Prehistorická observatoř a děsivé tajemství
Archeologové určili stáří této dávné svatyně, zasvěcené kdysi bohu Slunce Arikimu, na 7500 let. Je tedy o dobrých 3 500 let starší, než Stonehenge v jižní Anglii. Na více než 7 hektarech se tu tyčí k nebi obrovské balvany, o váze 7 tun, tvořící kruh. V jejich středu je náhorní plošina, na které jsou dosud viditelné trosky svatyně či obřadního místa, sestaveného původně ze 40 kamenů, uprostřed kterého je vyznačený kruh, který tvoří 230 čedičových desek. Nikdo neví, kdo byli stavitelé Karahunge. Při vykopávkách bylo odhaleno pouze to, že se jednalo o prehistorickou astronomickou observatoř, zřejmě zatím nejstarší na světě. Překvapení nastalo roku 2010, kdy anglická universita v Oxfordu vyslala expedici, která měla za úkol toto místo pečlivě prozkoumat. Vědci zjistili, že mezi jednotlivými kameny existuje silové energetické pole, které dělá tento megalitický monument naprosto jedinečným místem na Zemi. K čemu asi prehistoričtí lidé mohli něco takového používat? Archeologové se domnívají, tyto „Kameny mocných“, neboli „Zorat Kares“, měly spojit návštěvníky Korahunge s nebem. To, co ale dělá tuto stavbu jedinečnou, je fakt, že některé z kamenů, na rozdíl od jiných megalitických staveb, jsou na jedné straně opracované. V celkem 85 zdejších kamenech jsou zdejším návštěvníkům ihned nápadné tajemné kruhové otvory, široké 10 centimetrů, které byly vyvrtány pod různými úhly, směřujícím k některým bodům na horizontu, či na noční oblohu. Astronomové za pomoci počítače prokázali, že některé z těchto otvorů sloužily k pozorování souhvězdí Cygnus neboli Labutě. Je zajímavé, že všechny dávné kultury, jako například Řekové či obyvatelé staré Číny, věřili, že toto souhvězdí je jakýmsi vstupem - a také výstupem do nebeského světa. Po tisíce let se udržovala víra, že jsme přišli z těchto hvězdných míst na Zemi - a že se tam po smrti vrátíme zpět. Souhvězdí Labutě mělo tedy naprosto zásadní význam v dějinách těchto národů, jejichž mýty jsou si všechny tolik podobné. Proč ale právě toto souhvězdí? Z prehistorické observatoře Karahunge není již ale možné uvidět souhvězdí Labutě díky tomu, že zemská osa má v současnosti jinou polohu. V minulosti bylo souhvězdí Labutě ale z Korahunge velmi dobře viditelné. Domněnek, proč se poloha souhvězdí změnila, je hned několik. Vědci vypočítali, že se poloha rotační osy Země mění pozvolna za každých 26 000 let. Jiní astronomové soudí, že se poloha zemské osy může změnit naopak rychle, což může vést k obrovským zátopám - a také k destrukci celé planety. Možná to je právě ten důvod, proč se starověké národy tak pečlivě věnovaly sledování souhvězdí: bylo to proto, aby se ujistily, že k něčemu takovému nedojde! Musíme si přiznat, že se při posuzování intelektuálních schopností lidí v dávné minulosti někde stala chyba. Buď je naše datování špatné, nebo musely být technické a kulturní vědomosti lidí, žijících před tisíciletími, na mnohem vyšší úrovni, než si dokážeme představit. Naprosto jedinečné jsou reliéfy, vyryté na skalách v celé této oblasti. Archeologové jsou dokonce přesvědčeni, že jsou ještě mnohem starší, než samotné megalitické kameny, tvořící Karahunge – jejich stáří odhadují na více než 10 000 let. Tajemné kresby zachycují tisíce humanoidních, neboli lidem podobných postav. Koho měli cizorodí tvorové představovat, zatím nevíme. Nejzáhadnější je reliéf, na kterém vidíme bytosti s oválným tvarem hlavy - a s obrovskýma očima mandlového tvaru. Na první pohled nám ihned připomenou po celém světě popisované návštěvníky z vesmíru, nazývané „šedivci“. Navíc je mezi dvěma stojícími bytostmi vyobrazen předmět ve tvaru disku - a dalším neidentifikovatelným objektem je tajemná koule, která vypadá, jako by visela volně ve vzduchu. Mohla by představovat dopravní prostředek mimozemských příchozích? Někteří badatelé zastávají názor, že tyto reliéfy jsou kamennými portréty děsivých bytostí, které sestoupily v dávné minulosti na naši planetu. Pak je možné, že tu vidíme zachycení toho, čeho byli tvůrci těchto neuvěřitelných kreseb svědky. Určitě to pro ně muselo mít velký význam, a proto vytesali do kamene to, co viděli na vlastní oči. Možná chtěli, aby tento zážitek byl zachován jako poselství pro další generace.