Nebešťané v Americe
Nebešťané v Americe
Nikdo zatím nevysvětlil, jak je možné, že se mýty a legendy naprosto stejného obsahu mohou vyskytovat i v těch nejodlehlejších koutech naší planety. Zdá se, že přitom dosažený stupeň civilizace nehraje naprosto žádnou roli. Je tedy možné, že by se v těchto, často jen ústně předávaných vyprávěních, mohl skrývat nějaký reálný základ?
V poslední době se již hypotézy o návštěvě naší planety cizí mimozemskou inteligencí v dávnověku, které zastávají někteří badatelé a dokonce i seriozní vědci, nepovažují tolik za kacířství, jako v minulých letech. Koneckonců, stále více se ukazuje, že historie a mýty jsou často velmi úzce spřízněny. Bohužel ale máme kmenové báje a pověsti v mnohých případech zaznamenány jen v neplné podobě. Přesto je jejich obsah natolik šokující, že stojí za to, důkladně ho prozkoumat.
Rozhodně by byla chyba se přitom nechat odradit různými tajemnými a někdy velmi zvláštními abstraktními a popisnými názvy, za kterými se ale mohou skrývat vyspělé technologie, popisované lidmi, kteří neměli příležitost se s takovými moderními vymoženostmi denně setkávat tak, jako dnes my.
0pt;line-height:115%;font-family:"Cambria","serif";
mso-ascii-theme-font:major-latin;mso-hansi-theme-font:major-latin"> Naopak: naším cílem musí být využití všech možností, jak zjistit pravdu, skrývající se v této – někdy až neuvěřitelně dlouhé - paměti lidstva, ve které jsou uloženy dávno zaniklé děje a kosmické rituály. Právě ony mohou skrývat fantastické možnosti, jak rozluštit jednu z největších záhad lidstva.
Nesmíme totiž zapomínat na to, že v minulosti došlo přece mnohokrát k tomu, že se - původně naprosto neuvěřitelné a na první pohled fantastické jevy a vynálezy jako například létání – staly pojednou skutečností, nad kterou se dnes již nikdo nepozastavuje. Ještě před půlstoletím dokládali vážení vědci, že by zcela jistě člověk zemřel strašlivou smrtí, kdyby letěl v dopravním prostředku rychlejším než zvuk, stejně jako kdyby se odhodlal podstoupit operaci srdce. Máme také dosud k dispozici skvostná pojednání o nemožnosti klonovat zvířata a také o domnělém podvodu, když někdo odvážně tvrdil, že je schopen zaznamenat lidský hlas.
Podobně jako se v dnešní době hovoří a píše o pozorování UFO, ve středověku se hovořilo "o létajících koulích a talířích," v antické době se psalo "o ohnivých štítech na nebeské klenbě"- a přírodní národy zpodobňují ve svých kresbách a ústních pověstech, mnohdy předávaných z generace na generaci "domy, které slétly z nebes."Do stejné kategorie zřejmě patří i ďáblové, démoni, nebeští zvěstovatelé a také "bohové, kteří sestoupili z hvězd" mezi obyčejné smrtelníky.
Každého, kdo se blíže seznámí s těmito mnohdy seriozními historickými prameny, zarazí podobnost těchto záznamů bez ohledu na prostředí a kulturu jednotlivých národů. Také původní obyvatelé Ameriky tvrdili, že se setkali s mimozemskou civilizací. Profesor Bandeira, který zasvětil celý život výzkumu a zaznamenávání indiánských symbolů a mýtů, shrnul své poznatky tímto způsobem:
"Opakované zmínky o nebeském původu u téměř všech amerických kmenů a kultur, mytologicky doložená přítomnost bytostí, které sestoupily z hvězd, vzývání nebeských těles a, na která se pohlíží jako na symbol těchto bytostí a božstev, jejich umělecké zobrazování atd., to vše výmluvně svědčí o kosmických kořenech amerických kultur, jejichž základy podle všeho položily mimozemské inteligence z hlubin vesmíru.
