Nejslavnější a nejznámější megalitická památka na světě je bezpochyby Stonehenge. Stojí v srdci jižní Anglie, 15 kilometrů od městečka Salisbury.
Aura, která obklopuje tyto prastaré kameny, přitahuje jako magnet dodnes lidi všeho druhu. Od archeologů, kteří pátrají po jeho tajemstvích, po senzibily a řadové turisty.
Sasové nazvali tuto stavbu Stonehenge -čili Visící kameny. Středověcí historikové se o nich zmiňují jako o Obřím tanci. 80 bloků z namodralého pískovce bylo vylámáno z Prescellských hor jihozápadního Walesu vzdálených 320 kilometrů. Pak byly bloky dopraveny do Stonehenge -pravděpodobně na vorech kolem pobřeží Walesu po moři a pak po obou řekách nesoucích jméno Avon. Nakonec byly dovlečeny na válcích vzhůru do Stonehenge a posléze vztyčeny. Stavba začala kolem roku 3500 př.n.l, probíhala ve třech fázích a po 1500 letech byla dokončena.
Kdybychom mohli vidět Stonehenge tehdy, mohli bychom obdivovat zvenčí prstenec prehistorických pískovcových monolitů propojených bez porušení horními prahy vysokými asi pět metrů, dále kruh namodralých kamenů, který se skládal z podkovy pěti prehistorických trilithonů a podkovy z modrých kamenů s velkým Oltářním kamenem uprostřed. Cestu k tomuto posvátnému místu střežil od severovýchodu za vnějším příkopem mohutný Patní kámen.
Kruhy z namodralých kamenů, jejichž váha činí průměrně kolem 26 tun byly posléze rozebrány a na jejich místo byly dosazeny gigantické balvany, které této stavbě dominují dodnes. Jejich doprava ze Severního Wiltshiru musela být neuvěřitelným výkonem své doby.
Mystický chrám byl opuštěn před třemi tisíci lety. Populární teorii k vysvětlení účelu Stonehenge přinesla poměrně nová věda, kterou pro Stonehenge založil v 60. letech minulého století americký astronom a profesor na universitě v Bostonu Gerald Hawkins: podle jeho teorie byla Stonehenge obrovská prehistorická observatoř a spojnice mezi jejími kameny tvoří přesné čáry pozorování východu a západu Slunce a Měsíce v klíčových dnech zimního a letního slunovratu.
Lze tu sledovat pohyby Slunce, Měsíce a předpovídat jejich zatmění. Gerald Hawkins použil počítače,aby dešifroval mnoho souvislostí mezi kameny. Došel k závěru, že Stonehenge byl důmyslný nástroj k pozorování oblohy. V dokumentu natočeném v roce 2004 můžeme shlédnout kromě výsledků vykopávek i pravděpodobnou rekonstrukci stavby Stonehenge pomocí provazů a kůlů. Také zde vidíme názorné usazování jednotlivých kamenů na svá místa.
Odborníci v poslední době zastávají názor, že tento megalitických chrám měl dokonce ještě dvě dřevená patra, krytá střechou. Pak by byl vzhled této stavby nabyl zcela jinou, pro nás naprosto nezvyklou podobu.
Stavitelé, kteří tento chrám vytvořili, nebyli jen primitivními zemědělskými dělníky a polokočovnými chovateli dobytka. Přestože nám nezanechali žádné písemné památky, je jasné, že měli obdivuhodné znalosti a zručnost. Výzkumy a archeologické vykopávky prováděl profesor Mike Parker Pearson z Shefildské university v roce 2004.
Při svých výzkumem odkryl spolu se svými spolupracovníky mezi jiným i 30 metrů širokou cestu, která vedla k 3 km vzdálenému posvátnému místu, podobnému Stonehenge. Tato kruhová stavba byla na rozdíl od Stonehenge zbudována z dřevěných kůlů. V blízkosti Stonehenge bylo odkryto množství základů domů čtyřúhelníkového tvaru. V době zimního slunovratu sem bezpochyby přicházely tisíce lidí, aby zde uctily památku svých mrtvých předků.
