Tajemný svět v podzemí

14. srpen 2015 | 16.06 |
blog › 
Tajemný svět v podzemí
V mnohých náboženských pověstech a mýtech nalézáme zmínky o světě, nacházejícím se pod zemským povrchem. Většinou čteme dnes tyto řádky s pousmáním, jako pohádky plné fantazie. Mnoho starých pramenů však vypráví o podsvětí jako o reálně existujícím světě. Vždyť i v nejstarších bájích, jako je například sumersko-babylonský Epos o Gilgamešovi, se dočítáme o tom, že hrdina sestupuje až do nitra země, aby mohl navštívit svého předka Utnapištima . Dokonce podle jedné hinduistické legendy byl i králem původního lidského rodu, který se po velké katastrofě ukryl v podzemí, odkud se později vrátil na zem, aby zde založil novou lidskou rasu. Podle tibetských lámů bývá podzemí osvětlováno podivným nazelenalým světlem. Zápisy, které se o něm zmiňují, jsou čerpány z původních údajů, převzatých ze slavné Knihovny palmových listů. O podzemí se dočteme i v knize Francouze Jacolliota Historie Panen vydané z roku 1879: „Jedna z nejstarších pověstí zaznamenaných v chrámových archivech nebo předávaných ústně, pojednává o tom, že před mnoha tisíci lety existoval velký kontinent osídlený lidmi, patřícími k mocné civilizaci. Tento kontinent zahubila katastrofa. Existence oné civilizace je naprosto jistá a pro vědu by bylo velmi důležité a podnětné, pokud by se nalezly nějaké stopy činnosti jejích příslušníků, ať už jakkoliv skromné.“ Dalším, kdo zastával teorii existence podzemních říší, byl ruský cestovatel, historik, archeolog, lingvista, malíř a etnograf Nikolaj Konstatinovič Roerich(1874 – 1947). Roericha zajímaly především legendy o Šambale, neviditelné říši, která dodnes ovlivňuje světové dění. Podle některých záhadologů je toto neviditelné město nacházející se pod Tibetem, podobným mýtem jako legendy o ztracených kontinentech Atlantis a Mu. Největším pokladem Šambaly je prý kámen zvaný Čintamani. Tento zázračný kámen byl kdysi přinesen na zemi ze souhvězdí Orion a je zdrojem jakési mocné energie, nejen fyzické, ale i duchovní. (Zde se přímo nabízí podobnost s bájným kamenem mudrců.) Podle pověstí jej pečlivě střeží Společnost sedmi mudrců, zvaná „Učitelé“. Ti se- za pomoci energie vyzařující z Čintamani - snaží ovlivňovat vývoj lidstva pozitivním směrem. Zajímavé je i to, že podle tradičního vyobrazení si můžeme představit Čintamani jako trojici koulí, obklopenou plameny. Tento posvátný obraz je často tématem mnoha uměleckých děl v oblasti Tibetu či vzorem na místních ručně tkaných krásných kobercích. V roce 1916 uspořádal Roerich velkou expedici. Oficiálně prý chtěl studovat země a obyvatele vnitřní Asie a jejich kulturní dědictví. Pravým cílem bylo však hledání bájné říše Šambaly a navázání kontaktu s Učiteli, kteří střeží její dávný odkaz. Na cestu si s sebou vzal i svoji manželku Jelenu Ivanovnu a dva syny. Procestoval Severní Indii, Kašmír, Tibet, Čínu, a Mongolsko. Spolu s ním cestovalo více než sto velbloudů a koní, pět nákladních povozů a tucty nosičů. Výprava se ubírala po pradávných cestách, které používaly karavany putující přes Kašmír, Ladakh a dokonce i přes Karákoramský průsmyk a po mnoha útrapách dorazila do oázy Khotan na jižním okraji pouště Taklamakan.

