Některé dovednosti a technologie dosáhly v minulosti takové dokonalosti, jakou bychom rozhodně od našich předků nečekali. Podle archeologických nálezů se ukazuje, že rovněž péče o chrup byla naprosto běžnou záležitostí u mnoha dávných národů.
Starověcí Egypťané, Féničané a Etruskové používali při úpravě chrupu mnoho zubních implantátů a kovových pomůcek. Zubní vrtačkou zhotovenou z malého pazourku prý bylo možno zub ošetřit již před 9000 tisíci lety.
Právě takové vrtačky sloužily zubním dentistům na území dnešního Pákistánu, kde bylo objeveno v oblasti Balúčistánu devět lebek s jedenácti vyvrtanými zuby. Americký antropolog David Frayer, který tyto kosterní pozůstatky zkoumal v roce 2006, tvrdí, že jde o naprosto odborně vyvrtané díry. Do nich se pak vkládaly výplně.
U Féničanů a Etrusků se tak v 8. tisíciletí běžně vyskytovaly zlaté dlahy nebo zuby fixované dráty. Předchůdcem dnešních korunek a můstků byly zlaté kroužky dovedně spájené k sobě. K náhradě zubů byly používány také broušené kameny či leštěné lastury, které sloužily ke korekci zubních vad.
V Egyptě se zubní lékaři objevují zároveň s prvními pyramidami. Mumie nalezené v Udolí králů nedaleko pohřebišť synů faraona Ramsese II. (1279-1213 př. n. l.) vykazují známky pokročilých stomatologických zákroků, které jsou připisovány podle egyptské mytologie bohu Thovtovi, který byl zároveň bohem moudrosti a učitelem lidí.
V zubech těchto mumií byly objeveny četné zlaté výplně a v některých případech jsou zde i kousky plátna napuštěné léčivým roztokem, který měl tišit bolest.
Je zajímavé, že všechny tyto dávné odborné znalosti byly již ve středověku zcela zapomenuty a bolavé zuby byly rovnou a bez umrtvení vytrženy katem. Není divu, že tak snadno docházelo ke komplikovaným zraněním.
Teprve o mnoho set let později, již v naší moderní éře se objevily na scény světa první primitivní vrtačky, jako poněkud opožděný návrat ke starým dovednostem.