Tajemství býčí skály
Tajemství Býčí skály- Ohromující nález.
Moravský kras, ležící na sever od Brna, stále láká turisty svým tajemným labyrintem krásných krápníkových jeskyní, strašidelnou propastí Macochou a podzemní říčkou Punkvou.
Přesto se právě zde nachází jedna z největších dosud nerozluštěných záhad Čech v jeskyni nazývané Býčí skála u Křtin.
Poprvé zde začal kopat v roce 1867 Jindřich Wankel, lékař a nadšený amatérský archeolog a speolog, spolužák Karla Havlíčka Borovského. Věnoval se zejména paleontologickému a archeologickému průzkumu Moravského krasu a již v roce 1850 ze svých nálezů sestavil celou kompletní kostru vyhynulého jeskynního medvěda.
V roce 1873 pak představil své objevy, které skladoval ve dvou pokojích a sklepě svého domu v Blansku na světové výstavě ve Vídni.
0cm">Při svých vykopávkách objevil doktor Wankel podivuhodné výrobky, zhotovené z mamutích a medvědích kostí, jednoduché kamenné nástroje, oblázky zdobené zvláštními vyrytými krátkými příčnými rýhami a také lidskou čelist. Jak se ukázalo, vše pocházelo ze starší doby kamenné, takže se místní naleziště rázem stalo ve své době obrovskou vědeckou senzací.
Jednalo se totiž evidentně o nejstarší důkazy existence člověka na našem území, takže zdejší unikátní oblast rázem získala přinejmenším stejnou proslulost, jako ostatní světové nálezy z jeskyní ve Francii, Anglii či Německu.
Největší tajemství Býčí skály však objevili zcela náhodou v roce 1869 dva mladí studenti, bratranci Gustav a Jindřich Felklovi, kteří byli tehdy v Olomučanech na prázdninách. Gustav Felkl, posluchač lékařské fakulty, si povšiml na dně jeskyně, plném naplaveného písku, který tady těžili dělníci pro místní huť, podivných kostí.
Ihned poznal, že se jedná o kosti lidské a tak se pustili spolu s Ernestem do dalšího pečlivého průzkumu, při kterém po chvíli vyprostili z písku záhadnou hliněnou nádobu, ze které vypadla jakási spečená hrouda.
Když jí rukama rozdrobili, užasli: před nimi ležela překrásná bronzová soška býčka. Dávné pověsti, tradující se o Býčí skále v tomto kraji, tedy zřejmě nelhaly!
Odedávna prý zdejší obyvatelé slýchají zpěv či strašidelný nářek, rozsvěcují se tu tajemná světla a ve skále prý mizí lidé a za nocí tu provozují své noční rejdy kostlivci.
O nálezu se brzy dozvěděl i doktor Jindřich Wankel, který věřil, že se ve starodávných pověstech odráží dávné historické události.
V roce 1872 proto zahájil vykopávky, které mu později vynesly jeho životní objev a zároveň mu zajistily čestné místo po boku světových renomovaných vědců a archeologů.
Strašidelný vůz a šperky ozdobené dívky.
Nejprve bylo třeba odklidit hromady vápencových balvanů, které před 2500 lety tvořily strop zdejší jeskyně. Pod nimi se nacházely pozůstatky po dávném požáru: ohořelé, zčásti zuhelnatělé trámy a vrstvy popela.
Mezi nimi ležely zbytky vozu s koly, okovanými bronzovými a železnými plechy a kousek od něho odhalil Wankel jakýsi kamenný oltář. Na něm spočívaly useknuté lidské ruce, ozdobené spoustou drahocenných prstenů a náramků. Ty však nebyly jediným děsivým nálezem. Všude kolem se totiž povalovaly hromady lidských kostí. Některým kostrám chyběla lebka, jiné byly kompletní jen zčásti.
Z mnoha lebek byly vytvořeny jakési číše, naplněné dosud zuhelnatělým zrním. Jiná lebka dosud spočívala v bronzovém kotlíku. Podivné bylo, že stejně, jako uťaté ruce na oltáři, i tyto kostry byly ověšeny množstvím krásných zlatých či bronzových šperků, které byly neobyčejně jemně vypracovány a doplněny jantarem a skleněnými perlami.
Celkem zde odpočívalo 40 lidských koster. Bylo zarážející, že téměř všechny patřily mladým dívkám. Jejich věk se pohyboval mezi 12-14 lety. Kromě nich se zde nacházely i kostry dvou koní a také kosti mnoha dalších zvířat.
