Podomořské světy a UFO?
Její základna stojí na mořském dně v hloubce 25 metrů a vrcholek je ukrytý jen 5 metrů hladinou. Byla zde nalezena i 7 metrů vysoká kamenná záhadná tvář, která má podle archeologů rysy přirovnatelné k tajemným sochám moai z Velikonočního ostrova či k egyptské Sfinze. Celý tento obří komplex, který vytvořila neznámá civilizace, se zřejmě potopil v poslední době ledové. Japonský profesor Masaaki Kimura napsal o zdejších objevech: „Komplex budov nevznikl působením vody či jiných činitelů!“Ostatní informace najdeme brzy v jeho vědecké práci, která bude přeložena do ostatních světových jazyků. Význačný britský archeolog z Univerzity of College v Londýně Jim Mower soudí o zdejší lokalitě doslova toto: „Pokud se skutečně potvrdí, že podvodní stavby vytvořil člověk před zhruba 10 000 lety, potom stojíme na prahu zásadních změn ve vnímání historie jihovýchodní Asie. Tak vyspělá starobylá kultura by musela být rázem povýšena na úroveň staré Mezopotámie!“ U Bimini na jiném místě skrývaly mořské hlubiny i potopené stromy, mramorové sloupy a desky. Zarážejícím objevem v oblasti Bimini jsou i mapy nebe, kresby planet jako Saturna a Jupitera dosud nevysvětleného původu, stejně jako hermeticky uzavřené nádrže obsahující neznámou organickou hmotu. V roce 1995 byla ve Středozemním moři učiněna expedicí francouzské lodi s příznačným názvem Archeonaute při její plavbě kolem mysu Morgiou odhalena celá řada podobných podmořských objektů. Na dně moře mohli potápěči a vědci obdivovat celou řadu místností, vyzdobených krásnými malbami zpodobňující nejen antilopy, bizony a kočky, ale i netypická zvířata jako tučňáky a tuleně. Stáří těchto úchvatných kreseb bylo stanoveno na 18 440 let! V některých světových bájích najdeme i zvláštní příběhy, které vypráví o tom, že se některé ostrovy nepotopily, ale naopak se vznesly do výše za rachotu hromu a blesků. Není jistě náhodou, že se směrem na jih od Japonska nachází Dračí oblast, která je srovnatelným konkurentem Bermudského trojúhelníku. Také zde se objevují podivné případy ztracených lodí a letadel a zvláštních fenoménů jako je zelená či žlutá mlha a náhlé časové posuny. Navíc byla roku 1803 severně od Tokia nalezena zvláštní oblast, ve které se údajně vynořila z vody krásná mladá žena, která vystoupila ze záhadné lodi, jíž bychom dnes zcela jistě identifikovali jako UFO. Zdejší Japonci toto podivné plavidlo nazvali Utsuro bone neboli Dutá loď. Kdo byla asi ona krásná neznámá? To se bohužel asi nikdy nedovíme. Její portrét však můžeme dodnes obdivovat v kronikách a také nákres záhadné skříňky, kterou tajemná neznámá pevně svírala při svém vylodění. Podle pověstí by byla jednou z možných variant vysvětlení možnost, že zvláštní žena byla potrestána za své cizoložství a ve schránce byla uschována hlava jejího milence. Tomu ale neodpovídá naprosto neobvyklé plavidlo ani pro japonskou kulturu velmi nezvyklý tvar podivné schránky. Pocházela snad tato neznámá žena spolu se svým nezvyklým dopravním prostředkem z nějaké neznámé vysoce rozvinuté kultury? Ne nadarmo se možná právě v Japonsku našlo tolik záhadných sošek, zvaných dogu, které jsou zobrazením bohů, kteří sestoupili z nebe a jež přinesli do Japonska kulturu v podobě písma, dodnes obdivovaných nenapodobitelných staveb a mnoha vynálezů předstihujících okolní svět. Podmořským badatelům dodnes nedává spát také podivuhodná anomálie, kterou objevil sonar podmořské lodi v roce 2001. Tehdy prozkoumávala loď spolu s vědci mořské dno v zálivu Khmabha nedaleko Indického pobřeží. Tehdy objevili odborníci v hloubce 52 metrů oblast o rozloze 8 kilometrů čtverečních zcela pokrytou nánosy bahna. Archeologové potvrdili, že jde o dvě dávná potopená města, vytvořená lidskou rukou. Podle artefaktů vynesených ze dna, které byly zhotoveny ze dřeva a keramiky, bylo