Kdy byla potopa světa

Kdy byla Potopa světa a jak stará je Velká pyramida a Sfinga?

·        

Mnozí dnešní vědci odkazují pověsti a dávné mýty o Potopě světa do říše pohádek. Podle nich se velká celosvětová Potopa nikdy nekonala a zprávy o této vodní katastrofě měly vždy jen lokální charakter. Přesto Potopa i nadále straší v dobových záznamech.

 Kniha Genesis praví:

"Nebeské propusti se otevřely", nebo dále:"všechny prameny obrovské propastné tuně se provalily."

Jak si ale máme vysvětlit fakt, že legendy hovořící o Potopě, jsou si tolik podobné? Mluví o ní Maorové na Novém Zélandě, stejně jako kanadští indiáni kmene Cree, Masajové obývající východní Afriku a indiáni v Jižní Americe, kteří jako například Mayové, v přeloženém mayském Troanském rukopise popisují dobu, kdy oceán zalil pevninu, strašlivé vichřice pustošily celou Zemi a sopky ožívaly a probouzely se ke zkázonosné erupci.

 O potopě hovoří i Pascuánci, tedy obyvatelé Velikonočního ostrova, Sumerové, Akadové, Řekové, ruští Vogulové a Bahnarové ve Vietnamu. Rovněž v Indii a v Číně najdeme totožné legendy, dědící se z pradávných dob z generace na generaci právě tak, jako ve Francouzské Polynésii. Zde otec bouří a vichrů Tawhirima-tea zaplavuje zemi mořem, až se vlny zdvihají k nebi jako hory a za doprovodu deště kamenů pustoší lesy.

V Peru hovoří pověsti o pěti dnech tmy, kdy vlny oceánu zalily souš a hory změnily svůj tvar. Na dalekém Borneu mají také velmi mnoho zajímavých mýtů. Zajímavé jsou i pohádky afrických kmenů, vyprávějící o době, kdy Velcí z nebes, zvaní Eyurové, nechali spadnout nebe na zem a většina lidí zahynula.

Všechny tyto národy světa popisují shodně pověst o vodní katastrofě, která kdysi zahubila téměř celé lidstvo a paralely mezi nimi se často liší pouze v maličkostech, které jsou poplatné zvykům a pojmenováním typických pro jednotlivé kultury. Například v biblickém vyprávění o Potopě nacházíme jméno Noah v překladu Utěšitel, známý jako Noe. V sumerském Eposu o Gilgamešovi se Noe jmenuje Utnapištim. Oba příběhy mají společný začátek a navlas stejný děj. Také další pokračování příběhu o bájné dřevěné lodi, ve které se zachránila zvířata a lidé a která přistála na hoře Ararat, je identické, v obou se mluví o gigantické Potopě.

Jak je ale možné, že přestože všechny tyto legendy vznikaly nezávisle na sobě, všechny nám podávají shodně zprávu o této neskutečně hrozné katastrofě? Potom by ale přece biblická potopa světa nemohla mít pouze lokální charakter! Což si takhle jednou připustit možnost, že tu narážíme na sice, mnoha různými způsoby vylíčenou, avšak naprosto reálnou zkušenost lidstva, zachovanou v jakési kolektivní paměti?

Tento fakt podporuje i zjištění geologů z poslední doby, kteří dokázali, že na konci poslední doby ledové, tedy před 15 000 až 12 000 lety př. n. l., došlo například v Egyptě k silným záplavám, připomínajícím potopu světa. V roce 2006 prokázaly satelitní snímky pořízené v průběhu let u  hory Araratu zvláštní stín.

Jeho délka se kryla s údajnými rozměry Noemovy archy. Proto se do této lokality vydalo několik vědeckých výprav. Byly provedeny ultrazvukové testy, které odkryly ve skále podivné struktury. Týmu profesora Tailora z university Richmod Porcher se nakonec podařilo najít zbytky zkamenělého dřeva a celkem 13 kotev z kamene. Co se tehdy vlastně událo? Jedná se o opravdové stopy po potopě? Byla dávná katastrofa skutečností?

Podle vědců v době, kdy údajně Noe žil, obsahovaly horní vrstvy atmosféry značné množství vody, která dnes tvoří oceány. V důsledku toho, že se Země geograficky vyrovnala, tedy že se dna oceánů zvedla a hory se snížily, došlo k tomu, že byly celé obrovské oblasti zaplaveny tisíci kilometry vody.