Nejrozmanitější petroglyfy a nástěnné malby jsou další indicií ve prospěch této domněnky. Jsou to umělecké výtvory s jednoznačnými astronomickými a hvězdnými symboly, které se bez námahy dají nalézt ve všech oblastech a kulturách amerického kontinentu. Řešení tohoto problému a objevení pravdy dnes v podstatě závisí jen na postoji vědy. Pravděpodobně bychom si měli naléhavěji uvědomit, že pro vědu neexistují žádné hranice a že lidská inteligence právě začala pronikat do nekonečného vesmíru. Legendy, mýty a fantazie uplynulých tisíciletí se v současnosti stávají realitou."
Musíme si uvědomit, že například v Brazílii nacházíme na skalách v Paraibě, v Pedra Lavradě nebo v Ingy, znaky, které nepochybně souvisejí s astronomií: jsou to spirály, slunce, hvězdy a kruhy, které se dají jen obtížně přehlédnout. Hlavním předmětem zájmu zdejších archeologů jsou okřídlené postavy a velice zvláštní malby, připomínající kabiny kosmických lodí. Právě takové obrazy byly objeveny v národním parku Sete Cidades, v oblasti Picui Paraba, u řeky Rio Grande de Norte, které se táhnou až do Argentiny- zde se nachází známé Puerto Cbalo - stejně jako v Peru a ostatních jihoamerických zemích.
Příkladem lidí, kteří dosud mají některé nesmírně zajímavé dávné mýty, jsou indiáni kmene Hopi, jejichž rezervace se nachází ve čtyřech rozích států Utah, Colorado, Arizona a Nové Mexiko. Hopijská vesnice Oraibi, ležící v severní Arizoně je nejstarší obydlenou osadou v USA. Hopiové jsou hluboce ezotericky a nábožensky založení lidé, jsou to dědici pueblových vesnic v kaňonu Chaco. Ve své nehostinném domově - hopijská rezervace pokrývá asi 10 350 km čtverečních vyschlé země, pěstují kukuřici a boby a loví králíky zahnutými holemi, které velmi připomínají bumerangy australských domorodců. Tito indiáni tvrdí, že zde existují:
"Síly, které patří k našemu planetárnímu systému a které nás neustále pozorují. Tak tomu bylo vždy".
Vzezření těchto nebeských bohů, kteří prý sestoupili z nebes, na "ohnivých štítech," zachytili indiáni Hopi na stěny kaňonu. Říkají, že jsou to kačinové - neboli neviditelní duchové země. Aby poučili děti o rituálních postupech, zhotovují Hopiové jako pomůcky dřevěné panenky, zobrazující různé kačiny. Kačina znamená také "učitel". Dodnes opatrují indiáni kmene kamenné tabule s věštbami, které jim údajně věnovali před tisíciletími jejich kosmičtí učitelé. Tyto podivné záznamy, doplněné kresbami, jsou každý rok předčítány. Jejich obsah je více než šokující. Hovoří se zde například o přistání na Měsíci.
Tajemné bytosti prý přistály na Zemi, předaly jim své vědomosti a pak odešly do hor u San Francisca. Pak zmizely. Otázka tedy zní: Mohlo se snad jednat o mimozemské bytosti? Indiáni Hopi také vyprávějí zajímavé legendy o existenci létání a létajících strojů ve své minulosti. Odborník z amerického NASA Joseph Blumrich, zapsal vyprávění amerického indiána Bílého medvěda Feredericksena, příslušníka kmene Hopi, takto:
"Létající tělesa se vyznačovala jak různou velikostí, tak názvy. Jedním z nich je Paatoowa - předmět, jenž dokázal létat nad vodou. Pahu znamená v naší řeči voda, a tomata je věc se zakřiveným povrchem. Chci ti vysvětlit, jak to vypadá. Když rozřízneš dýni lahvovitého tvaru, dostaneš tvar podobný misce nebo talířku. A když dáš dva takové díly dohromady, vypadá to přesně tak, jako létající tělesa, která tehdy létala k cizím planetám. Vzhledem k jejich tvaru se jim říkalo létající štíty."
