Jsou záhadní Tochariáni potomky obyvatel Atlandidy
Jsou záhadní Tochariáni potomky obyvatel Atlantidy?
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poušti Taklamakan, ležící mezi Kazachstánem, Kirgistánem a Tibetem v severozápadní provincii Sin- ťiang v Číně, která je jedním z nejodlehlejších a také asi nejopuštěnějších míst na naší planetě, se přezdívá odedávna "Poušť smrti"či také jinak "Místo smrti."
Není divu, podmínky pro život jsou tady kruté: pouští neprotéká ani jediná řeka, ve dne teploty vystoupí až na 50 stupňů a naopak v noci tu vládne krutý mráz - až minus 40 stupňů. Vždy tomu tak ale nebylo.
Před 1500 lety se tu rozkládalo obrovské jezero Lop Nur, které vyschlo teprve v 5. stolení našeho letopočtu. Archeologové zde při vykopávkách objevili pozůstatky lesů, starší než 2000 let, které tu kdysi tvořily stinnou oázu o ploše deset tisíc kilometrů.
Dávní obyvatelé oázy zřejmě dřevo z těchto lesů používali ke stavbě dřevěných domů, ze kterých dnes zbyly jen zbytky trámů a dřevěných sloupů.
Právě zde, v samém srdci Asie, leželo totiž dávné království Loulan - jedna z nejvyspělejších civilizací starověku. Zprvu se archeologové domnívali, že ho obývali předchůdci dnešních Číňanů.
Tyto ruiny obrovských měst, které postavili příslušníci záhadné vyspělé civilizace, objevené zcela náhodou při stavbě železnice v roce 1970, stále nedají vědcům spát. Kromě zbytků staveb tady archeologové odkryli i pohřebiště dosud neznámé lidské rasy.
Při vykopávkách vědci nalezli desítky mumií, které byly dokonale uchované díky zdejšímu suchému pouštnímu klimatu. Většina z nich se nachází v regionu zvaném Wapu.
Tito lidé měli překvapivě alabastrově bílou pleť, modré oči a narezlé nebo blonďaté vlasy. Více než 1000 těchto tajemných mumií bylo objeveno při dalším archeologickém průzkumu, probíhajícím během 90. let.
Je zajímavé, že podle starověkých čínských legend právě tady kdysi žili téměř dva metry vysocí lidé, s dlouhými nosy, s modrýma nebo zelenýma očima a blond nebo ryšavým vlasy.
Někteří badatelé dnes zastávají názor, že by mohlo jít o potomky obyvatel bájné Atlantidy, kteří po velké katastrofě, která zcela zničila jejich ostrov, putovali dále do Střední Ameriky, Egypta - a také do Asie, kde založili nové civilizace a předávali své znalosti a kulturu místním obyvatelům.
To by mohl potvrzovat fakt, že se ve zdejších mýtech i historických pramenech hovoří o tom, že právě tito zvláštní bílí lidé přinesli do Číny mnoho převratných vynálezů, jako je například kolo. Naučili také zdejší obyvatele mnoha do té doby neznámým dovednostem, jako jezdit na koni, vyrábět kožená sedla a také železné předměty.
Podle těchto bájí neznámí příchozí vytvořili z původně rozdrobených území první organizovaný stát. Otázku ale je, odkud tito záhadní obyvatelé Loulanu do střední Číny vlastně přišli? Podle čínské mytologie byli prvními čínskými vládci záhadní bohové, kteří přišli z nebes.
Další záhadou bílého národa objeveného na území království Loulan je i to, že některé mumie, nalezené na pohřebišti Wapu, byly oblečeny do látek, které jsou překvapivě velice podobné látkám, vyráběným ve Skotsku Rakousku a Švýcarsku před 3000 až 4000 tisíci lety - a na hlavách měly čapky s péry, velmi podobné tyrolským kloboukům.
Mezi nalezenými předměty tu archeologové objevili i další kusy šatstva: různé šaty, kalhoty, boty, kožené rukavice a kabáty zhotovené z kožešin. Leželo tady i malé zdobené zrcátko. Některé ženy měly u sebe také malé sáčky, které obsahovaly nože a rovněž různé druhy bylin, které se zřejmě používaly k léčení nemocí a různých poranění.
Pozoruhodné jsou také mumie některých žen, pohřbených později, někdy kolem roku 500 př. n. l., které mají na hlavách místo uvedených čapek podivné vysoké klobouky, velmi podobné černým kloboukům evropských čarodějek.
Americký vědec Victor H. Mair, který se zabývá čínskou historií a také kulturou, požádal proto svého přítele italského genetika Paola la Francalacchiho, aby podle vzorků mumií provedl testy DNA. Výsledky testů byly překvapivé: opravdu potvrdily, že:
"Mumie patří do stejné genetické linie jako většina současných Švédů, Finů, Toskánců, Korsičanů a Sardiňanů."
Loulanské království bylo objeveno na počátku 20 let švédským výzkumníkem a dobrodruhem Dr. Svenem Andersem Hedinem (1865-1952) přímo uprostřed pouště. Jeho obyvatelé založili Hedvábnou stezku, která byla významnou obchodní cestou vedoucí z východní Asie až do Středomoří.
Na ploše 300 000 kilometrů čtverečních se tu rozkládalo ve 2. tisíciletí mnoho velkých měst, chrámů a center umění a vzdělanosti.
Zdejší obyvatelé, Tochariáni, mluvili tocharštinou, která je indoevropským jazykem. Vyznávali zřejmě buddhismus, jak dokazují dřevěné sošky Budhy a dalších duchovních bytostí.
Stejná vyobrazení Budhy můžeme vidět i na stěnách některých chrámů, které jsou zároveň jedním z nejstarších buddhistických jeskynních komplexů. Nádherná skalní výzdoba nese rysy evropské a indické kultury. Na dřevěných destičkách zde byly objeveny texty psané indickým písmem zvaným kharošthí.
Loulanské království dosáhlo tedy obrovského kulturního rozsahu, ale postupně se však podmínky k životu ve zdejší oblasti zhoršovaly. Podle archeologů bylo v 5. století n. l. jezero Lop Nur již zcela vyschlé - a kvůli nedostatku vody se obyvatelé krásného města Loulan odstěhovali. Jejich národ potom postupně splynul s obyvateli Číny Indie a Sibiře.
Od 6. století n. l. tak nemáme již o osudech Loulanského království žádné zprávy. Bohužel i archeologické vykopávky a veškeré expedice do této oblasti Číny byly v roce 1998 zastaveny.
Jediným národem, který by mohl být podle odborníků dědicem dávné Loulanské civilizace, by mohl být desetimilionový národ Ujgurů, obývajících v současnosti Sin- ťiang.
Tito lidé se odedávna od původních čínských obyvatel svým vzhledem nápadně odlišují. Jsou vysocí a objevují se mezi nimi i modroocí jedinci s blonďatými vlasy, takže se podobají spíše Evropanům. Že by šlo opravdu o potomky Tochariánů, nebo ještě lépe dávných obyvatel Atlantidy?