Kdo jsi sfingo?

                                         Kdo jsi, sfingo?

          Sfinga v Gíze se lvím tělem a mužskou hlavou je uměleckým dílem, které jakoby mělo za úkol strážit pyramidy a také všechna tajemství Egypta.

          Doložených historických pramenů, které se sfingy týkají, je bohužel velice málo. Dokonce se o ní nezmiňuje ani slavný historik Hérodotos. Možná proto, že v průběhu historie byla tato obojetná bytost pohřbena opakovaně pod vrstvami pouštního písku.

          O tom vypráví například stéla faraona Thutmose IV., nalezená mezi jejími předními tlapami. Mladý princ prý kolem roku 1400 př. n. l. narazil při lovu na zcela zasypanou sfingu, které vyčnívala z písku jen část hlavy.

          Když unavený Thutmose ulehl do jejího stínu a usnul, zjevil se mu ve snu sám bůh slunce Re - Harachtej, který slíbil princi královskou hodnost, když sfingu vyhrabe z písku. Jak řekl, tak se také stalo-  a z prince se pak stal faraon Thutmose IV.

          Tento obrovský kamenný kolos, dlouhý 74 metrů a 20 metrů vysoký, se ale neskládá jako pyramidy z mnoha kamenných bloků, ale byl vytesán z jednoho kusu skály 2495 př. n. l. Většina egyptologů soudí, že hlava sfingy má zpodobňovat obličej faraona Rachefa, jejího údajného stavitele.

          To by měla potvrzovat dioritová socha krále Rachefa, uložená v káhirském muzeu.

Americký soudní kreslíř Frank Domingo ale detailním srovnáním obou obličejů prokázal, že obě tyto sochy představují dvě různé osoby. Je proto možné, že je sfinga ještě mnohem starší, než pyramidy samotné.

           Jedním z těch, kteří se o sfingu velmi zajímali, byl i slavný americký jasnovidec Edgar Cayce, nazývaný "spící prorok".

           V bdělém stavu byl Cayce průměrný člověk, ale v hypnotickém transu disponoval takřka neomezeným věděním. To mu umožňovalo diagnostikovat a léčit i nemoci, které medicína v jeho době ještě neznala. Postupně pak Cayce rozšířil své působení i na jiné vědni obory, jako je například otázka inkarnace a také přispěl značně k rozluštění některých dochovaných staroegyptských textů.

          Je zajímavé, že Cayce  datoval skutečné započetí stavby Velké pyramidy do roku 10 490 př. n. l. a prohlásil, že její stavba trvala sto let. Cayce také prorokoval, že kolem roku 1998 bude někde mezi sfingou a Nilem objevena " síň záznamů", ve které se nalézají materiály, odhalující další vzestup a pád národů a také vývoj náboženského smýšlení ve světě. Polohu tohoto antického trezoru popsal Cayce takto:
        "Až se slunce zvedne z vody, dopadne hranice stínu mezi tlapy sfingy, která byla ustanovena strážkyní až v pozdější době a do níž se nesmí vstoupit spojovacími komorami (z pravé tlapy), dokud se nenaplní čas a neprojeví se proměny v této sféře lidské zkušenosti. Zmíněná síň leží mezi sfingou a řekou."

          V roce 1996 byla pomocí seizmických měření opravdu objevena podzemní chodba, a to právě v místě, kde to Cayce předpověděl. Doktor Zahi Hawas, vedoucí archeologických vykopávek, před několika lety o tomto nálezu řekl:

        "Nikdo neví, co se v tunelu nachází, ale co nejdřív ho otevřeme." Zatím k tomu však nedošlo, alespoň ne oficiálně. Nikdo také neví, zda zde probíhající "restaurátorské práce" neukrývají před zraky turistů další archeologický výzkum, který, pokud by byly objeveny nějaké nové skutečnosti, by mohl zcela převrátit náš dosud uznávaný pohled na Sfingu, egyptskou kulturu a svět, tak jak ho známe, vůbec.

          Fantastickou teorii zastávají inženýr a spisovatel narozený v Egyptě Robert Bauval a známý anglický badatel Graham Hancock. Podle nich je sfinga pozůstatkem neznámé vyspělé kultury z šerého dávnověku. Své tvrzení dokládají i počítačovými podklady, které dokazují, že sfinga byla postavena podle přesných astronomických aspektů. Vhodná data ale nespadají do doby 2500 let př. n. l, ale do období kolem roku 10 500 př. n. l.

          Ukázalo se, že v uvedené době musela sfinga hledět na souhvězdí Lva a že se tyto rekonstrukce neuvěřitelně přesně shodují s prorockými záznamy jasnovidce Edgara Cayceho!

          Hlava sfingy je poměrně malá k velkému tělu a je zachovalejší. Proto Buval a Hancock tvrdí, že původně měla sfinga hlavu proporcionálně větší, ale že kvůli prudkým lijákům na konci doby ledové zvětrala.

          Když srážky konečně ustaly a původní egyptská savana se proměnila v poušť, ležel obrovitý kamenný lev po krk v písku. Jeho hlava byla ale dále nechráněná a tak vystavená povětrnostním vlivům, tedy prudkému dešti, bouři a větru. To vše původní hlavu poškodilo natolik, že za vlády faraonů musela být restaurována. V té době prý teprve dostala sfinga lidský obličej, jaký známe dnes.

         Teorii, že egyptská kultura je mnohem starší, než jsme předpokládali, podporují rovněž studie a amerického archeologického týmu bostonské univerzity, vedeného geologem Robertem M. Schochem.

         V dubnu roku 1991 tito vědci zjistili, že ve skále, ze které je sfinga vytesána, se nacházejí neobyčejné erozní škody. Skalní stěny vypadají, jako by po nich po staletí stékaly proudy vody.

          Srovnatelné pukliny ale nebyly objeveny u ostatních stavebních materiálů, který se v Egyptě nachází, - a proto je podle Schocha naprosto vyloučeno, aby byly stavby datovány do stejné doby jako sfinga -  a je tak jisté, že Rachef nemohl být v žádném případě stavitelem této záhadné sochy. Podle stop zvětrání by bylo možné naopak posunout stáří sfingy až do doby neolitu - mohla tedy vzniknout asi před 9000 lety.

          R. M. Schoch dokonce ve své zprávě píše:

         "Shrnu-li jako geolog důkazy, které máme k dispozici, docházím k hypotéze, že velká sfinga v Gíze je mnohem starší, než se uvádí. Nepochází tedy z roku přibližně 2500 př. n. l.  Na základě zjištěných okolností předběžně odhaduji, že původ monumentální skulptury lze hledat nejméně v letech 7000-5000 př. n. l., možná dokonce ještě ve vzdálenější minulosti."

           Spisovatel a badatel John A. West na výročním zasedání Americké geologické společnosti v kalifornském San Diegu k tomu řekl:
         "Nevíme, kdo sfingu postavil. Pokud se nám ale podaří prokázat, že existovala mnohem dřív kultura, která dokázala něco takového, znamenalo by to pro historiografii totéž co Einsteinova teorie relativity pro do té doby platnou fyziku."

           Bude tedy třeba v blízké budoucnosti přepsat dosud platné dějiny Egypta? Vzhledem ke všem novým poznatkům a mimořádným objevům se to nedá vyloučit. Už nyní je ale jasné, že musíme počítat se stále novým a úžasným překvapením.

          Tajemná sfinga ale zatím mlčí...