Pearson tvrdí, že druhá dřevěná stavba mohla sloužit k oslavě letního slunovratu, který byl zasvěcen živým a svátku plodnosti. Probíhaly zde bujaré oslavy, zakončené velkolepými hostinami. Našly se zde zbytky kostí zvířat, poražených jistě k těmto účelů. Ačkoliv byl tento komplex spolu se Stonehenge opuštěn již zhruba před třemi tisíci lety, jeho kouzlo niky nezmizelo. Lidé věřili, že zdejší kameny mají léčivou moc a vždy se tu o letním slunovratu konala shromáždění.
V posledních 80 letech zde provádějí rituály moderní druidové, kteří ovšem nemají s původním keltským kněžstvem. V roce 1985 však tyto oslavy byly zakázány místními úřady ve snaze ochránit tuto jedinečnou památku z hlubin věků před poškozením.
Avebury
Nejvýznamnější skupinou neolitických monumentů v Británii je ale bezpochyby Avebury. Můžeme ho navštívit v srdci anglického venkova, u Marlborough, ve zvlněné krajině severního Wiltshiru. Původně se v jeho blízkosti nacházela jedna ze starověkých obchodních cest zvaná Ridgeway , která spojovala obchodní cesty vedoucí z Dorsetu k pazourkovým lomům v Norfolku.
Na dohled tu najedeme i největší prehistorickou hrobku v Anglii a zároveň i nejvyšší člověkem zhotovený umělý pahorek na světě. Tento neolitický památník byl označen za největší kromlech na světě.
Kromlech (z kelt. Seskupení) původně obsahoval velký kruh se stovkou vztyčených kamenů. Vnější val má obvod o délce více než 1 km a hraniční příkop je hluboký 15 m. Celý kromlech pokrývá neuvěřitelnou plochu o rozloze 11,3hektaru.
Jeden z prvních, kdo se snažil o jeho prozkoumání, byl badatel ve starožitnostech John Aubrey. Prohlásil, že Avebuty vyniká nad Stonehengem,asi tak jako katedrála nad pařížským kostelem. Ve valech a v příkopu kromlechu jsou celkem čtyři vchody. Od jižního vchodu vedla kdysi 2,4km dlouhá dvojitá alej strojících kamenů- takzvaná Kennetská cesta.
Od jiného vchodu vedla Beckhamptonská alej dlouhá 2 km, která se skládala z 200 kamenů. Bohužel do dnešního dne nezůstal stát ani jediný. Ve 14 století křesťané chtěli znesvětit tento pohanský chrám, a proto svrhli mnoho kamenů. Dílo zkázy bylo dovršeno v 17. a 18. století, kdy byly obrovské kameny rozbíjeny na kusy pomocí ohně, studené vody a kladiv.
Uvnitř kromlechu tak vyrostla celá vesnice, jejíž domy byly postaveny ze zlomků těchto megalitických kamenů. Jedním z mála megalitů, které přežily skoro úplné zničení Avebury,je balvan zvaný Ďáblova židle. Má šířku 4,3 a výšku 4 metry a nachází se v místě, kde se západní Kennetská alej spojuje s velkým kruhem.
Archeologové, kteří později kromlech znovu sestavovali, vycházeli ze záznamů v knize s názvem " Popis Avebury", kterou napsal v 18. Století starožitník William Stukley. Napsal v ní doslova:" že Avebury vykazuje známou velkolepost vkusu, přesnost v plánování, zjevnou symetrii a dostatečnou úhlednost v provedení."
Stejně jako Stonehenge, i Avebury nedává spát celým generacím archeologů. Při neexistenci písemných důkazů je třeba rovněž hledat klíč k účelu Avebury ve zlomcích nalézaných při vykopávkách. Nálezy, jako lidské kosti a nože, mohly mít rituální význam. Zřejmě se zde konaly zvířecí i lidské oběti o důležitých datech zemědělského roku. Tyto rituály měly zřejmě být prosbami o pomoc duchů předků při zajišťování úrody, plodnosti dobytka i lidí.
Moderní věda dnes ale také zkoumá možnost, že stojící kameny hromadí a předávají přirozené energie proudící v zemi. Avebury by pak nebylo jen centrem plodnosti či dávným centrem moci, ale i jakousi prehistorickou elektrárnou.