Genová technika v pravěku
13. leden 2014 | 18.09 |
Zdá se, že se vědci se konečně v poslední době zaměřili na dvě nejdůležitější otázky, které trápí lidstvo odnepaměti: Za 1.) Kdy a za 2). Kde vlastně vznikl člověk? V tomto směru učinila již genetika pozoruhodné pokroky. Tak začalo jedno z největších dobrodružství, jaké kdy ve své historii člověk zažil - pátrání po Adamovi a Evě.
Před 50 000 lety nastal totiž náhle v lidské inteligenci podstatný - a dosud nevysvětlený zlom. Někteří vědci označují tento okamžik jako „velký třesk mozku“. Právě tehdy jsme se stali lidmi. Miliony let před tím se lidé pohybovali po naší planetě, jak nás ve škole učili, jen jako tupá a nevědomá stvoření, choulící se v jeskyních a vydávající neartikulované zvuky.
Pojednou však došlo ke změně, jejímž výsledkem byl intelektuálně vyspělý člověk, ničím se neodlišující od dnešních obyvatel Země. Otázkou je, kde se asi vzala tato „jiskra“ vědění? Pro tento fakt ale zatím neexistuje žádné rozumné vysvětlení. Je jisté, že Homo sapiens, který se v té době vyvíjel v Africe, začal pojednou zpracovávat informace úplně jinak, než před tím. Bylo to proto, že se v jeho genetické výbavě, která je nejsložitějším paměťovým zařízením ve vesmíru, objevil gen, který mu umožňoval rozdělávat oheň a používat nástroje. Člověk se tak stal tím, čím jsme my dnes.
Tento gen se objevil bez předchozího vývoje, doslova odnikud. U lidského druhu se začaly objevovat první primitivní zbraně, první jeskynní malby a také počátky řemesel a hrnčířství. A všechny tyto dovednosti se vynořily z neznáma, naráz a bez zjevných důvodů. Nikdo, ani dnešní zkušení biologové, neumí vysvětlit, proč se kapacita lidského mozku za pár tisíc let zvýšila 3x.
Jak je možné, že miliony let předtím se tito „lidoopové“ nenaučili nic - a tu najednou, pod jakýmsi kouzelným vlivem, „ zmoudřeli?“Chybějící mezičlánek, (neboli „missing link“), který tvoří přechod od primitivního člověka k dnešnímu, se ale stále nenašel. Možná proto, že ho naše planeta nemůže poskytnout. Podle názoru některých vědců brzy zjistíme, že někdo zasáhl do naší DNA. Archeologové se s vědci kupodivu v této otázce shodují. Tedy všichni souhlasí alespoň s tím, že v té době udělalo ve svém vývoji zatím nevysvětlitelný pokrok. Kdo asi zavinil tento vývojový skok? Kdo nás naučil myslet?
Při rychlém rozvoji lidské inteligence se ale rozvíjelo ještě další, neuvěřitelně složité zařízení: Lidská řeč. Řeč je v živočišné říši něčím naprosto unikátním. Mimochodem, hrtan opic, například lidoopů, kteří by měli být podle tvrzení vědců našimi blízkými příbuznými, je velmi odlišný. A právě díky řeči je člověk schopen nejen komunikovat s ostatními, ale i zpívat - a také definovat abstraktní pojmy. Tyto pojmy pak pomohly tehdejším lidem pochopit složitý svět, prostírající se okolo nich.
Archeologové hledají marně odpověď na tuto otázku, a proto se snaží nalézt alespoň hmotné důkazy, které by mohly svědčit o nějakém pozvolném vývoji. Do dnešní doby byla neochvějně uznávána Evoluční teorie, jejímž autorem je britský přírodovědec Charles Darwin (1809-1882), který vydal v Londýně roku 1859 dílo s názvem „O původu druhů cestou přírodního výběru.“
Základním pilířem této teorie je tvrzení, že po mnoha přechodech od jednoho živočišného nedokonalého druhu k dokonalejšímu, který se dokázal lépe přizpůsobit prostředí, se podařilo souhrou šťastných náhod dojít až ke stvoření, zvanému Homo sapiens – tedy k člověku. V poslední době se však ukazuje, že se vše odehrálo poněkud jinak.
V minulosti mnoho evolučně orientovaných vědců zastávalo názor, že člověk se začal formovat v důsledku vzpřímené chůze primátů. Jenže to se ukázalo jako neudržitelné: podle archeologických kosterních nálezů bylo dokázáno, že se náš předek už miliony let předtím vyznačoval vzpřímenou chůzí - a že se jeho mozek podobal přinejmenším mozku současného šimpanze.