Dále se dala na pouť Vysokým Altajem, Tibetem a Mongolskem. Přes útrapy a vyčerpávající přírodní podmínky se odvážní cestovatelé nevzdávali a stále postupovali vpřed. Náročnou expedici ukončila vlastně až po deseti letech Roerichova smrt. Jak je zřejmé z jeho literární pozůstalosti, sbíral tento neúnavný badatel při své cestě staré mýty legendy, napsal několik knih a prováděl vykopávky. Maloval rovněž nádherné obrazy (celkem 500) a zapisoval si pečlivě rozhovory s domorodci i mnichy v horských klášterech. Ve své knize Altaj- Himaláje líčí Roerich kromě jiného i zvláštní zážitek ze setkání s obrovským letícím diskem v kraji Choch-Nuur, který bychom dnes jistě označili za pozorování UFO. Objekt se prý kovově leskl a třpytil se na slunci. Že nešlo jen o Roerichovu fantazii, může dokázat fakt, že tento objekt vidělo toho dne i několik dalších členů expedice, neboť se pohyboval přímo nad táborem. Poté se vznesl k obloze a zmizel. Také jihoameričtí indiáni si předávali z generace na generaci pověsti o tajemných šachtách a chodbách vedoucích pod inckými městy. Je jistě pozoruhodné, že se tyto pověsti tradují rovněž v Amazonii, u severoamerických indiánů a dokonce i u Eskymáků na vzdálené a chladné Aljašce. Zde lidé také dodnes věří, že tu žije v podzemní říši cizí, svými neobyčejnými schopnostmi oplývající bájný nadlidský národ. Peruánští a bolivijští indiáni jsou rovněž nezvratně přesvědčení, že pod Andami se nalézá tajemný svět a i kalifornští indiáni mají podobné báje o podzemních říších. Jejich posvátnou horou, která střeží vstup do podzemí, je hora Mount Shasta v USA. Mount Shasta je viditelná i ze vzdálenosti 160 kilometrů díky své impozantní výšce 4 314 m, a dvěma vrcholům. Tato bývalá sopka je součástí Kaskádového pohoří a za své jméno vděčí indiánskému kmeni Šastů. Pro zdejší indiány je tato hora odedávna mocným a posvátným místem. Koluje o ní také mnoho pověstí a legenda hovořící o tom, „že ji stvořil Chareya - „Starý muž nad námi“ v době, kdy byla země ještě plochá.“ Některé báje zase mluví o sopečném výbuchu. Jde o mýtus O Kojotu a sršních. Další zase popisují tajemné město ukryté v nitru hory. Obyvatelé Lemurie prý po potopení své vlasti putovali až k Mount Shastě a dodnes zde obývají tunely, vykládané šperky. Na tom by mohlo být jistě i něco pravdy, protože za časů zlaté horečky pozorovali zlatokopové i místní obyvatelé kolem hory záhadnou nazelenalou záři. Uvnitř hory prý žijí lidé vysokých postav a ušlechtilého vzezření. Někdy se dokonce zdejší usedlíci s těmito bytostmi setkávají v lese, ale v tom případě neznámí cizinci ihned zmizí. Navíc byla na úbočí hory mnohokrát zpozorována podivná zvířata, nepodobající se žádnému známému druhu pozemského skotu. Ještě větší záhadou jsou pro odborníky tajemné létající objekty, které se bezhlučně pohybují okolo hory. Vědci tyto úkazy přičítají tomu, že hora a vůbec celé Kaskádové pohoří, leží přímo na rozhranní tektonických desek, na kterém v důsledku toho dochází často k zemětřesením a sopečným erupcím. Před výbuchem se pak objevují tato záhadná světla. To by mohlo být přirozeným vysvětlením, protože „světla zemětřesení“, jak se tento jev nazývá, podle pozorování seismologů v mnoha oblastech na světě opravdu doprovází seizmické aktivity. Nikdo zatím ale nějak uspokojivě nevysvětlil, proč se motory aut projíždějících okolo hory, z náhlého popudu zastavují. Navíc hlášení o podobných úkazech přicházejí i z Kentucky, kde leží takzvaná Mamutí jeskyně.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář