Nikdo zatím nevysvětlil, jak je možné, že se mýty a legendy naprosto stejného obsahu mohou vyskytovat i v těch nejodlehlejších koutech naší planety. Zdá se, že dosažený stupeň civilizace přitom nehraje žádnou roli. Je možné, že by se v těchto, někdy jen ústně předávaných vyprávěních, mohl skrývat nějaký reálný základ?
V poslední době se naštěstí hypotézy o návštěvě Země cizí mimozemskou inteligencí, které zastávají někteří badatelé a dokonce i seriozní vědci, nepovažují již tolik za kacířství, jako v minulých letech. Platí však stále názor, že podobné teorie nejsou podloženy žádnými hmatatelnými důkazy.
To ale není pravda. Existuje řada artefaktů, které jsou více než hmatatelné, jen jaksi nezapadají svou moderností do našich zažitých představ o minulosti – v důsledku toho jsou ihned opatřeny nesmyslnými popiskami a uloženy kamsi do muzejních zákoutí, kde přece jen tolik nepobuřují návštěvníky.
Stejné je to s reliéfy, geoglyfy a malbami v jeskyních a na skalách. Při pohledu na ně je očividné, že obyvatelé různých koutů naší zeměkoule museli v dávné minulosti pozorovat totožné bytosti. Bylo to natolik působivé, že stálo za to, pracně zvěčnit tento neuvěřitelný zážitek. Přesto bývají postavy s helmami na hlavách a svatozářemi běžně archeology označovány jako „kouzelníci“ nebo „kmenoví tanečníci.“
Co se týče obsahu dávných legend, stále více se ukazuje, že historie a mýty jsou často velmi úzce spřízněny. Kmenové báje a pověsti bývají bohužel zaznamenány v mnohých případech jenom v neúplné podobě. Přesto je jejich obsah natolik šokující, že určitě stojí za to, důkladně ho prozkoumat.
Rozhodně by byla chyba nechat se při našem pátrání odradit různými tajemnými - a někdy opravdu zvláštními, abstraktními názvy. Právě za nimi se totiž mohou nečekaně skrývat vyspělé technologie. Je to proto, že dávné události jsou tu popisovány lidmi, kteří rozhodně neměli příležitost se s moderními vymoženostmi setkávat tak, jako my.
To, jak taková setkání tehdejší lidé vylíčili, je většinou závislé na vyjadřovacích prostředcích, které měli ve své době k dispozici. Těmi se pokoušeli zachytit skutečnost, kterou viděli - a která samozřejmě přesahovala jejich chápání.
Naším cílem musí být využití všech možností, jak zjistit pravdu, skrývající se v této – někdy až neuvěřitelně dlouhé - paměti lidstva, ve které jsou uloženy dávno zaniklé děje a kosmické rituály. Právě ony mohou nabízet fantastické možnosti, jak rozluštit jednu z největších záhad lidstva.
Vidíme, jak dnes žijí někteří příslušníci kmenů v deštných pralesích či v Australské buši. Lidé jako oni mohli přece snadno v dávných časech pokládat létající stroje za prostředky bohů - a počítač za kouzelnou skříňku, která umožňuje jejímu majiteli sledovat vše, co se děje - a to i ve vzdálených oblastech našeho světa. Zrovna takové artefakty mohly být předlohou dnešních pohádek. Každého, kdo se blíže seznámí s těmito prameny, zarazí až neuvěřitelná podobnost záznamů jednotlivých národů, které jsou od sebe vzdáleny tisíce kilometrů.
Z toho vyplývá, že muselo jít o reálnou událost. Zdá se Vám tato myšlenka poněkud fantastická? Právě naopak.
Nesmíme zapomínat na to, že v naší historii došlo mnohokrát k tomu, že se - původně naprosto neuvěřitelné a na první pohled fantastické teorie a vynálezy, jako například létání – staly pojednou skutečností, nad kterou se dnes nikdo nepozastavuje.
Ještě před půlstoletím někteří vážení vědci dokládali, že „člověk by jistě zemřel strašlivou smrtí, kdyby letěl v dopravním prostředku rychlejším než zvuk“, stejně tak, „jako kdyby se odhodlal podstoupit operaci srdce.“
Máme k dispozici i zábavná pojednání „ o nemožnosti klonovat zvířata“ a také o domnělém podvodu, když tehdy někdo odvážně tvrdil, že je „schopný zaznamenat lidský hlas.“ Faktem je, že se časem, jak všichni víme, právě všechno tohle stalo celkem běžnou součástí našeho života.
Podobně, jako se v dnešní době píše o pozorování UFO, stejně tak se v minulosti podle historických pramenů pohybovaly tajemné létající objekty na nebi poměrně často. Nejstarší sumerské texty se zmiňují o záhadných bytostech, zvaných Anunnaki, které přilétly z planety Nibiru - a stvořily nového člověka - a na několik tisíc let starých sumerských pečetidlech vidíme obrázky okřídlených koulí. Indické eposy hovoří o létajících strojích zvaných vimana, o celých vesmírných zářících a vznášejících se městech - a o strašlivých zbraních bohů, kteří mezi sebou vedli války.
Mayská královna se setkala „s hadem, ze kterého vylezl bůh“, staré egyptské texty popisovaly létající koráby a nebeská plavidla, na reliéfech, vytesaných na zdech pyramid, byl častým motivem okřídlený disk, v 1. knize Henochově čteme příběh „o strážcích nebes“, v antické době se psalo „o ohnivých štítech na nebeské klenbě, ve středověku se hovořilo „o létajících zářících koulích, talířích, „hřmících nebeských dracích“ a „okřídlených hadech“.
