Lebky z vesmíru?
4. únor 2014 | 12.00 |
V oblasti Paracasu a planiny Nazca našlo mnoho lebek podivně protáhlého tvaru, o nich zdejší lidé tvrdí, že patřily původní rase, která tuto oblast kdysi obývala. Mohli tady dávní mimozemští návštěvníci těžit suroviny, jako je například zlato, tolik potřebné k jejich pokročilým technologiím, - a proto je zdejší obyvatelé pokládali za bohy - a snažili se napodobit jejich božský vzhled deformací lebky? Ale kdo byli tito bohové a odkud přišli?
Záhadné deformované lebky můžeme obdivovat ve státním muzeu v Limě - a také v Ice, kde jsou shromážděny lebky naprosto impozantních rozměrů. Největší zatím zdokumentovaná lebka v lékařské literatuře měla objem 1980 cm, ale mezi lebkami z Jižní Ameriky jsou i takové, jejich objem činí 2200 až 2500 kubických centimetrů! Jejich kapacita by tak byla odhadem o 25 % vyšší, než u běžného člověka. Navíc výška některých lebek je opravdu úctyhodná, v mnoha případech činí až 50 centimetrů.
Tajemné jsou i tvarově odlišné lebky, které mají objem 2600 až 3200 kubických centimetrů - a zvláštní oční důlky, jež jsou o 15 až 20 procent větší, než u normálních lidí. Nositel takové lebky, by pak musel být pravý obr. To je pozoruhodné, protože výška jihoamerických indiánů nebyla nikdy nijak mimořádná. Podle výpočtů by ale měla výška jedince, vlastnícího lebku takové velikosti, dosahovat 2,30m až 2,60m!
Záhadou je, kde se asi vzal takový nezvyklý trend, který by - při umělé deformaci – vyžadoval dlouholeté utrpení a nezměrnou trpělivost? Přirozený tvar lebky této formy se na naší planetě nikde nevyskytuje. Přesto podobně deformované lebky nalézáme u mnoha národů po celém světě již po tisíce let. Některé z nalezených lebek dokonce pocházejí z období kolem roku 7000 př. n. l.
Koho měly takto deformované hlavy znázorňovat? Existovala opravdu kdysi nějaká rasa lidí, vyznačujících se podobně zploštěnými a vzhůru zaoblenými lebkami? Podle vědců panovalo u peruánských Inků - a rovněž u Mayů - všeobecné přesvědčení, že takto zušlechtění jedinci jsou daleko bližší duchovním sférám. Co se týče názoru archeologů, lebky prý se deformovaly jen u příslušníků vyšších společenských vrstev společnosti. Proč se ale potom setkáváme s tímto podivným zvykem i u níže postavených osob?
Že se jedná o celosvětový trend, dokazují i další nálezy, například v Orientu, v Rusku, v Číně, v Mexiku, ve Francii, na Maltě ale i na Krétě a v Laponsku, u některých kmenů v amazonské pánvi, v Jižní Patagonii, v Severní Americe a v Africe. Nálezy deformovaných lebek jsou proto velmi četné, jak můžeme soudit podle množství lebek, umístěných v depozitářích muzeí, jako například v San Pedru, ve sbírkách belgického misionáře Gustava LePaige.
V muzeu, které založil, je uschováno více než 5 000 takových děsivých exponátů. V muzejním depozitáři, který je však veřejnosti nepřístupný, nalezneme na regálech, sahajících od podlahy až po strop, na několik tisíc navrstvených lebek, mezi nimiž je mnoho stejně upravených lebek. O těchto podivuhodných nálezech a o Gustavu LePaige vyšel zajímavý článek v roce 1975, v německém deníku BILD pod názvem: „ V prastarých hrobech jsou nebožtíci z jiných hvězd.“Cituji:
„Belgický duchovní Gustavo LePaige je přesvědčen o tom, že na naší planetě před mnoha tisíciletími byly pochovány humanoidní bytosti z jiných planet. Otec LePaige žije jako misionář v Chile. Více než dvacet let se věnuje archeologickému výzkumu. Dvaasedmdesátiletý misionář odkryl 5 424 lidských hrobů. Podle jeho údajů někteří nebožtíci skonali před více než sto tisíci lety.
Zlatým hřebem jeho sbírky je i nejstarší americká mumie, která je - díky svému datování asi nejstarší mumií světa- je stará rovných 7810 let. Jednomu chilskému reportérovi se otec Le Paige svěřil:
„Domnívám se, že v těchto hrobech byli pohřbeni i mimozemšťané. Několik mumií, které jsem objevil, mají tvar obličeje, který na Zemi prostě neznáme.“Belgický misionář prohlásil tehdy doslova: „Nikdo by mi neuvěřil, kdybych vyprávěl, co všechno jsem našel v těch hrobech!“