O dávno zmizelé Atlantidě bylo již napsáno tisíce článků a natočeno stovky hodin filmových dokumentů. Přesto dál zůstává pohádkovou pevninou, jakýmsi mytickým rájem na zemi, který nebyl dosud nalezen.
Pokusy hledat pod vodou Atlantidu a jiné zaniklé kultury budou tak jistě stále pokračovat i v budoucnosti. Díky hledání tohoto tajemného ostrova slavili potápěči a lovci pokladů vždy velké úspěchy: v poslední době to bylo například objevení legendárního města Heraklion ve Středomoří u egyptského pobřeží.
Jedním z těch, kteří poctivě usilovali o vyřešení záhady Atlantidy, byl vídeňský inženýr Otto Heinrich Muck (1892-1956). Tento vážený badatel a vynálezce, který pracoval pro průmyslové firmy a vymyslel celkem 2000 patentů, se pokusil podpořit hledání Atlantidy vědeckými argumenty. Výsledkem jeho snažení byla známá kniha o Atlantidě s příznačným názvem Vše o Atlantidě.
Dalším badatelem, který se hledáním Atlantidy zabýval po celý život, je Američan Charles Berlitz. Ten píše:
„Mezi Azorskými ostrovy a Bahamami se na sever k Bermudám rozprostírá Sargasové moře, zvláštní nepohyblivá vodní masa obklopená oceánem. Pro toto moře jsou příznačné řasy, sarosy. Pocházejí možná ze suchozemských rostlin, které se přizpůsobily životu ve vodě a rostly dál, když pobřeží pokleslo.
Teorie o existenci atlantské říše v Atlantiku je vybudována hlavně ze skutečnosti, že četné oblasti, které dnes leží pod vodou, se dříve nacházely nad hladinou. A obráceně byly jiné oblasti zaplaveny vodou, jak to dokládá třeba Sahara se svými lasturovými fosiliemi.“
To je pravda, na Sahaře bylo opravdu nalezeno velké množství lastur, které dokazují, že dříve leželo tohoto území pod mořskou hladinou. Někteří badatelé jsou přesvědčeni, že báj o Atlantidě je egyptská vzpomínka na ostrov Kréta v době bronzové.
První klasickou historickou zprávu o Atlantidě sepsal sice Platon, ovšem podle předlohy Solóna, básníka a historika v 6. století př. n. l. Tento výborný státník uzavřel v padesáti letech svou kariéru a odešel na deset let do Egypta. Solón velmi ctil Egyptskou civilizaci a Egypťané mu na oplátku dovolili nahlížet do svých nejtajnějších spisů.
V době, kdy Solón v Egyptě žil, zde vládli faraoni XXVI. dynastie. Jejich vláda byla velice úspěšná: navázali dobré vztahy s Řeckem a v Sájích byla dokonce založena egyptsko - řecká překladatelská škola. Solón navštívil tehdy město a věnoval se zde dlouhým a intenzivním studiím.
V chrámu bohyně Neit, (v Řecku Athéna), mu kněz jménem Pateneit ukázal sloup pokrytý nápisy, týkající se světové říše Atlantidy, střediska vzdělanosti tehdejšího světa, obývaného vyspělou civilizací, která byla během jednoho dne a jedné noci smetena pod hladinu moře.
Solón předtím nikdy o Atlantidě neslyšel. Zaznamenal si proto pečlivě celý obsah textu a také data zaznamenaná na sloupu, kde byla uvedena doba před 9000 lety. Podle těchto záznamů byla velkou pevninou. Pokud věříme Platonovi, byla Atlantida dokonce větší než Malá Asie a obývaná část severní Afriky dohromady.
Většinu jejího území tvořila nížina a okolo pobřeží byla lemována horami. Obyvatelé Atlantidy postavili velký přístav a obývali zázračné skleněné paláce nevídané krásy. Atlantidě vládli králové a jejich následníky byly vždy jejich nejstarší synové. Poddaní atlantského krále se dělili na vládnoucí a služebnou třídu. K vládnoucí třídě patřilo 60 000 obyvatel blahobytné roviny a jim sloužili chudí horalé.
Bohatství Atlantidy bylo nesmírné, tak nesmírné, že něčeho takového nedosáhl nikdo předním. Hlavním zdrojem tohoto bohatství Atlantidy byl kov, především prý horská měď. Tohoto výrazu se později používalo pro mosaz, tedy slitinu mědi a zinku.
Platón nazýval tento kov „oreichalkos,“ což v překladu znamená „přirozená ruda.“ Z tohoto kamene měl být zhotoven také sloup v Poseidonově chrámu. Dále píše, že kov byl pokládán za téměř stejně vzácný jako zlato a dnes je znám již jen podle jména.
Hlavní svatyní Atlanťanů byl Poseidonův chrám vybudovaný na mořském pobřeží. Ostrov měl klesnout při silném zemětřesení ke dnu během jednoho dne a jedné noci. K této katastrofě muselo dojít 9000 let před dobou, kdy žil Solón.
Tento zápis si Solón odvezl s sebou domů do Řecka, ale protože si zřejmě netroufl napsat obsáhlejší dílo, odevzdal své informace svému příbuznému Dropidovi. Dropidův vnuk Kritias předal obsah zápisu Platónovi, který pak vše použil při sepsání svých děl „Kritias“ a „Timaios“. Podle nich Atlantida tedy zřejmě kdysi opravdu existovala, byla reálnou zemí obývanou lidmi, kteří vytvořili na tehdejší dobu nebývale vyspělou civilizaci.
Toto mytické místo je známo i v Číně, ve staré „Říši středu.“pod jménem Penglai. Tento ostrov měl ležet ve Východním moři, tedy v Pacifiku, a byl rájem na zemi. Kromě toho se vypráví, že ho občas navštěvovali tajemní nesmrtelní tvorové.
Tyto nebeské bytosti prý pily elixíry života a poté vždy dostaly křídla a byly schopné plachtit vzduchem. Bájemi opředenou pevninu se vydalo hledat hned několik výprav. Jednou bylo vysláno dokonce celé loďstvo, aby vypátralo tento tajemný ráj, ale ani jedna z lodí se prý nevrátila.
Mohlo by se zdát, že jde jen o pouhou legendu, kdyby nebylo nálezu v čínských hrobkách z 3. a 4. století př. n. l. Na nádobách a bronzových vykuřovadlech bylo totiž objeveno plastické zpodobnění tohoto ostrova. Na mnohých těchto podivných pohřebních darech můžeme vidět skvěle vypracovány složité reliéfové mapy, do kterých jsou zasazeny přírodní drahokamy a polodrahokamy.
Tato bronzová díla jsou jedinečná tím, že první srovnatelné evropské reliéfové mapy pocházejí z roku 1510!
Zhotovil ji kartograf Paul Dox a znázorňuje oblast kolem rakouského Kufsteinu. Jak je možné, že v Číně byla tato technika známá již před dvěma tisíci lety? Přišly snad tyto vědomosti od mudrců z bájné pevniny Penglai? A mohl být tento mytický ostrov Atlantidou?