Vesmírní kříženci
4. leden 2014 | 14.31 |
Domovskou planetu jménem Nibiru, ze které prý pocházeli záhadní „bohové“ Sumerů, znali Sumerové jako Nemesis nebo také Vetřelec. Babyloňané ji nazývali Marduk. Tato tajemná 12. planeta prý obíhá kolem Slunce a vrací se do naší sluneční soustavy jednou za 3600 let.
Hvězdní příchozí měli až neskutečné schopnosti, dokázali se například přemístit do jiných dimenzí -a dokonce zastavit proces stárnutí. Nikdo nikdy je neviděl zemřít.
Podle amerického lingvisty a spisovatele Zecharia Sitchina (1920 - 2010), autora mnoha knih podporujících teorii o původu lidstva pomocí zásahu astronautů z vesmíru, jako jsou například „Kroniky Země,“který překladu sumerských textů zasvětil celý svůj život, vytvořily tyto vesmírné bytosti před 450 000 lety Homo sapiens pomocí genetických manipulací.
To není jen hypotéza, jak by se mohlo zdát. Je to součást sumerské historie. A nejen to, s lidmi byla později geneticky křížena i zvířata. Tomu by odpovídala mnohá - až neskutečná stvoření, zachycená na sumerských reliéfech, kde jsou zpodobněni četní kříženci člověka a zvířete. Většinou mají tělo se zvířecí hlavou připojené na lidský krk. Kromě takovýchto smíšených tvorů zachycených v historickém dědictví Sumerů neexistuje na světě kultura, v níž se před tisíciletími nepěstoval podivný kult příšerně vyhlížejících stvoření.
Chetité, Asyřané, Babyloňané, Egypťané a také představitelé krétsko - mínojské kultury se v historických pramenech předhánějí v líčení těchto tvorů. Staré sochy na Šalamounových ostrovech, ležících východně od Nové Guineje, nám ukazují podivné tvory s ptačími hlavami a lidským tělem, stejně jako na skalách mýty opředeného Velikonočního ostrova.
V mexické Tule jsou zase k vidění na stěnách chrámů nestvůrní a hrůzu budící kříženci lidí a škorpionů. Samostatnou kapitolou jsou takzvaní reptiliáni: podivní tvorové s lidským tělem a s plazí hlavou. Vyobrazení smíšených bytostí někde napůl cesty mezi člověkem a zvířetem, na které lidé tehdejších dob pohlíželi se směsicí panické hrůzy a nábožné úcty, najdeme v mnoha muzeích světa. Viditelně je spojuje jedno: všechna tato monstra byla výsledkem jakéhosi „rozmaru bohů.“
My jsme na tomto stupni vývoje až dnes. Nejprve se vědci snažili transplantovat opičí hlavu na jiné opičí tělo. To se povedlo v roce 1970, kdy takto vytvořená bytost žila tři dny. Opice viděla, hýbala se a myslela. Další etapu začali američtí experti, kteří se podíleli na genetických pokusech, pokoušeli smíchat lidské a kravské geny.
V Číně se roku 2003 již povedlo genovým technikům dokonce vypěstovat embrya, ve kterých byla směs králičích a lidských chromozomů, která nechali po několik generací růst. Je to další krok k vytvoření děsivých chimér, jak je známe z historie? Tímto způsobem prý lze kombinovat geny takřka u všech organismů. O rok později, v roce 2004 se v Minnesotě v USA podařilo vytvořit genetickou mutací prasata, kterým v žilách kolovala lidská krev.
Vědci tento experiment odůvodnili lékařskými účely: prase je totiž živočich velice podobný člověku a v budoucnosti by mohla být tato zvířata chována jako živé banky, ve kterých by bylo možné pěstovat například náhradní srdce pro lidské pacienty. Profesor Beda M. Stadler, ředitel imunologického ústavu bernské univerzity o těchto genetických pokusech řekl: „Tohle je jen začátek. Už relativně brzy se někdo k našemu zděšení pokusí vytvořit sfingu nebo kentaura. A dříve nebo později se to podaří.“
Mohli něco podobného dokázat i dávní mimozemští experimentátoři?
Cizinci prý hledali na naší planetě zlato a jiné nerostné zdroje. Napadá nás, proč právě zlato? Odpověď na tuto otázku je kupodivu jednoduchá: Zlato je podle odborníků jedním z nejlepších tepelných vodičů, a proto je vždy velmi potřebné u civilizace, která umí získat elektrickou energii pomocí termo-energetického jevu - přeměnit teplo v elektřinu.