Hopiové také dodnes zastávají názor, že dříve lidé v takových vesmírných korábech běžně létali. Protože se pohybovalo v magnetickém poli, nepotřebovalo toto létající plavidlo žádné pohonné hmoty. Podobné báje jsou zaznamenány v keltských, norských a islandských mýtech. Příslušníci kmene Hopi, mimo jiné tvrdí, že dříve existovaly tři světy, které předcházely tomu dnešnímu, které byly ale zničeny. Stejně jako oni, i všichni ostatní původní obyvatelé Ameriky tvrdili, že se kdysi dávno setkali s mimozemskou civilizací.
Je jisté, že tento poznatek určitě neplatí jen pro kultury amerického kontinentu, ale že tyto prvky spojují více národů světa a že existuje něco, co nedokážeme dosud vysvětlit: paměť lidstva zaznamenaná stovkami různých způsobů, tvořící jeden celek- a dokumentující v podstatě stále jedno a totéž: v dávné minulosti sestoupily na zem neznámé bytosti z hvězd. Nelze zatím vysvětlit i fakt, že původní obyvatelé Ameriky věděli, že jsme součástí spirálové Galaxie. Proto nacházíme na skalách po celé Americe tak často vyryté tajemné spirály všech velikostí.
Kmen Zuni, jehož příslušníci jsou zřejmě nejstaršími zde žijícími severoamerickými indiány, protože obývají tento kontinent již po 2000 let, rovněž hovoří o tom, že zakladateli jejich kmene byly bytosti, které přišly z nebes. Naučili je, jak mají na této zemi žít. Tito tvorové z mimozemského prostoru jsou dodnes vyobrazeni na skalách ležících v poušti v Novém Mexiku. Tyto petroglyfy, zobrazující podivuhodné a cizorodě působící postavy, slouží jako obrazová dokumentace jejich zvláštních příběhů, uchovávaných v ústní tradici, protože indiáni kmene Zuni neznali psaný jazyk.
Samostatnou kapitolou, která patří k nejzáhadnějším místům v Americe, je tajemný Kaňon Chaco, vinoucí se vyprahlou šalvějovou zemí, kde se bez varování zvedají písečné bouře, na jihozápadě Spojených států v Novém Mexiku. Je dlouhý 19 km, široký 1,6 km a před více než tisíciletím zde sídlil záhadný národ Anasazijů. V 11. a ve 12. století n. l. tady podle odhadu archeologů bydlelo více než 1200 těchto indiánů. V dobách, kdy prostí lidé v Evropě žili v primitivních chatrčích vyrobených ze dřeva a došků, bydleli obyvatelé kaňonu Chaco v důmyslných městských komplexech, vybudovaných z kamenů.
Tito lidé zhotovovali koše upletené tak těsně, že dodnes udrží vodu a neobyčejné geometrické vzory, kterými zdobili svou keramiku, jsou svědectví vysoce uměleckého cítění. Také všechny budovy zde mají stěny propustné a geometricky dokonalé. Turisté sem dodnes přicházejí, aby viděli pozoruhodná města, ležící na severním konci kaňonu zvaná Velké domy. Patrový Velký dům s velkými prohnutými zdmi a s 37 obřadními kivami kdysi dominoval životu společenství v kaňonu Chaco.
Z devatenácti těchto domů vzbuzuje zcela jistě největší obdiv Pueblo Bonito- tedy doslova "hezká vesnice". Ta začala kolem roku 1000 vznikat nejprve jako hrozen dvaceti místností, ale kolem roku 1150 n. l. se rozrostla ve veliký v komplex 800 vzájemně přilehlých místností ve čtyřech patrech nádherně opracovaného zdiva. Symetrie a geometrická přesnost různých stavebních fází naznačují vysoký stupeň ústředního plánování. Pueblo Bonito prý představuje - naše místo ve Vesmíru - a mělo ještě jiný účel: Podle všech známek je totiž jisté, že zde Anasazijové pozorovali pohyby Slunce a Měsíce.
