Pátrání po pračlověku aneb hledá se praotec
8. duben 2015 | 21.59 |
Pátrání po pračlověku aneb hledá se praotec vznešené rasy
Do nedávné doby archeologové odhadovali stáří lidského druhu na 1,5 milionu let. V té době žil prý předchůdce člověka – Homo erectus- neboli člověk vzpřímený. V honbě za poznáním stáří vlastního původu nacházíme však stále nové lebky a kosti. Proto se nejzazší datovaná hranice stále postupně posouvá řádově o miliony let.
Dřívější názor, že Homo sapiens pochází z neandrtálců, ti se zase vyvinuli z Homo erectus a ten zase ze záhadných australopithéků, který nám přičinlivě vtloukali do hlavy ve škole naši někdejší učitelé, v dnešní době již neobstojí.
V roce 1975 byla nalezena Keni lidská lebka stará údajně 2,5 milionu let. Byla přiřazena k vývojové linie Homo erectus.
Sotvaže lidstvo dojásalo nad novým úžasným objevem, byla v Etiopii, v oblasti Asar nalezena podobná lebka mladé ženy. Šťastný objevitel americký paleontolog Donald C. Johanson ji pojmenoval něžným jménem Lucy. Její stáři bylo odhadnuto odborníky na 3,5 milionu let. Nadšení nebralo konce.
Další slavná lebka byla nalezena v Nairobi. Zde ji ředitel Národního výzkumného střediska pro prehistorii a paleontologii Leaky představil světu pod méně poetickým číslem ER 1470. Osoba, které lebka patřila, si vykračovala po naší matičce Zemi rovněž před rovným 3,5 milionem let.
Pod tíhou těchto faktů si vědci museli poopravit své do té doby skálopevné a těžko otřesitelné přesvědčení a konstatovat, že linie, vedoucí k Homo sapiens si vesele žila před zhruba 2 miliony let ve východní Africe spolu s australopitéky. Linie vedoucí k Homo erectus pak vznikla ještě o trochu později.
Takže můžeme tento výčet našich předků uzavřít pro laika i odborníka poněkud šokujícím zjištěním, že jak Homines, tak australopitékové zřejmě existovali přes odpor kabinetních učenců před rovnými 4 miliony lety, tedy pozdějším pliocénu!
Dalším sporným faktem je, jakými cestami se vlastně evoluce při vývoji člověka ubírala. O samotné evoluci totiž dosud nemáme tolik informací, kolik bychom potřebovali. Přestože dokonce i slavná Encyklopedia Britannica nám docela vážně a neochvějně tvrdí, že:
„O faktu evoluce nemůže být nejmenších pochyb“,
Přesto víme, že geologické a archeologické nálezy jsou dosud nedostačující k tomu, abychom mohli evoluční proces prohlásit za jedinou a potvrzenou cestu člověka a ostatních živočišných druhů k dnešní podobě za prokázanou. V mnoha směrech, jak uznávají i dnešní odborníci, je tato vývojová teorie dosud jen čirá spekulace. Vždyť evoluce nemůže platit jen pro některé vybrané druhy.
Základním kamenem vývoje člověka v inteligentní bytost je tvrzení, že tomuto tak došlo v důsledku konzumace masa. Díky tomu se jejich mozek zdokonalil natolik, že lidé získali před ostatními opičími druhy náskok. Pak by se ale nutně musely vyvinout rozumné bytosti i šelmy, které pojídaly maso miliony let. Zřejmě jim to nebylo tolik k užitku. Jak vidíme v dnešní době, lidé požívající rostlinnou stravu rozhodně nemají menší mozek.
A protože pračlověk potřeboval maso něčím zpracovávat, tak mu prostě a jednoduše náhle narostly zuby. Stejně jako když potřeboval holý a bezbranný plaz či savec ochranu před nepřáteli, prostě mu narostl krunýř, či něco podobně pevného.
K tomu, aby se snadněji uživil, se člověk postavil na zadní nohy. Proč ho potom ale jiné druhy nenapodobily? Také tvrzení, že člověk není porostlý srstí, protože se postupně naučil odívat se před chladem do zvířecích kůží, je k smíchu. Oděv z kůží musel přece používat právě proto, že ta jeho nestála za moc. Nebo mu chlupy postupně vypadaly? Proč se tedy v tomto případě o něho nepostarala matička příroda? Také co se týče očí, je na tom člověk s ohledem na jiné živočichy dost mizerně. Nemůže se totiž dívat jako oni pod jiným zorným úhlem, než přímo před sebe.
