důkaz o vysokém stáří zemské kůry.
Dřevo jako materiál potřebuje k takové přeměně mnoho milionů let. Jak dokázaly pokusy, bylo zjištěno, že v případě přírodní katastrofy se tento přerod v kámen může ale stát otázkou jen několika dní! Skoro stejně tak, jako při výbuchu sopky svatá Helena v roce 1980, kdy se přivalily masy bahna a popela a pohřbily rychle zbylé pahýly stromů.
Kdyby geologové o tomto výbuchu sopky nevěděli, mohlo by se snadno stát, že by za pár tisíc let mohlo být těmto vrstvám horniny přisouzeno podle Darwinovy teorie stáří hned několika milionů let!
Podle názoru některých archeologů šlo proto v případě všech dosud nalezených zkamenělých stromů naopak o proces daleko kratší. Tyto stromy musely být, stejně jako všechna nalezená mrtvá zvířata a rostliny, zahrnuty či zasypány a tak i rychle konzervovány v krátkém časovém úseku. Je zřejmé, že zde něco musí být v nepořádku.
Kam se asi poděly naše ustálené a zaprášené školní znalosti, na kterých byl založen náš dřívější skálopevný a neotřesitelný světový názor?