Kryštof Kolumbus pozoroval se svou posádkou podivné světlo „na způsob svíce“,- a některé přírodní národy zpodobňovaly ve svých kresbách objekty, připomínající „okřídlené hady,“ „velká lesklá vejce“ či „domy, které slétly z nebes.“
Do stejné kategorie pak viditelně patří i ďáblové, démoni, „nebeští poslové a zvěstovatelé“- a ovšem také „bohové, kteří sestoupili z hvězd“ mezi obyčejné smrtelníky, jako sumerští okřídlení obři, zvaní Anunnaki. Je zajímavé, že téměř veškerá světová náboženství obsahují informaci, že kdysi dávno sestoupila z nebes na Zem „božstva“, která se nesmazatelně zapsala do posvátných textů - a tím i do paměti lidstva.
Nejstarší obrazy těchto tajemných bytostí, pocházející z doby kamenné, nacházíme po tisících na stěnách jeskyní po celém světě. K nelibosti archeologů jsou tyto obrazové galerie velice názorné: přímo před našima očima se tu objevují tvorové s mandlovýma očima a s paprsky kolem hlavy. Někdy jsou tyto postavy obuté a oblečené do zcela moderního oděvu, přestože místní obyvatelé chodí bosí a téměř nazí. Neznámí návštěvníci navíc třímají v ruce cosi jako pušky - a nad nimi létají podivuhodné objekty.
Dávné civilizace tak zaznamenávaly kontakty, nad kterými si dnes láme hlavu mnoho renomovaných vědců. Není náhoda, že se to v pozdějších starověkých zápisech bohy, kteří pocházejí z hvězd, jen hemží.
My, kteří žijeme v moderní době, ve které jsou počítače, internet a genová technika již běžnými věcmi, jsme si zatím jaksi nenašli čas, abychom si vzpomněli na své vlastní kořeny. Máme pocit, že naše vlastní minulost leží neuvěřitelně daleko.
Musíme se vydat na vzrušující cestu do dob, které jsou uchovávány v paměti lidstva. Stačí jen porozumět poselství, které pro nás uchovaly dávné národy právě proto, abychom my je - dnes – dokázali rozluštit. Je jisté, že v minulosti byly, často z pouhé nevědomosti a z náboženské horlivosti, tyto pověsti zatracovány a že se je snažili naši předchůdci všemožně vymýtit, aby byly zapomenuty.
Přesto setkání s tvory, pocházejícími z jiných světů, zůstávala dlouho v myslích jednotlivých lidí. Těchto svědectví je tolik, že pokud budeme pečlivě naslouchat, nalezneme hned stovky a tisíce důkazů, které svědčí pro návštěvu naší planety příslušníky neznámé vesmírné inteligence.
Spisovatel Peter Fiebag se vyjádřil k myšlence hledání našich kořenů takto:
„My, lidé z této planety, hledáme své místo ve vesmíru. Stojíme však teprve na počátku výzkumu nekonečného kosmu. Před více než pěti tisíci lety jsme se naučili písemně uchovávat své dějiny. V přepočtu to znamená zhruba dvě stě padesát generací. Je určitě podivuhodné, že od nejstarších písemných záznamů učiněných člověkem až do dnes stále přežívá myšlenka, že nejsme ve vesmíru sami.
Řecký filosof Metrodorus napsal zhruba před 2500 lety následující řádky: „Pohlížet na Zemi jako na jediný obydlený svět v nekonečném vesmíru je stejně absurdní jako tvrdit, že na celém prosném poli vyroste pouze jediné zrnko.“
Lidskými dějinami dodneška prochází jako červená nit ještě další myšlenka. Že nás navštívili cizí tvorové – někdo je nazývá „božští astronauti“, jiný zase „ E. T.“ -, kteří přiletěli z hlubin vesmíru. Nedá se předpovědět, co se odehraje na naší Zemi a na sousedních planetách v průběhu příštích set, tisíců, nebo dokonce milionů let.
Máme však možnost zkoumat lidské dějiny a podívat se, jestli jsme už takový kontakt s mimozemskými civilizacemi z jiné části vesmíru neabsolvovali. Takové pátrání znamená dobrodružné napínavé putování zeměmi a vývojovými epochami zároveň“.
A ještě dodává:
„Domnívám se však, že by bylo mnohem horší, kdybychom jednoho dne zjistili, že se v nekonečných rozlohách vesmíru nacházíme opravdu sami.“
Neuvěřitelně vyspělé technologie a vědomosti, které našim předkům předali poslové z jiných světů, udivují archeology i vědce. Tvrzení, že k tomu všemu došli prehistoričtí obyvatelé pozvolným vývojem, dnes již neobstojí.
Astronomie, matematika a lékařství, které ovládaly starověké národy, byly na tak vysoké úrovni, že nám nezbývá, než se ptát, odkud se tyto dovednosti vlastně vzaly. Naši předkové, kteří budovali ohromné megalitické stavby, nad nimiž stojíme v úžasu, znali jednotlivá souhvězdí a měli rozsáhlé znalosti o planetách. To všechno jim zanechali bohové.
Dávné legendy a „kulty bohů“ skrývají tedy neuvěřitelné skutečnosti. Zbývá je jen posbírat - a pak složit do jedné jediné skládanky. Výsledek bude možná ještě mnohem fantastičtější, než si vůbec dokážeme představit.