Tomu by nasvědčovala i zvláštní konstalace planet, která podle vědců nastala dne 5. června roku 8 498 př. n. l. Tehdy se ocitlo Slunce, Venuše, Země i Měsíc v konjunkci, což znamená, že při pohledu ze Země stály v jedné řadě. Nemohlo jít jen o čtyřicetidenní liják a přívalovou vlnu. Je možné, že v té době došlo i k potopení celých kontinentů, jako byla Atlantida. Vždyť mořské lastury vykopali archeologové i ve výšce 4000 metrů u Tiauhuanaca. Také jeden z prvních námořních přístavů na světě, zvaný Lothal, existoval podle archeologů v Indii již v období civilizace Harappa, kdy byl místem čilých obchodních styků.

  Voda opadávala podle všech známek jen pozvolna. Musela následovat ještě dlouhá staletí kolísajících záplav. Vody ustoupily vždy na čas, aby pak opět zaplavily zem. Nížiny stály pod vodou možná i několik set let. Mořská hladina se postupně ustálila na výšce, přibližující se dnešnímu stavu.

Jak ukázal průzkum badatelů z Bostonu prováděný počátkem roku 1992, musela být tehdy Velká sfinga v Egyptě vystavena působení obrovských mas vody, které ji silně poškodily a vytvořily na ní pukliny, staré tisíce let. Měkké pískovcové vrstvy erodovaly a mezi tvrdšími skalními vrstvami vznikly mezery. Tyto svislé rýhy se dostaly do skály 90 až 180 centimetrů hluboko.

Tuto skutečnost zjistil i profesor. Dr. Robert Schoch z Univerzity z Bostonu. Všechny monumenty v Gíze jsou postavy ze stejného kamene jako Sfinga, ale jen na ní a na zdech dvou silně zvětralých chrámech jsou jasné stopy vodní eroze. Rovněž mohutné pískovcové bloky v nitru Červené pyramidy v Dáhšúru byly poškozeny vodní erozí. Podle Roberta Schocha  musí být Sfinga a Cheopsova pyramida staré nejméně 12 000 let. Musely by tedy vzniknout těsně před potopou světa.

Řecký cestovatel Hérodot v kapitolách 141 a 142 svých Dějin informuje o tom, že ho thébští kněží ujistili, že jejich předkové byli v úřadě již před 11 340 lety. Dále ještě uvádí, že tehdy byli kněží navštíveni bohy, ale ti že se od té doby již nevrátili. Také koptský spisovatel Abu l Hassan Mas udi tvrdí, že pyramidy byly postaveny před Velkou potopou. To si lze dnes přečíst v rukopise vystaveném v Oxfordu. I další arabští dějepisci, jako například slavný Mhummad al Makrízi a světoznámý učenec a cestovatel Ibn Battůta, žijící ve 14. století, tvrdili svorně, že "Pyramidy byly postaveny před potopou, aby chránily knihy o vědách a řemeslech a jiné cenné věci."

To nám připadá celkem logické. Sfinga je jistě víc, než jen zajímavá socha a Velká pyramida nebyla určitě pouze hrobkou. V poslední době bylo zjištěno, že každý předmět, uložený do nitra Velké pyramidy vykazuje neznámé energetické pole. Tato energie se orientuje severojižním směrem a váže se na magnetické pole Země. Nevyzařuje však směrem ven, ale naopak se odráží a nejsilnější intenzitu přístroje zaznamenaly právě v místech, kde se nachází královská hrobka se sarkofágem. Další měření ukázala, že stavba zachycuje mimo jiné i vibrace Země a mění je ve zvuk, takže funguje jako obrovský zesilovač. Podle záznamů cestovatelů z 10. století vycházely tehdy ze špičky pyramidy zelené paprsky.

Někteří odborníci zastávají názor, že pyramidy nesloužily jen k náboženským účelům a k uchování mumie panovníka, ale nacházely se v nich také prostory, kde mohly být úkryty pro živé lidi, což je překvapivé. Tomu by nasvědčoval například celý promyšleně vyprojektovaný systém větracích šachet. Je pravdou, že takové stavby by opravdu odolávaly jakémukoliv extrémnímu zatížení, včetně radiace. Jejich budování tedy muselo mít i nějaký jiný, dosud neodhalený, životně důležitý význam.

Dnes již přece víme, jak nesmírně náročná byla stavba každé z nich. Jejich financování bylo i pro tak mocnou říši, jako byl Egypt, vyčerpávajícím břemenem, nehledě na množství pracovních potřebných pracovních sil. Pyramidy byly nákladnými stavbami, drtícími státní rozpočet.

Důvod, proč byly takové monumenty budovány, musel být dostatečně velký, aby všechny tyto útrapy celého Egypta zastínil. Záleží jen na tom, jakému nebezpečí měly tyto kamenné hory čelit. Navzdory tvrzení, že jde jen o kolosální hrobky, byly by tyto kolosy jistě jedinými nadzemními stavbami, které by odolaly i jadernému výbuchu a také - legendární Potopě světa.