Když bylo tak snadné se podle evoluční teorie dobrat díky různým nápadům, které postupně vedly zvířata a člověka klidnými cestami vývojových stupňů, proč na naší planetě nežije více inteligentních forem života, kromě nás? „Protože to nebylo zapotřebí“! -jak by nám na tuto otázku odpověděli vševědoucí odborníci dneška.
Stejně jako nám neochvějně sugerují, že se dokonce některé orgány, různé dovednosti a schopnosti u živočichů vyvinuly:
“ prostě proto, že je dotyční potřebovali!!“
Bohužel podobných dogmatických a lehkých „protože“ najdeme v učebnicích dodnes celou řadu. Navíc se dotazy na tuto tématiku dají uvést v pochybnost lehkým tvrzením:
„Že celý evoluční vývoj měl prostě k dispozici miliardy let a za ty se přece dá už něco vytvořit!“
Jak si potom ale máme vysvětlit některé nálezy, které nám tuto pohodlnou skládanku poněkud narušují? Takřka na každém kroku objevujeme různé tvory, kteří se tomuto schématu více než vymykají. Nacházíme v jantaru hmyz, který se nijak neliší od toho dnešního, přestože by, jak tvrdí vědci, podle evoluční teorie, měl za 60 milionů let jistě doznat nějaká různá vylepšení.
Stejně tak vrtá odborníkům v hlavě zkamenělá kostra netopýra, taktéž stejná, jako jsou ti dnešní živí, přestože je stará 50 milionů let Jak se potom vysvětlit fakt, že náhle máme před sebou naprosto hmatatelný důkaz jako v případě lidských stop, které nacházíme ve vrstvách z doby křídy a karbonu, které na nás vykukují na místech jako Texas, Virginie, Pensylvánie, Kentucky, Missury a Illionois ?
A nejen stopy, ale i celé kostry lidí moderního typu, jako například v roce 1951, které neměly podle evoluční teorie naprosto co dělat ve vrstvách pocházejících z třetihor? Tyto zkamenělé kostry jsou staré neuvěřitelné 4 miliony let. Našly se v Etiopii, v Golley Hillu, Wadjaku, Swanscobe Oldoway a mnohde jinde! Pravda, veřejnost o takovýchto nálezech mnoho informací nemá.
Že by tedy vědci neměli zájem o publikování takovýchto nálezů? Pro zajímavost, navlas stejné kostry se našly i u nás, v České republice na Blatensku a v bývalém SSSR, u vesničky Odincevo, v prvohorních vrstvách.
Také ustálený názor, že savci byli původně malá a slabá nedochůdčata, skrývající se před silnými a zubatými dinosaury kdesi v houštinách, stojí na pěkně podemletých základech. Při archeologických vykopávkách Číně byl totiž zcela nedávno nalezen savec nazývaný vědci Repenomamos robosta, který měl, světe div se, v žaludku mládě dinosaura! Tento metr dlouhý savec připomínající svým vzhledem nejspíš dnešního psa, měl totiž velmi silné čelisti opatřené mohutnými zuby určenými k trhání.
Přinejmenším zarážející, že? Nějak nám to té do evoluční teorie nezapadá. Stejně jako všeobecně přijímaný názor, že mezi dinosaury a člověkem je časová propast přibližně 75-100 milionů let. Nález u Palluxly River v USA tomu nijak nenasvědčuje.
Zde máme před sebou vedle dinosauřích stop i stopy lidské. Pravda, tento člověk byl poněkud robustnější. Odborníci určili jeho přibližnou výšku na 305 centimetrů a váhu okolo 450 kilogramů. O tomto nálezu byl natočen i film, který vzrušil celou veřejnost, samozřejmě kromě vážených badatelů, kteří ho odmítli „jako přírodní výtvor, připomínající vzdáleně stopu člověka!“
Zajímavé ovšem je, že nejde o jeden otisk, ale o více stop najednou. Tady se tedy příroda zase jednou vyřádila! Spíše budeme souhlasit s názorem, který trefně vyjádřil
Dr. Hinderliterz z Pensylvan States University, když na toto téma výstižně pronesl, že:
„víra v evoluční teorii je ve stadiu konečné choroby, avšak její konec bude umožněn až novou generací vědců, jejichž myšlení netrpí předsudky toho typu vzdělání, které dnes převažuje na našich školách. Toto vzdělání odmítá veškeré důkazy, které se nehodí do evoluční teorie.“