Doktor Faust a Faustův dům
Doktor Faust a Faustův dům 
Doktor Faust, křestním jménem Johannes, patří k nejzáhadnějším postavám vyskytujícím se v českých pověstech, vyprávěních a kramářských písních.
Podle všech těchto pramenů byl záhadný doktor Faust mág, alchymista, astrolog a černokněžník, který prý létal v povětří a dokázal křísit i mrtvé. Jeho jméno je dodnes symbolem pro člověka, který si zahrává s nečistými a nadpřirozenými silami.
Ke všem těmto schopnostem - a také ke značnému bohatství - přišel prý tím, že uzavřel smlouvu se samotným ďáblem a zaprodal mu svou duši. Ten si pak Fausta odnesl do pekla a vylétl s ním do povětří stropem jeho domu.
Tento dům, kterému se dodnes přezdívá Faustův dům, doktor Faust obýval podle pověsti přibližně v letech 1318 a 1440. V domě bylo cítit síru, jakoby zde byly pekelné síly stále přítomné a duch nešťastného doktora Fausta zde prý obchází po nocích a nemá pokoje
0pt;font-family:"Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:
"Times New Roman";mso-fareast-language:CS">dodnes.
Díru, kterou po sobě zanechal ďábel, který Fausta odnesl, nebylo možné zazdít. Zdivo a malta z otvoru přes noc vždy vypadly a kolem bylo cítit síru. Od těch dob také domem po nocích obchází duch nešťastného doktora Fausta.
Tím ale příběh Fausta a také Faustova domu stále zdaleka nekončí.Po nějaké době tento začarovaný dům koupil bohatý cizinec, který zde prováděl různé alchymistické pokusy a který se také - jako předchozí obyvatel domu doktor Faust - zabýval černou magií a kabalou.
Celé dny seděl, probíral se Faustovými knihami a pergameny, četl si v nich různá zaříkán a později se rozhodl své schopnosti veřejně předvést. Nejdříve však nechal vymalovat na stěny obrazy nebeských znamení a najal italského stavitele, aby zazdil tajemnou díru. To se mu konečně podařilo, ale až po užití kouzelného zaříkadla.
Pak se mohl cizinec již bez obav věnovat svým kouzelnickým produkcím před mnoha diváky a jeho sláva postupně rostla, až si o něm brzy vyprávěla celá Praha. Každý chtěl jeho představení vidět. To se ale peklu asi nelíbilo, protože se jednoho dne mezi diváky objevila záhadná žena v černém, která byla kouzelníkem mnohem mocnějším, než samotný cizinec.
. Při představení proměnou diváků v kostlivce vyděsila onoho muže k smrti a dlouho trvalo, než se znovu zotavil. Ke kouzlení se pak ze strachu nikdy cizinec už nikdy nevrátil.
Raději všechno zařízení domu, veškeré čarodějné pomůcky a nakonec také i samotný dům prodal a zmizel kdesi ve světě. Proto zůstal Faustův dům pro svou neblahou pověst opuštěný až do chvíle, než se do něj uchýlil chudý student.
Nejdřív se mu zdálo, že dobře udělal, protože každého dne nalezl v misce tolar jen pro sebe. Přesto nebyl spokojený a časem se mu zachtělo ještě většího bohatství. Proto se pokusil pronést magickou formuli z kouzelné knihy.
To se mu ale nepodařilo a sám ďábel ho potrestal: druhý den našli jeho přátelé na zemi jen roztrhanou knihu a ve stropě černou díru páchnoucí ohněm a sírou.
Předlohou pro původní strašidelný příběh a vyprávění o doktoru Faustovi, kterého odnesl sám ďábel, byla zřejmě kniha Johanna Spiese "Historia von D. Johann Fausten" z roku 1581.
Skutečný doktor Faust prý žil v Německu v letech 1470 až 1540 a pocházel z Halmstattu u Heidelbergu. (Podle jiných údajů se narodil roku 1490 v Knittlingách u Špýru v chudé rolnické rodině.)
Faust byl učitelem a sestavoval horoskopy. Byl vrstevníkem náboženského reformátora Martina Luthera a zabýval se alchymií. Zachovalo se o něm několik dopisů – v jednom jde o sestavení horoskopu, v jiném o vykázání z města Ingolstadtu.
Poslední zprávy, které se o něm dochovaly, naznačují, že doktor Faust na konci
života zešílel a zemřel poté, co jeho pracovnou otřásl mohutný výbuch. Po své smrti se
doktor Faust stal brzy námětem legend a začaly se mu přidávat všelijaké nadpřirozené
atributy – mág a černokněžník.
Do domu na Karlově náměstí byla postava situována nejspíš proto, že se s ním v
minulosti pojila skupina zvláštních postav, jako byl například magistr Edward Kelley a některé kousky, které pověsti popisují, se podobají až nápadně kouzlům kouzelníka Žita. Co se historie Faustova domu týče, v raném středověku původně právě na tomto místě, (kdysi nazývaném Na Skalce) stávalo sotva pár domů.
Jedním z nich byl opevněný dvorec, zvaný Slavošovský dům, který sloužil k ochraně Královské cesty vedoucí z Vyšehradu na Pražský hrad. Za císaře Karla IV. si zde dokonce postavili své sídlo i královi katoličtí příbuzní.
Vše se ale změnilo během husitských bouří, kdy dům změnil několikrát své majitele. V historických materiálech je Faustův dům uváděn jako Mladotovský palác č. p. 502/II, Na dobytčím trhu.
K tajemné historii Faustova domu tedy jistě přispěl i rod Mladotů ze Solopysk, který jej získal v 18. století. Rytíř Ferdinand Antonín Mladota ze Solopysk byl totiž známým podivínem, zejména pro své chemické a alchymistické pokusy.
Podobnou pověst si vysloužil také jeho syn Josef Petr díky své zálibě v různých mechanických hračkách a technických zařízeních.
Poslední v řadě podivínských obyvatel domu se na přelomu 19. a 20. století ocitá kaplan ze sousedního kostela Karl Jaenig, který měl neobvyklou zálibu v předmětech souvisejících se smrtí a pohřby. Kromě jiného prý vlastnil lidskou lebku a část šibenice, spával v rakvi a pokoj si vyzdobil černými pohřebními nápisy.
Kromě již zmíněných fresek, z nichž některé zcela jistě představují alchymistické znaky a symboly, se Faustův dům může pochlubit také jednou šťastnou náhodou.
Dne 14. 2. 1945 při bombardování jej zasáhla letecká puma, která prorazila střechu a propadla domem až do sklepa. Zde ale kupodivu nevybuchla, takže válečné škody na Faustově domě byly podstatně menší než na vedlejším Emauzském klášteře.
Teprve o rok později vyšlo najevo, co možná Faustův dům zachránilo. Při jeho pozdější přestavbě byly v základech objeveny kostry sedmi koček, které zde byly kdysi zazděny, aby stavbu ochránily před každým nebezpečím. Další událostí, která mohla vést ke zničení Faustova domu, byl bezesporu požár z roku 2003, kterému dům také odolal.
Jedno je jisté: záhadný Faustův dům si uchovává svá tajemství po celá staletí až do dnešních dnů.