Každá komunita v Chacu měla také svou kivu - do země zapuštěnou komoru s ohništěm uprostřed a se střechou z polen. Podle vykopávek jich mělo Pueblo Bonito celkem 37. Otvor ve středu střechy sloužil současně jako vchod a vypouštěl kouř. Ukazuje se, že zdejší kruhové stavby jsou podle archeologů ještě mnohem starší, někteří zastávají dokonce názor, že by mohly být staré 5200 let. O tom, že se zde prováděla i řemesla, svědčí zbytky hrnčířských nástrojů a tkalcovských stavů.
Ti, kdo chodili do kivi, prováděli rituály, - o kterých dnes již nevíme téměř nic - a které ovládali duchovní život Anasazijů. Pomocí těchto rituálů, nazývaných "křišťálové oko,"prý Anasazijové překonávali prostor a čas a dostávali se do jiné dimenze. Chaco kaňon je proto "místem seslání učení od národa z hvězd". Podle starobylých mýtů se setkali Anasazijové s bytostmi z hvězd, které sem přicestovaly právě časovou bránou.
Byla zde i větrací šachta, označovaná jako "tunel duchů" a také podzemní charakter kivy naznačuje, že anasazijské náboženství zahrnovalo čerpání energie, kterou lze získat ze země. Tuto energii mohli spatřovat, pokud byl obřad proveden správně v podobě "blahodárných duchů." Ti pak procházeli tunelem duchů.
Roku 1889 objevil obchodník Richard Wertherill a jeho bratranec Charlie Mason Útesový palác- jednoho z mnoha společných obydlí Anasazijů v Mesa Verde v Coloradu. Sem pravděpodobně přicházeli Anasazijové za rituálními, politickými i obchodními účely. Nikdo neví, co se v Mesa Verde vlastně odehrálo, ale je zřejmé, že také zde koncem 13. století byl komplex skalních příbytků již opuštěný.
Ohromný převis ve stěně kanonu kryje dodnes zříceniny Útesového paláce, který obsahoval kdysi více než 200 místností a23 kiv a byl místy i čtyřpodlažní! Největší záhadou Anasazijů je ale důvod jejich rychlého a tajemného zániku.
Ještě počátkem 12. století představoval lid v kaňonu Chaco vrchol anasazijské kultury, ale kolem roku 1150 n. l. skoro nadobro tento národ zmizel. Byla snad důvodem konce této zvláštní civilizace neúroda a také sucho? Jedno je jisté, ten malý zbytek obyvatelstva opustil svá sídla a migroval na jihovýchod, kde zcela splynul s předky kmene Hopi a Zuni. Tak záhadně zanikla ve svém rozkvětu jedna z největších kultur předhispánské Ameriky. Nikdo dodnes nevysvětlil, proč obyvatelé kaňonu tak náhle zmizeli.
Další záhadnou kulturou s podivnými pověstmi je kultura Chachapojů, která se kolem roku 1000 rozvíjela na severovýchodních svazích peruánských And, v pánvi Utcubamba.
Původ tohoto indiánského národa, jehož příslušníci se prý vyznačovali světlou pokožkou a nezřídka i světlými vlasy zůstává stále zahalen tajemstvím a pro současné antropology je dosud nevyřešenou záhadou.
Tito indiáni zbudovali v nadmořské výšce 3000 metrů mohutnou hradní pevnost Kuelap. Je dlouhá 700 metrů její stěny jsou vysoké 19 metrů - a Chachapojové na ní při stavbě potřebovali celkem 100 000 kamenných kvádrů. Pro představu: Je to třikrát více, než kolik spotřebovali Egypťané při stavbě Cheopsovy pyramidy. Hlavním městem Chachapojů bylo podle všech známek nedávno objevené město Gran Vilaya, které bylo celým komplexem, v němž bylo 20 000 budov.
