Zmizelé tělo Jakuba Krčína
Zmizelé tělo Jakuba Krčína.
Je tomu již přes 400 let, co zemřel známý rybníkář a také rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zanechal nám po sobě obrovské dílo, které je zčásti využíváno dodnes, pět dcer a nemalý majetek, a proto byl pohřben jako význačný muž své doby.
Bohužel však nikdo neví kam! Nějaké stopy však přece jen existují.
Z historických pramenů se dozvídáme, že Jakub Krčín se narodil 18. července roku 1535 v Kolíně v chudé zemanské rodině. Studoval v Praze Karlovu universitu, kterou ale nedokončil ji. Aby se uživil, odešel do služby k Vilému Trčkovi z Lípy na panství Veliš. Možná, že právě tehdy u sebe objevil organizační schopnosti.
Od roku 1559 již působil jako správce na hospodářství v borovanském klášteře. V roce 1561 dochází v jeho životě k zásadnímu zvratu - vstupuje do služeb jednoho z nejmocnějších šlechticů té doby - Viléma z Rožmberka. Od toho okamžiku začíná jeho kariéra závratně stoupat.
Nejprve se stává se purkrabím krumlovského zámku, kde rekonstruuje pivovar, buduje ovčíny a jezy. V roce 1564 začíná s výstavbou prvních rybníků a navazuje tak na svého předchůdce Štěpánka Netolického. Protože se mu práce daří, je později jmenován i nejvyšším rožmberským regentem.
Vilém z Rožmberka mu věnuje panství Leptáč a Jelčan za jeho velké zásluhy o rožmberské hospodářství. Je pravda, že se Jakub Krčín dokázal vzorně postarat nejen o hospodářství svého pána, ale i o rozmnožování vlastního majetku.
Poté, co se výhodně oženil, skoupil několik vesnic, získal doživotně Sedlčany a vybudoval si vlastní honosné sídlo – renesanční tvrz Nový Leptáč. Tato výjimečná stavba, později přebudovaná na zámek Kratochvíle, se však tak zalíbila i samotnému Vilémov z Rožmberka, a tak ji s Krčínem vyměnil za Křepenice.
V roce 1571 zahájil Krčín jednu ze svých největších staveb: budoucí rybník Svět. Zrekonstruoval také proslavenou Zlatou stoku, nechal stavět další a další rybníky a tím dal vzniknout rozsáhlé soustavě dnešního jihočeského rybničního hospodářství.
Na jaře roku 1584 se Krčín pro svého pána Viléma z Romžberka dokonce pustil do budování rybníku Rožmberk na řece Lužnici, jehož 2430 metrů dlouhá hráz byla schopna zadržet až 50 miliónů m3 vody, až vznikl největší rybník na našem území.
0cm">S oblibou také zakládal mlýny, pivovary a hostince. Vyznal se i v jiných oborech: na mnoha statcích zefektivnil chov koz, ovcí a hovězího dobytka a zavedl důsledné účetnictví.
Byl výborným hospodářem, ale pro své poddané bohužel také velmi přísným, až krutým pánem. Zavedl nové robotní povinnosti a každou neposlušnost či chybu tvrdě trestal. Je známo, že při výstavbě Krčínových rybníků dohlížel dokonce na pracující dělníky jako symbol trestu kat.
V r. 1590 odchází Jakub Krčín z Jelčan ze služeb Rožmberků a usazuje se na své renesanční tvrzi v Křepenicích. Věnuje se rozšiřování svého panství a také stejně jako Vilém z Rožmberka i oblíbenému bádání ve své výborně zařízené alchymistické dílně.
Touží vyrobit lektvar, který by mu pomohl k mužskému dědici, protože vždy chtěl mít syna, který by byl jeho následovníkem. To jediné se mu nepodaří. Jakub Krčín byl dvakrát ženatý a svou první ženu Dorotu si bral čistě z vypočítavosti. Narodilo se mu šest dcer, z nichž pět ho přežilo.
Jako místo svého posledního odpočinku si tento výjimečný muž vybral hrobku pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, které mu od roku 1593 patřily.
Do zdejší tvrze se Krčín přestěhoval na sklonku života po smrti své nejmladší dcery a věnoval se i tady svým koníčkům: poezii a také milované alchymii. Cítil však, že se zvolna blíží konec jeho životní cesty a tak, jak už to bylo v jeho povaze, ujal se sám zajištění vlastního spočinutí.
Kromě budování hrobky si nechal proto vytesat i náhrobní kámen, na který pak už jen stačilo doplnit datum úmrtí. Latinský epitaf na kamenné desce, dodnes dochované v obděnickém kostele, vypovídá mnoho o tom, jak Jakub Krčín nahlížel na sebe i na své působení na tomto světě.