Co se zde v tak vzdálené minulosti asi odehrálo? Jednalo se o krvavý masakr, rituální pohřeb, či o snad o nějakou strašnou katastrofu? Nebo šlo o pohřební obřad dávného velmože, kterého tyto dívky měly doprovázet spolu se zvířaty a pohřebním vozem na onen svět, jako tomu bylo například v případě vznešených náčelníků či kněží, jaké známe například z daleké Indie?
Podobné pohřby s použitím vozů byly zaznamenány také v hrobech aristokratů, pocházejících ze starší doby železné a také z doby halštatské,(tedy asi 700 až 500 let př. n. l.)
Jedním z badatelů, který se zasloužil o archeologický výzkum v oblasti Moravského krasu, byl i slavný archeolog Karel Absolon (1887-1960), vnuk doktora Wankela. Ten dokonce ve své známé knize Moravský kras ztvárnil svoji představu tehdejšího rituálního pohřbu:
"Dlouhý a slavnostní průvod pohyboval se opuštěným údolím. Pomalu se táhl na neschůdné cestě, nežli dosáhl jeskyně. Byl to pohřební průvod! Na dřevěném, bronzovými plechy a železy pobitém, dvěma oři taženém voze ležela mrtvola. Následovali ozbrojení muži, kteří s sebou vlekli mnoho žen a dívek....
Před jeskyní se průvod zastavil. Předsíni, ozářené jen slabě magickým odleskem denního světla, byla nakupena hranice z dřevěných polen a vedle ní postaven kamenný oltář. Pak byl vůz i s mrtvolou vytažen na hranici a tato zapálena.
S praskotem plápolal plamen do výše a osvětlil temnou jeskyni do svitu denního, osvětlil hrůznou a děsnou scénu, která nyní následovala.... Ženy i muži, byli přivlečeni dovnitř, kolem hranice seskupeni a usmrceni.
Některým byly uťaty ruce, jiným byly rozpolceny lebky a hrůzné vraždění trvalo tak dlouhou, až všechny tyto nešťastné oběti zemřely.... Také oba koně a jiná domácí zvířata, ovce, kozy, vepři, byli rozporcováni a jejich údy po jeskyni rozházeny. Nádoby s obětními dary byly navršeny na hromadu a po všem bylo rozházeno obilí.
A když pohřební hostina byla u konce a mrtvola i s hranicí a všemi předměty se sesula v hromadu popela, naválelo množství lidu ohromné balvany na všechny mrtvoly a celou předsíň jeskyně, aby posvátné místo bylo před rouhači ochráněno a stopy pohřbu zahlazeny.."
Je pravdou, že tato romantická představa, poplatná tehdejší době, kupodivu odpovídá stavu, v jakém byly ostatky lidí a zvířat nalezeny. Avšak koně, zbraně, zbytky tkanin, šperky a ohořelá dřeva poházená bez ladu a skladu na sebe, zavalená kusy vápence, svědčí naopak o zuřivém a vražedném šílenství.
Na rozdíl o jiných rituálních pohřbů je očividné, že se zde spolu s knížetem odebrali na věčnost i jeho sluhové, manželky a souložnice, které byly obětovány na kamenném oltáři při nepředstavitelně krvavém obřadu. Podle odborníků byli někteří lidé, zřejmě z kultovních důvodů, dokonce rozčtvrceni. Vše bylo nakonec rozmetáno a zavaleno kusy vápence.
Při podobném pohřbu, kdy byl odkryt knížecí hrob v jižním Švábsku, v Heuneburgu, uložili tehdy vznešeného nebožtíka i s jeho vozem do velké dřevěné truhly, či komory, kterou pak nakonec účastníci pohřbu zapálili. Aby nikdo nemohl místo posledního odpočinku váženého zesnulého znesvětit a aby nebylo vydáno všanc vykradačům hrobů, bylo vše ještě navíc zavaleno těžkými balvany.
Tuto hypotézu zastává i většina dnešních odborníků. V prvním díle Přehledu dějin Československa z roku 1980 se dočteme:
"Někdy kolem 5. století př. n. l. dorazila na Moravu druhá vlna halštatské kultury. Nejlépe ji osvětluje nález z Býčí skály v Moravském krasu. Velké bohatství pohřbu naznačuje, že tu byla pohřbena osobnost z okruhu "knížecí vrstvy", která se přišla z Podunají a zavedla na Moravě výrobu železné rudy i znalost jejího zpracování.
Podle množství předmětů, pocházejících ze vzdáleného prostředí, můžeme soudit, že se tato skupina podílela na dálkovém obchodu, významnou úlohu hrála patrně přeprava jantaru z Pobaltí. K pohřbu a událostem kolem něho došlo nepochybně po nájezdu Skytů.."