Létající palác krále Šalomouna a raketoplány z Kol

                                                                                                                                                                           Vzdušný palác krále Šalomouna a raketoplány z Kolumbie.

         Zmínky o létajících strojích v dávnověku nacházíme také v bibli, ve Starém zákoně - a v prastarých pověstech. V Řecku létali bozi na "ohnivých vozech" a v mnoha starověkých legendách se zase hovoří o kouři, ohni a třesoucí se zemi.

         V posvátné etiopské knize "Kebra Nagast" neboli "Knize králů", se hovoří o tom, že slavný král Šalomoun kdysi daroval takový zvláštní létající prostředek královně ze Sáby, která ho navštívila. Stroj prý mohl převážet množství lidí, zvířat a dokázal se pohybovat vzduchem na veliké vzdálenosti

          Byl vyrobený ze skla a kovu a píše se o něm také v historických záznamech z Egypta, kudy přeletěl. Způsobil zde Egypťanům úplnou pohromu, když těžce poškodil jejich obelisky a sochy.

          To, že tento stroj opravdu existoval, potvrzuje i fakt, že o něm píší arabští kronikáři, kteří tvrdí, že šlo "o celé kolosální létající město".

          Dějepisec Ibn Said ve svých zápisech uvádí, že: 

       " Tento podivný obrovský stroj stával poblíž měst na čtyřech sloupech, které se kovově leskly, a uvnitř tekla v kovových kanálech voda."

          Na tom by nebylo nic tak divného, mohlo jít o líčení nezasvěceného diváka, popisujícího obyčejné vodovodní potrubí.

          Mýty, legendy a také seriozní historické prameny nacházíme i na americkém kontinentě. Indiáni kmene Hopi, kteří zde odedávna žijí, tvrdí, že lidé v dávných dobách v takových obrovských vesmírných korábech běžně cestovali.

Protože se pohybovalo v magnetickém poli, nepotřebovalo prý toto létající plavidlo žádné pohonné hmoty. Odborník z amerického NASA Joseph Blumrich zapsal vyprávění amerického indiána kmene Hopi Medvěda Federicksena takto:

          "Létající tělesa se vyznačovala jak různou velikostí, tak názvy. Jedním z nich je Paatowa-předmět, jenž dokázal létat nad vodou. Pahu znamená v naší řeči voda, a tomata je věc se zakřiveným povrchem.

           Chci ti vysvětlit, jak to vypadá. Když rozřízneš dýni lahvovitého tvaru, dostaneš tvar podobný misce nebo talířku. A když dáš takové dva díly dohromady, vypadá to přesně tak, jako létající tělesa, která tehdy létala k cizím planetám. Vzhledem k jejich tvaru se jim říkalo létající štíty." Podobné popisy jsou zaznamenány v keltských, norských, tibetských a islandských mýtech.

          Archeologům nedávají spát také dnes již ze všech publikací dobře známá malá zlatá letadélka, pocházející z neproniknutelných pralesů podél řeky Magdalena v Kolumbii, nalezená na začátku 20. století vykradači hrobů.

          Na zdejším rozlehlém indiánském pohřebišti bylo vykopáno několik set podivuhodných předmětů, které archeologové původně pokládali za neškodné zlaté přívěsky, symbolizující ptáky. Jde o zlaté šperky, o velikosti 5 centimetrů, zhotovené přibližně v době mezi 300-1550 n. l. zlatníky kultury Tolima.

           Mezi těmito zajímavými artefakty si archeologové povšimli 12 netypických předmětů, které se nedaly nijak uspokojivě zařadit. V roce 1964 byl proto pověřen odborník na aviatiku a aerodynamiku Ivan. T. Sanderson zkoumáním jednoho z těchto šperků. Jeho závěry byly více než překvapivé:

          "Zkoumaný předmět je více mechanického než biologického rázu!". I. T. Sanderson dokonce vyslovil hypotézu, že by v tomto případě mohlo jít o více než 1000 let starý model vysokorychlostního letounu.

          Toto zlaté letadélko totiž nepřipomíná žádného známého okřídleného tvora, žijícího na Zemi. Přední křídla jsou tvarována šípovitě a přední hrany křídel jsou na rozdíl od křídel všech savců, ptáků nebo hmyzu přímé.

          Zvláštní je i jeho aerodynamický tvar. Později by proveden pokus ve větrném tunelu, kdy bylo zjištěno, že tento artefakt a jemu podobné objekty byly skutečně schopné letu.

          Tři němečtí konstruktéři v roce 1997 zhotovili podle kopie jednoho z těchto zlatých šperků model v měřítku 16 : 1, vybavený motorem a podvozkem. Stalo se něco překvapivého: model se rozjel po rampě a pak vzlétl. Stejně tak, jako všichni ostatní odborníci, i T. Sanderson soudí, že:

          "Artefakt se podobá více vesmírnému raketoplánu typu Concorde, než hmyzu!"

          Otázkou ale zůstává, jak mohla znát tato předkolumbovská kultura tak dokonale rozvinutou aerodynamiku