operace staré 100 00 let

                                             Operace staré 100 000 let 

         Co se týče dávného lékařství, učinil v tomto oboru velmi významné nálezy v roce 1969 profesor Leonidov Marmajarjan  z univerzity v Ašchabádu ve Střední Asii, kam společně s kolegy z Leningradské univerzity podnikli vědeckou expedici.

          V jedné z jeskyní objevili rozsáhlé pohřebiště a z masového hrobu vynesli na světlo světa třicet dokonale zachovaných koster, které pocházely z úsvitu lidstva.

          Jejich stáří bylo posléze určeno - pomocí datování uhlíkové radiokarbonové metody - na přinejmenším 20 000 let. Při pozdějším a přesnějším měření se ale ukázalo, že jsou ještě dokonce mnohem starší - až 100 000 let!

          Osm z těchto koster neslo známky těžkých poranění, které byly zcela evidentně následkem boje se šelmami: na kostech byly viditelné stopy po drápech a hluboké a rozsáhlé rány způsobené ostrými zuby.

           Právě díky těmto zraněním bylo nutné tyto poraněné jedince ošetřit a hlavně, operovat! Na několika hrudních koších došlo prokazatelně k resekci žeber, aby byl umožněn přístup k srdci.

        Ve výši srdce byla nějakým velice ostrým nástrojem a dokonale přesným a rovným řezem odstraněna žebra. Závěr, který vědci v tomto případě pokaždé s úspěchem používají - že šlo " o rituální lidskou oběť" - v tomto případě ale neobstojí.

          Na okrajích operačního řezu se totiž na kostech utvořila nová kostní substance, což znamená, že se pacient nejen uzdravil, ale především žil - soudě podle tloušťky kostní vrstvy - ještě dalších 3-5 let!

          Rozšířené představy o primitivních předchůdcích člověka, kteří si nemoci vysvětlovali působením zlých duchů tak s těmito objevy naprosto nesouhlasí. Jak je možné, že mohli znát tak podrobné znalosti anatomie,- a byli schopni provádět tak náročné operace bez prostředků, které dnešní lékaři považují za nutnost?

           Ještě více šokující je ale fakt, že provedená řezná plocha odpovídá – a to dokonce s přesností na milimetr - ploše, kterou při vytváření přístupu k srdci používají dnešní moderní kardiochirurgové.

          V některých případech jde zřejmě přímo o operaci srdce: žebra byla odborně roztažena od sebe a každý znak odpovídal tomu, čemu se dnes říká perikardiální okno. Během takového zákroku je odstraněn srdeční vazivový vak, přičemž se tento zákrok provádí nejčastěji u zhoubných onemocnění srdce.

          Mohli už tehdejší lidé diagnostikovat rakovinu a vypořádat se s ní? Jsou takové zákroku v dávném pravěku vůbec možné?

           Stejné zásahy na hrudníku se prokázaly i u koster objevených na Blízkém východě, u nichž bylo datování rovněž nezanedbatelné: 50 000 let! K tomu už asi není co dodávat...