Bermudský trojúhelník
Na povrchu naší planety existuje tedy několik "prokletých míst", ve kterých se dějí poněkud zvláštní věci. Některé z těchto oblastí jsou lokality tajemných gravitačních či atmosférických poruch, které zůstávají i v naší době stále nevysvětlené. 
Snad nejznámějším místem, které je těmito podivnými jevy dobře známé a které by tedy mohlo být portálem, neboli vertexem, vedoucím do jiných dimenzí, je tolikrát zmiňovaný Bermudský trojúhelník.
Jedná se o území mezi Maiami, Portorikem a Mermudami o rozloze 1 300 000 kilometrů čtverečních. Tato oblast nebyla sice nikdy vyhlášena za nebezpečnou, ale při pohledu na reklamní mapy velkých leteckých společností, zajišťujících mezikontinetální přepravu, je na první pohled zřejmé, že se všechny tyto letecké linky "Trojúhelníku smrti" zdaleka vyhýbají.
Záhada Bermudského trojúhelníku se datuje již od doby, kdy sem vstoupili první lidé při svých cestách, takže hlášení podivných jevů jsou mnohem starší, než si myslíme.
Pozorování světelných pásů, které se objevují za tmavých nocí a pohybují se často bez ohledu na směr větru a vln, a která námořníci nazývají "ďábelská kola", až k ohnivým koulím, vynořujících se náhle z oceánu nebo plující pod jeho hladinou jsou zapsány v mnoha lodních denících.
Jistě, na světě jsou místa s daleko horší pověstí, s ostrovy posetými mnoha vraky lodí a oblasti s nebezpečnými útesy, ovšem události v Bermudském trojúhelníku jsou děsivé zejména proto, že při těchto podivných zmizeních by právě v této části světa měla být pomoc na dosah ruky, ale tomu zde tak rozhodně není.
Objevují se tu z ničeho nic prázdné lodě bez posádky a mizí zde lidé i letadla.
Celkem zde do dnešních dnů zmizelo beze stopy 8 000 lidí a 1 000 lodí. Metereologové vychází z faktu, že v jižní části trojúhelníku řádí často ničivé uragány a cyklony a tvoří se tu často velmi hustá mlha.
To však nevysvětluje, že ačkoliv tu ročně dochází k pohřešování 1000 letadel a 5000 lodí a všechny tyto stroje jsou vybaveny zcela moderními záchrannými čluny a mají na svých palubách záchranné vesty, mizí stejně jako ostatní objekty beze stopy. Mezi zmizelé lodě patří i obrovský tanker Kyklop, který se ztratil v roce 1918, na jehož palubě bylo 309 mužů posádky při své cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii.
V ten den je naprosto slunečné a klidné počasí, takže pomoc by mohla přijít v případě nouze velice brzy. Přesto Kyklop nikdy do přístavu nevpluje. Nikdy se nenajde ani rak lodi, ani jeden jediný člen posádky. Nikdo nezachytil žádné volání o pomoc. Za ním následovala celá řada dalších, jako například roku 1968 loď Mariner Qeen, roku 1976 loď Sylvia Ossa a roku 1980 loď Powet se 160 muži na palubě.
Z roku 1980 také pochází příhoda, kterou zažil pilot letadla letícího ze Saint Dominga kolem pobřeží Portorika. Tehdy hlásil objevení podivného objektu, který ho donutil několikrát změnit kurs.
Při posledním hlášení podaném na letiště zmizelo ale náhle jeho letadlo z radaru. Pak se na něm objevil bod, který se nehlásil a letěl opačným směrem. Navštěvují snad bermudský trojúhelník ve svých létajících lodích bytosti z jiného světa?
V roce 2000-2001 se ztratily dokonce dvě sesterské lodě, rovněž beze stopy. Speciální letadlo amerického námořnictva zmizelo roku 1954 se všemi 44 cestujícími při svém letu na Azorské ostrovy. Na palubě bylo 111 záchranných vest a také 5 gumových člunů.
Proč asi nejsou nikdy nalezeny žádné trosky lodí ani letadel ani havarijní boje ani radiomajáky, které jsou na lodích a v letadlech instalovány právě pro případ neštěstí? Jen málokterým lidem se podařilo přežít, aby mohli o svých zážitcích vyprávět.
Smrt posádek není zřejmě blesková a nejprve dochází ke ztrátě orientace, s následným postupným oblouzněním. Proč umírající lidé skáčou z paluby do moře a pro pak nejsou nikdy nalezena jejich mrtvá těla?
Po zdejších anomáliích pátrají vědci a záhadologové na celém světě již po celá desetiletí a snaží se rozluštit, co zdejší nezvyklé úkazy vlastně způsobuje.
Zatím bylo zjištěno jen to, že za mlhy a deště se tu vytváří podle vědců jakýsi vodivý komín, který velmi zesiluje elektromagnetické pole Země a ruší všechny funkce motorů letadel, kompasů a radiolokátorů.
Co vyděsilo Kryštofa Kolumba?
Podle historických pramenů jedním z prvních, který zaznamenal v oblasti Bermudského trojúhelníku podivné meteorologické jevy, byl slavný italský mořeplavec Kryštof Kolumbus (1451-1506). Při své plavbě do Nového světa zapsal do lodního deníku, že viděl spolu se členy dne 15. září roku 1492, že
" Zde byl spatřen obrovský ohnivý pás, který přeletěl přes oblohu a zmizel v moři."Také jemu přestal fungovat kompas, stejně tak, jako v dnešní době vynechávají letadlům a lodím složitá technická zařízení a elektrické přístroje. Dalším úkazem, který zde Kolumbus a posádka jeho dvou lodí viděli, bylo záhadné bílé světlo, které se rozsvěcovalo a zhasínalo nad obzorem.
"Bylo to jako vosková svíce, která se houpala nahoru a dolů", popisoval Kolumbus tento úkaz a dokonce zde zahlédl i další nevysvětlitelné jevy:" obrovské zářící objekty modré barvy, které se vynořily z moře a vzlétly k obloze, kde zmizely."
Že se tu opravdu tento objevitel s něčím podivným setkal, svědčí i fakt, že o svém pozorování musel dokonce později podrobně vypovídat po návratu před samotnou svatou inkvizicí.
Jak si ale máme vysvětlit, že naprosto stejný jev popisovala v roce 1969 i posádka kosmické lodi Apollo 12, která hlásila neobvyklý světelný fenomén:
"Vidíme záblesky živého ohně, a jsou to dokonce poslední viditelná světla na naší planetě." Otázkou je, co tento jev asi způsobuje?
O Bermudský trojúhelník se zajímal i slavný americký spisovatel a záhadolog Charles Berlitz (1914-2003), který o něm napsal knihu "Bermudský trojúhelník"(The Bermuda Triangle) a "Beze stopy"(Without a Trace). O tomto tajemném koutě světa soudí toto:
"Malé i velké lodě mizí beze stopy. Nezůstanou po nich ani vraky. Jako by nějaká neviditelná přitáhla loď a posádku do jiné dimenze. Nikde jinde na světě nedochází k tak obrovským zmizení v jednom místě. Typické je, že k nim dochází náhle, za neobvyklých okolností, které hraničí s absurditou."