Kaňon Chaco a tunel duchů

5. duben 2014 | 18.05 |
blog › 
Aktuality › 
Kaňon Chaco a tunel duchů
Samostatnou kapitolou, která se váže k nejzáhadnějším místům v Americe, je tajemný Kaňon Chaco, vinoucí se vyprahlou šalvějovou zemí, kde se bez varování zvedají písečné bouře, na jihozápadě Spojených států v Novém Mexiku. Je dlouhý 19 km, široký 1,6 km a před více než tisíciletím zde sídlil záhadný národ Anasazijů. V 11. a ve 12. století n. l. tady podle odhadu archeologů žilo více než 1200 těchto indiánů. V dobách, kdy prostí lidé v Evropě žili v primitivních chatrčích, vyrobených ze dřeva a došků, bydleli obyvatelé Kaňonu Chaco v důmyslných městských komplexech, vybudovaných z kamenů. Tito lidé ovládali ale řadu dalších pozoruhodných dovedností: zhotovovali koše upletené tak těsně, že dodnes udrží vodu a neobyčejné geometrické vzory, kterými zdobili svou keramiku, jsou svědectvím jejich vysoce uměleckého cítění. Všechny zdejší budovy mají stěny propustné a geometricky dokonalé. Turisté sem dnes přicházejí, aby viděli pozoruhodná města, ležící na severním konci kaňonu, zvaná Velké domy. Patrový Velký dům s prohnutými zdmi a s 37 obřadními „kivami“ kdysi dominoval životu společenství v kaňonu Chaco. Pro vědce je hádankou, jak vůbec mohl někdo takové gigantické celky postavit. Vždyť Anasazijové neznali kolo a nepoužívali tažný dobytek. Jen pro samotné zastřešení by museli dotáhnout vlastníma rukama z asi sto kilometrů vzdálených horských pralesů více než dvě stě tisíc kamenů vážících až půl tuny. Přitom na každý z největších komplexů bylo podle odhadu použito asi padesát milionů kamenů! Z devatenácti těchto domů vzbuzuje jistě největší obdiv Pueblo Bonito- doslova „hezká vesnice“. Ta začala vznikat nejprve jako menší hrozen dvaceti místností, až se kolem roku 1150 n. l. rozrostla ve veliký komplex 800 vzájemně přilehlých místností ve čtyřech patrech z nádherně opracovaného zdiva. Symetrie a geometrická přesnost různých stavebních fází naznačují vysoký stupeň ústředního plánování. Pueblo Bonito symbolizovalo naše místo ve Vesmíru- a mělo ještě jiný účel: Anasazijové již před 5200 lety pozorovali pohyby Slunce a Měsíce a dokázali vypočítat jejich cykly. Na zdech příbytků zdejších obyvatel můžeme vidět dodnes detailní mapy hvězd. Kaňon Chaco prý dokonce „vznikl jako naplnění přání Stvořitele“. Na hoře Fajada Butte, v překladu: „Sluneční dýka“, zřídili Anasazijové úžasné „zařízení“, které bychom mohli pokládat za kombinaci observatoře, planetária a orloje, anebo při troše fantazie, za kamenný počítač. Jeho principem bylo, že se pohyb vesmírných těles v astronomicky významných dnech přesným způsobem promítal do obrazců, vytesaných v kameni. Obdobným způsobem, jako Sluneční dýka, však mohla sloužit i jednotlivá puebla, která mají podle slunovratových dní orientovány dveře, okna či výklenky, některé z nich souvisí zase s pohybem Luny. Anasazijové jako jediní na světě dokonce zakomponovali do svých staveb i 18,5 roku trvající lunární cyklus. O tom, že Anasazijové věděli, že jsme součástí ohromné spirálové Galaxie, svědčí petroglyfy, nalezené na zdejších skalách turisty v roce 1972.

