Existovali na naší Zemi trpaslíci?
. Existovali na naší Zemi Trpaslíci?
Nálezy v předinkovských ruinách Sacsayhuamanu i v dalších prehistorických městech si vědci nedovedou vysvětlit. Chodby jsou tak úzké, že by jimi neprošlo ani malé dítě. Přitom opotřebení viditelné na chodech a stěnách chodbiček nasvědčuje tomu, že byly používány.
Našly se rovněž překrásně vypracované předměty denní potřeby ze slonoviny- například v Shemye na Aleutských ostrovech nebo perfektní hroty šípů, dlouhé sotva patnáct centimetrů, vyrobené nepochybně lidskýma rukama. Tyto maličké předměty nám podávají svědectví o tom, že tito lidé museli být velice malého vzrůstu.
Odkud přišli? Kdo byli tito trpasličí lidé? A kam zmizeli ve spletitých chodbách času? Zbyly po nich jen pověsti dochované u stovek národů až do dnešních dnů. Například skotský folklor zná ostřížky s názvem Brownie. Jsou prý hnědí, žijí v blízkosti lidských obydlí a jejich výška se pohybuje mezi 60 až 90 centimetry. Mají dlouhé vlasy a vrásčitý obličej. Jsou prý rovněž šikovní a přátelští.
Na severu Anglie se vypráví o malých lidech zvaných Pixiové. Na jihu Skotska žijí zlomyslní a krvelační skřítci – přezdívaní Rudé čepičky.
Také na mnoha místech České kotliny se tradují pověsti o trpaslících. Obývali méně přístupné oblasti, hory a lesy. Občas navštěvovali venkovany. Známé jsou historické záznamy o výskytu malých bytostí na Černém vrchu, v povodí řeky Ohře nebo na Boží hoře u Ústí nad Labem. V pověstech jsou označováni jako strážci pokladů. Podle jejich zvyku zakládat si své obydlí pod zemí. O existenci tohoto lidu máme i hmatatelný důkaz- jejich žárové hroby. Oheň ale bohužel proměnil jejich kosti v prach a tak dnes těžko můžeme určit jejich skutečnou výšku. Jednalo se snad o příslušníky dávno zapomenuté trpasličí rasy na našem území?
Důkazy naznačující existenci maličkých lidí se nacházejí i na území Ameriky. Zde se v roce 1932 podařilo najít malou trpasličí mumii. Tento trpaslík zvaný Pedro byl nalezen dvěma zlatokopy na úpatí hory San Pedro ve státě Wyoming. Tento sedící mužíček měří neuvěřitelných 33 centimetrů. Má malou zploštělou hlavu, vypouklé oči a poměrně úzké rty. Jeho kůže má žlutohnědou barvu. Objev vyvolal senzaci a mnoho vědců považovalo nález za podvrh.
Teprve antropolog Dr. Henry Shapiro, který mumii pečlivě zkoumal, potvrdil ke svému údivu, že jde skutečně o humanoidního tvora. Podrobil jej rentgenovému vyšetření a zjistilo se, že má zcela vyvinutou kostru, odpovídající dospělému muži. Na těle byla patrná zranění. Měl zlomenou klíční kost, poškozenou páteř a jeho hlava byla zřejmě před smrtí rozbita.
To nám připomíná báje indiánů kmene Šošonů, kteří věří v existenci podobných bytostí zvaných Nimeragové. Ve chvíli, kdy je některý z nich starý nebo nemocný, zabijí ho jeho druhové ranou do hlavy. Stejně jako Pedra, který vykazuje poměrně pokročilý věk 65 let.
Na Markézách se do dnešní doby dochovaly v ústním podání pověsti o příchodu malých trpasličích bytostí, pocházejících z kosmu.
Jejich výška nepřesahovala 1 metr, jejich tělo prý se ale odlišovalo výrazně od těla lidského. Měli malou zploštělou hlavu, bez vlasů, uprostřed jakoby promáčklou. Ruce a nohy měly jiné než lidské. Nohy byly zploštělé a byly prý vidět jen při chůzi, protože jejich tělo bylo zavalité a kratičké nohy nebyly proto téměř vidět. Ruce byly velmi dlouhé a měly jiné prsty, než lidé. Tvořilo je 8 kůstek, spojených širokou kožnatou plochou.
Podobu těchto podivných tvorů vytesaných z červeného kamene můžeme vidět dnes v muzeu na ostrově Tahiti. Tyto prastaré sochy domorodci označují jako Tikiho- původně symbol prapůvodní energie- Stvořitele Vesmíru, člověka i země. Tento božský duch Tiki má ale v některých mýtech Polynésie naprosto konkrétní, i když poněkud nezemskou podobu.
