Mayská stéla a parní stroj starý 4000 let

Středisko dávné kultury nazývané Chavín, se nachází v Peru, severně od Limy, v nadmořské výšce 3000 metrů. Jejím hlavním sídlem je Chavín de Huantár ležící na plošině v údolí řeky Mosna. Jeho vznik se datuje do roku 3000 př. n. l.

Podle archeologů se tato vyspělá kultura objevila zcela náhle a představovala ve zdejší oblasti zcela jistě první kulturní a umělecky a sociálně vysoce rozvinutou společnost, která neměla obdoby na celém americkém kontinentě. Všechny zdejší objekty budované z kyklopských balvanů nám silně připomínají některé známé evropské megalitické stavby.

Není jistě náhodou, že právě zde byly objeveny podivné monolity: Tellův obelisk, stéla El

Lanzon vysoká 4 metry - a nejznámější z nich, záhadný kamenný blok, vysoký 7 metrů a vyrobený z leštěné žuly který dodnes nedává oborníkům a záhadologům na celém světě spát.

Archeologové ho původně pojmenovali přízviskem Jaguáří muž Chavínu, ale daleko známější je pod názvem Raimondiho stéla. Toto pojmenování stéla získala díky světoznámé kresbě badatele a geografa Antonia Raimonda z roku 1875. Ten si v roce 1840 všiml jedinečnosti této stély a zasloužil se o to, že ji dnes můžeme obdivovat v Národním muzeu archeologie, antropologie a historie Peru.

Fotografie sádrového odlitku Raimondiho stély můžeme dnes shlédnout v Knauhofově Muzeu u Penthofenu, ale stejně dobře najdeme její vyobrazení v knize známého spisovatele a cestovatele Ericha von Danikena s názvem Strategie bohů. Daniken v ní vyslovil svou teorii, že kresba na stéle zachycuje stroj mimozemského původu. Tento názor podpořil dokonce tvrzením, že zdejší chrám připomíná podle popisu z bible proslulý Šalamounův chrám.

Ve Starém zákoně najdeme strážce ohně zahrady Eden, který by pak podle komentáře z bible odpovídal popisu cherubína, což bylo vlastně stvoření, pracující ohněm, kouřem a mečem. V poslední době se ale vynořila jiná, rovněž dosti převratná hypotéza. Kresba na stéle je v podstatě technickým nákresem parního stroje!

V podstatě šlo o soustavu čtyř kotlů stojících nad sebou. Nejspodnější kotel symbolizuje oheň, nad ním je umístěn kotel na páru. Vrchní kotel pak sloužil k zachycování vařící, stékající kondenzované vody. Vychýlení jednoho ramene následovalo oproti taktu ke stoupajícímu tlaku páry v druhém kotli odspoda. Moment proto určoval systém záklopek. Samotná funkce tohoto zařízení byla pak celkem jednoduchá. Jak se zdá, chtěli dávní vládci Chavínu de Huantar zachovat tento převratný vynález pro příští generace.

Otázkou je, na co by asi tak potřebovali obyvatelé And před dávnými věky parní stroj? Odpověď je prostá. K pohonu svých horkovzdušných balonů! Připadá vám to snad nepravděpodobné? Myslíme si totiž všichni, že tenkrát žádné balony prostě neexistovaly.

Tato myšlenka však není natolik fantastická, jak se na první pohled zdá. Podle výsledků výzkumů archeologů z poslední doby bylo zjištěno, že horkovzdušné balony se zřejmě v dávných dobách běžně používaly v Indii, Orientě a dokonce i v Jižní Americe. Zde byly také v hrobech nalezeny nesmírně jemné zbytky látky, která sloužila jako materiál k výrobě balonů. Toto plátno má tak vynikající hustotu, že v několika případech předstihuje i moderními stroji vyráběné speciální látky, které se používají na stavbu balonů v současnosti.

Záhadou však zůstává, jakou cestou se tato znalost dostala až do Jižní Ameriky.

Takový parní stroj byl vynalezen přece teprve v 18. století Jamesem Wattem!

Kdo asi předal tyto vědomosti zdejším, zjevně původně primitivním domorodcům? Odpověď možná skrývají mlčenlivé kamenné hlavy neznámých bytostí v chrámu Chavín de Huantár. Celý chrám i přilehlý komplex budov je podivuhodnou obrazárnou vyzdobenou rytinami, hovořícími o dávné návštěvě z hvězd.

Na jedné z nich vidíme tajemný předmět silně připomínající raketu.