 V roce 2004 byla uskutečněna expedice týmu vědců z Nacional geografic k Černému moři. Její účastníci došli k závěru, že toto moře nebylo vždy takové jako dnes. Naopak. Před mnoha tisíci lety se nacházelo o mnoho set metrů níže a připomínalo spíše velké jezero. Čím asi bylo způsobeno zvednutí jeho hladiny? A čím byla asi tato vodní katastrofa vyvolána?

Podle nalezených artefaktů jako jsou nástroje, zbraně a zbytky obydlí, které leží dnes v hloubce 100 metrů pod vodou, opouštěli tehdy obyvatelé své příbytky ve spěchu, ve snaze zachránit alespoň holý život. Dodnes v podstatě nevíme, co se tehdy v období před 12 000-10 000 lety odehrálo! Co se týče datování potopy, významný odborník na geologii a expert na Egypt, dr. Mark Lehner, zastává stejný názor.

Pro zajímavost můžeme uvést i vizi věhlasného amerického spícího media Edgara Cayceho, který oproti učebnicím dějepisu datujícím vznik Velké pyramidy do 3. tisíciletí, určil vznik Velké pyramidy přesně na rok 10 500 př. n. l! Cayce rovněž tvrdil, že v egyptských pyramidách jsou uloženy dokumenty hovořící o historii obyvatel dávné Atlantidy. V samotné Velké pyramidě prý bude jednou odhalen Sál záznamů. Zde mají být uloženy nerezavějící kovy, logaritmické tabulky, ohebné sklo a také zázračný nápoj nesmrtelnosti pocházející z Atlantidy! Kromě toho se tu mají nacházet i šperky a zlato, sloužící kdysi jako výzdoba oltářů ztraceného atlantského nazývaného Chrám dne.

Velká pyramida, označovaná z největší záhadu na světě, je odedávna připisována faraonu Cheopsovi, či jinak, Chufevovi. A to pouze na základě jedné nalezené věty, jež přeložena do řečtiny se dá přeložit jako "On, bůh Chnum, mě ochraňuje". Kdo tedy vlastně Cheops byl? Člověk, nebo Bůh? A byl opravdu on tvůrcem této monumentální kamenné stavby? Podivné přitom je, že staří Egypťané, kteří s nesmírnou oblibou zanechávali své hieroglyfické nápisy ve všech svých stavbách, na Velkou pyramidu i Sfingu jaksi pozapomněli. Australský historik James Bonwick o tom napsal: 

"Kdo má uvěřit, že Egypťané nechali tyto úžasné památky bez jakýchkoliv hieroglyfických nápisů- oni, kteří hieroglyfy pokryli všechny stavby bez rozdílu? Z naprosté neexistence hieroglyfů lze usoudit, že Velká pyramida a její dvě sestry pocházejí z období před zavedením písma, nebo že tyto stavby vybudoval někdo jiný, než Egypťané."

 Navíc neuvěřitelná shoda umístění pyramid, kopírující postavení nebeských těles, konkrétně souhvězdí Orion, zůstává stále záhadnou, stejně jako vnitřní chodby Velké pyramidy, které jsou dodnes neprozkoumány.

Profesor Mark Lehner a dr. Zahi Havás zveřejnili na jaře roku 2001 novou teorii, podle které není Velká pyramida složena z  2,3 milionů kamenných kvádrů, jak se dosud předpokládalo, ale pouze ze 750 000 bloků. To by pak vysvětlovalo informace o tajuplných prostorách v nitru pyramidy. To, co bylo dosud odkryto, tvoří zatím pouhých třicet procent. Francouzští a japonští badatelé, kteří hledali mumii velkého faraona, nalezli nad Královskou hrobkou v dutých prostorách hromady písku. Což by nebylo nic zas až tak divného, písku je a byl v Egyptě samozřejmě vždycky dostatek. Zvláštní ale je, že se tento písek od zdejšího naprosto odlišuje. Proč a odkud se sem asi tak dostal? Co dalšího asi mohou skrývat ostatní tunely a propadliště?

Známý německý spisovatel a záhadolog Erich von Daniken o tom řekl při své návštěvě v Praze roku 2007 toto:

"Před jedenácti lety byla objevena v Cheopsově pyramidě 64 metrů dlouhá šachta, která končí malými dveřmi. Teprve v září roku 2002 podnikl jeden německý vědec inženýr Rudolf Gantenbring  a univerzita v Tokiu vypracovala mnohasetstránkovou studii. V pyramidě také existuje labyrint podzemních chodeb a komor, o kterých se ještě nic neví."