Je známé, že Chachapojové byli, kromě jiného, také velmi dobří válečníci. V 15. století ale podlehli Inkům, a to krátce před tím, než Peru dobyli Španělé. Inkové natolik oceňovali jejich bojové umění, že je najímali jako své osobní strážce.
Další město, o kterém archeologové tvrdí, že by mohlo být hledaným městem Cajamarquilla, nalezl poměrně nedávno známý americký archeolog a průzkumník Gene Savoy (narozen 1927), ve východním Peru v dosud lidmi nedotčené části deštného pralesa. Podle kosterních pozůstatků se dá soudit, že tito indiáni byli opravdu vysocí, světlé pleti. Jak se sem ale tito světlovlasí lidé vlastně mohli dostat?
Další zajímavé mýty se vyprávějí ve vzdáleném Peru. Co vlastně víme o lidech ze starověkých civilizací Jižní Ameriky? Všude tady se lidé domnívali, že kdysi udržovali kontakt se zázračnými tvory z vesmíru, kteří byli rovněž v mnoha případech jejich učiteli. Na svých chrámech, výrobcích a keramice zobrazovali slunce, měsíc, hvězdy a jiné planety, což utvrdilo archeology v přesvědčení, že tyto staré indiánské národy patřily k "uctívačům Slunce a hvězd".
Všechny zdejší mýty ale dosvědčují pravý opak: indiáni nevzývali nebeská tělesa, nýbrž hvězdné bytosti, které sídlily v nekonečných nebeských výškách.
Ukázkovým příkladem tohoto omylu jsou báje kmene Chimů. Stejně jako například Uruové, Zuni či Hopiové, věří i Chimové, že "první lidé přiletěli na Zemi ze vzdálených hvězd". Toto přesvědčení bylo u zdejších lidí tak hluboce zakořeněno, že ještě několik století po dobytí Peru španělskými dobyvateli – a samozřejmě také po přijetí křesťanství, - musel arcibiskup vydat přísné nařízení pro kněze v této oblasti. V něm hovoří o tom, že mají ve svých farnostech tvrdě bojovat proti názoru indiánů, že jejich předkové pocházejí z vesmíru, nebo ještě lépe řečeno z hvězd!
Ani tento argument však není schopen dokázat, aby archeologové, antropologové a etnologové a historici vzali v úvahu fakt, že se legendy o návštěvách z vesmíru nedají jen tak lehce shodit se stolu a prohlásit je za výtvory fantazie či důsledky drogového opojení indiánů, stejně tak, jako běžným přírodním jevům! Asi nejlépe tento problém vystihl profesor Rolf Ulbrich z Berlína, když řekl:
"Od doby, kdy si dokážeme pomocí techniky sami vyrobit vše, co potřebujeme a čeho se obáváme, zeslábl nás zájem o hmotné a duchovní podněty zvenčí. Bohové a jiní podobní tvorové, kteří svého času z neznámých důvodů sestoupili na Zemi a promlouvali s lidmi, patří dnes už jen do světa bájí a pohádek. Zazdili jsme je jako pouhou vzpomínku do chrámů, klášterů a zámků
Smějí přebývat pouze tam, ale už nám nic neříkají. Nepřejeme si, aby tito tvorové u nás znovu zakotvili – i kdyby to mělo být jenom duchovně. Vzhledem k tomu, že v současnosti neexistuje žádný vědecky prokázaný styk lidstva s mimozemšťany, vyvozují z toho představitelé geocentrické logiky, že podobné kontakty neexistovaly ani dříve, ani v budoucnosti. Bohové mnoha náboženství se šmahem odkazují do říše bájné mytologie.
Člověk neguje své dějiny, zkušenosti a náboženství, protože si chce připadat moderní. Ovšem zapomíná přitom na skutečnost, že bez minulosti nemůže existovat ani budoucnost."
Přitom by možná stačilo jen naslouchat tomu poselství, které pro nás uchovaly dávné