Kdo zbořil hradby Jericha?
Kdo zbořil hradby Jericha 
Když už jsme u neznámých sil, které dodnes nemůžeme definovat, jak to asi bylo s neznámou silou, kterou použili Izraelité v Bibli ke zboření hradeb města Jericha?
Jericho, ležící severovýchodně od Jeruzaléma, patřilo vždy k nejstarším městským sídlištím vůbec, protože zde prokazatelně žili lidé již v pozdním neolitu, tedy v době 9000 let př. n. l. Patří dodnes k archeologickým záhadám.
Mezi lety 8350-7370 př. n. l. byly kolem města zbudovány obrovité mohutné hradby, vypínající se uprostřed deset metrů širokého a dva a půl metrů hlubokého příkopu, vytesaného do skalního podloží údajně bez použití kovových nástrojů.
Celková plocha Jericha činila v té době úctyhodných 40 000 metrů čtverečních. V letech 7220 – 5850 př. n. l. se již tyčily ve městě úhledné pravoúhlé domy, postavené na kamenných základech. Ulice byly dlážděny různými kamennými vzory. Na okraje ulic byla umístěna ohniště, zřejmě kvůli večernímu osvětlení a velké nádrže s vodou, které sloužily obyvatelům města.
Podle zápisů z bible bylo ve 14. století př. n. l. město Jericho dobyto davem čtyřiceti tisíců Izraelitů, vedeným nástupcem proroka Mojžíše Jozuem, kteří se vraceli z Egypta po svém čtyřicetiletém putování.
Zástupy lidí, vedeními kněžími, obcházely město kolem dokola a nesly bájnou archu úmluvy.
Přitom prý Izraelité troubili po sedm dní na sedm polnic, vyrobených z beraních rohů a nazývaných proto příznačně "Beraní rohy." Spojenkyni našli v nevěstce jménem Rachaba, které slíbili, že ušetří v případě útoku její rodinu. Proto je Rachaba kryla, když šli na výzvědy. Když sedmého dne obešli město sedmkrát a opět zatroubili na polnice, stal se zázrak, jak se o něm píše v Knize Jozue:
"Když sedmý den zatroubili na ty trouby, křičeli i oni křikem velikým, i pobořila se zeď na místě svém. Tehdy vešel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je. A pohubili ostrosti meče jako proklaté všechno, což bylo v městě od muže až po ženy, od dítěte až po starce, a až do vola, dobytčete až po osla."
Po dobytí města Izraelité shromáždili všechny předměty ze zlata a z bronzu a věnovali je jako obětˇHospodinovi. Poté vše spálili a vyplenili. V onen čas se Jozue zapřísáhl:
"Prokleť buď před Hospodinem muž, který znovu vybuduje toto město Jericho. Na svém prvorozeném položí jeho základy, na svém nemladším postaví jeho brány!" uvádí dále biblický spis. Co se asi tehdy v Jerichu odehrálo? Všichni věřící příhodu líčili jako zázrak.
Podle svědků se hradby zřítily jakoby najednou, na všech místech současně, protože se dočítáme doslova, že Izraelité:
"Vešli jeden každý proti místu, kde stál."
To svědčí o tom, že v hradbách nebyly vyraženy jen pouhé průchody. Podle archeologů něco takového ale nemohly způsobit pouhé zvuky obyčejných beraních rohů. Muselo zde být ještě něco více: že by trouby vydávaly nějaký druh infrazvuku?
Vždyť v dnešní době existují zvukové zbraně, které by podobný úkaz zcela jistě dokázaly bez problémů provést. Ale kde by u všech všudy vzali tehdejší lidé zvuková děla? Nebo jde jen o ničím nepodloženou, fantazií přibarvenou pověst?
Možná nebude ale zas až tak nepravdivá. Z výsledků archeologických vykopávek, uskutečněných v roce 1929 expedicí vyslanou z papežského Vatikánského biblického ústavu je totiž zřejmé, že ke zničení hradeb opravdu došlo, ale až někdy v roce 1550 př. n. l. Zajímavé je i to, že podle provedeného datování, muselo k této události dojít o150 let dříve, než k městu dorazili podle Bible Izraelité.
Při vykopávkách, prováděných zde i o 107 kilometrů dále ve zříceninách Teleilat Ghassulu, nalezl vedoucí výpravy dr. Alexis Mallon skály, opatřené neobvyklými otvory. Byly válcovitě vyhloubeny ve dvojicích do masivní horniny.
Stejné vrty se nacházejí i na území Egypta, Mezopotámie a na Krétě. Zatím se nepodařilo archeologům zjistit, k jakému účelu byly používány ani jakým způsobem byly vyvrtány do masivní horniny.
A co je ještě pozoruhodnější, byly zde při zmíněných vykopávkách objeveny i zbytky podivných kopulových staveb bez oken, které měly velmi silné stěny.
Dovnitř se člověk mohl dostat jen úzkým vchodem, který se dal zevnitř hermeticky uzavřít. Protože se nacházely přímo uprostřed města, hypotéza o tom, že mohly tyto stavby sloužit jako pohřební komory, se ukázala jako neprůkazná.
Zbývá tedy jen zjistit, k jakému účelu byly zbudovány. Jedna z možných variant je také rozhodně zajímavá: někteří vědci tvrdí, že mohlo jít o jakési kryty!
Zní to odvážně? Možná ne zas tolik, protože podobné podzemní kryty byly nalezeny i v jiných částech světa. Záleží jen na tom, zjistit, před jakým nepřítelem se lidé v nich asi ukrývali.