To je jistě pravda, neboť ve Velké pyramidě se nalézá takzvaná Králova komnata a Královnina komnata. Z Královy komnaty vedou dvě šachty, které pod úhlem 45 stupňů směřují k povrchu. Těmito vnitřními prostorami si budovatelé museli nutně zkomplikovat život, proč to asi dělali? Na stropy tak působí neskutečně gigantická váha kamenných bloků, kterou museli tito stavitelé rozložit a pomocí překladů a nepravou klenbou, což jsou jistě architektonické problémy, které by při kompaktní pyramidě nikdy nenastaly. Jaký účel asi tyto tak pracně vytvořené prostory měly? Nechce se nám věřit, že šlo pouze o estetické či náboženské důvody.

Šachty, vedoucí z Královniny komnaty, byly objeveny v roce 1872 a zjistilo se, že vedou na vnější stranu pyramidy. Při průzkumu pomocí robota v roce 1992 se kamera při postupu na jižní stěnu zastavila po 60 metrech, protože narazila na pevné dveře opatřené měděnými úchyty. Od února 1998 do června 1999 uzavřela Správa starověkých památek Velkou pyramidu údajně z důvodů probíhajících restauračních prací. Ve skutečnosti však byla objevena nová, dosud neznámá komora. Dr. Zahi Havás, ředitel Správy starověkých památek, v září 1998 prohlásil:

"Restaurována bude také komora královen a onen "nový prostor", který bude zpřístupněn turistům." Bohužel se zatím veřejnost ani turisté nedozvěděli, o jaký prostor se jednalo.

V roce 2002 byla provedena druhá expedice, která nalezla dveře vedoucí na severní stěnu. Po 60 metrech byla kamera taktéž zablokována dalšími pevnými dveřmi. Rudolf Gantenbring sepsal o svém nálezu zprávu, kterou však jeho nadřízený dr. Stadelman vedoucí Německého archeologického ústavu v Káhiře poněkud poupravil a vynechal dokonce některé pasáže. V roce 2007 podnikl další průzkum dr. Zahí Havás,další průzkum. Nakoupil k tomuto účelu dokonce dva nové roboty.

Doufejme, že tato zařízení neskončilo stejně jako tehdy, když byl nasazen videorobot od kanadské firmy Amtex nad Spar Aerospace. Tehdy archeolog dr. Helmut Berner z univerzity v Saarbruckenu uskutečnil projekt Daedalos, který měl zkoumat nově nalezenou komoru ve Velké pyramidě. Robot se nejprve protáhl bez obtíží úzkou šachtou a pak se po zhruba padesáti metech ocitl v komoře, obsahující velké stohy pergamenových svitků. Dr Barner líčí tento napjatý okamžik takto:

"Doufali jsme, že robot dokáže spisy zachytit svým ramenem a odnést je. Ale stalo se něco nepochopitelného. Jeho teplotní čidla najednou zaregistrovala teplotu přes 1000 stupňů Cesia. Na monitoru jsme sledovali, jak se robot mění v hroudu žhavého kovu. Poté se spojení přerušilo!" (převzato z knihy Erdogana Ercivana Zakázaná Egyptologie)

V posledních pěti letech probíhá projekt Djodi, nazvaný po bájném egyptském kouzelníkovi, ve spolupráci s Universitou v Leedsu a egyptského Supreme Council of  Antiguities.  Uvidíme, jaká překvapení nám Velká pyramida ještě přichystá.

Důkaz pro to, že Velká pyramida, stejně jako Sfinga, mohly existovat již dávno předtím, byl nalezen už v roce 1850, kdy objevil známý archeolog Gustav Mariette vápencovou stélu. Stéla obsahuje mimo jiné i zápis o tom, že:

" faraon postavil vedle chrámu bohyně pyramidu pro princeznu Henutsen."

Tato pyramida je snadno identifikovatelná, neboť je jednou ze tří malých pyramid, které stojí poblíže Velké pyramidy. Z toho logicky vyplývá, že Velká pyramida a její menší kopie zde musely být již před Potopou.  Nabízí se tedy otázka: Kdo byl ale jejich dávným tvůrcem? Jednou z možných odpovědí na tuto otázku je teorie, která říká, že Velkou pyramida i Sfingu postavili příchozí pocházející z potopené Atlantidy. Tito kněží a učenci si vybrali k místu vzniku obou gigantických objektů prostory, ležící přímo na průsečíku geomagnetických linií, kterými prochází zemská energie.

Další možností, jak mohla dojít k celosvětové potopě světa, je hypotéza, že se Měsíc na nebi objevil teprve před 11 000 lety. Tento mohutný meteorit, který se dostal do sféry zemské přitažlivosti, změnil tehdy zcela tvář Země. Zprávu o této události můžeme číst i na proslulé bráně Slunce v Tiahuanaku.

Obrovské vlny, které se z moře zvedly v důsledku změny rotace, byly podl