Elektrické žárovky ve Starém Egyptě
Elektrické žárovky ve Starém Egyptě
Staří Egypťané měli tedy zřejmě značné znalosti o elektřině jako takové a uměli ji využívat, přestože máme za to, že tento vynález je produktem teprve naší "osvícené" doby.
Dlouhou dobu zastávali archeologové názor, že Egypťané osvětlovali své monumentální stavby pomocí zrcadel. Stavitelé hrobek prý za tímto účelem přiváděli denní světlo do podzemí soustavou kovových leštěných ploch.
Praktické pokusy však dokázaly, že na osvětlení členitých a hluboko položených místností by byla tato technologie naprosto nedostatečná. Navíc při osvětlování jiným způsobem, například pomocí voskových svící, by stěny hrobek a staveb vůbec přece musely nést stopy kouře.
Podle další hypotézy si Egypťané svítili v těchto prostorách žárovkami. Připadá vám tato teorie šílená? Záleží jen na tom, jak moc nám připadá nepravděpodobná.
Důkazem pro toto převratné tvrzení jsou archeologické nálezy v chrámu bohyně Hathor v Dendeře, postaveném v prvním tisíciletí před počátkem našeho letopočtu.
Byl zde objeven celý komplex podzemních místností, jejichž stěny byly vyzdobeny reliéfy, zobrazujícími zcela jednoznačně velké skleněné baňky s izolátory, zvané v Egyptě džedy.
Podobnost s moderní žárovkou je opravdu nápadná, vzhledem k tomu, že uvnitř baněk je znázorněno žhavicí vlákno v podobě hada. Z jedné strany pak vychází další had, připomínající na první pohled izolovaný kabel. Tato vyobrazení vidíme i na mnoha starých papyrech po celém Egyptě.
V Egyptě byl uctíván bůh Thovt, který podle dochovaných legend naučil lidi psát a číst, vynalezl písmo, jazyk a matematiku. Vyznal se i v astronomii a v astrologii. Nám známý zvěrokruh je připisován dodnes tomuto bohu. A hlavně – tento bůh přinesl lidem světlo.
Thovt, neboli Dehuti, byl bohem moudrosti a věd. Podle mytologie se narodil ve vzdálené zemi na západě, ve městě ležícím na břehu moře. Jednoho dne se prý slunce v jeho domovině zatemnilo, ale Thovt pomohl ostatním bohům dostat se pryč do jiných zemí. Nepřipomíná nám tento příběh poněkud Platonovu legendu o zániku ostrovní říše Atlantidy? Staří Řekové ho uctívali jako Herma Trismegista - trojmocného Herma.
Představy o jeho podobě byly hodně neobvyklé, vždy vystupuje jako pavián nebo pták ibis. O jeho pravé podobě se neví nic. Víme jen tolik, že Thovt disponoval téměř univerzálním věděním. Proto jej uctívali prostí lidé i učení kněží.
Tento ve staré říši uctívaný génius své doby byl v určitém smyslu předchůdcem řeckého Prométhea. Dal totiž lidem dar světla- elektřinu! A postaral se také, aby kněží předávali tuto znalost dalším pokolením po další tisíciletí.
Jeho hlavní chrám v Hermopoli časem zanikl, ale na mnoha místech po celém Egyptě se dochovaly další památky týkající se tohoto zvláštního boha. Jednou z nich je Hathořin chrám v Dendeře, který je jedinečnou archeologickou památkou.
Dendera leží
Jde o celou dokumentaci související s elektřinou, její výrobou a užitím v běžném životě. Na stěnách můžeme obdivovat naprosto konkrétní rytiny: vyobrazení, podobné dnešním žárovkám a znázornění získávání a používání elektrické energie v běžném životě.
Největší zásluhu o jejich objevení má bezesporu nejslavnější francouzský egyptolog Auguste Mariette. Reliéfy z Dendery poznal svět jeho zásluhou. Egyptologové je později pojmenovali Hadí desky. Důvod je jasný: had stoupající kolmo vzhůru z lotosového květu byl egyptskými kněžími nazýván světlonoš.
Některé výjevy jsou naprosto jednoznačné. Nelze je proto označovat jen jako pouhé symboly. Podstatnou součástí reliéfů je lotosový květ. Podle starých legend se bůh Thovt snesl k zemi právě v květu lotosu. Tento posvátný květ byl v Egyptě a rovněž v Indii, buddhisty dodnes uctíván jako symbol osvícení.
