Žije dosud Kraken?

                     Žije dosud v nekonečných mořských hlubinách Kraken?

           V severské oblasti mezi Norskem a Islandem vždy kolovaly pověsti o strašlivém Krakenovi. Šlo o obrovskou nestvůru s chapadly, která žila v největších mořských hlubinách a útočila na lodě a stahovala je do hlubin.

           Mohlo jít tedy o nějakou velkou chobotnici, jak se domnívají někteří vědci? Je zajímavé, že tehdejší námořníci znali velmi dobře chobotnice a sépie, bájného Krakena však označovali jako " jiné zvíře o velikosti plovoucího ostrova."

          Občas prý Kraken vylézal dokonce i na břeh a po svém návratu do hlubin vyvolával gigantický vodní vír, který stáhl s sebou na dno moře všechno živé nacházející se v tu chvíli na vodní hladině včetně velkých lodí.

          Mohlo být toto zvíře opravdu skutečné? V poslední době se ukazuje, že by i tato legenda, stejně jako mnoho ostatních mohla mít nějaké pravdivé jádro.

          Roku 1997 zachytili totiž vědci z úřadu NOAA na svých podmořských přístrojích podivný zvuk, nazývaný dnes Bloop.

          Dokonalé přístroje, které ho uslyšely, byly navrženy v době studené války, aby naslouchaly sovětským ponorkám. V 90. letech tyto aparáty pak přestaly být využívány k vojenským účelům, ale o to více zaujaly mořské biology a geology.

          Základem těchto přístrojů jsou silné mikrofony, umístěné hluboko v oceánu. Jsou ponořeny právě v takové hloubce, aby studená voda a vysoký tlak nesly zvuk co nejdál. Dnes pomocí nich sledují mořští badatelé migrace stád velryb, podmořská zemětřesení i ničení ledovců

          Podle všech známek pocházel tento tajemný zvuk od nějakého zvířete – ale ten tvor by musel být dlouhý stovky metrů. Jedním z nejlepších vysvětlení by byla existence obří krakatice.

          Tito hlavonožci žijí v hlubinách, které se člověku stále ještě nedaří úplně prozkoumat, díky tvaru těla unikají našim přístrojům a podle některých biologů jsou i velmi inteligentní.

          Nejdelší dosud zdokumentovaná krakatice měřila asi 15 metrů, ale objevují se nepřímá svědectví o mnohem větších kusech. Například na kůži ulovených vorvaňů byly objevené stopy po chapadlech, jejichž majitel musel mít nejméně 60 metrů.

           Tvor, který vydal nevysvětlitelně silný zvuk s kolísající a stoupající frekvencí připomínající písně keporkaků, který vědci zachytili, musel podle všech ukazatelů být však dlouhý stovky metrů.

          Tato hypotéza má i další podstatnou vadu: žádný druh hlavonožce nemá orgán, který by vydával takové zvuky. Zřejmě také proto není tato záhada dodnes vyřešená.