25. leden 2014 | 12.03 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Možná ne náhodou se právě kousek od planiny Nazca, v Paracasu,našlo velmi mnoho lebek podivně protáhlého tvaru, o nich zdejší lidé tvrdí, že patřily původní rase, která tuto oblast kdysi dávno obývala. Mohli tady dávní mimozemští návštěvníci těžit suroviny, jako je například právě zlato, tolik potřebné k jejich pokročilým technologiím, - a proto je zdejší lidé pokládali za bohy - a snažili se napodobit jejich božský vzhled deformací lebky? Ale kdo byli tito bohové a odkud vlastně přišli?
Záhadné deformované lebky můžeme obdivovat ve státním muzeu v Limě - a také v Ice, kde jsou shromážděny lebky naprosto impozantních rozměrů. Největší zatím zdokumentovaná lebka v lékařské literatuře měla objem 1980 cm, ale mezi lebkami z Jižní Ameriky jsou i takové, jejich objem činí 2200 až 2500 kubických centimetrů! Jejich kapacita by tak byla odhadem o 25 % vyšší, než u běžného člověka. Navíc výška některých lebek je opravdu úctyhodná, v mnoha případech činí až 50 centimetrů.
Tajemné jsou i tvarově odlišné lebky, které mají objem 2600 až 3200 kubických centimetrů a zvláštní oční důlky, jež jsou o 15 až 20 procent větší, než u normálních lidí. Nositel takové lebky, by pak musel, a to i podle dnešních měřítek, být pravý obr. To je pozoruhodné, protože výška jihoamerických indiánů nebyla nikdy nijak mimořádná. Podle výpočtů by ale měla výška jedince, vlastnícího lebku takové velikosti, dosahovat 2,30m až 2,60m!
Záhadou rovněž je, kde se asi vzal tento zcela nezvyklý trend, který vyžadoval - při umělé deformaci – jistě dlouholeté utrpení a také nezměrnou trpělivost? Přirozený tvar lebky této formy se na naší planetě přece nikde nevyskytuje. Přesto podobně deformované lebky nalézáme u mnoha národu po celém světě již po tisíce let, například v Egyptě, v Orientu, v Rusku, v Číně, v Mexiku, ve Francii, na Maltě ale i na Krétě a v Laponsku, dále u některých kmenů v amazonské pánvi, v Jižní Patagonii, v Severní Americe a také v Africe.
Některé z nalezených lebek dokonce pocházejí z období kolem roku 7000 př. n. l. Koho tedy měly takto deformované hlavy znázorňovat? Existovala snad opravdu kdysi nějaká rasa lidí, vyznačujících se podobně zploštěnými a vzhůru zaoblenými lebkami? Podle názoru vědců panovalo u peruánských Inků a rovněž u Mayů všeobecné přesvědčení, že takto zušlechtění jedinci jsou daleko bližší duchovním sférám. Co se týče názoru archeologů, lebky prý se deformovaly jen u příslušníků vyšších společenských vrstev společnosti.
Otázkou ale je, proč se potom setkáváme s tímto podivným zvykem u tolika národů světa a to často i u daleko níže postavených osob? Nálezy deformovaných lebek jsou velmi četné, jak můžeme soudit podle tisíců lebek, umístěných dnes v depozitářích muzeí, jako například v San Pedru, ve sbírkách belgického misionáře Gustava LePaige
Zde je v muzeu, které založil, pro nás uschováno více než 5 000 takových děsivých exponátů. V muzejním depozitáři, který je ale veřejnosti nepřístupný, nalezneme na regálech, sahajících od podlahy až po strop na několik tisíc navrstvených lebek, mezi nimiž je velmi mnoho stejně upravených lebek.
O těchto podivuhodných nálezech a o Gustavu LePaige vyšel zajímavý článek v roce 1975 v německém deníku BILD pod názvem: „ V prastarých hrobech jsou nebožtíci z jiných hvězd.“Cituji:
„Belgický duchovní Gustavo LePaige je přesvědčen o tom, že na naší planetě před mnoha tisíciletími byly pochovány humanoidní bytosti z jiných planet. Otec LePaige žije jako misionář v Chile. Více než dvacet let se věnuje archeologickému výzkumu. Dvaasedmdesátiletý misionář odkryl 5 424 lidských hrobů. Podle jeho údajů někteří nebožtíci skonali před více než sto tisíci lety.
Zlatým hřebem jeho sbírky je i nejstarší americká mumie, která je - díky svému datování asi nejstarší mumií světa- je stará rovných 7810 let. Jednomu chilskému reportérovi se otec Le Paige svěřil: „Domnívám se, že v těchto hrobech byli pohřbeni i mimozemšťané. Několik mumií, které jsem objevil, mají tvar obličeje, který na Zemi prostě neznáme.“
Belgický misionář prohlásil tehdy doslova: „Nikdo by mi neuvěřil, kdybych vyprávěl, co všechno jsem našel v těch hrobech!“ V posledních letech 20. století se objevily ale nové skutečnosti. Na leteckých satelitních snímcích nalezli vědci další rozlehlou oblast s geoglyfy, a to v jihoperuánské Palpě. Tato rozlehlá oblast leží čtyři sta kilometrů od hlavního města Limy a čtyřicet kilometrů severně od města Nazca.
Nové naleziště pozemních obrazců, které se velmi podobají těm v Nazce, zahrnuje pustinné regiony poblíže města Palpy a údolí Rio Grande, Rio Viscas a Rio Palpa. Nejvýznamnější na zdejších obrazcích je fakt, že jsou mnohem starší, než ty v Nazce. Jestliže obrazce v Nazce vznikly v době mezi 200 př. n. l. a 600 n. l., geoglyfy v Palpě se vztahují k období 800- 200 př. n. l. Je očividné, že tyto široké rýhy v Palpě jsou předlohou pozdějších obrazců v Nazce.
Ať už vytvořil všechny zdejší obrazce kdokoliv, je očividné, že vycházel z tradice o několik století starší. Stará kultura v okolí Palpy se dnes nazývá kultura Paracas. Za své jméno vděčí poloostrovu Paracas, který leží severně od Palpy. Na palpských čarách se, stejně jako na planině Nazca, rovněž nacházejí staré kamenné stavby - a v nich obětní dary. A není jistě náhoda, že právě zde, v Paracasu, bylo nalezeno i velké množství pozoruhodně deformovaných lebek.
Podaří se nám někdy toto tajemství rozluštit? Jednalo se snad o nějaký experiment vysoce vyspělých návštěvníků z Vesmíru, který pak - po celá staletí - místní lidé následovali? Potom by tyto lebky, zírající na nás z vitrín muzeí, byly důkazem, svědčícím právě pro takovou návštěvu.
Zpět na hlavní stranu blogu
