Obři- mýtus nebo skutečnost?
Hlášení o podivuhodných obřích kostrách dochází z celého světa, nejvíce jich pochází ze Severní Ameriky. Připomeňme si tedy alespoň některé z nich: V roce 1821 byly v Tennesseee vykopány kamenné zdi, pod nimiž ležely 2 kostry o neobvyklé výšce 215 cm. O něco později, roku 1833, odkryla četa vojáků při kopání výkopu gigantickou lidskou kostru, která měřila více než 3,60 m a měla se pyšnit dvěma řadami zubů. Poblíže ní se našly obrovité zbraně. V listopadu 1856 v Západní Virginii odkryli dělníci při kopání na vinici další děsivé pozůstatky. Mělo se jednat o kostru vysokou 3,28 metru. Tento nález popisuje i řada dalších svědků. Kostra byla však zakopána. Roku 1877 si jeden horník všiml, že ze skály vyčnívá zkamenělá kost, zarostlá v křemenu, stará podle radiokarbonové metody 185 milionů let. Byla převezena do Eurek Stone. Po změření bylo zjištěno, že délka kosti od kolena po patu měřila 97 centimetrů. Dále byly roku 1879 u Whiskonsinu odhaleny obří obratle, lebka a kosti -a v kraji Ashland, v americkém státě Ohio, vyhrabal badatel George W. Hill obrovské ostatky humanoida měřícího téměř 3 metry. Stejný rok byl hlášen nález třímetrové kostry z Brewersville v Indianě, roku 1885 byla v Pensylvánii, v Gasterville, objevena kamenná hrobka s kostrami o výšce 215 cm a na stěnách zbytky obrázků lidí, ptáků a zvířat. V Egyptě, roku 1890, byly objeveny kostry žen a dětí neobvyklého vzrůstu, nazývané „ďábelské mumie,“ vzhledově velmi odlišné od všech předešlých, o výšce 2 metrů. V roce 1898 v Německu, v Porúří se našly zkamenělé kosti lidí vysokých 210-240 cm. Záhadou dodnes zůstává i takzvaná „jeskyně obřích lidožroutů v Nevadě.“ V roce 1911v americké Nevadě vykopali dělníci těžící guano, neboli přírodní hnojivo z trusu netopýrů, další překvapivý nález. Důlní inženýr a amatérský archeolog John. T Reid tu odkryl v pravěké jeskyni ostatky obřích lidí s rezavými vlasy a vousy. Jejich výška, jak ji ke svému překvapení naměřili archeologové, byla na svou dobu unikátní: měřili od 2 do 2,5 metru. Tyto obry znali indiáni kmene Piutů, kteří jim říkali Si-Te-Cah. Toto označení zavedli již jejich pradědečkové. „Piutové říkají, že kmen Si- Te-Cah žil na jezeře u jeskyně. Piutové a dlouhonozí rusovlasí obři nevycházeli dobře. Indiáni obviňovali Si-Te-Cah z kanibalismu a vedli proti nim válku. Po dlouhém boji koalice kmenů chytila zbylé obry jeskyni nazvané dnes Lovelock,“ popisuje americký výzkumník Dr. Joseph Jochmans. Když prý zbývající Si-Te Cah odmítali vylézt ven, navršili indiáni před ústí jeskyně klestí, které zapálili a všichni obři prý zemřeli v jeskyni zadušením v hustém kouři či v plamenech. Jsou pověsti, děděné po celé generace pravdivě? Vše nasvědčuje tomu, že ano. Při pozdějších archeologických průzkumech bylo v jeskyni nalezeno 10 000 různých artefaktů, jako jsou kamenné nože, košíky a lovecké nářadí. Vědci ale nejevili ochotu se těmito podivuhodnými nálezy blíže zabývat, proto horníci většinu mumií nakonec zlikvidovali - a tak je vlastně zázrak, že jedna celá lebka, měřící 30 centimetrů, je dnes uložena v Humboltově muzeu v Berlíně. Celý případ by jistě upadl v zapomenutí, kdyby zdejší noviny Lovelock Review-Miner nepřinesly dne 19. června 1931 článek o jedinečném nálezu dvou koster na dně Humboltova jezera. Jedna z nich měla výšku 260, druhá měřila zhruba 3 metry! Podle další reportáže těchto novin měla být o něco později vykopána na Fridemanově ranči objeveny ostatky další obří bytosti, vysoké 230 centimetrů. Obrovské lidské zuby- stoličky, byly objeveny i v roce 1926 v dole Eagle II. v Montaně. Horníci je našli v uhelné vrstvě staré přinejmenším 30 milionů let. Roku 1936 odkryl německý antropolog a paleontolog Larsan Kohl v u jezera Elajyzi ve Střední Africe obří kostry, nalezené na břehu. Jednalo se o12 mužů o výšce 350-370 cm. Měli 2 řady horních i dolních zubů. Jejich lebky byly podivně skoseny až po bradu. V Polsku se za II. světové války kopaly při hromadných popravách obří jámy, přitom byly nalezeny zkamenělé lebky o výšce 55 cm - to je 3x více než z běžného člověka. Ten, komu by taková lebka patřila, by musel podle výpočtů měřit 3,5 metru. Roku 1950 byl v Jižní Africe u diamantového dolu nalezen obrovský kus lebky, o výšce 45 centimetrů, nad jejímiž očnicovými oblouky byly podivné výrůstky, připomínající rohy. Antropologové určili u tohoto kuriózního artefaktu stáří na 9 milionů let. V Austrálii narazil známý archeolog Rex Gilroy západně od Blue Montains na otisky lidských nohou, palice, sekery, nože, obří páteř a stoličku o rozměrech 5x8 cm. Ve Velkém Kaňonu nad vesničkou tuba City vidíme dodnes obrazy obrů, vyryté do skalní stěny. V 50 letech 20. století vykopali dělníci, pracující na stavbě silnice poblíže města Homsna na jihovýchodě Turecka, v údolí řeky Eufrat, obrovský hranatý předmět připomínající rakev. Když ji otevřeli a nahlédli dovnitř, užasli: Uvnitř ležely ostatky tvora, podobného svým vzhledem člověku, avšak dvakrát většímu! Bohužel byla drtivá většina zdejších nálezů zničena těžkými stroji a nikdo neví, kde domnělé kosti obra nakonec skončily. Zmizely stejně nevysvětlitelně, jako mnoho ostatních kontroverzních nálezů obřích ostatků. Kopii jedné z gigantických kostí můžeme dnes obdivovat v Mt. Fossil Museum ve městě Crosbyton vzdáleném 400 kilometrů od Dallasu v v Texasu. Místní ředitel Joe Taylor o nálezu řekl toto: „Objevená stehenní kost měřila 120 centimetrů a dnes se předpokládá, že bytost, jíž patřila, byla vysoká 430 až 490 centimetrů.“ Takoví mohli být například obři, o kterých hovoří seriozní židovský historik Flavius Josephus (37-100 n. l.): „Bytosti s těly tak obrovskými a tvářemi tak zcela odlišnými od běžných mužů, že byli šokující na pohled a příšerní při vyjednávání.“ Naskýtá se otázka: Mohlo jít o dávné potomky biblického obra Oga? Jak je možné, že těchto nálezů obřích kostí je takové množství? Měli snad všichni tito lidé nějakou „vrozenou vadu?“ A jestli ne, tak jak asi vznikli? Nebo zde vidíme důkazy o tom, že na naší Zemi opravdu žili bájní Titáni?