Oni se vrátí?

Celá tisíciletí narážíme na stopy podivných návštěvníků a na předměty neuvěřitelně předstihující svou dobu, pocházející jakoby odjinud. Přičítáme je našim dávným předkům anebo mimozemským posádkám kosmických lodí. Možná nejsme tak daleko od pravdy. Mohou tedy být dnešní posádky UFO potomky oněch inteligentních tvorů, jejichž technický vývoj stále pokračuje nám netušenými směry?

Je rovněž zajímavé, že pozorovatelé UFO často dosvědčují, že záhadné létající objekty, které zahlédli, startují zpod vodní hladiny. Ukrývá se snad před našima očima na naší, jak si všichni myslíme, vlastní planetě, daleko starší druh tvora vývojově podobného člověku? A v jakém poměru jsou potom tedy tyto bytosti k nám, od nich tolik odlišnému lidskému druhu? Jsou našimi učiteli, pozorujícími postupný pokrok našeho druhu, nebo sloužíme těmto vyspělým bytostem jen jako laboratorní materiál?

Pravdou je, že všichni bájní učitelé, o kterých najdeme zmínky v legendách a mýtech u mnoha národů světa, vypadali právě takhle. Četné dochované historické a literární prameny se zmiňují nejen o návštěvě, ale i o původu bytostí, přicházejících z kosmu, které přinesly lidem kulturu a civilizaci. V Tibetu v Gyeldrapu, jak se jmenuje genealogie tamních vládců, se mluví o dvaceti sedmi králích. Sedm z těchto světelných vládců pocházelo z vesmíru a k lidem sestoupili po nebeském žebříku. Poté, co splnili svou povinnosti, vrátili se zpět do kosmu.

V čínských textech zvaných Čchi se dočítáme, že před osmnácti tisíci lety sestoupil z nebes rod božích panovníků, jiné prameny označují za předky lidské rasy tvory, pocházející z hlubin vesmíru. Dodnes si vědci lámou hlavu s faktem, že původní čínský znak pro nebe tchien se podobá panáčkovi s tenkými končetinami a s velkou hlavou! Původní význam výrazu pro nebe zněl totiž doslovně "přišedší z nebe."

Podobné indicie nacházíme i v Japonsku.

V mytologii Ainů, jak se nazývají původní praobyvatelé ostrovní říše, jejichž potomci žijí dodnes na ostrově Hokkaido, přiletěl bůh- stvořitel  Okiki- Rumi-Kammi dolů na zem v oslnivě svítící pintě, jakési tradiční kolébce, jíž Ainové odedávna používají. Ještě pozoruhodnější je fakt, že můžeme dodnes na těchto kolébkách vidět vyobrazení slunce. Měla snad dětská kolébka symbolizovat v tomto případě dávné boží plavidlo?

Jen si vzpomeňme na to, kdo předával Sumerům své vědomosti. Byly to tajemné bytosti zvané Anunnaki, které se objevují v mnoha světových legendách. V překladu znamená sumersky Anu nebe, či obloha, jinak také bůh nebes, pán souhvězdí, král duchů a démonů.  Hovoří o nich známé babylonské, akkadské, assyrské a rovněž sumerské hliněné tabulky, pocházející z jedné nejstarších civilizací světa vůbec. Tato Sumerská říše se rozkládala na území Mezopotámie v roce 3000-2000 př. n. l. Její kultura vznikla náhle a dala světu mnoho převratných vynálezů, matematiku, kolo, lékařství, písmo a zejména v astronomii předběhla o mnoho staletí svou dobu.

Sumerské pečetní válečky patří mezi nestarší miniaturní památky světa. Jejich provedení je vysoce umělecké. Na délku měří jen jeden nebo maximálně šest centimetrů a jejich majitelé je nosívali kolem krku. Používaly se k potiskům hliněných nádob a razítkovaly se jimi listiny. Nejstarší z nich zpodobňují mytologické postavy a symboly, ptačí lidi, pohádková zvířata, napůl lidská, napůl zvířecí stvoření, postavy v letících bárkách, v nichž sedí bytosti podobné lidem a létající, koule na nebi. Podobné bytosti vidíme i na zdech babylonských a perských chrámů.    

