22. duben 2015 | 23.23 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Překonání gravitace je odedávna jednou z největších tužeb lidstva. Vědci tvrdí, že jsme teprve na počátku odhalení všech možností, které tato síla může skrývat. Otázkou ale je, zda jsou létající stroje současným jevem, nebo zda mohli být kdysi naši předkové svědky startu a přistání takových létajících objektů.
Podle zápisů v dávných historických pramenech se stále více potvrzuje fakt, že lidé v dávnověku stroje, které byly schopny se vznášet po obloze za rachotu blesků a hromů, zahaleny do oblaků kouře dobře znali. Některé z těchto strojů dokázaly dokonce přepravovat na dlouhé vzdálenosti náklad a osoby.
Zmínky o záhadných létajících strojích – a někdy i dokonce o celých osvětlených městech – tak nacházíme v pověstech a mýtech mnoha národů světa, k nejstarším z nich patří popisy v sumerském Eposu o Gilgamešovi, který vypráví o cestě hrdiny Gilgameše na nebesa. Podle některých vědců jde v tomto případě o zápis líčení prvního letu.
Také v biblický Starý zákon obsahuje jednoznačně poukaz na zařízení, které bylo schopné letu. Hebrejský výraz néchera byl v latinské verzi bible přeložen jako „orel“, ve skutečnosti však znamená „hučivý zvuk“ nebo „blesk.“
Pojem néchera vlastně není anii původní hebrejské slovo, protože se odvozuje od staroegyptských výrazů nechen(Hor) a nechan (Nechbet). Bible popisuje „Ohnivý vůz,“ nebo jinak také „Boží sláva.“ Mohlo se snad jednat o špatně pochopenou technologii?
V Řecku létali bozi na „ohnivých vozech.“ To bychom mohli ovšem pokládat spíše za hezkou pohádku. Existovaly však i jiné létající stroje, jak potvrzuje římský učenec Aulus Gellius se ve svém díle Atické noci, které sepsal v roce 150 n. l., zmínil o starověkém létajícím přístroji, které viděl v chrámu bohyně Minervy v Athénách:
„Co však se onoho uměleckého díla týče, jehož autorství je připisováno pythagorejci Archytovi,musíme zprávy o něm označit za nanejvýš podivuhodné a neuvěřitelné, nicméně stěží vylhané, neboť jeho skutečnou existenci potvrdila nejen celá řada význačných Řeků, ale také známý filosof Favorinus, neúnavný badatel a cestovatel, který navštívil velký počet historických a stavebních památek.
Ti všichni potvrzují, že Archytas skutečně zkonstruoval velký dřevěný model inspirovaný letem ptáků, který- sestaven podle určitého systému a za pomoci jistých mechanických zařízení- dokázal plachtit vzduchem.“
A nejen to:Gellius navíc uvádí i jména několika svědků, kteří tento létající stroj- který dokázal unést i člověka, spatřili na vlastní oči. Dokonce popisuje i konstrukci, díky níž toto „letadlo“ fungovalo:
„Tento umělecký výtvor byl odstředivou silou vypuštěn do vzduchu do jisté výšky a následně působením skrytého a uzavřeného proudění vzduchu uveden do pohybu. Nejlepší bude, když dám na tomto místě slovo samotnému Favorinovi: „Archytas z Tarentu byl navíc také zdatný mechanik a zhotovil dřevěného létajícího holuba., ten ovšem, jakmile jednou dosedl na zem, již nedokázal vzlétnout.“
V posvátné etiopské knize „Kebra Nagast“ neboli „Knize králů,“ se hovoří o tom, že slavný král Šalomoun kdysi daroval takový zvláštní létající prostředek královně ze Sáby, která ho navštívila.
Stroj prý mohl převážet množství lidí, zvířat - a dokázal se pohybovat vzduchem na veliké vzdálenosti
Byl vyrobený ze skla a kovu a píše se o něm dokonce i v historických záznamech z Egypta, kudy přeletěl. Způsobil zde totiž Egypťanům úplnou pohromu, když těžce poškodil jejich obelisky a sochy. To, že tento stroj opravdu existoval, potvrzuje i fakt, že o něm píší arabští kronikáři, kteří tvrdí, že šlo „o celé kolosální létající město.“Dějepisec Ibn Said ve svých zápisech uvádí, že:
„ Tento podivný obrovský stroj stával poblíž měst na čtyřech sloupech, které se kovově leskly, a uvnitř tekla v kovových kanálech voda.“Na tom by nebylo nic tak divného, mohlo jít o prosté vylíčení nezasvěceného diváka, popisujícího obyčejné vodovodní potrubí.
Na Blízkém Východě se tradovaly legendy o létajících objektech, které byly schopné rovněž přepravovat i větší množství osob. V klínových textech najdeme zmínky o tom, že zde žili inteligentní bytosti, či bohové, označované taky někdy jako „ ptačí lidi“, které jsou zpodobňované na reliéfech s hlavou orla a lidským tělem.
Jestli šlo jen o symbolické vyobrazení, bohužel nevíme, avšak víme, že se tito tvorové dokázali lehce vznést v takových létajících strojích na nebesa a v době velké potopy se zachránili tím, že vzlétli vzhůru do nebe.
V Číně se na nebi podle historických záznamů zase proháněli létající draci, vydávající obrovský hřmot, oheň a kouř. Kromě draků existovaly tehdy i létající vozy.
Popisy létajících vozů, které byly těžší než vzduch, se objevují v některých nejstarších čínských textech: Německý badatel Otto Franke (1863-1946) přeložil koncem 19. století čínský rukopis Ku ju´tu z roku 1341, v něm ve čtyřicáté sedmé kapitole můžeme číst podivuhodnou zprávu:
„V dávných dobách, za vlády císaře T´šenga z dynastie Čou (1115-1077), dorazili ze země jednorukých poslové s dary. Seděli na voze z peří, který byl poháněn větrem“ Rozhodně zajímavé, že?
Podle starých legend prý přišli „jednorucí“ z ostrova, který se nacházel uprostřed blíže neurčeného jezera v jihozápadním cípu Alp. A naprosto stejné legendy mluví i o národu, který ovládal techniku létání.
Při pátrání po národu jednorukých nacházíme podobné zmínky i v italských Alpách- v oblasti Dolomit. Podle jedné z těchto pověstí se vysoko v horách nachází království zvané Fánes. Když se panovník této říše dostal do sporu se sousedy a vypukly boje, ve chvíli, kdy se jeho situace stávala kritická, přispěchali mu na pomoc jeho spojenci: lid jednorukých. Ještě přesněji: Přilétli!
Že nejde jen o pohádkové líčení, se ukázalo v roce 1953, kdy archeolog Georg Innerenber narazil v oblasti Alp na zbytky ohrazení pocházející z doby kolem roku 1700 př. n. l. Navíc bylo v Alpském údolí Val camonica objeveno ve třicátých letech minulého století velké množství vyřezávaných obrázků.
Když je v roce 1960 italský profesor Emmanuel Anati systematicky roztřídil, nalezl nejen neznámé písemné znaky, které zatím nikdo nerozluštil, ale i vyobrazení zvířat a také lidí a bojových scén. Na jedné z nich jsou někteří válečníci zobrazeni jako jednorucí
Zpět na hlavní stranu blogu
