Žijí mezi námi fexti?

Výraz fext souvisí nejspíše s označením fext neboli nezmar, značí "pevný nebo tvrdý", což se váže k německému slovu "kugelfest", tedy kulí nezranitelný. Fexti jsou tedy v podstatě téměř nesmrtelní jedinci, kteří mají často nadpozemské schopnosti. Vyskytují se v lidových bájích i v seriozních historických pramenech. Jejich těla mají odolat rozkladu a po smrti vydávají výraznou fialkovou vůni.

Příběhy o fextech nacházíme nejčastěji ve středních a východních Čechách, ale zmínky o těchto záhadných tvorech nacházíme i v kronikách na západní Moravě. Fexti byli hrdiny příběhů z Dolné, Chotěborek, Sebranic, Skutči, Valtic, Jihlavy a Telče. Podle tvrzení pamětníků nelze fexta zabít, lze jej ale zastřelit kulí vyrobenou ze skla. Netlející těla fextů byla dokonce lámána na kousky a nošena jako talisman.

Tato víra byla silná dokonce ještě v 19. století, kdy svému otci daroval kousek fextova těla i proslulý buditel František Vladislav Hek, jehož životní osudy posloužily spisovateli Aloisi Jiráskovi jako předloha k jeho proslulému románu F. L. Věk. Poslední doložený případ z poměrně nedávné doby pochází z období 1. světové války ze Záběhlic u Prahy. Tehdy zde žil Emanuel Sýkora. Tento zvláštní člověk vykonával povolání hrobníka a proslul mezi zdejšími usedlíky svou nadlidskou silou i léčitelskými schopnostmi.

Co se týče neslavnějšího českého fexta, jeho tělo bylo objeveno za císaře Rudolfa II., kdy se rozšiřoval zámek v Brandýse nad Labem, deset kilometrů od Prahy. Císař, který miloval vše zajímavé a kuriozní, tehdy zařadil fexta do svých sbírek. V dalších letech jeho tělo zkoumali proslulí učenci své doby, jako například astronom Tycho de Brahe či astronom Johannes Kepler. O tělo fexta projevil zájem i Angličan Edward Kelly a Rabbi Low, tvůrce Golema. Jaké byly výsledky jejich zkoumání, nevíme.

Nicméně fakt, že fexti jsou schopni odolat rozkladu, je nezvratitelný. Po celém světě o tom existují stovky potvrzených záznamů. Musíme mezi ně například zařadit více než 200 světců a světic, které má na svém seznamu římsko-katolická církev. Tito jedinci, jako známý italský kněz Padre Pio, odolávají zubu času po velká časová období.

Nepatřil snad mezi fexty i hudebník Nicolo Paganini? Pro toto tvrzení totiž existuje mnoho důkazů. Paganini se narodil 10. října roku 1782. Krátce po porodu zemřel. Zatímco se jeho rodina vydala zařizovat pohřeb, malý Nicolo se probudil, zřejmě z kataleptického spánku, a žil dál. Od malička byl pak považován za dítě se zázračnými schopnostmi. Tento genius za svého života vzbuzoval obdiv i strach. Jeho tělo bylo vyhublé na kost, ale jeho prsty měly neuvěřitelnou sílu. Dokázal prý jimi snadno ohnout i železný prut. Měl obrovskou životní energii, která se projevovala v jeho úžasné hře na housle. Ty v jeho rukou ožívaly a zdálo se, jakoby zpívaly i naříkaly. Žil naplno a obklopoval s mnoha ženami. Kolovalo o něm mnoho historek, některé ne zrovna lichotivého charakteru. Proto, když v roce 1840 zemřel, církev jeho způsob života odmítla jej nechat řádně pohřbít do posvěcené země. Byl zakopán potupně jako bezejmenný člověk, hned vedle rafinerie na petrolej.

Stalo se však něco velmi podivného: Rakev i s ostatky jako by cosi do rána vytlačilo opět na zemský povrch. Příbuzní byli zděšeni a odvezli jeho rakev na ostrov Léros a tam ho prozatímně pohřbili. Za tři roky pak papež konečně povolil na četné urgence církevní pohřeb. Tak našel Nicolo Paganini konečně klid a byl pohřben se všemi poctami v Janově. Když musela být po 20 letech jeho rakev otevřena, všichni užasli. Tělo bylo dosud neporušené a nejevilo známky rozkladu. Na jeho tváři byl dosud patrný i jeho typický sarkastický úsměv.

K vysvětlení této záhady zbývá objasnit ještě jednu důležitou otázku: Mohou žít fexti mezi námi i dnes?