Vědci tedy tvrdí, že se první člověk objevil před zhruba 100 000 lety nejprve na jihu Afriky. Skupinka raně historických lidí se odtud vydala do Evropy - a později i do Východní Asie. A právě tato malá skupina osídlila později nevídaným způsobem celý svět. To ukázaly genetické výzkumy z roku 1987, které vyvolaly velkou senzaci: při nich se ukázalo, že člověk opravdu vznikl na jediném území: z Afriky migrovala jedna žena,- jejíž geny nese každý z nás - a jejímž přičiněním se lidská populace rozšířila do Evropy, Východní Asie, Ameriky a pak dále do celého světa. To není mýtus, to je vědecky ověřená skutečnost.
U 150 lidí odlišného etnického původu byla z hlediska genetického rodokmenu zkoumána dědičná substance mitochondrií, které zdědili tito lidé z matčiny strany. Ukázalo se, že jejich kořeny sahají - opravdu k jedné společné pramáti, která žila v Africe - před 140 000 až 290 000 lety.
Tým vědců z univerzity v Chicagu, Harvardu a také z Yelu, potom stejným způsobem identifikoval i praotce lidstva. Členové týmu podrobili analýze chromozomy 38 mužů: Asiatů, Evropanů, Indiánů atd. Uvedený chromozom byl vybrán proto, že se dědí pouze z otcovy strany. Na rozdíl od primátů se u nich nevyskytovaly žádné odchylky, jako například u primátů.
Pomocí této genetické metody by se dalo vypočítat stáří rodu Homo sapiens- neboli lidského rodu, - jedná se přibližně o 188 000 až 270 000 let. (Podle výsledků, které propočetl Peter Goodfellow z Cambridgeské univerzity ve Velké Británii, by mohlo jít dokonce o pouhých 37 000 až 49 000 let!) Je to tedy tak, jak se tvrdí v Bibli, v knize Genesis: Zde byli na počátku světa stvořeni rovněž jen první dva lidé: Adam a Eva, kteří žili v Rajské zahradě, jejímž hledáním se vědci zabývají již po mnoho a mnoho desetiletí.
Je pravda, že i podle většiny světových mytologií - bylo lidstvo stvořeno ze zemského prachu, kterému Bůh – či Bohové - vdechl „jiskru života“. Co byla ona „ jiskra“ se ale zatím nepodařilo zjistit. Mohl to být právě onen gen, který v roce 2006 odhalil vědecký tým vedený Davidem Hausslerem z Univerzity of Califonia v Santa Cruz? Tehdy zde probíhal výzkum s pomocí speciálního počítačového programu, který se probíral postupně 15 miliony změnami, jaké se v lidské DNA odehrály od doby, kdy na Zemi žil společný předek lidí a šimpanzů.
Přitom bylo objeveno celkem 49 oblastí, ve kterých pozvolná evoluce lidského genomu náhle a - z neznámých příčin- neskutečně zrychlila. Proto byl tento gen nazván „HAR-1“- tedy „human accelerated region,“ neboli „lidská urychlená oblast“. Právě on nás odlišuje od ostatních živých tvorů - a má také hlavní podíl na pokročilém vývoji našeho mozku. Gen HAR-1 rozhodně nevznikl cestou pozvolného vývoje, ale jeho existence podle názoru některých vědců naopak dokazuje, že je možné, že něco mohlo vývoj člověka na této planetě geneticky urychlit.
Gen HAR- 1 je tak složitá molekula DNA, že je nepravděpodobné, že by mohla být během 6 miliard let vytvořena nějakou přirozenou cestou. Podle nositele Nobelovy ceny a spoluobjevitele struktury DNA Francise Cricka (1916-2004), nemohl tento gen vzniknout dokonce ani na Zemi. Kde se tedy v naší DNA záhadný gen „HAR – 1“ vlastně vzal? Člověk tedy byl pravděpodobně kdysi pradávno ztvárněn podle plánu neznámého designéra a byl vybaven umělými geny, které byly vpašovány do jeho buněčného jádra. Pak se nabízí logicky otázka: Kdo byli tedy stvořitelé člověka?
V pověstech a mytologiích na celém světě nacházíme zmínky o tom, že první lidé byli stvořeni „Bohem“, nebo „dokonce „Bohy“, kteří se nesmazatelně zapsali do posvátných textů a tím i do paměti lidstva. „Bohové“ prý ovládali mnohdy vyspělou technologii, někdy se sblížili s lidmi a jindy přímo zasahovali do jejich vývoje. Číňanům, domorodcům z Afriky, Peršanům, Féničanům, Arabům, australským Aboriginům, jihoamerickým indiánům a vládcům dávné Indie své vědomosti předávali „Bohové“, které vidíme dnes na skalních rytinách, soškách a jiných vyobrazeních.
Mohli být dávnými tvůrci člověka tito tajemní bohové? Ale odkud asi přišli? Jsou tyto zprávy, které se po tisíce let tradují informacemi o kontaktech s těmi odjinud, neboli s jinou mimozemskou inteligencí?