Magdalenazachardova | Obelisky a počítačová technika

       Egypt je odedávna místo plné záhad. Jednou z nich je stále dokonalé zpracování žuly egyptských chrámech a na obeliscích, kde ze všech čtyř stran vidíme vždy perfektně vypracované a naprosto shodné hieroglyfy. Tyto obelisky jsou opatřeny nápisy s 25 mm širokými a 12,5 hlubokými drážkami. Navíc jsou všechny drážky stejně hluboké, jako by byly vyryty strojově.

        Tvrzení, které zastávají archeologové, že jejich tvůrci měli k dispozici pouze kamenná dláta a dřevěné paličky, se v poslední době ukazuje jako neudržitelné.

        Je zřejmé, že by lidská ruka za pomoci pouze primitivních nástrojů něco takového rozhodně nemohla vytvořit. Něco podobného lze vyrýt pouze s užitím moderních rotačních přístrojů. Vědci se tak dnes, díky moderní technice, dostali na stopu mnoha úžasným dovednostem starověkých Egypťanů. Je jisté, že zde jen dosud uznávaná "vynikající zručnost v architektuře a stavební technice" nestačí.

         Stejně tak totiž musely být zhotoveny sochy v Carnacu, kde ve zdejším komplexu můžeme shlédnout neuvěřitelně dokonalé obličeje.

         Při návštěvě Abusíru, který leží na severozápadním okraji pouště asi 11 kilometrů od Káhiry, byly nalezeny zvláštní úlomky kamení. Na těchto žulových, dioritových a čedičových blocích jsou dokonale vypracované vývrty a drážky, které musela vytvořit nějaká moderní technologie. Diorit má na stupnici tvrdosti stupeň 8,4. Dnešními diamantovými vrtáky lze diorit opracovávat pod tlakem 200 atmosfér. Podivné na tom ale je, jak mohly tyto stroje znát v Egyptě před 4500 lety?

         Odborníci se zaměřili na sochu Ramesse, jejíž tvář se vyznačuje neskutečnou symetrií. Pomocí počítačové techniky byly nejprve zhotoveny fotografické negativy a pozitivy. Pak byly položeny na sebe a posléze na původní fotografii. Vznikl původní obraz.

           Navíc byly na těchto sochách nalezeny po stranách obličeje drážky, které vznikají pouze při počítačovém zhotovení. Z toho vyplývá, že tyto sochy musely být kdysi vyrobeny pomocí moderních strojů. Jakou energií však tyto stroje byly poháněny? V Egyptě se navíc diamanty, vhodné k opracovávání takto tvrdých hornin vyskytují velmi vzácně, pokud vůbec. Nebo měli tehdejší stavitelé ještě nějaké jiné možnosti?

           Možná, že řešení této otázky mohou poskytnout staré hebrejské texty, ve kterých se hovoří o " zázračném červu", který je zde označován jako šamir.

          Jde o boží nástroj, neboli "o diamantového řezného červa," který se v různých velikostech a provedeních údajně používal i při stavbě Šalomounova chrámu v Jeruzalémě. Zde se jím řezaly i velké bloky skal. Podle těchto textů nepocházely tyto nástroje z pozemských dílen, nýbrž je zhotovovaly andělské bytosti zvané Strážci nebes.

          Kdo asi byli tito tajemní "Strážci?" Je možní, že tu kdysi dávno používali své zázračné nástroje mimozemští tvorové, kteří byli pro svou pokročilou techniku logicky uctíváni místním obyvatelstvem jako "Bohové"?

         A kam asi zmizel tento podivuhodný nástroj? Vzali si snad tito " Strážci nebes" své záhadné nástroje zpět, nebo jsou dodnes uloženy kdesi v dosud neobjevených prostorách pod Velkou pyramidou či pod neméně tajemnou Sfingou?