Najdeme zde i neznámé bohy v helmicích na stromě života, jak zní jedno z nesmyslných vědeckých pojmenování, stejně jako létající duchové. Létající duchové jsou zpodobováni jako člověku podobní tvorové s dvěma nebo čtyřmi křídly či lidé s hlavou dravého ptáka. Také již řečený Strom života je rovněž záhadou. Jednou má podobu kříže, jindy jde o výtvor jakoby navzájem spojených přaden, který se tak nejspíše podobá schematickému zobrazení genetického kodu. O tom by ale přece před tisíciletími neměli mít tehdejší lidé ani ponětí! Že by opravdu zasáhli bohové Anunnaki?

 Anunakové byli ale dobře známí i u jihoamerických kultur. Zde se o nich zmiňují ve svých mýtech jak staří Mayové, tak i Aztékové a Inkové. Všichni shodně popisují tyto záhadné bytosti jako statné,  3-4 metry vysoké jedince podobné člověku. Anunnaki prý tyto národy starověku naučili základům zemědělství, řemeslům i umění. Měli neskutečné schopnosti, dokázali se prý přemístit do jiných dimenzí a zastavit i proces stárnutí. Zprvu dokonce vládli Anunnaki jako první panovníci a lidé je uctívali jako bohy. Starý zákoník je nazývá Elohim. Židé či Habirové je znali pod jménem Nephilim, což v hebrejštině znamená spadnout na zem.

Na tom je jistě něco pravdy, protože všechny legendy shodně uvádějí, že Anunnaki nebyli pozemského původu, ale že sestoupili na Zemi z nebes před 150 000 lety z planety Nibiru. S touto teorií vystoupil už roku 1875 anglický archeolog, historik a lingvista George Smith. Když se zabýval studiem starověké Mezopotámie, došel k závěru, že i biblická kniha Genesis je založena na starodávných textech. Hovoří totiž o době, kdy na úsvitu lidstva vládli lidem kdo jiný, než právě Anunnakové!

            Podle vědce dr. Zecharia Sitchina, který překladu sumerských textů zasvětil celý svůj život, vytvořily tehdy tyto vesmírné bytosti Homo sapiens pomocí genetických manipulací. Na reliéfech jsou zpodobněni četní kříženci člověka a zvířete. Většinou mají tělo se zvířecí hlavou připojené na lidský krk. My jsme na tomto stupni vývoje až dnes, kdy se američtí experti, kteří se podíleli na genetických pokusech, pokoušeli smíchat lidské a kravské geny.

V Číně se povedlo vypěstovat embrya, ve kterých byla směs králičích a lidských chromozomů. Tímto způsobem prý lze zkombinovat geny takřka u všech organismů. Mohli něco podobného dokázat i dávní mimozemští genetičtí experimentátoři? 

Anunnakové hledali prý na naší planetě zlato a jiné nerostné zdroje, a proto potřebovali stvořit fyzicky silné a zároveň rozumné tvory, které by za ně vykonávaly všechnu tuto těžkou práci, jak tvrdí i známý historik, lingvista a spisovatel Maxmilien de Lafayette. Pro tuto teorii by svědčil i fakt, že podle starých textů je člověk označován jako lul, což znamená v překladu doslovně primitiv, či lulu amelu, primitivní dělník, nebo také nádeník!

 Že by tedy slavná a osvědčená Darwinova teorie o vývoji druhů byla nesmyslná? V poslední době se totiž ukazuje, že při vší úctě k panu Darwinovi, nebyl dosud nalezen žádný věrohodný přímý předek člověka! Z toho vyplývá, že je možné, že lidé tedy nepocházejí z primátů a že jimi nikdy ani nebyli. Vždyť Homo erectus vyhynul před 300 000 lety, tedy v době, kdy my jako lidstvo jsme se objevili až po dalších 100 000 letech! Navíc se lidé od primátů odlišují v mnoha důležitých aspektech, například v počtu chromozomů. Člověk má 46 chromozomů, kdežto primáti jich mají 48.

 Záhadnou planetu Nibiru, z níž Anunnaki pocházeli, Sumerové dobře znali pod jménem Marduk, či Nemesis nebo Isis jako 12. planetu naší sluneční soustavy. Není divu, Sumerové měli v té době velice dokonalé mapy vesmíru. Texty, které o Nibiru hovoří, jsou zapsány na tabulkách, starých 6000 let. Tato tajemná planeta obíhá kolem Slunce a vrací se do naší soustavy jednou za 3600 let. Astronomové Nibiru objevili a vyfotografovali až roku 1983, kdy NASA vyslala satelit IRAS ( Infrrared Astronomical Satelite) za účelem hledání Nibiru.

 Dne 31. 12. 1983 objevil IRAS neznámé vesmírné těleso velkosti Jupitera v souhvězdí Orion. Astronomové přitom zjistili, že tato planeta obíhá opravdu zhruba ve vzdálenosti 50 milionů kilometrů od Země. V roce 2004 byla od nás vzdálena již pouze 7 milionů kilometrů. Její návrat je vypočten na rok 2012, kdy by se měla díky tomu na obloze objevit dvě Slunce. V důsledku gravitačního působení Nibiru jsou očekávány časté přírodní katastrofy, záplavy a zemětřesení.

Číňanům, domorodcům z Afriky, Peršanům, Féničanům, arabům, australským Aboriginiům, Egypťanům a jihoamerickým indiánům své vědomosti předávali podobní bohové, kteří se snesli na zemi z vesmíru. Jak můžeme dodnes vidět i na skalních rytinách, soškách a jiných vyobrazeních, všichni vypadali poměrně stejně. Všem jsou jim společné obrovské, jakoby soví oči a tří až čtyřprsté končetiny.

Některé národy dokonce označili své dávné bohy za podivné, často i šupinaté bytosti,

připomínající například bájeslovnou bytost Dogonů zvanou Nommo. Příslušníci kmene Dogonů žijí na hranici západoafrických států Mali a Burkina Faso. Odedávna oplývají tito lidé neobyčejnými znalostmi o pohybu Země okolo Slunce a nepovažují lidstvo za jediné představitele inteligentních bytostí ve Vesmíru. Jsou přesvědčeni, že Měsíc vznikl odtržením části Země a že galaxie mají tvar spirály.

Kde asi přišli k těmto převratným vědomostem? Přinesl jim je právě duch vod Nommo, který se snesl k Dogonům před dávnými věky v arše z nebes na ohnivé vlně. Nepodobal se lidem. Měl protáhlou hlavu a obrovské zešikmené oči. Prsty na rukou i na nohou měl tento tajemný tvor spojeny plovací blánou, neboť jeho domovským živlem byla voda. Tam, kde se Nommo zrodil, svítí na nebi hvězda Sirius, vzdálená od nás 8 světelných let.

            Hvězda Sirius byla spatřena dalekohledy až na počátku 20. století. V roce 2003 odhalil Habblův teleskop poblíž Siria ještě jednu hvězdu, bílého trpaslíka, která byla nazvána astronomy Sirius B. Tato hvězda je o málo menší, než naše planeta, ale vzhledem k obrovské hustotě je její gravitace 350 000 větší, než gravitace Země. Doba oběhu Siria B činí 49,9 roku. Přesně tak ji zaznamenali i Dogoni. To, že se jedná o bílého trpaslíka, zjistili astronomové až v roce 1914.  Jak je možné, že příběh, který vyprávějí Dogoni, je o stovky let starší? To jistě není jen čirá náhoda.

Také Kmen Zuni, který se počítá k nejstarším původním severoamerickým indiánům, protože žije na svém území již 2000 let, tvrdí, že zakladatelé kmene byla bytosti pocházející z nebes a naučili lid kmene Zuni, jak mají na této zemi žít. Tyto bytosti byly považované za lidi z nebe, bytosti mimozemského původu. Dodnes jsou jejich podoby vyryté do skal lemujících poušť v Novém Mexiku patrné. Jsou nápadně podobné figurkám kmene Hopi zvané Kačinas. Příslušníci kmene Zuni neznají psaný jazyk, a proto předávají příběh o dávných bozích z nebes po celé generace v ústním podání.

Nebeské bytosti přicházejí i v jiných náboženstvích. Slovník dávných lidí však neobsahoval slova k popsání toho, co viděli. Proto používali ve svých vyprávěních popisné tvary. Přesto vyprávějí všechny tyto staré mýty stále totéž. V Iráku byly objeveny v roce 1849 zlomky mýtu zapsaného na tabulkách pocházejících z Ašurbanipalovy knihovny v Ninive. V těchto textech se píše, že kdysi sestoupily na zem bytosti v létajících strojích. Byly oblečené, měly boty, přilby a náramkové hodinky. Také Bible tvrdí, že na zem sestoupili bohové. Ve Starém zákoně se říká:

"Stvoříme člověka k obrazu svému". V této nejstarší a nejznámější knize knih najdeme i příběh o stvoření světa a o potopě. Z toho plyne, že život na Zemi zřejmě vznikl v souvislosti s nějakou mimozemskou formou života., kdy nás před mnoha tisíci lety navštívili astronauti. I ostatní veškerá světová náboženství jsou založena na skutečnosti, že božstva sestoupila z nebe na zem.

 Dnešní vědci se již této hypotéze nebrání. Je to v souladu s panspermickou teorií, která říká, že život se utvořil na jednom místě, odkud se později rozšířil do okolních částí Vesmíru. Život na Zemi tedy byl zanesen z Vesmíru. Panspermická teorie je dnes přijímána i astrobiology, kteří nyní zkoumají, zda by nemohl v úvahu jako nositel života připadat například Mars, který, jak bylo zjištěno, byl dříve planetou, kde se vyskytovala voda, potřebná k vývoji a udržení života.

Byla to náhoda, nebo záměr? Molekula DNA se vyvinula v prapůvodní polévce. Pokud se nevytvořila náhodou, byla vytvořena uměle? V naší DNA, což je zaznamenávací nosič, který odlišuje člověka od zvířat, je jen 5% informací, které zatím známe. Podle vědců by člověku stačila pouhá 3%. Ostatní je genetický odpad, jsou to zbytky něčeho, co bylo využíváno v minulosti. Jsme tedy my potomci těch, kteří kdysi naši planetu osídlili? Pokud tu skutečně byli, jaké měli poslání? Jsme my sami kolonisté cizí rasy? Pocházíme z hvězd?  Dohlíží snad tito naši tajemní tvůrci a učitelé dosud na vývoj naší civilizace a celé lidské společnosti? A jestliže ano, pak za jakým účelem?

Na druhé straně nemůžeme přehlížet negativní zásahy těchto tajemných bytostí do našeho života. Tajné archivy na celém světě jsou naplněny zápisy o setkáních s bytostmi třetího duhu a v posledních desetiletích se ještě více množí podivné únosy lidí, kteří jsou na palubě UFO vystaveni nepříjemným vyšetřením a zásahům do jejich organismu.

Také hlášení o zmrzačených zvířatech, zbavených krve a rozřezaných laserovými nástroji, jaké my ještě dnes nevlastníme, provedené s děsivou dokonalostí, jakoby k výzkumným účelům, jsou na denním pořádku.

 V poslední době se vlády světa snaží o odtajnění záznamů týkajících UFO, jejichž aktivita sahá daleko do lidských dějin. Dozvíme se konečně pravdu? Copak asi skrývají tajemné spisy a proroctví uložená ve Vatikánu? Dnes již církev přistupuje k této otázce daleko méně konzervativně a někteří duchovní se snaží o to, aby se tyto spisy zcela odtajnily. Příkladem toho je otec Gabriel Funes, ředitel vatikánské observatoře, který se k tomuto tématu vyjádřil takto:

            "Podle mého názoru možnost života na jiných planetách existuje."

Co když se tyto bytosti pohybují v jiných dimenzích než my, kteří žijeme odmalička v třídimenzionálním světě? Mnozí z nás přece již někdy v životě zažili nějakou zvláštní zkušenost, která svědčila o tom, že existují i jiné reality, než je právě ta naše.

Často se přece v historii stalo to, že myšlenky, které se ukázaly zcela nemožné, se staly skutečností. Bude tomu tak i v tomto případě?