Pro technicky vyspělou společnost, jakou je například právě ta naše, je zlato naprosto nepostradatelné při výrobě elektrického vedení a nanočástic. Navíc má i jiné vynikající vlastnosti: výborně odráží infračervené světlo a je mimo jiné i neobyčejně tvárné, takže z něho lze vyrobit tenké plechy. Díky tomu například zlaté šperky dodnes odolávají času. Jak tvrdí i známý historik, lingvista a spisovatel Maxmilien de Lafayette, záhadní bohové tehdy potřebovali stvořit fyzicky silné a zároveň rozumné tvory, kteří by za ně vykonávali v dolech všechnu těžkou práci. Pro pravdivost této hypotézy by svědčil i fakt, že podle starých textů je člověk označován jako „ lul“, což znamená v překladu doslovně primitiv, nebo „ lulu amelu“, tedy primitivní dělník nebo nádeník!
Bohové prý vytvořili rasu kříženců, hybridních lidí, když smíchali lidskou DNA se zvířecí, z čehož vznikali podivní, geneticky zmutovaní jedinci. Kříženci, vytvoření pomocí „božské“ DNA a lidské DNA, se stali pak prvními sumerskými králi - a jak hovoří kniha Genesis - i „ prvními slavnými válečníky a panovníky starověku.“
Je pravdou, že se s kříženci lidí a zvířat setkáváme opravdu po celém světě. Vyskytují se v mýtech a legendách mnoha národů. Z historického hlediska o těchto zrůdách můžeme najít zprávy spolu s nesporně prokázanými reálnými událostmi.
Takovým příkladem je stéla již zmíněného asyrského panovníka Aššurbanipala II. (668-626), nacházející se v současné době ve sbírkách Britského muzea v Londýně, která popisuje slovem a obrazem válečná tažení a mnohá vítězství tohoto velkého vládce.
V tomto případě se tedy nejedná jen o nějakou „ fantazií“ dokreslenou pověst. Naopak, přímo před sebou vidíme konkrétní výjevy: Jsou tu vyobrazeny zástupy vítězných bojovníků, kteří nesou hory uloupené kořisti, za nimiž jdou zástupy zajatců. Dále tu pochoduje karavana velbloudů- a také podivní kříženci, které vedou lidé. Nezdá se však, že by jim prokazovali nějakou výjimečnou úctu. Naopak vše budí dojem, že se jednalo o celkem běžnou součást života tehdejších lidí.
V Aššurbanipalově knihovně, v Ninive, se dochovala v nápisu krále Aguma II. zmínka monstrech, která žila v babylonských svatyních. Asyřané a Sumerští králové podnikali dokonce na tato „ člověko-zvířata“ hony a také staré knihy tvrdí, že ještě v historických dobách byli tito kříženci chováni jako chrámová zvířata. Podle historika Hérodota (490-425 př. n. l.) žili u ústí perské řeky Araxés „lidé křížení s rybami.“
V Národopisném muzeu v Berlíně mohou návštěvníci dnes na vlastní oči spatřit v expozici Předasijského muzea desítky podivuhodných reliéfů okřídlených býků s lidskou hlavou, lidí - ptáků, sirén a dalších rozmanitých nestvůr s podivně poskládanými těly, stejně jako v Chetitském muzeu v turecké Ankaře, v bagdádském muzeu a v Muzeu Louvre, v Paříži. O těchto podivných tvorech se rozepisují také mnozí historikové. Význačný biskup a učitel církve Eusebios z Kaisareie (263-339 n. l.) píše:
„A existovali též někteří netvoři, z nichž část byla sama zplozená a vybavená formami schopnými plození a ti plodili lidi s dvojitými křídly, a také další se čtyřmi křídly a dvěma hlavami, muže i ženy, a dvojí povahy, mužské i ženské, jiní pak zase lidi kozíma nohama a rohy na hlavě, a ještě další s koňskýma nohama, jiné pak s podobou koně zepředu, jež mají podobu hippokentaurů.
Plodili také býky s lidskou hlavou a čtyřtělé psy, jejichž ocas vybíhal ze zadních partií jako ocas ryby, také koně se psími hlavami a lidí a všeliké obludy, s hlavou koně a s tělem člověka a ocasy na způsob ryb, nadto pak dále netvory podobné draku, a ryby a plazy a hady a taktéž mnoho zázračných bytostí, různých druhů a rozličně tvarovaných, jejichž obrazy kdysi vedle jiného chovali v Baalově chrámu.“
Biskup Eusebius převzal později tyto podrobnosti od egyptského kněze Manetha. Ten také tvrdil, že „Bohové kdysi sestoupili z nebes, aby učili lidi a také dali vzniknout podivným smíšeným bytostem, které byly označovány jako „posvátná zvířata.“