Jedna z postav, podobající se lidem, drží v ruce spirálu. Můžeme tu spatřit i podivná antropomorfní vyobrazení - na jednom z nich je postava s anténami na hlavě. Ztělesňuje takzvané „Mravenčí lidi,“ žijící v podzemí, kteří Anasazije prý zachránili před velkou pohromou, jež postihla svět před dávnými časy. Stejní „Mravenčí lidé“ vystupují i v mýtech ostatních národů Ameriky. Zdejší jeskyně byly navíc osídleny záhadnými „Stvořiteli křídel“, pocházejícími z budoucnosti. Podobné bytosti, zvané Anunnaki, popisují i sumerské mýty. Velmi zajímavé je, že v jazyce indiánského kmene Hopi se vyskytuje totožný výraz, označující „Mravenčí lidi“- Anu znamená mravenec - a Naki přítel! Je očividné, že kdesi dávno v minulosti musel mít tento příběh o tajuplných tvorech, pocházející z podzemí, svůj prapůvod, který vycházel ze společného pramene. Každá komunita v Kaňonu Chaco měla svou „kivu“ – neboli do země zapuštěnou komoru s ohništěm uprostřed a se střechou z polen. Hopijové někdy toto místo nazývali „Dům oblaků“. Podle vykopávek, prováděných v Pueblu Bonito, se tady nacházelo takových „kiv“ celkem 37. Otvor ve středu střechy sloužil současně jako vchod a také se jím vypouštěl kouř. Ukazuje se, že zdejší kruhové stavby jsou ještě mnohem starší, někteří archeologové zastávají názor, že by mohly být staré až 5200 let. O tom, že se tu provozovala i řemesla, svědčí zbytky hrnčířských nástrojů a tkalcovských stavů. Ti, kdo chodili do „kivi,“ hovořili o kosmu, vesmíru a o místě, které v něm zaujímáme my. Prováděli rituály, - o kterých dnes již nevíme téměř nic - a které ovládaly duchovní život Anasazijů. Pomocí těchto rituálů, nazývaných „křišťálové oko,“ Anasazijové překonávali prostor a čas a dostávali se do jiné dimenze. Anasazijové dokonce věřili, že existuje mnoho jiných vícerozměrných světů - a že do zdejší krajiny přišli z jiné dimenze. Mohli sem opravdu tito tajemní lidé přijít „odjinud“? Chaco Kaňon je podle Anasazijů „místem seslání učení od národa z hvězd“. Větrací šachta, označovaná jako „tunel duchů“ a podzemní charakter „kivy“ naznačuje, že anasazijské náboženství zahrnovalo čerpání energie, kterou lze získat ze země. Tuto energii mohli účastníci spatřovat, pokud byl obřad proveden správně, v podobě „blahodárných duchů“ - ti pak procházeli takzvaným „tunelem duchů.“ Podle starobylých mýtů se Anasazijové setkali bytostmi z hvězd, které sem přicestovaly časovou bránou, vytvořenou během těchto záhadných rituálů. Roku 1889 objevil obchodník Richard Wertherill a jeho bratranec Charlie Mason Útesový palác- jedno z mnoha společných obydlí Anasazijů v Mesa Verde, v Coloradu. Sem pravděpodobně přicházeli Anasazijové za rituálními, politickými i obchodními účely. Nikdo neví, co se v Mesa Verde vlastně odehrálo, přesto je zřejmé, že koncem 13. století byl komplex zdejších skalních příbytků zcela opuštěný. Ohromný převis ve stěně kanonu kryje dodnes zříceniny Útesového paláce, který obsahoval více než 200 místností a 23 kiv - a byl místy i čtyřpodlažní! Anasazijové vybudovali také tisíce kilometrů dlouhou síť rovných silnic včetně mostů či nájezdů, které spojují osmdesát míst a jsou až dvanáct metrů široké. Silnice se přitom ze dna kaňonu Chaco rozbíhají přes okolní plošiny do všech světových stran. Nabízí se proto otázka, proč to dělali, když k pěšímu pochodu by jim stačily i úzké cesty, které lze vytvořit s daleko menší námahou? Největší záhadou Anasazijů je důvod jejich rychlého zániku. Ještě počátkem 12. století představoval lid v kaňonu Chaco vrchol anasazijské kultury, ale kolem roku 1150 n. l. skoro nadobro tento národ zmizel. Tak zanikla v plném rozkvětu jedna z největších kultur předhispánské Ameriky. Nikdo dosud nevysvětlil, proč obyvatelé kaňonu tak náhle odešli. Tajemství, které skrývají jejich mýty, začínáme odkrývat teprve dnes. Byla snad důvodem konce této prazvláštní civilizace neúroda a sucho? Do dnešního dne bylo v kaňonu Chaco objeveno téměř čtyři tisíce archeologických míst, prozkoumáno zatím je ale pouhé jedno procento z nich. Kdo ví, co se ještě pod povrchem nekonečně rozlehlých prostor, obývaných před tisícovkou let záhadnou civilizací Anasazijů, skrývá. Pokud se podaří vše důkladně probádat, možná najdeme odpověď, proč své centrum v Chaco tak náhle opustili. Malý zbytek obyvatelstva opustil svá sídla a migroval na jihovýchod, kde později zcela splynul s předky kmene Hopi a Zuni.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář