Hrobky nebo atomové kryty

  Známky strachu z jakýchsi strašlivých událostí, jejichž možného opakování se lidé nesmírně obávali, nacházíme po celém světě. V dávném městě Jericho, které je pokládáno současnými archeology za jedno z nejstarších osídlení na světě vůbec, byly objeveny zbytky mimořádně pozoruhodných staveb. Měly kopulovitý tvar, jejich stěny byly neobyčejně silné a neměly kupodivu žádná okna. Malý a nízký vchod byl zhotoven tak, aby mohl být v případě potřeby ihned a velmi těsně uzavřen.

            Vědci ihned pohotově prohlásili, že jde o hroby. Proč by však tyto hroby byly umístěny zcela nelogicky přímo doprostřed města? Není jistě náhodou, že navlas stejné důkladné kruhové stavby byly nalezeny i na území západní Afriky. V jejich případě se jejich nevhodná podoba s dnešními podzemními kryty a vůbec samotná existence zdařile vysvětlila honosným označením Náčelnický hrob.

Dalšími nevysvětlitelnými stavbami jsou babylonské zikkuraty, které byly budovány kolem roku 3100 př. n. l. Přestože jsou dnes již téměř beztvarými hromadami suti, jejich původní vyobrazení vidíme na asyrských reliéfech z Ninive a je jisté, že se nápadně podobaly stupňovitým pyramidám. Tato podobnost není určitě náhodná. V Mezopotámii kvetla už v 5. tisíciletí př. n. l. poměrně vyspělá civilizace.

            Díky radiokarbonové analýze a vykopávkám v Uru a Kiši víme, že po roce 4250 př. n. l. byla oblast mezi Eufratem a Tigridem, kde se nacházela Mezopotámie, postižena Potopou světa. Je možné, že vzdělaní kněží, kterým se před katastrofou podařilo zachránit a kteří byli v podstatě nositeli tehdejší kultury, odešli do Egypta, kde byl zcela náhodou v roce 4241 před n. l. nastolen nový kalendář, který se řídil podle Síria.

V  Egyptě se také stavěly zikkuratům velmi podobné monumentální stavby, jako byla například Džoserova stupňovitá pyramida pocházející z doby III. Dynastie Staré říše, které mohly sloužit velmi dobře jako úkryt před jadernou či jinou katastrofou. Že by se tedy v minulosti nějaká taková pohroma udála?

 V pyramidě faraona Venice, či jinak Unase, žijícího roku 2220 před naším letopočtem, jsou vyobrazení pilně pracující řemeslníci. Na tom by nebylo nic divného, ale některé zdejší malby zachycují i podivně vyhublé lidí, působícím neskutečně zchátralým dojmem. Takoví by asi na stavbě nebyli nic platní. Egyptologové jejich vzhled vysvětlují hladomory, které tehdy Egypt sužovaly, ale nápisy hovoří o působení "tajemné zářící síly," jejíž důsledky byly smrtelné. Venicova pyramida nebyla možná právě z těchto důvodů dosud nikdy zpřístupněna turistům.

 Tvrzení, že jejich jediným účelem bylo postavení gigantické a okázalé hrobky pro faraona, dnes už neobstojí. Vždyť přece v pyramidách nebyly nalezeny žádné pozůstatky těchto mrtvých vládců, přestože je tam archeologové i dobrodruzi pátrající po pokladech jistě očekávali.

 Koneckonců je také pozoruhodné, že přestože staří Egypťané dokázali celou stavbu architektonicky neuvěřitelně dokonale vyměřit a vyvážit, ukrytí pohřebních komor nebyl nijak rafinovaně vymyšleno a když k tomu ještě připočteme, že chodba vedoucí k sarkofágu nebyla nikdy ochráněna alespoň zazděním, pak zabezpečení místa posledního odpočinku faraona, které by bylo již jen pouhým procentem ve srovnání s námahou vynaloženou na uskutečnění celého projektu, nevykazuje opravdu žádnou zvláštní péči.

Možná je méně známé, že velmi podobné objekty, sloužící rovněž k dosud neobjasněným účelům, najdeme i ve Středomoří. Mnoho desetiletí zde stojí archeologové před hádankou, kterou představují kamenné megalitické stavby zvané nurágy. Nutno říci, že tyto podivuhodné kamenné výtvory připomínají ze všeho nejvíce atomové kryty a některé mají více než impozantní rozměry. Například kultovní místo Gruci u Levie, nacházející se na třetím největším ostrově Středomoří, na Korsice.

V roce 1955 toto zajímavé místo prozkoumala výprava složená z vědců ze Švédska a tehdejších států NSR a ČSSR, která zde objevila kupolovité a chodbové hroby datované do doby 3000 př. n. l. a rovněž kamenné chaty zvané coffre. Kromě nich odhalili archeologové i kolektivní hroby zbudované z kamene, o rozměrech 10 krát 3 metry.

Označení hrob dostaly tyto objekty zřejmě ale jaksi ze zvyku, jelikož je víc než podivné, že se v jejich nitru nikdy žádní nebožtíci nenašli. Navíc si navlas stejné úkryty staví na Korsice dnešní pastevci, čehož si zřejmě vědci při svém průzkumu zjevně nepovšimli.

 Na Korsice stojí i zvláštní kamenné stavby ve tvaru věží, objevené bývalým leteckým kapitánem R. Grosjeanem, pocházející z 2000 tisíciletí při n. l. Pro záhadný vzhled a obrovské rozměry všech těchto staveb se Korsice později začalo přezdívat mezi vědci Velikonoční ostrov Středomoří. 

Neméně záhadné stavby se tyčí na ostrově Malta, ležící ve Středozemním moři 112 kilometrů od Sicílie. Tento malý ostrovní stát je samotný poměrně malý, měří 27 km na délku a je jen 15 kilometrů široký. Na této malé ploše bylo nalezeno dosud třicet megalitických chrámů, které jsou starší, než egyptské pyramidy.

Tento komplex v Tarxienu, objevený pod jedním polem při rozšiřování hlavního města Valletta na Maltě, patří k největším a nejzáhadnějším starověkým památníkům v Evropě. Tato historická památka zaměstnává odborníky i laiky již po celá staletí a dosud není původ zdejších staveb odhalen. Také světoznámý švýcarský badatel a spisovatel Erich von Daniken se nad touto lokalitou ve svých knihách mnohokrát pozastavil.

            Na počátku minulého století, přesněji mezi lety 1905 a 1911, prováděl na zdejším nalezišti archeologický průzkum Sir Themistocles Zammit a odhalil světu Hypogeum, neboli podle  řeckého výrazu podzemní komnatu v Hall Saflieni. Skládá se z více než dvaceti jeskyň, přírodních i uměle zhotovených, které jsou navzájem propojené ve směru od severu k jihu, na jejichž konci je svatostánek s chrámovou fasádou vytesanou do skály.

 Katakomby a komnaty krásně vytvarované a kdysi vymalované na červeno, nejsou doslova tím, čemu říkáme megalitické stavby, jejichž povrch bývá většinou ponechán jen v hrubém stavu. Naproti tomu jsou zdejší kameny tvořící dveře a fasády naopak dokonale opracované. K čemu asi tyto dokonale propracované místnosti sloužily a kam se poděli tvůrci, kteří kdysi zbudovali tuto tajemnou svatyni?

             Podle vykopávek vzkvétalo toto podivné středisko asi 800 let, aby pak bylo opuštěno a jeho obyvatelé zmizeli beze stopy. Osadníci z doby bronzové, kteří sem dorazili ve 3000 tisíciletí př. n. l., nalezli již toto místo prázdné. Skutečný význam těchto podzemních prostor zůstává stále záhadou.

Neméně záhadné jsou tajemné dráhy, zdvojené či koleje, které vedou v měkkém vápenci po neskutečných trasách křížem krážem po celém ostrově. Jsou široké 1,5 metru a hluboké 50-75 centimetrů, směrem dolů se zužují. Na planině Clapham Junctions nazvané podle stejnojmenného železničního uzlu v Londýně. Tyto údajně dopravní běží někdy rovnoběžně, jindy se na určitých místech dokonce překrývají. Nevyhýbají se ani příkrému srázu či hluboké rokli.

Některé z nich vedou směrem do moře a ztrácí se v hloubce 40 metrů pod příbojem vln. Videozáznamy, pořízené podmořskými kamerami odhalily, že tyto typické koleje jsou viditelné dosud i na mořském dně.

 Jaký to asi má význam? Převážel se po nich snad někdy stavební materiál? Ale jak si potom máme vysvětlit zúžený tvar kol, který by jistě nebyl výhodou při přepravě jakýkoliv těžkých nákladů. To podle ani podle odborníků není pravděpodobné. A jaký druh zvířete by asi utáhl mnohatunové monolity, jež byly dopravovány k celkem třinácti zdejším chrámům? Zatím existuje velmi mnoho teorií, co by mohly tyto záhadné koleje představovat, ale žádné definitivní vysvětlení dosud nebylo nalezeno.

Badatelé zjistili, že výška hladiny zdejšího moře je posledních 10 000 let, tedy od konce poslední doby ledové, stále stejná. Proto je možné, že koleje jsou mnohem starší, než se původně myslelo. Jaké asi neznámé síly tu po sobě zanechaly tyto dráhy vyryté do skalnaté původy?

Kdo asi jednou odhalí tajemství těchto podivných cest, podzemních svatyní a jejich dávných tvůrců?