stáří tohoto místa odhadnuto na 32 000 až 9 000 let př. n. l! Jak je ale možné, že indická civilizace je vždy datována do roku 4000 – 5000 př. n. l? Pak by ale zde nalezená města vytvořená nám dosud neznámou civilizací a vlastně všechny tyto podivuhodné, artefakty byly neskutečnou senzací, protože podle našich dosavadních představ o vývoji lidstva obývali lidé v té době pouze jeskyně a živili se náhodným sběrem plodin a lovem. Výrobky, vytvořené lidmi, pocházejících z těchto měst by proto neměly teoreticky ani prakticky vůbec existovat! Ještě větší záhada leží zhruba 320 kilometrů od zálivu Khambha. Právě tady podmořští potápěči narazili v hloubce 21 metrů pod hladinou oceánu hned u strmé pískovcové stěny na dlážděné ulice, svědčící o tom, že také zde vidíme pozůstatky bájné civilizace. Kdo asi byli tito dávní příslušníci zmizelé kultury, zaváté časem? V tisíce let starých sanskrtských textech se píše, že právě zde kdysi přebýval nejvyšší indický bůh Krišna v legendárním městě zvaném Dwaraka. Jednoho dne však hrozný démon, nazývaný Salva, napadl toto nádherné město a zasypával ho deštěm střel, podobajících se bleskům. Krišna se bránil a snažil se podobnými zbraněmi zničit obrovskou létající loď, v níž se v nadoblačných výškách pohyboval démon Salva. Podle dalších historických záznamů bylo nakonec po strašlivých bojích město Dwaraka zcela zničeno, pohltila ho voda a sám nejvyšší bůh Krišna opustil Zemi a odlétl navždy do vesmíru. Pokud by se někdy potvrdilo, že ruiny, které se ukrývají pod mořskou hladinou v této oblasti, byly kdysi opravdu tímto posvátným indickým městem, byla by to pro celý indický národ událost tak významná, jakou by pro křesťanský svět bylo například objevení Svatého grálu. Záhadnou vodní hlubinou je i stále tajemné jezero Titicaca, ležící v nadmořské výšce 3800 metrů v Peruánských Andách. Podle některých badatelů byla tato obrovská vodní plocha o rozloze 190 krát 80 kilometrů kdysi uměle vytvořena. Důkazem pro toto tvrzení by mohli být někteří živočichové, kteří v jezeře žijí, jako například jistý druh mořského koníka. Zdejší indiáni Aymarové vyprávějí po mnoho staletí legendy o příchodu bohů z hvězd a často zde dochází k pozorováním světelných objektů, připomínajících UFO, které se podle tvrzení svědků vynořují mnohokrát, jakoby přímo zespodu vodní hladiny. Existuje, nebo snad existovalo zde snad nějaké podvodní město či základna neznámých bytostí? Podle zdejších legend se na území jezera Titicaca opravdu kdysi rozkládalo město zvané Wonaku, ve kterém se měl údajně nacházet posvátný poklad Inků a které ale bylo záměrně zatopeno. Výzkumná expedice složená z vědců a archeologů, která zde propátrala jezerní hlubiny v roce 2004, odhalila v hloubce 30 metrů 800 metrů dlouhou kamennou stěnu, tvořenou opracovanými balvany. Archeologové použili ponorné vozítko, které posléze nalezlo spolu s potápěči i jeskyni, ve které se nacházelo množství zlatých soch. Jejich celková váha činila 35 kilogramů. Stáří těchto soch datují vědci do období sahajícího před existenci incké civilizace a jejich umělecká hodnota je nevyčíslitelná. Tato expedice došla k závěru, že se v okolí jezera a na jeho březích musela opravdu nacházet vyspělá kultura, která byla nazvána Civilizace Tíwanacká. Výsledek této expedice je tedy více než překvapivý. Jezero vydalo jedno ze svých tajemství. Mezi nimi byla i kamenná hlava, připomínající svými rysy a provedením známé kamenné hlavy, nalezené v nedalekém tajemném Tíwanacu. Existovalo snad spojení mezi těmito kulturami a staviteli v Tíwanacu? Byli to snad oni neznámí bohové, kteří se snesli z hvězd a založili zde dávnou civilizaci? Nalézá se tu snad dodnes ona pradávná mimozemská civilizace? Jaká další tajemství budou ještě v budoucnosti odhalena v místech dosud ukrytých pod vodní hladinou naší planety?