Toto stvoření je vždy zobrazováno jako malé, jakoby neduživé oproti urostlým Polynésanům. Sošky, které ho mají představovat, na nás hledí obrovskýma sovýma očima, které ještě zvýrazňují podivné kruhy. Vypadají přesně jako nám dobře známé potápěčské brýle.
Podobné brýle mají i japonské sošky dogu. Jejich hlavu ještě navíc v některých případech pokrývá cosi jako přilba. Tyto neznámé bytosti – bohové -však nemají v různých končinách Polynésie příliš dobrou pověst. Jejich pobyt na Tauritě a na Tahiti i na ostrově Morea prý budil hrůzu a zdejší domorodci před nimi prchali podle dochovaných legend do jeskyň.
Podle Petera. A. Bucka vládli bohové domorodcům spíše jako tyrané a obávají kolonizátoři. Na Tauritě, jejichž obyvatelé kladli odpor nechtěným vetřelcům, žádali tito neznámí obyvatelé jiných světů dokonce hlavy všech dospělých bojovníků!
Rasy nerůznějších lidí malého vzrůstu ale žijí zřejmě na zeměkouli na různých místech až do dnešních dnů. Například afričtí Křováci, kteří dosahují v průměru okolo sto dvaceti centimetrů. Také někteří příslušníci původních australských domorodců jsou malého vzrůstu. Jejich výška se pohybuje v řádu sto padesáti centimetrů. Ovšem zjistilo se, že v těchto případech se zřejmě jedná o důsledky špatné výživy a nemocí, které zastavily jejich růst.
Domorodci z ostrova Sumatry si vyprávějí o tvorovi, žijícím hluboko v pralese. Říkají mu Orang pedek. Setkali se s ním prý i holandští kolonisté. Teprve od roku 2003 začíná být jeho existence brána vážně i západním světem. Onoho roku totiž tři Britové- Adam Davies, Andrew Anderson a Keith Townley při svém putování po Sumatře získali otisk chodidla a vzorky chlupů. Jak určili později zoologové, nepatří tyto vzorky žádnému známému tvorovi na Zemi.
Nemůže jít o nějaký druh člověku příbuzného takzvanému člověku Floréskému., jehož ostatky našli archeologové v roce 2003 v jeskyni Liang Bia na ostrově Florés v Indonesii?(O tomto objevu píšeme v naší knize na jiném místě)
Na základě těchto poznatků můžeme tedy malé lidičky v dnešním světě rozdělit do dvou skupin: v prvním případě se jedná o zákrslíky, kteří mají hrudník a hlavu normálních proporcí, zatímco jejích končetiny jsou výrazně zakrnělé.
V druhém případě se jedná o opravdové skřítky, jejich proporce jsou naprosto normální, ale velice zmenšené oproti normálním lidem. Z historie známe mnoho takovýchto lidiček, kteří se často zapsali do dějin: Například Pipin Krátký, historik Prokopius, Karel III. Neapolský a dokonce i někdejší postrach Evropy, Hun Attila, byl trpaslík. Také proslulý autor bajek Ezop byl trpaslík o výšce jednoho metru.
Anglický malíř Gibbon a jeho žena měřili pouze 90 centimetrů a přesto jejich 14 dětí dorostlo do naprosto normální výšky. Ve věku čtyř let přerostly své rodiče. V Londýně v roce 1742 žil slavný kovotepec Robert Skinner. Jeho svatba s dívkou o stejně výšce – 90 centimetrů vzbudila senzaci v tehdejší Anglii.
Trpaslíci žili v minulých stoletích na dvorech mnoha panovníků jako živé pozoruhodnosti, stejně jako umělecká díla, která panovníci sbírali. Jako například Karel Veliký. V jeho služebnictvu se vyskytovalo podle dochovaných pramenů 72 trpaslíků.
Jedním z nejproslavenějších trpaslíků minulých století se stal Charles Stratton z Bridgeportu v americkém státě Connenticut přezdívaný Paleček. Jeho růst se zastavil ve věku 5 měsíců, takže dosáhl výšky pouze 63 centimetrů.
Slavný cirkusový magnát své doby P.T. Barnum se rozhodl předvést Palečka publiku a jeho svatba s Lavinií Warrenovou, dámou stejné výšky se stala senzací. Zvláště potom, co tento pár obdržel pozvání k návštěvě Bílého domu od prezidenta Lincolna a jeho ženy. Osudy mnoha těchto lidí nejsou proto pro nás záhadou. Dovídáme se o nich z historických pramenů.
Podobní trpaslíci i v dnešní době vedou často úspěšný život, například jako herci ve filmu nebo politici, uprostřed společnosti, která je nediskriminuje pro jejich vzhled, ale naopak si váží jejich schopností a dovedností.
Bohužel zmizení trpasličích národů zůstává stále zahaleno rouškou tajemství.