Český překlad latinského textu na Krčínově náhrobku zní takto:
"Léta Páně ..... zemřel statečný a urozený muž, rytíř Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, města Sedlčan, nového zámku Krčínského a hradu Obděnického pán. Duše jeho raduje se v nebi, tělo odpočívá ve svatém pokoji ke dni vzkříšení amen."(nápis po obvodu)
"Příteli, bratru svému nezávidiž, odpočívá svoboden, bezpečen, již konečně věčnosti náležeje. Nepozbyl světla, ale bezpečnějšího a přejasného nabyl. Netrápí ho náruživost ani lakomství, ani péče o bohatství, ani strach před chudobou, aniž sluch jeho bičován láním, ale všech přirozeností dobra ve svrchované radosti a pokoji došel a všeliké blaženosti požívá. Proto oplakávati šťastného by bylo závistí, a toho, jehož již není, pošetilostí." (Uprostřed nad erbem)
Datum úmrtí však již nikdy na Krčínův náhrobek dopsáno nebylo. Proč? V roce 1944 byla v rámci oprav kostela Nanebevzetí Panny Marie otevřena i hrobka rožmberského regenta a ukázalo se, že je prázdná! Všechno nasvědčuje tomu, že Jakub Krčín nikdy v Obděnicích pohřben nebyl!
Kde je ale tedy Jakub Krčín opravdu pohřben? Proč neodpočívá v hrobce, kterou si sám dal budovat a jak je vůbec možné, že nad smrtí tak významného muže visí tolik otazníků? Vždyť ani není známo přesné datum jeho úmrtí. Ví se jen, že zemřel někdy mezi 19. 1.1604, kdy sepsal svou závěť a 9. 2. 1604, kdy Krčínovi pozůstalí vrací podle smlouvy po smrti dočasného majitele Sedlčany šlechtici Petru Vokovi z Rožmberka.
Mohl by nás snad tedy k hrobu regenta přivést posmrtný osud některé z jeho dvou žen? Možná ano, ale zdá se, že Krčínovy ženy zmizely po smrti ještě tajemněji, než jejich muž. Neví se, kde byly pochovány, nenašel se žádný jejich náhrobek! Záhada se zdá být neřešitelná.
Podoba slavného rybníkáře se nám dochovala jen na jediném dobovém vyobrazení v tzv. Krčínově kancionálu, dnes umístěném v sedlčanském muzeu. Jde o skupinovou kompozici, na které je Krčín pouze jednou z mnoha nakreslených postav. Po tomto rozporuplném muži zůstalo ale mnoho pověstí a legend, které jsou si v něčem až překvapivě podobné.
Vyprávějí o tom, jak je Krčínův duch v noci pronásledován čerty po hrázích i po hladině rybníků, což si prý vysloužil svou krutostí a spolkem s ďáblem. Podobný charakter má i strašidelná pověst obděnická, podle které musí regent za služby, jimiž mu za života vypomohlo peklo, každou noc od své smrti orat hráz místního rybníka.
Mimochodem, až pojedete někdy kolem, zajeďte se podívat na kostel Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, kde chtěl být slavný rybníkář pochován. Je to nádherné místo a je vidět, že si Jakub Krčín opravdu uměl vybrat. Bohužel mu tenhle jeho poslední plán zřejmě nakonec nevyšel.
Největší překvapení však čekalo na dělníky, kteří ve dvacátém století opravovali Krčínovu hrobku v kostelíku v Obděnicích. Krásný mramorový náhrobek (140 cm vysoký a 94 cm široký) dodnes stojí vedle kazatelny.
Avšak není to skutečně místo jeho posledního odpočinku. Dělníci, kteří odkryli mramorový náhrobek, zjistili, že je hrobka prázdná. Kde Krčín odpočívá, nikdo neví.
.
Je možné, že život tohoto mocného, schopného ale i krutého muže skončil u dcery na Mitrovické tvrzi ve věku třiasedmdesáti let a jeho tělo bylo narychlo pochováno v Prčici. Pak by bylo v 19. století zcela jistě jako jiné bezejmenné ostatky z kostela vyneseno a vhozeno do neznámého hromadného hrobu.
Když totiž vešel v roce 1825 v platnost dekret dvorní kanceláře o zákazu pohřbívání do kostelů, pustily se mnohé farnosti a s nimi i farnost prčická do exhumace pohřbených ostatků a jejich odstranění z kostelů. Mnozí zesnulí tím přišli o své náhrobky a jejich těla o identitu.
Těžko říci, jestli by důkladný výzkum vnitřku kostela sv. Vavřince v Prčici dokázal odpovědět na otázku, byl-li tu pochován Jakub Krčín. Archeologové mají velký zájem se do průzkumu pustit. Možná ale pod podlahou kostela už není vůbec nic.
Některé prameny však stále udávají, že Krčín dožil ve své renesanční vodní tvrzi Nový hrádek Krčínov v Křepenicích.
Nikdo tedy dosud neví, kde Krčín opravdu odpočívá. Možností je několik a ani jednu se zatím nepodařilo prokázat. A tak nám Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan zanechal kromě skvělé rybniční soustavy i jedno malé tajemství.
Je opravdu možné, že ho odnesl ďábel? Či snad přišel tento amatérský alchymista na tajemství věčného života a bloudí dosud mezi námi? Kdoví