Květy lotosu byly jako obětní dary vyhrazeny pouze bohům. Nemají zde ale lotosové květy úplně jinou funkci? Nemohou být objímkami žárovek a jejich stonky kabelovými vodiči?
K čemu sloužily džedy?
Dalšími důležitými zobrazenými objekty jsou takzvané džedy. Egyptologové je označují jako posvátné a magické nástroje. Tady připomínají spíše izolátory elektrického napětí.
Vídeňský elektrotechnik Ing. Walter Garna o tom soudí toto:
"Struktura džedu naprosto odpovídá struktuře moderního izolátoru vysokého napětí. Tento tvar izolátorů je zcela obecně používán za tím účelem, aby byly pro elektrické výboje vytvořeny co největší "plíživé cesty" po povrchu izolátorů a aby na tomto povrchu zůstaly zachovány chráněné cesty v případě, že na izolátor prší nebo je znečištěn. Z toho lze vyvodit, že "ramena" znázorněná na reliéfech v Dendeře musela stát pod mimořádně vysokým napětím."
Ing. Garna sestrojil dokonce funkční model zrekonstruované žárovky přesně podle vyobrazení na reliéfech. Ramena džedu zde pronikají do vnitřku žárovky. Džed posloužil v tomto případě jako výborný izolátor.
Zde citujeme závěry, ke kterým Walter Garna dospěl:
"Z toho jednoznačně vyplývá, že reliéfní zobrazení z Hathořina chrámu v Dendeře lze interpretovat technicko - fyzikálně. Dosavadní výzkum každopádně prokázal, že další studium nástěnných gravur nacházejících se v tomto chrámu by mohlo přinést cenné vědecké poznatky, byť spíše v mytologické podobě."
Zdá se, že nejde tedy jen o pouhé zobrazení náboženských symbolů, ale že se jedná v tomto případě naopak o zcela reálnou činnost. Lotosové stonky jsou znázorněním kabelových vodičů, které vedou k hranatým nádržkám, na nichž trůní bůh vzduchu Šu.
Bublinovité útvary určitě každý technicky vzdělaný člověk diagnostikuje jako žárovky. Hadi v jejich vnitřku znázorňují žhavicí dráty.
"Celý chrám v Dendeře byl postaven, aby zprostředkoval vědění,"
napsal později o této problematice dánský inženýr a autor knihy Energie der Urzeit Tons Brunés .Tento spisovatel dále uvádí:
"Podle našeho přesvědčení symbolizují tyto obrazy, především pak had v baňkách, energii, jakou představuje elektřina. Jeden had má hlavu otočenou dopředu a druhý dozadu, což by mohl být symbol pro PLUS a MINUS. Objekty jsou opřeny o takzvané džedy. Každý technik vám řekne, že v dané souvislosti tento předmět silně připomíná izolátory, jaké se používají u zařízení vysokého napětí."
Dalším zastáncem teorie, že tyto reliéfy jsou důkazem o dávné znalosti starých Egypťanů v oblasti elektrické energie je Američan Charles Berlitz, vnuk zakladatele světově proslulých Berlitz Schools. Tento spisovatel se zabývá nevyřešenými záhadami dneška.
V jeho knize Bermuda Triangle Bermudský trojúhelník najdeme odkaz právě na reliéfy z Dendery. Autor zde uvádí,
"že na reliéfech můžeme vidět obrovské žárovky s žhavicími vlákny v podobě hadů.
Pomocí kabelů jsou tyto "žárovky" připojeny ke krabičkám nebo jakýmsi spínačům. Celý přístroj v nás pak budí dojem silných elektrických lamp. Jejich výkon ještě zesilují izolátory vysokého napětí."
Další výzkum jistě ukáže ještě mnoho zajímavých skutečností. Vše teď bude záležet pouze na tom, jak se k této problematice postaví odborníci z řad egyptologů. Je třeba rozluštit ještě mnoho hieroglyfických nápisů a prozkoumat detailně mnoho dalších reliéfů.
V tomto případě by bylo jistě dobré přizvat k vysvětlení jejich poselství i odborníky z jiných vědních oborů, zejména techniků.
Jen tak bude možné dokázat, že dnešní svět možná stojí na základech znalostí mnohem starších, než se nám doposud zdálo.