Ve výčtu záhadných pozůstatků dávné civilizace, ukrytých dnes pod vodní hladinou, musíme zmínit i světově nejproslulejší podmořské místo, které se nachází u japonského ostrova Jonakuni, ležícím u nejzápadnějšího cípu japonského souostroví v prefektuře Okinawa.
V polovině devadesátých let minulého století zde sportovní potápěči nalezli v okolí ostrova Aguni, Jonakuni a Kerama pozůstatky mohutných staveb, kamenných kruhů, schodišť a plošin, které vypadají, jakoby je vytvořili lidé.
Původně byly tyto monumenty považovány za dílo přírody, ale podle průzkumu, provedeného podmořskými specialisty je zřejmé, že jde o kamenná díla, vytvořená lidskou rukou. Objevení Jonakuni je výsledkem používání stále modernějších metod podmořské archeologie.
Na ploše o obsahu přibližně pěti fotbalových hřišť se tady tyčí pětistupňová pyramida o výšce 50 metrů, orientovaná podle čtyř světových stran. Její základna stojí na mořském dně v hloubce 25 metrů a vrcholek je ukrytý jen 5 metrů hladinou. Je asi 183 metrů dlouhá, 137 metrů široká a připomíná svým vzhledem pyramidy mayské či mezopotamské zikkuraty neboli stupňovité pyramidy v Mezopotámii.
Celé zdejší tajuplné místo působí dojmem, jako by bylo vytesáno z jediného kusu skály. Hlavní část monumentu obklopuje 5 metru široká římsa ve tvaru podkovy. Tato plošina, která vypadá jako moderní silnice, je další indicií, že jde zcela jistě o dílo lidských rukou.
Nápadné jsou několikametrové stupně, vědoucí až k vrcholu pyramidy. Tyto stupně mají naprosto souměrný tvar. Podle názoru profesora Roberta Schocha, geologa bostonské univerzity, nemohla způsobit něco takového v žádném případě eroze. Schoch, který si osobně tyto tajemné ruiny prohlédl, říká:
„Alespoň neznám žádný skalní útvar s tak čistými liniemi.“
O toto jedinečné skalní město se začal zajímat také významný japonský profesor a podmořský archeolog z Univerzity Rjúkjú na Okinavě Maasaki Kimura. V dubnu roku 1998 objevil, že struktura je rozdělena do pěti odlišných stupňů. O zdejších objevech napsal doslova toto:
„Dosud se nenašlo nic, co by dokazovalo, že by byli lidé před tak dlouhou dobou schopni budovat taková patrně kultovní místa.. Museli je vytvořit lidé, kteří byli po technické stránce mnohem dál než jiné národy. Zatím ještě na to neumíme odpovědět, musíme systematicky prozkoumat celý areál.“
Největším překvapením však bylo stáří celého komplexu: Celé toto obří město, které vytvořila neznámá civilizace, se zřejmě potopilo v poslední době ledové!
Mnohatunové kamenné monolity, tvořící podmořské město byly na milimetr přesně nařezány a spojeny k sobě bez jakékoli malty. Zarážející je srovnání s kamennou rampou vedoucí k japonskému Císařskému paláci v Tokiu. Ta je také sestavena ze stejných nepravidelných kamenných kvádrů stejně jako zdi v inckém hlavním městě Cuzku.
Všechny zdejší plochy jsou rovné, s ostrými a dokonale vyhlazenými liniemi, které- přestože jsou nařezány z tvrdé žuly - vypadají, jakoby je někdo doslova vykrajoval z másla. Bylo by to možné jen s pomocí jednoduchých kamenických nástrojů? Najdeme zde i průchody vytesané ve skále a také množství dlouhých a dokonale opracovaných schodišť. Podle názoru některých archeologů jde o jakési náboženské centrum. Mezi další objekty patří i obří želva, která je považována za zvláštní druh oltáře.
Byla tu odhalena i 7 metrů vysoká kamenná záhadná tvář, která má podle archeologů rysy přirovnatelné k tajemným sochám moai z Velikonočního ostrova, či k egyptské Sfinze.
Profesor Kimura, který musel čelit kritice různých vědců, má také důkaz, který jejich argument vyvrací: Podle jejich názoru se zde nepodařilo nalézt žádné stopy opracování. Jak ale vysvětlit, že na horní terase byly zjištěny rytiny dvou želv? Proto také, mimo jiné, Kimura uvádí:
„Podle konstrukce a rozmístění ruin muselo město vypadat jako starořímská města. Vidím sochy, obdobu vítězného oblouku stojící nalevo od Kolosea a chrám návrší…Jsem si téměř jist, že tato záhadná civilizace zmizela kvůli tektonické deformaci Tichého oceánu.
Někteří odborníci namítají, že podmořské útvary by mohly ve skutečnosti být jen pozoruhodným seskupením skalisek. Na to Kimura však odpovídá:
„Vědecký závěr je ten, že rozvaliny jsou opravdu umělé. A institut japonských mořských geologů s tímto závěrem souhlasí. …Komplex budov nevznikl působením vody či jiných činitelů! Zjistili jsme, že zříceniny jsou staré minimálně 6 tisíc let. Můžeme přidat další 4 tisíce roků, když vezmeme v potaz časový úsek před tím, než se ponořily do vody..
Za posledních 10 tisíc let se hladina oceánu zvýšila asi o 40 metrů. Je proto přirozené se domnívat, že starověká civilizace se nyní nachází hluboko pod vodou. Historici tvrdí, že takový důkaz nemůže být skutečný. Ale my jsme našli ruiny, takže by si je měli sami prohlédnout, nebo by měli alespoň studovat fakta, která jsme shromáždili.“
Ostatní informace najdeme brzy v jeho vědecké práci, která bude přeložena do ostatních světových jazyků. Objevily se dokonce hypotézy, že by se mohlo jednat také o pozůstatky prehistorické civilizace - bájného kontinentu Mu. Potom by tedy byly tyto ruiny nalezené na mořském dně ale mnohem starší, zhruba 10 000 let.
Stejný názor má i význačný britský archeolog z Univerzity of College v Londýně Jim Mowery. O zdejší lokalitě soudí:
„Pokud se skutečně potvrdí, že podvodní stavby vytvořil člověk před zhruba 10 000 lety, potom stojíme na prahu zásadních změn ve vnímání historie jihovýchodní Asie. Tak vyspělá starobylá kultura by musela být rázem povýšena na úroveň staré Mezopotámie!“